4 Tdo 153/2026 — Nejvyšší soud

4 Tdo 153/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 3. 2026 Spisová značka:4 Tdo 153/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.153.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Organizovaná skupina Loupež Škoda značná Spolupachatelství Subjektivní stránka Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:30. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 153/2026-1289 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o dovoláních, která podali obvinění 1. G. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 2. A. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice a 3. N. L., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. 3 To 58/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 4/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2025, sp. zn. 1 T 4/2025, byli obvinění G. K., A. K. a N. L. jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku uznáni vinnými zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku a podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku byli odsouzeni všichni k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl všem obviněným současně uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci. Konkrétně propadnutí osobního automobilu specifikovaného v předmětném výroku, který byl v jejich společném vlastnictví. Obviněným G. K. a N. L. bylo individuálně uloženo propadnutí jejich mobilních telefonů a obviněnému G. K. i propadnutí látkové masky na obličej. 2. Soud prvního stupně rozhodoval i v adhezním řízení a podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněným stanovil povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně škodu ve výši 41 309 Kč, poškozenému F. K., nemajetkovou újmu ve výši 26 871,42 Kč i škodu ve výši 3 000 Kč a poškozenému P. T., nemajetkovou újmu ve výši 13 435,71 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený F. K. odkázán se zbytkem vzneseného nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Skutková zjištění soudu prvního stupně lze shrnout následovně. Obvinění si po předchozí domluvě na loupežném přepadení pracovníků směnárny obstarali vozidlo, masky na obličej, vytipovali si místo činu a únikovou trasu a dne 24. 9. 2024 kolem 18:00 hodin v XY, XY společně pěstmi napadli pracovníky směnárny společnosti RIMETZ, s. r. o. Jmenovitě F. K., který vykonával ostrahu směnárny a kterému přitom odcizili jeho legálně drženou zbraň v hodnotě 3 000 Kč, ze které na počátku útoku dvakrát vystřelil, a P. T., kterému odcizili batoh s českou i zahraniční hotovostí ve výši 1 983 156 Kč. Následně obvinění utekli a nasedli do připraveného osobního vozidla zaparkovaného poblíž na hlavní cestě vedoucí do Rakouska. Vozidlo, které řídil obviněný A. K., bylo v katastru obce XY zastaveno českými a rakouskými policisty téhož dne v 18:14 hodin. Obvinění K. a K. se na místě policistům vzdali, obviněný L. uprchl a vzdal se až v 19:40 hodin poté, co policisté nasadili slzotvorné prostředky. Následkem fyzického útoku obviněných utrpěl poškozený F. K. zlomeninu nosních kůstek a nosní přepážky, vícečetné hematomy v obličeji a prokrvácení měkkých pokrývek lebních, poškozený P. T. utrpěl otřes mozku, a tržně zhmožděné rány na hlavě. 4. Proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění odvolání, která Vrchní soud v Olomouci podle § 256 tr. ř. zamítl usnesením ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. 3 To 58/2025, jako nedůvodná. II. Dovolání obviněných 5. Rozhodnutí odvolacího soudu každý z obviněných napadl dovoláním. Obviněný G. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Milana Zápotočného dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se slovní citací, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Obviněný A. K. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Žanety Vítů, LL.M., dovolání opřel o § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a to přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech g) a h). 7. Obviněný N. L. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Rudolfa Bartošíka dovolání směřoval i proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a výslovně ho opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se slovní citací, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (pozn. Nejvyššího soudu – obhájce zjevně vycházel z textu trestního řádu před novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb.). 8. Konkrétní dovolací námitky obviněných se přes odlišně uplatněné dovolací důvody v podstatě shodují. Všichni napadli správnost a odůvodněnost skutkových zjištění, že jednali, vedeni předem pojatým společným úmyslem přepadnout pracovníky směnárny a zmocnit se finanční hotovosti zde se nacházející, že se na loupežné přepadení připravili a provedli ho společně a organizovaně. V návaznosti na skutkové výhrady zopakovali své individuální obhajoby, kterými v přípravném řízení případně u hlavního líčení vysvětlovali svou přítomnost na místě činu a společný rychlý odjezd směrem do Rakouska poté, co zde došlo ke konfliktu s pracovníky směnárny, který vyústil ve fyzické napadání, tj. že společně cestovali po Evropě a do České republiky zavítali zejména proto, aby na předem smluveném místě odstavili svůj osobní automobil a za použití hromadné dopravy následně odcestovali do Itálie, resp. do Polska. Odmítli, že by do tuzemska přijeli za účelem páchání trestné činnosti a jsou přesvědčení, že tento úmysl nelze dovodit ani z provedeného dokazování. Připomněli, že v době činu nebyly jejich obličeje nijak maskovány, že se vše odehrálo za denního světla, že poškození se jich nebáli, když k nim přistupovali. Obvinění se jich chtěli zeptat na cestu k vlakovému nádraží, nicméně poškozený P. T. z ničeho nic zaútočil na G. K., který se jeho útoku musel bránit a jednal tak v nutné obraně, čemuž však podle jeho přesvědčení soudy nevěnovaly dostatečnou pozornost. Následně, i přes naléhání obviněného G. K., aby svého jednání zanechal, na něj poškozený F. K. vystřelil svou legálně drženou zbraní, takže mu ji obviněný vzal, aby zabránil další střelbě. Po tomto incidentu všichni obvinění z místa činu rychle zmizeli, protože se snažili převést svého postřeleného kamaráda G. K. do nemocnice. Obviněný A. K. batoh s finanční hotovostí vzal v nastalém chaosu omylem, domníval se, že patří jednomu ze spoluobviněných. Pokud jde o kuklu vytvořenou z ustřižené nohavice tepláků, která byla nalezena ve vozidle, používal ji ze zdravotních důvodů G. K. Při odjezdu z místa činu se obvinění bezmyšlenkovitě řídili pokyny navigace, která je vedla do Rakouska. 9. Ve vztahu ke spolupachatelství obvinění dále akcentovali, že tento závěr nebyl v řízení jednoznačně prokázán a soudy jej učinily pouze na základě nepřímých důkazů a zpráv z mobilního telefonu, jejichž záměrem však bylo domluvení místa, na němž odstaví své vozidlo, aby dále cestovali vlakem. Obviněný G. K. nadto dodal, že z předmětné komunikace nevyplývá, kdo ji skutečně vedl. Předmětný mobilní telefon sice patřil jemu, avšak používali ho i další obvinění. 10. Soudům nižších stupňů obvinění vytkli rezignaci na posouzení individuálního zavinění, přestože trestní odpovědnost je osobní a subjektivní stránka trestného činu musí být prokázána každému z obviněných samostatně a nade vší pochybnost. To se v projednávaném případě nestalo, čímž podle nich došlo k porušení zásady in dubio pro reo. 11. K nedostatku individualizace zavinění obviněný N. L. argumentoval tím, že on se v době činu schovával za zaparkovaným autem, protože se lekl nečekaného útoku poškozeného T., nicméně v průběhu incidentu byl pasivní, proti nikomu neužil násilí či bezprostřední pohrůžky násilí a nepodílel se ani na odcizení batohu s hot