4 Tdo 420/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 420/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:4 Tdo 420/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.420.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Daňové trestné činy Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Spolupachatelství Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.11.2025II.ÚS 3481/25 Jiří Přibáň Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 420/2025-14184 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. M. T., 2.V. T., 3. V. K., a 4. M. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 10 To 1/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 13/2021, t a k t o : 1) Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. T. a V. T. odmítají. 2) Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných V. K. a M. M. odmítají. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 45 T 13/2021, byli obvinění M. T. a V. T. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a obvinění V. K. a M. M. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, a to jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku. 2. Obvinění M. T. a V. T. byli za uvedený trestný čin odsouzeni podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na sedm let a pro výkon trestu byli podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl každému z nich dále uložen peněžitý trest ve výměře pětiset denních sazeb, přičemž výše denní sazby byla u obou shodně stanovena na 4 000 Kč (celkem tedy peněžitý trest činí 2 000 000 Kč). Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byli oba obvinění potrestáni trestem propadnutí věci, a to jejich mobilních telefonů, které byly ve výroku o vině přesně specifikovány. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl oběma obviněným ještě uložen na deset let trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a družstev či jejich členů, kontrolního orgánu obchodní společnosti a družstev či jejich členů, či odpovídající činnosti prováděné na základě plné moci. 3. Obvinění V. K. a M. M. byli podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců let, a jeho výkon byl oběma podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl oběma uložen i peněžitý trest, a to obviněnému K. ve výměře čtyř set denních sazeb, s denní sazbou 750 Kč (celkem 300 000 Kč) a obviněnému M. ve výměře pětiset denních sazeb, s denní sazbou 500 Kč (celkem 250 000 Kč). Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl každý z nich dále potrestán trestem propadnutí věci, a to konkrétně ve výroku o trestu přesně specifikovaných mobilních telefonů. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byli oba shodně potrestáni trestem zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a družstev či jejich členů, kontrolního orgánu obchodní společnosti a družstev či jejich členů na pět let. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný M. M. zavázán zaplatit 447 031 Kč a obviněný V. K. zaplatit 514 706 Kč na náhradě majetkové újmy poškozené České republice zastoupené Finančním úřadem pro Kraj Vysočina. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněným M. T. a V. T. uloženo společně a nerozdílně zaplatit na náhradě majetkové újmy poškozené České republice – Finančnímu úřadu pro Kraj Vysočina 16 391 214 Kč, z toho 514 706 Kč společně a nerozdílně se spoluobviněným V. K. a 447 031 Kč společně a nerozdílně se spoluobviněným M. M.. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika se zbytkem nároku na náhradu škody vůči obviněným V. K. a M. M. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná ve výroku o vině a podrobněji rozvedená v odůvodnění rozsudku lze ve velmi zestručněné podobě popsat následovně. V období od ledna 2018 do dubna 2020 v Praze i jinde na území České republiky obvinění vědomě jednali jako členové organizované skupiny, která zahrnovala ještě další osoby, které nejsou trestně stíhány a z nichž některé jsou ve výroku o vině konkrétně označeny. Systematicky postupně jménem devíti obchodních korporací, které M. T. a V. T. ovládli prostřednictvím nastrčených osob, na základě smluv o provedení díla zastřeně [pozn. Nejvyššího soudu – ve smyslu § 5 písm. g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti se zastřeným zprostředkováním zaměstnání rozumí činnost právnické osoby spočívající v pronájmu pracovní síly jiné právnické osobě nebo fyzické osobě, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) téhož zákona] zajišťovali pracovníky z Ukrajiny a dalších východních zemí na úklidové, sezónní a dělnické práce do zemědělských družstev, farem či stavebních firem. Za to jim objednatelé platili zpravidla bezhotovostně na bankovní účet předmětných společností, odkud obvinění sami nebo prostřednictvím dalších osob finanční prostředky obratem v hotovosti vybírali a použili je dílem k zaplacení odměn dělníkům, kteří práci odvedli, a dále s nimi naložili blíže neurčeným způsobem, aniž by odpovídající část z těchto finančních prostředků odvedli na dani z přidané hodnoty (dále také jen „DPH“). V úmyslu krátit uvedenou daň do přiznání k DPH opakovaně za těchto devět daňových subjektů úmyslně uváděli v rozporu s § 72 a 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepravdivá tvrzení o přijatých zdanitelných plněních, která vykazovali v oddílu B.3 kontrolních hlášení, který je určen pro vykázání přijatých zdanitelných plnění v hodnotě nepřekračující limit 10 000 včetně DPH, u něhož není stanovena povinnost identifikovat dodavatele. A to v takovém množství, aby souhrnná výše odpočtu této daně se přibližně rovnala výši dani na výstupu. Reálnou daňovou povinnost tak snížili z milionových částek na desetitisíce. Ve výroku o vině jsou současně individuálně rozepsány jednotlivé útoky podle zdaňovacích období a daňových subjektů. Obvinění M. T. a V. T., kteří trestnou činnost řídili a koordinovali kroky ostatních spoluobžalovaných, se podíleli na zkrácení daně z přidané hodnoty v celkovém rozsahu 40 947 3370 Kč a obvinění V. K. a M. M., kteří na žádost výše zmíněných obviněných participovali jen na některých útocích tím, že se nechali formálně zapsat jako jednatelé určených společností, které pak plně přenechali k dispozici spoluobviněným a posléze na základě pokynů jiných členů organizované skupiny vybírali z bankovních účtů předmětných společností finanční hotovost, kterou dále předávali, a vozili dělníky na místo určení, v rozsahu 2 731 897 Kč a 2 372 697 Kč. 6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni obvinění a státní zástupce. Obvinění napadli rozsudek v celém rozsahu, zatímco státní zástupce brojil jen proti výroku o trestech uložených obviněným M. T. a V. T., a to v jejich neprospěch. Vrchní soud v Praze všechna odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 10 To 1/2024. 7. (Nejvyšší soud pro přehlednost poznamenává, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 45 T 13/2021, je již třetím meritorním rozhodnutím v této věci. První rozsudek jmenovaný soud vyhlásil dne 6. 9. 2022 a byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 10 To 93/2022–11103. Druhý rozsudek je ze dne 11. 5. 2023 a byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2023, č. j. 10 To 54/2023-12430.) II. Dovolání obviněných Dovolání obviněných M. a V. T. 8. Obvinění M. T. a V. T. podali společné dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ladislava Malečka a opřeli ho výhradně o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož plné zákonné znění uvedli, aniž by následně konkretizovali, kterou z tam uvedených variant (skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založen