4 Tdo 47/2014 – Nejvyšší soud

4 Tdo 47/2014-I-29 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2014 o dovolání obviněného S. E., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 145/2011, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 6 T 145/2011, byl obviněný S. E. uznán vinným ze spáchání jednak zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že od přesně nezjištěné doby v L. a jinde, nejméně však dne 21. 10. 2010 v době kolem 10.05 hodin v L., ul. L., ve vozidle Volkswagen Passat Variant, neoprávněně držel a měl při sobě igelitovou tašku s obsahem látky efedrin o celkové hmotnosti 172,5 g včetně obalu patřící osobě M. P., přičemž efedrin je jako prekursor uveden v příloze k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog a nařízení Rady (ES) č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi, dále neoprávněně pro svou potřebu držel celkem 3,45 g látky metamfetamin, zv. pervitin s efedrinem, když podíl čistého metamfetaminu zv. pervitin činil 0,85 g, přičemž metamfetamin, zv. pervitin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a množství větší než malé je stanoveno nařízením vlády č. 467/2009 Sb., kterým se stanoví, jaké je větší množství než malé u omamné a psychotropní látky a přípravků obsahujících omamné a psychotropní látky a co se považuje za jedy. Za uvedené jednání byl obviněný S. E. odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 35 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu trvání 3 roků. Podle § 77 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci: 161,2 g pseudoefedrinu, 3,25 g metamfetaminu, plastové nádoby o obsahu 500 ml a digitální váhy zn. Diamont. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 6 T 145/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 6 T 145/2011, podal obviněný S. E. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012 tak, že ho podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012, podal následně obviněný S. E. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že nesouhlasí s tím, že by jeho odvolání nebylo řádně doručeno, pokud bylo v zákonné lhůtě odesláno z datové schránky obhájce do datové schránky soudu prvního stupně. V této souvislosti upozornil na odlišný režim zásilek zasílaných elektronickou poštou, u nichž je vyžadován elektronický podpis odesílatele, a zásilek zasílaných prostřednictvím systému datových schránek, který odvolací soud zřejmě nebral v úvahu, pokud ve svém rozhodnutí odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 4 Tz 36/2013, které se však netýká doručování prostřednictvím datové schránky. Poukázal rovněž na ustanovení zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, dále na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 89/2011, v němž je výslovně uvedeno, že pokud bylo podání vůči orgánu veřejné moci učiněno prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou nebo k tomu úkonu pověřenou, není nutné, aby bylo podání podepsáno zaručeným elektronickým podpisem. Současně učinil podnět předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby podle § 265h odst. 3 trestního řádu navrhl předsedovi senátu Nejvyššího soudu odklad výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitky obviněného jsou důvodné. Jestliže skutečně bylo odvolání obviněného odesláno z datové schránky jeho obhájce a v zákonné lhůtě doručeno do datové schránky soudu prvního stupně (což z dostupného spisového materiálu nelze ověřit), potom bylo jeho odvolání podáno řádně a včas. Soud druhého stupně pak nemohl rozhodnout podle § 253 odst. 1 tr. ř. a toto odvolání zamítnout proto, že nebylo učiněno způsobem předpokládaným v § 59 odst. 1 tr. ř. Je sice pravdou, že v tomto ustanovení se vymezují způsoby podání tak, že se připouští toliko podání písemné, ústní do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Odvolací soud ovšem nevěnoval dostatečnou pozornost úplnému výkladu zde uvedených pojmů. Odvolací soud vybudoval svůj právní závěr na jednom rozhodnutí Nejvyššího soudu, aniž by se zabýval širší legislativní úpravou problematiky doručování podání prostřednictvím systému datových schránek, na niž správně poukazuje dovolatel. Zákon č. 300/2008 Sb. v § 18 odst. 1 stanoví, že fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky. V odstavci druhém téhož ustanovení je zakotveno, že úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob. Na datovou schránku zřízenou pro osobu vykonávající advokacii nepochybně dopadá ustanovení § 8 odst. 2 cit. zákona. Z citovaného zákonného ustanovení jednoznačně plyne, že bylo-li doručeno odvolání prostřednictvím datové schránky, má stejnou kvalitu, jako by je podal advokát písemně a podepsal. Za této situace je redundantní vznášet požadavek elektronického podpisu, jak činí krajský soud. Shora uvedeným výkladem – jenž je navíc podpořen citovaným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu – lze tedy dospět k závěru, že odvolání včas doručené do datové schránky soudu bylo podáno řádně a není možné je zamítnout podle § 253 odst. 1 tr. ř. Dovolání obviněného bylo tedy podáno důvodně. Nejvyšší státní zástupce z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž