4 Tdo 1802/2016 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1802/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 2. 2017 Spisová značka:4 Tdo 1802/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1802.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 4. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1802/2016-22 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2017 o dovolání obviněného Mgr. L. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2016 sp. zn. 10 To 233/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 10/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. L. M. odmítá. Odůvodnění: Obviněný Mgr. L. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2016 sp. zn. 1 T 10/2016 uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že „1. jako rozhodce v rozhodčím řízení vedeném pod sp. zn. 008/2013 ve věci žalobce P. Ch., naposledy bytem G., H. K., proti žalované společnosti Victoria - Tip, a. s., IČO 26059517, se sídlem Letenské náměstí 157, 170 00 Praha (dále jen „žalovaná“), o zaplacení částky 198 000 Kč, dne 23. 11. 2013 předal na pobočce České pošty č. 2 na Riegrově náměstí v Hradci Králové k poštovní přepravě zásilku obsahující rozhodčí nález vydaný v dané věci, datovaný dnem 30. 10. 2013, adresovaný a následně doručený právnímu zástupci žalované Mgr. Miroslavu Strnadovi, Za Poříčskou bránou 382/16, Praha 8, ačkoli věděl, že mu bylo usnesením Městského soudu v Praze o nařízení předběžného opatření ze dne 4. 11. 2013, vydaným pod č. j. 37 Cm 163/2013-20, jež mu bylo doručeno prostřednictvím datové schránky dne 5. 11. 2013 v 08:50 hod., zakázáno v dané věci činit veškeré úkony rozhodce až do doby rozhodnutí o návrhu žalobce na vyloučení z funkce rozhodce, 2. jako rozhodce v rozhodčím řízení vedeném pod sp. zn. 010/2013 ve věci žalobce společnosti LATIMER a. s., IČO 27582191, se sídlem Jankovcova 1569, 170 00 Praha 7, proti žalované společnosti Forbes Game, a. s., IČO 25150634, se sídlem Letenské náměstí 157, 170 00 Praha 7, o vydání 600 ks herních automatů, dne 17. 1. 2014 předal na pobočce České pošty č. 2 na Riegrově náměstí v Hradci Králové k poštovní přepravě zásilku obsahující rozhodčí nález vydaný v dané věci, datovaný dnem 8. 1. 2014, adresovaný a následně doručený společnosti Forbes Game, a. s., ačkoli věděl, že mu bylo usnesením Okresního soudu v Hradci Králové o nařízení předběžného opatření ze dne 14. 1. 2014, vydaným pod č. j. 8 C 4/2014-25, jež mu bylo doručeno prostřednictvím datové schránky dne 15. 1. 2014 v 08:16 hod., zakázáno v dané věci činit veškeré úkony rozhodce, a to včetně vydání rozhodnutí formou rozhodčího nálezu, až do pravomocného skončení věci vedené Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 4/2014.“ Za to mu byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 90 hodin. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce rozhodce v trvání 2 roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené Victoria - Tip, a. s., IČO 26059517, se sídlem Letenské náměstí 157, Praha 7; a Forbes Game, a. s., IČO 25150634, se sídlem Letenské náměstí 157, Praha 7, odkázány s jejich nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný v celém rozsahu odvolání. Odvolání podali i výše jmenovaní poškození – společnosti Victoria - Tip, a. s., a Forbes Game, a. s., co do výroku o odkazu jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Všechna uvedená odvolání Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. 10. 2016 sp. zn. 10 To 233/2016 zamítl jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. Toto usnesení soudu druhého stupně napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním v rozsahu výroku o vině a trestu. V něm konkrétně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Meritem jeho opravného prostředku bylo posouzení předběžné otázky spočívající v tom, v jakém znění dopadal zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále také „zákon o rozhodčím řízení“), na daná rozhodčí řízení. Konkrétně zda to bylo ve znění účinném do 31. 3. 2012, nebo ve znění po novele zákonem č. 19/2012 Sb. s účinností od 1. 4. 2012. Odvolací soud podle obviněného nesprávně dovodil, že ustanovení § 48 zákona o rozhodčím řízení se vztahuje pouze na úpravu rozhodčího řízení u rozhodčích smluv uzavřených před účinností zákona o rozhodčím řízení (před 1. 1. 1995). Podle ustanovení čl. II zákona č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon o rozhodčím řízení, se rozhodčí řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně řízení v případě sporů ze spotřebitelských smluv, dokončí podle dosavadních právních předpisů. Tento článek je procesní povahy a nemá derogační účinky k ustanovení § 48 zákona o rozhodčím řízení, které je naopak hmotněprávní povahy. Obě ustanovení platí současně vedle sebe a nikterak se nevylučují. Tomu podle něj odpovídá i ustálená judikatura Nejvyššího soudu, například pod sp. zn. 33 Cdo 2001/2014, 33 Cdo 1354/2014, 33 Cdo 1616/2014, 29 Cdo 2860/2012, 21 Cdo 1637/2014, 26 Cdo 3662/2014, 23 Cdo 852/2015, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 104 VSPH 179/2014 a nález Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 2061/15. Podle § 23 písm. a) zákona o rozhodčím řízení, ve znění účinném do 31. 3. 2012, rozhodčí řízení končí vydáním rozhodčího nálezu. Doručování stranám tak není součástí postupu, kterým rozhodci vedou řízení (srov. judikatura Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 1612/2006, 20 Cdo 3074/2006, 20 Cdo 1592/2006, 20 Cdo 2909/2007, 20 Cdo 177/2007, 20 Cdo 2726/2006, 20 Cdo 1987/2006, 20 Cdo 848/2007 a 33 Cdo 1616/2004). Podle § 28 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, ve znění účinném do 31. 3. 2012, musí být písemné vyhotovení rozhodčího nálezu doručeno stranám a po doručení opatřeno doložkou o právní moci. Rozhodce má tak dokonce povinnost po skončení rozhodčího řízení doručit písemné vyhotovení rozhodčího nálezu stranám a po doručení jej opatřit doložkou právní moci, a to již mimo rozhodčí řízení. V další části dovolání obviněný odkázal na předešlá podání a přednesy v trestním řízení, načež navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2016 sp. zn. 10 To 233/2016, vyjma výroku o zamítnutí odvolání poškozených, jakož i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2016 sp. zn. 1 T 10/2016, vyjma výroku o odkázání poškozených s jejich nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud sám rozsudkem obviněného zprostil obžaloby v celém rozsahu. K tomu vyslovil souhlas s konáním neveřejného zasedání. V závěru dovolání též navrhl, aby před rozhodnutím o dovolání předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. prostřednictvím státního zástupce činného na Nejvyšším státním zastupitelství. Po stručném shrnutí trestní věci a obsahu dovolání obviněného státní zástupce uvedl, že námitky obviněného sice spadají pod uplatněný dovolací důvod, ale nejsou důvodné. Jak nalézací, tak odvolací soud se již vyjádřily k této argumentaci obviněného ohledně údajně nesprávného výkladu zákona o rozhodčím řízení. Se závěry soudů se státní zástupce ztotožnil. Odvolací soud podle něj vystihl podstatu problému na str. 6 svého usnesení, kde vysvětlil, že ustanovení § 48 zákona o rozhodčím řízení a čl. II jeho novely zákonem č. 19/2012 Sb. sice platí současně, avšak každé z těchto ustanovení upravuje jiný okruh právních vztahů – prvé ustanovení upravuje vztah citovaného zákona k předchozím právním předpisům účinným před 1. 1. 1995 a druhé ustanovení upravuje použitelnost nového znění citovaného zákona od 1. 4. 2012. Podle státního zástupce druhé zmiňované ustanovení se týká jen toho, na které případy má být použitelné původní znění zákona a na které případy má být použito novelizované znění zákona, kdy podle původního znění mají být posouzena jen rozhodčí řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti novely. V projednávané věci bylo zjištěno, že obě rozhodčí řízení byla zahájena až