Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. O., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 44 To 343/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 52/2024, takto:…
4 Tdo 297/2025-517
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. O., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 44 To 343/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 52/2024, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 44 To 343/2024.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 7 T 52/2024, byl obviněný A. O. uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a za to byl podle § 216 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 68 odst. 2, 3 a 5 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře šedesáti denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem 30 000 Kč.
2. Skutkové závěry, na jejichž základě obviněného uznal vinným, lze shrnout následovně:
Obviněný, poté, co si v očekávání budoucích plateb dne 10. 2. 2022 v čase 22:50 hodin navýšil prostřednictvím mobilní aplikace George transakční limit pro výběry v hotovosti na 50 000 Kč, vybral dne 14. 2. 2022 v čase 11:20 hodin, v Praze XY, podle pokynů blíže neztotožněného muže vystupujícího pod jménem A., s nímž se seznámil na počátku měsíce na fotbalovém hřišti a který mu nabídl odměnu ve výši 6 000 Kč, pokud si nechá na svůj bankovní účet zaslat finanční prostředky od jeho příbuzných na nákup automobilu, které pak vybere v hotovosti a předá mu je, prostřednictvím své platební karty vydané k bankovnímu účtu č. XY vedeného u České spořitelny, a. s., jehož byl jediným majitelem a disponentem, z bankomatu České spořitelny, a. s., na XY, Praha XY, finanční prostředky ve výši 29 200 Kč, které byly bezprostředně předtím na jeho bankovní účet převedeny z bankovního účtu č. XY vedeného u Air Bank a.s., jehož jedinou majitelkou byla G. O. a z bankovního účtu č. XY, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., jehož jedinou majitelkou byla N. B., a následně v čase 14:55 hodin na pobočce České spořitelny, a. s., na téže adrese vybral ze svého účtu na pokladně v hotovosti finanční prostředky ve výši 59.400 Kč, které byly bezprostředně předtím na jeho bankovní účet třemi časově na sebe navazujícími příkazy převedeny z bankovního účtu č. XY vedeného u České spořitelny, a. s., jehož jediným majitelem byl V. B., a tyto finanční prostředky v celkové výši 88 600 Kč poté předal zmíněnému muži vystupujícímu pod jménem A., který na něj čekal v nedaleké kavárně Starbucks, kde se po předešlé domluvě sešli již toho dne ráno a společně vyčkávali přijetí plateb. Za poskytnuté služby od něj z vybraných finančních prostředků obdržel slíbenou odměnu ve výši 6 000 Kč.
Obviněný výše uvedeným způsobem jednal, aniž by se jakkoliv blíže zajímal o původ finančních prostředků a důvod, proč měly být finanční prostředky zaslány právě tímto způsobem, tj. od tří různých osob v celkem 5 platbách v časovém rozmezí více než 4 hodin a okamžitě po připsání vybrány v hotovosti, přestože muže vystupujícího pod jménem A. znal pouze několik týdnů a krom křestního jména neznal žádné další jej identifikující údaje ani jeho telefonní číslo a v kontaktu s ním byl pouze osobně nebo přes aplikaci Telegram, přičemž s ohledem na výše uvedené okolnosti, jakož i na nepřiměřeně vysokou výši odměny, která dosahovala 6,8% z obdržené částky, si musel být vědom, že finanční prostředky zaslané na jeho bankovní účet pochází či mohou pocházet z trestné činnosti a že svým jednáním podstatně ztíží jejich vystopování, přičemž předmětné finanční prostředky přijaté na bankovní účet obviněného pocházely z trestné činnosti kvalifikované jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
Predikativní trestná činnost, která zatím zahrnuje celkem 130 dílčích útoků s celkovou způsobenou škodou ve výši 13 057 002 Kč a škodou 4 917 346 Kč ve stadiu pokusu a jejíž modus operandi spočívá zjednodušeně řečeno v tom, že neznámý pachatel za užití podvrženého telefonního čísla kontaktoval předem vytipované poškozené ruské, ukrajinské či jiné rusky hovořící národnosti a vydávaje se za jejich bankéře je pod záminkou napadení bankovního účtu přesvědčil k nainstalování softwaru umožňujícího dálkový přístup, s jehož pomocí by byly finanční prostředky převedeny na bezpečný účet, je v současné době ve stadiu prověřování Policií České republiky.
3. Proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 podal obviněný odvolání, které směřoval proti výrokům o vině a trestu. Městský soud v Praze jako soud odvolací odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 44 To 343/2024, zamítl jako nedůvodné.
II.
Dovolání obviněného
4. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Dmitrije Rožděstvenského. Formálně ho opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění v usnesení odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že napadené usnesení i rozsudek spočívají v nesprávném právním posouzení skutku.
5. Z konkrétní dovolací argumentace, která je poněkud matoucí, protože obviněný velmi nepřehledně mísí své námitky, lze vyčíst, že obviněný žádnou z alternativ § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebrojí proti skutkovým zjištěním určujícím naplnění objektivní stránky zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak jsou popsána ve výroku o vině. Namítá jen nesprávnou hmotněprávní kvalifikaci svého jednání poukazem na absenci zákonem vyžadované formy zavinění k § 216 odst. 2 alinea 1), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Napadeným rozhodnutím také vytýká nepřiměřenou přísnost uloženého trestu.
6. K subjektivní stránce zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku obviněný argumentoval tím, že Obvodní soud pro Prahu 1 a Městský soud v Praze úsudek o formě zavinění učinily nikoli na základě provedeného dokazování, ale pouze poukazem na jejich ustálenou praxi, podle které postačí pro závěr o úmyslné formě zavinění už to, že pachatel dal k dispozici svůj účet osobě mu praktic,ky neznámé a že peněžní prostředky na jeho účet přicházely z více zdrojů. K tíži obviněného navíc nesprávně přičetly to, že se živil jako finanční analytik, což podle nich vypovídá o jisté nadprůměrné úrovni jeho finanční gramotnosti. Podle obviněného taková argumentace nemůže obstát a je v rozporu s principem in dubio pro reo. Uvedl, že v předmětném trestním řízení nebyl předložen žádný důkaz, který by bez důvodných pochybností svědčil o úmyslné povaze jeho jednání v podobě nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku (tj. smíření skrze lhostejnost s tím, že může porušit zájem chráněný trestním zákonem), kterou soudy nižších stupňů jeho jednání přičetly, a který by vyvrátil jeho obhajobu, že o povaze vybraných finančních prostředků nic netušil, a uvěřil A., že se jedná o peníze od jeho příbuzných.
7. Obviněný připomněl, že A. znal řadu týdnů, neboť společně hráli fotbal, a nebyl tedy pro něj cizí osobou, jak tvrdí soudy nižších stupňů. Obviněný A. uvěřil, že má zablokovaný účet a že potřebuje pomoc k tomu, aby obdržet peníze od svých příbuzných. Za to mu slíbil finanční odměnu. Platby, které byly připsány na účet obviněného pocházely od osob ukrajinské národnosti a vzhledem k tomu, že i A. byl XY, nevzbudilo to v obviněném pochybnosti o legitimitě těchto transakcí. Stejně tak výše odměny, která dosahovala necelých 7 % z vybrané částky, v obviněném nevzbudila podezření, že by finanční prostředky mohly pocházet z trestné činnosti. Odměnu totiž nedostal jen za „výběr“ hotovosti ze svého účtu, ale také za čas strávený čekáním na připsání finančních částek na jeho účet, což ve výsledku byly celé čtyři hodiny. Lze tedy říci, že jej „výpomoc“ A. zaměstnávala skoro celý den.
8. Obviněný dále rozporoval závěr soudu prvního stupně, že v době činu pracoval jako finanční analytik. Uvedl, že tuto práci začal vykonáv