4 Tdo 268/2015 — Nejvyšší soud

4 Tdo 268/2015 citace  Název judikátu:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 3. 2015 Spisová značka:4 Tdo 268/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.268.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 5. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.5.2015I.ÚS 1616/15JUDr. David Uhlířodmítnuto6.4.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 268/2015-27 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2015 o dovolání obviněného Ing. P. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 5 To 340/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 98/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 6. 2014, sp. zn. 4 T 98/2013, byl obviněný Ing. P. R. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil jednáním uvedeným ve skutkové větě daného rozsudku. Za uvedené jednání byl obviněný Ing. P. R. odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 62 odst. 1, odst. 3 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování hostinské činnosti a koupě zboží za účelem dalšího prodeje, jak vlastním jménem, tak v zastoupení jiných osob, na dobu 4 roků. Proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 6. 2014, sp. zn. 4 T 98/2013, podal obviněný Ing. P. R. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 5 To 340/2014, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný Ing. P. R. byl uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 2 T 15/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2010, sp. zn. 4 To 137/2010, uznán vinným dvěma trestnými činy neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování hostinské činnosti jak vlastním jménem, tak v zastoupení jiných osob na dobu tří let (tj. ode dne 20. 8. 2010 do 20. 8. 2013), přesto opětovně od přesně nezjištěné doby do 20. 9. 2012 v obci V., okres N. J., v objektu unimobuněk na pozemku parc. v blízkosti pozemní komunikace, který označoval jako „B. u z.“, fakticky uskutečňoval hostinskou činnost, neboť zde prodával čepované pivo, nealkoholické nápoje, cukrovinky. Za uvedené jednání byl obviněný Ing. P. R. odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování hostinské činnosti a koupě zboží za účelem dalšího prodeje, jak vlastním jménem, tak v zastoupení jiných osob, na dobu 2 roků. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 5 To 340/2014, podal následně obviněný Ing. P. R. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c), d) a g) tr. ř. Obviněný v dovolání k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že již při prvním nařízeném hlavním líčení nesouhlasil s jeho konáním, neboť byla zamítnuta jeho žádost o přiznání práva na bezplatnou obhajobu soudem, když na základě této skutečnosti sdělil soudu, že si tedy obhájce zvolí z řad advokátů, trval na tom, aby hlavní líčení bylo konáno za přítomnosti takto zvoleného obhájce. Soud však této žádosti nevyhověl a hlavní líčení konal a v tomto hlavním líčení vyslýchal svědky, tento postup soudu obviněný vnímá jako porušení jeho práva na řádnou obhajobu a naplnění zmíněného dovolacího důvodu. K naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný uvedl, že se okresní soud při hlavním líčení dne 20. 6. 2014 dopustil chyby, neboť nebyla dodržena zákonná lhůta pěti dnů nutná k přípravě na hlavní líčení, přičemž obviněný nebyl soudem dotázán, zda souhlasí se zkrácením této lhůty a s konáním hlavního líčení uvedeného dne. Obviněný má za to, že tím byl předmětný dovolací důvod naplněn. Obviněný dále uvedl, že pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., krajský soud při úvaze o vině obviněného předmětným přečinem vychází pouze z toho, že při kontrole prováděné v září 2012 byly na místě nalezeny určité zásoby piva, což však podle obviněného nemůže stačit k závěru o jeho vině. Rovněž vyjádřil názor, že provádění hostinské činnosti není prokázáno žádným z provedených důkazů. Obviněný dále vyslovil nesouhlas s tím, že krajský soud zpochybňoval výpověď obviněného a jeho příbuzných, popřel, že by z provedeného dokazování vyplynula skutečnost, že by zboží nalezené na místě bylo označeno cenovkami, rovněž se zabýval hodnocením výpovědí svědků S., K. a F. Dále namítl, že se soud nevypořádal náležitě s výsledky rekognice, rovněž vyjádřil názor, že „důkazy, které byly získány v rámci provedené živnostenské kontroly, zejména pořízená fotodokumentace, nemohou být použity jako důkazní prostředky … v trestním řízení a za tohoto skutkového a právního stavu, když nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka přečinu dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nemohl odsouzený mařit výkon rozhodnutí tím, že by vykonával činnost, která mu byla předchozím soudním rozhodnutím zakázána. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a aby vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitku týkající se naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nepovažuje za důvodnou. Předmětný dovolací důvod dopadá na situace, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V podstatě jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Nicméně k porušení ustanovení o nutné obhajobě podle něj nedošlo, ostatně obviněný to vlastně ani netvrdí. Z těchto důvodů má tuto námitku za nedůvodnou. Ani námitka ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. není důvodná. Především platí, že obviněným zmíněná lhůta pěti pracovních dnů sloužící k přípravě na hlavní líčení se uplatní zásadně pouze v případě prvně nařízeného hlavního líčení, nikoliv již při odročeném hlavním líčení, což byl případ obviněného. Krom toho platí, že obviněný byl hlavnímu líčení dne 20. 6. 2014 osobně přítomen, tudíž není zřejmé, jak dospěl k závěru, že soud porušil ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení ve smyslu předmětného dovolacího důvodu. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani tyto námitky nejsou podle státního zástupce důvodné. V tzv. skutkové větě rozsudku krajského soudu se mj. uvádí, že obviněný, ač v minulosti pravomocně odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu provozování hostinské činnosti jak vlastním jménem, tak v zastoupení jiných osob na dobu tří let (ode dne 20. 8. 2010 do 20. 8. 2013), přesto od přesně nezjištěné doby nejpozději do 20. 9. 2012 fakticky uskutečňoval hostinskou činnost, neboť prodával čepované pivo, lahvové pivo, nealkoholické nápoje i cukrovinky. Má za to, že v takto pojatém skutku jsou vyjádřeny veškeré znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť je dobře patrné, že obviněný skutečně vykonával činnost, jež mu byla zakázána, čímž rozhodnutí mařil. Že si přitom počínal úmyslně, vyplývá přímo z povahy věci, neboť v tzv. skutkové větě popsanou činnost