4 Tdo 501/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 501/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 6. 2024 Spisová značka:4 Tdo 501/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.501.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedbalost Subjektivní stránka Ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 148 odst. 1 tr. zákoníku § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 2900 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:7. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 501/2024-200 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2024 o dovolání obviněného M. H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2024, sp. zn. 9 To 13/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 109/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 30 T 109/2023 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný M. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že: dne 18. 6. 2022 v době kolem 09:10 hodin venčil, v k. ú. obce XY za novou zástavbou obce XY, okr. XY psa jménem Erni, plemene knírač velký černý, nepřipoutaného na vodítku, a když opětovně potkal poškozenou L. Z., která zde ve volně přístupném terénu v té době venčila svého psa maďarského ohaře, rozběhl se pes Erni ze vzdálenosti cca 30 metrů k poškozené se psem, a poškozenou, která svého psa držela levou rukou za obojek, kousl do pravé volné ruky, čímž poškozené L. Z. způsobil poranění pravé ruky a to tříštivou otevřenou zlomeninu třetí záprstní kosti vpravo s posunem úlomků, jedna rána situována na hřbetu ruky délky 1,5 cm, druhá rána na dlani v délce 1 cm, kdy toto zranění bylo kvalifikováno jako středně těžké zranění a poškozenou citelně omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu delší než šest týdnů, přičemž obžalovaný tímto svým jednáním porušil vyhlášku obce XY č. 3/2021, o pravidlech pro pohyb psů na veřejném prostranství, dle které je zakázáno volné pobíhání psů bez upoutání na vodítko, včetně obecné povinnosti prevence vyplývající z ustanovení § 2900 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. 2. Za uvedený přečin uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 82 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. 3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou L. Z. odkázal s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval do výroku o vině a trestu. Odvolání podala i poškozená Česká průmyslová zdravotní pojišťovna do výroku o náhradě škody. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, sp. zn. 9 To 13/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 30 denních sazeb ve výši 1 000 Kč, tj. v celkové výši 30 000 Kč. Podle § 259 odst. 2 tr. ř. per analogiam za použití § 259 odst. 3, 4 tr. ř. dále napadený rozsudek doplnil k odvolání poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovny tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen nahradit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČO: 47672234, se sídlem Jeremenkova 161/11, Vítkovice, 703 00 Ostrava, na náhradě škody částku 37 392 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 1. 2. 2024, sp. zn. 9 To 13/2024, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 30 T 109/2023, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. 6. Dovolatel předně konstatuje, že přestože nesouhlasí se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, tak tyto respektuje. Následně poukazuje na skutek, kterým byl uznán vinným a ve kterém je spatřováno spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Podle obviněného ovšem soudy nižších stupňů nesprávně posoudily právní otázku zavinění a porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání nebo funkce nebo uložené podle zákona. V důsledku toho pak dospěly k nesprávnému závěru o jeho vině. 7. Obviněný namítá, že dle přiléhavé judikatury lze v souvislosti s útokem psa dospět k závěru o trestní odpovědnosti majitele psa toliko v situaci, kdy majitel psa věděl, že s chováním psa byly již v minulosti problémy, a neučinil nic proto, aby k újmě na zdraví u třetích osob nedošlo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1034/2013 nebo nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2012/18). 8. Následně dovolatel poukazuje na dosud bezproblémové chování psa Erni, který do doby předmětné události byl zcela bezkonfliktní a byl řádně vycvičen. Protože on sám znal psa od štěněte a plnohodnotně se o něho staral, byl oprávněn učinit závěr, že tento není nebezpečný svému okolí. Proto nemusel vyvíjet žádnou mimořádnou obezřetnost či aktivitu k ochraně okolí před tímto psem. Akcentuje, že když se předmětného dne potkali s poškozenou a jejím psem poprvé, nedošlo k jakémukoliv incidentu či projevu nevraživosti mezi oběma psy. Tedy, i kdyby neměl Erniho na vodítku, tak mu nemůže být kladeno za vinu, že mohl a měl vědět, že dojde k napadení třetí osoby tímto psem a že pes neuposlechne jeho přímý pokyn. 9. Při zohlednění rasy, povahy, výcviku a bezúhonnosti psa Erniho mohl být oprávněně přesvědčen, že k žádnému incidentu nedojde ani v případě, že by neměl vodítko. Jinak vyjádřeno, neměl a nemohl vědět, že by mohlo dojít k následku, ke kterému bohužel došlo. Proto u něho chybí zavinění. Úvahy soudů v tomto směru považuje za obecné, když tyto nijak nehodnotily samotného psa, zejména historii jeho chování. 10. Současně obviněný namítá, že předmětný skutek nemůže být trestným činem, protože neporušil „důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání nebo funkce nebo uložené podle zákona“. Namítá, že vyhláška obce XY takovou povinnost nezakládá a nejedná se o povinnost uloženou mu podle zákona. Odkazy soudů nižších stupňů na obecnou preventivní povinnost považuje za nepřípadné, neboť tyto soudy nijak nehodnotily samotného psa. Má za to, že předpoklady obecné preventivní povinnosti byly z jeho strany naplněny výcvikem psa. Poukazuje i na formalistický přístup soudů, které nijak nehodnotily, že předmětná vyhláška povoluje volné venčení psů na vymezených veřejných prostranstvích. Má tedy za to, že pokud by k excesu chování psa došlo na těchto prostranstvích, tak by zjevně odpovědný nebyl. 11. V závěru podaného dovolání pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil soudu prvního stupně. 12. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) dne 27. 5. 2024, sp. zn. 1 NZO 306/2024. Úvodem stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a především pak obsah podaného dovolání. 13. Následně konstatoval, že dovolací argumentaci obviněného nepovažuje za důvodnou. Pokud obviněný poukazuje na předchozí zkušenosti se jmenovaným psem, tak se sice jedná o významný moment z hlediska jeho možného nedbalostního jednání, nikoliv o hledisko jediné. Zdůrazňuje, že otázku zavinění je nutno vždy hodnotit v kontextu všech zjištěných skutečností, nikoliv izolovaně z hlediska jedné zkušenosti. Soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že obviněný jednal ve formě vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle státního zástupce ovšem zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že jednal ve formě nedbalosti nevědomé ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Tento jeho závěr ovšem nemůže vést k závěru o nesprávnosti rozhodnutí ve věci samé, když údaj o formě nedbalosti není součástí výroku rozhodnutí. Obě formy jsou navíc prakticky rovnocenné. 14. Státní zástupce pak uvádí, že nevědomá nedbalost podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel v době jednání nevěděl, že může po