4 Tdo 475/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 475/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 10. 2021 Spisová značka:4 Tdo 475/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.475.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Pomoc k trestnému činu Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 1. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 3361/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 475/2021-2567 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 6. 10. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Praha-Ruzyně, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2020 č. j. 12 To 109/2020-2373, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře pod sp. zn. 18 T 2/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. S. odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 8. 7. 2020 č. j. 18 T 2/2020-2259 byl obviněný T. S. uznán vinným pomocí k zločinu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku za jednání popsané pod bodem 1. výroku o vině. Za tuto trestnou činnost a dále za přečin neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 6. 2020 č. j. 3 T 48/2020-1171, byl odsouzen podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 2.000 Kč, tedy celkem ve výši 200.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Zároveň podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 6. 2020 č. j. 3 T 48/2020-1171, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozhodnuto bylo také o vině a trestu u spoluobviněných R. D., J. M. a T. N. a taktéž podle § 229 odst. 1 tr. ř. o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody. K následným odvoláním všech obviněných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 12. 2020 č. j. 12 To 109/2020-2373 podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. ř. shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu. Ve vztahu k obviněnému T. S. pak konkrétně za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že ho na částečně revidovaném skutkovém základě nově uznal vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jako účastníka na dokonaném trestném činu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za což ho podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl zároveň uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 1.550 Kč, tedy celkem ve výši 155.000 Kč. Nově bylo rozhodnuto též o vině a trestu u obviněných R. D., J. M. a T. N. Poškozená společnost K. M. M. T. byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle ustálených skutkových zjištění odvolacího soudu (popsaných v bodě 1. výroku o vině) obvinění R. D. a J. M. v přesně nezjištěných dnech v období od měsíce května roku 2018 do 10. 10. 2018, po předchozí vzájemné dohodě všech obviněných, postupně odcizili z objektu obchodní společnosti K. M., se sídlem XY, okres XY, IČO XY, nejméně 420 Ks tyčí z wolframové slitiny o délce 510 mm a průměru 25mm, z toho 126 ks částečně obrobených v různých stadiích opracování a 294 ks neobrobených. Obviněný R. D., jenž byl ve společnosti zaměstnán jako skladník manipulant, přitom nejprve předal v areálu společnosti 2 ks těchto wolframových tyčí obviněnému J. M., zaměstnanci spol. A.-s. v. e., XY, IČ XY, s tím, že ho informoval o tom, že se jedná o wolfram, obviněný J. M. tyče provezl přes vrátnici z areálu, následně je předal po předchozí telefonické domluvě obviněnému T. N. na jeho pracovišti ve S. s., XY, v obci XY, okres XY, který byl již předem domluven s dalším obviněným T. S., jednatelem a jediným společníkem společnosti F., se sídlem XY čp. XY, XY, IČ XY, jemuž wolframové tyče předal s tím, že obviněný T. S. zajistí analýzu odcizeného vzorku a sdělí cenu, za jakou by materiál vykoupil. Rovněž ho informoval o tom, že v první várce by se jednalo o 200 kg těchto tyčí, a poté v dalších dodávkách po cca 200 kg jednou či dvakrát měsíčně. Obviněný T. S. provedenou analýzou zjistil, že se jedná o tyče složené z 90 % z wolframu, 6 % niklu a 2 % kobaltu, a na základě toho se s obviněným T. N. domluvil na odkoupení tyčí za cenu 230 až 240 Kč za 1 kg. Po takto učiněném příslibu, včetně domluvené částky, obviněný T. N. zpětně kontaktoval obviněného J. M. a přislíbil odběr předmětného materiálu. V důsledku této dohody obviněný R. D. postupně odcizil jednak v centrálním skladu společnosti K. M. z beden wolframové tyče neobrobené, jednak ze skladu kooperační výroby wolframové tyče obrobené, které následně po částech nejméně v osmi případech pomocí vysokozdvižného vozíku převezl k vozidlu Toyota Avensis, r. z. XY, které měl jeho uživatel J. M. zaparkované v areálu společnosti K. M. a oba společně wolframové tyče přeložili do uvedeného vozidla, obviněný M. je provezl přes vrátnici a pak je postupně prodali obviněnému T. N., jenž byl srozuměn s tím, že se jedná o odcizený materiál. Ten podle předchozí dohody kontaktoval obviněného T. S., který mu za veškerý materiál zaplatil a odvezl si jej s tím, že část wolframových tyčí dne 26. 6. 2018 a dne 13. 7. 2018 prodal společnosti ToS KaS Kovovýkup, spol. s r. o., se sídlem Horná Streda 693, IČ 461 52 598, Slovenská republika, a to v provozovně ve městě XY, Slovenská republika, za což obdržel finanční částky ve výši 9.479,64 Eur a 9.571,96 Eur, a zbytek wolframových tyčí v počtu 126 ks obrobených a 79 ks neobrobených zakopal v lesním porostu u obce XY, okres XY, v místě zvaném „XY“. Ačkoli obviněnému T. S. jako osobě pohybující se v prostředí výkupu barevných kovů bylo známo, že wolfram se v takovém množství běžně nevykupuje a jedná se o materiál podléhající evidenci, předával si s T. N. materiál bez potvrzení a peníze za něj mu vyplácel v hotovosti. O tom, že materiál podléhá příslušné evidenci, věděl i obviněný T. N. Takto obvinění odcizením 420 Ks wolframových tyčí způsobili poškozené společnosti ZVS IMPEX, a. s., IČ 363 02 848, se sídlem Štúrova 1, Dubnica nad Váhom, Slovenská republika, škodu v celkové výši nejméně 6.676.019,50 Kč a dále způsobili škodu spočívající v opracování 126 ks z celkového množství odcizených wolframových tyčí poškozené nástupnické společnosti K. M. M. T., XY, IČ XY, XY, ve výši nejméně 80.445,96 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný T. S. dovolání s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Příslušný dovolací důvod spatřoval v tom, že byl uznán vinným pomocí k dokonanému zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, ačkoli podle jeho mínění nebylo v řízení dostatečně prokázáno, že by věděl o tom, že předmětné wolframové tyče byly původnímu vlastníkovi ukradeny, ani že by měl tušení o tom, že obchoduje se sofistikovaným bezpečnostním zbrojním materiálem. Z provedených důkazů podle něho naopak vyplynulo, že tyče pořídil za cenu šrotu obsahujícího wolfram a že za šrot pocházející ze zmetků je měl i spoluobviněný N. Dovolatel tyče dále „přeprodal“ znovu jen jako šrot, pouze s navýšením odpovídajícím obchodní marži, a to společnosti T. K. K., přičemž ani ona jako odborník na drahé kovy nerozeznala pravou povahu a cenu nakupovaného materiálu. To ho ještě více utvrdilo v tom, že obchoduje právě jen se šrotem obsahujícím wolfram. Společnost T. K. K. navíc tyče dál prodala německé společnosti Eisenlegierungen Handelsgesellschaft MBH, která jako další odborník na drahé kovy v řadě rovněž nepoznala, co vlastně ve skutečnosti nakoupila. Dovolatel nechápe, z čehož soudy dovodily, že by měl mít větší znalosti o povaze inkriminovaného materiálu než zmíněné společn