4 Tdo 322/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 322/2025-486 USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 5 To 236/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 33/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. T. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů a dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 46 T 33/2024, byl obviněný V. T. uznán vinným pod bodem I rozsudku zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem II rozsudku přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. 2. Skutková zjištění soud prvního stupně popsal následovně: Ad I. Obviněný V. T. v přesně nezjištěné době, nejméně však od léta roku 2023 do 18. 2. 2024, kdy se poškozená L. H., obrátila skrze linku 158 na policii s prosbou o pomoc, v místě společného bydliště v Praze XY, XY v bytě č. 2 v suterénu obytného domu, opakovaně a s postupným nárůstem intenzity, nejprve 1x za týden, poté každý den fyzicky, psychicky, ekonomicky a sociálně týral poškozenou, která byla jeho partnerkou a se kterou vedl společnou domácnost, na jejíž chod ale finančně nepřispíval. Obviněný poškozené velmi vulgárně nadával, bezdůvodně ji obviňoval z nevěry, opakovaně jí bral peníze, za které si pořizoval alkohol. Pod jeho vlivem pak poškozenou opakovaně fyzicky napadal. Zpravidla ji bil otevřenou dlaní na tvář. Jednou ji také chytil za levou paži, páčil ji a vylamoval, čímž poškozené způsobil dlouhodobou bolest ruky a hematom pod ramenem. Jindy ji hodil na postel na záda, sedl si jí na nohy, přitom ji chytil oběma rukama za krk a se slovy „Dneska tě zadusím!“ poškozenou rdousil oběma rukama tak silně a dlouho, až nemohla dýchat, čímž jí způsobil modřinu na krku. Při hádkách rozbíjel nádobí v domácnosti. Na podzim roku 2023 bez svolení poškozené vzal její mobilní telefon, prohlížel jeho obsah a následně jím 2x udeřil poškozenou do hlavy a pak ho rozbil úderem o stůl. Celá situace vygradovala dne 17. 2. 2024 v době kolem 20:00 hod., kdy poté, co si obviněný bez souhlasu poškozené vzal z její kabelky 300 Kč, za které si koupil vodku a cigarety, poškozenou, která se na něj za to zlobila, udeřil na tvář otevřenou dlaní a když se poškozená snažila telefonem přivolat policii, vytrhl jí telefon z ruky a hodil ho na zem, jednou rukou poškozenou chytil pod bradou, hodil ji na postel a silně jí udeřil hlavou o dřevěné čelo postele. Poté, co poškozená začala plakat, jí na hlavu přiložil mražené pelmeně, které po něm poškozená hodila zpět s tím, ať opustí byt, což jej opět rozzuřilo. Znovu poškozenou několikrát udeřil otevřenou dlaní do obličeje, začal jí vyhrožovat, aby dělala, co on chce, jinak ji zabije. Když se poškozená snažila mobilním telefonem přivolat policii, opět jí ho vytrhl z ruky s tím, že teď poškozené ukáže. A když poškozená následně chtěla sama byt opustit, obviněný zamkl dveře pokoje, klíč si uschoval, povalil poškozenou na postel a řekl jí, že s ní chce mít sex. Poškozená to odmítla, načež ji obviněný chytil pod krkem, řekl jí, že teď bude dělat, co chce on, jinak ji zabije nebo udusí. Poté ji zaklekl a svýma nohama roztahoval její nohy, čemuž se bránila a bouchala jej rukou do oblasti ramene, načež jí obviněný chytil za ruce, zasunul jí je pod záda, poté jí jednou rukou držel ruce v oblasti zápěstí a druhou rukou jí stáhl kalhotky, přitom je roztrhl, nalehl na poškozenou, penisem pronikl do její pochvy a vykonal na ní soulož až do vyvrcholení, přičemž ejakuloval do pochvy poškozené. Svým jednáním poškozené způsobil bouli v zadní části hlavy, drobný hematom vpravo na krku, bolestivost hlavy, zvracení a krvácení z nosu. Řekl jí „Poděkuj Bohu, že jsem tě nezabil, protože jsem byl připraven to udělat!“ a šel spát, poškozená usnula schoulená na druhé posteli, ráno následujícího dne již seděl obviněný opět opilý v kuchyni a když spatřil poškozenou, šel za ní do pokoje, dveře opět zamknul a klíč od pokoje položil na parapet za oknem, poškozené řekl, že nikdo z nich neopustí pokoj a že v pokoji zůstanou oba do konce života, čímž v poškozené vyvolal strach z toho, co má v úmyslu jí ještě udělat, proto jej začala uklidňovat, vyčkala až obviněný usne, poté vzala z parapetu klíč, svůj mobilní telefon a z bytu utekla, a později téhož dne své napadení oznámila policejnímu orgánu. Ad II. Dne 18. 2. 2024 v době kolem 17:30 hod. na ulici XY před č. p. XY, Praha XY, poté, co po předchozím napadení poškozené a intervenci policejního orgánu opustil společně obývaný byt, vytáhl na poškozenou, která s ním nechtěla mluvit, z kapsy otevírací nůž, rozevřel ho, držel u těla a čepelí nože na ni mířil a začal jí nadávat „Ty čubko, co si to dovoluješ, nemyslíš na následky!“, čehož se poškozená i v důsledku svého předchozího napadení obviněným lekla a utekla k pro ni neznámým lidem, M. K. a V. J., kteří jí pomohli tím, že poškozenou schovali za svá těla, odvedli ji do budovy na adrese XY, Praha XY, kterou uzamkli, a přivolali policii, zatímco obviněný obcházel kolem uvedeného objektu a na výzvy svědkyně K., aby prostor opustil, nereagoval a usmíval se. 3. Za skutky pod body I a II byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a pro jeho výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to kovového zavíracího nože černé barvy, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z České republiky na dobu dvou let. Poškozenou L. H. soud s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázal podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný, který brojil proti výrokům o vině a trestu, státní zástupkyně, která napadla výrok o trestu, a poškozená, která se odvoláním domáhala změny adhezního výroku. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 5 To 236/2024, podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně a poškozené zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině obviněného podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, k jehož výkonu obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému znovu uložil trest propadnutí věci a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku znovu i trest vyhoštění z České republiky, který zpřísnil na dobu tří let. V adhezním řízení odvolací soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněného zavázal zaplatit poškozené L. H. na náhradě nemajetkové újmy 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 %, jdoucím ode dne 30. 6. 2024 do dne uhrazení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. odvolací soud zamítl. II. Dovolání obviněného 5. Rozsudek odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím obhájkyně Mgr. Barbory Černé (i. s. ustanoveného obhájce Mgr. Tomáše Černého) dovoláním, které směřoval proti všem jeho výrokům s výjimkou toho, kterým byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s obecným konstatováním, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů, které mu jsou kladeny za vinu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že ve vztahu k nim nebyl nedůvodně proveden navrhovaný podstatný důkaz. 7. Konkrétně pak obviněný namítl, že soud prvního stupně převzal popis skutku v bodě I výroku o vině z obžaloby beze změn, ačkoli poškozená v hlavním líčení připustila, že to byla ona, kdo začínal hádky. Učinila tak v reakci na část výpovědi svědkyně K. S., která ji označila za agresora, což soud prvního stupně opomenul vzít v potaz. Podle obviněného pochybil i odvolací soud, který si této skutečnosti nevšiml a postup soudu prvního stupně označil za souladný s pravidly logického myšlení a nevybočující ze zásady volného hodnocení důkazů zakotvené v § 2 odst. 6 tr. ř. Obviněný k věrohodnosti poškozené dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1642/09, podle kterého musí soud mimo