4 Tdo 550/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 550/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 7. 2025 Spisová značka:4 Tdo 550/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.550.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Ne bis in idem Výkon trestu odnětí svobody Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. § 206c tr. ř. § 55 odst. 2 předpisu č. 169/1999 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 550/2025-224 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného R. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 12 To 23/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 99/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 1 T 99/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný R. L. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že „v blíže nezjištěné době nejméně do 19:45 hodin dne 6. 3. 2024 ve Věznici XY, XY, XY, okres XY, při výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody neoprávněně přechovával a užíval mobilní telefon zn. L8STAR, šedé barvy se SIM kartou mobilního operátora BLESK mobil s číslem karty 894202039931310916 a včetně baterie, přičemž si musel být vědom svého protiprávního jednání, neboť byl řádně poučen o svých právech a povinnostech při výkonu trestu odnětí svobody, což stvrdil svým podpisem, kdy telefon byl nalezen při kontrole cely č. 203 ubytovny ''C'' ve Věznici XY, kde v prostoru toalety obviněný znemožňoval vstup dozorcům tím, že držel kliku u dveří a prostor toalety opustil až po důrazné výzvě a poté odevzdal předmětný mobilní telefon, tedy nejméně v jednom případě použil mobilní telefon, ačkoliv se jedná o předmět, který svou povahou může narušit pořádek při výkonu trestu odnětí svobody, ve smyslu ustanovení § 28 odst. 3 písm. a), b), zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů“. 2. Za uvedenou trestnou činnost uložil obviněnému nalézací soud podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud dále obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to: - tlačítkového mobilního telefonu šedé barvy s nápisem L8Star o rozměrech 68x25x13 mm, s monochromatickým displejem, zadní část telefonu černé barvy, - baterie s nápisem „Li-on battery, MB-10, NOMINAL VOLTAGE: 3,7V, CAPACITY: 380 mAh, STANDARD: GB/T 18287-2013“, S/N: FY-BM10202304008512, včetně nano SIM karty s nápisem BLESK mobil 894202039931310916, které byly v přípravném řízení zajištěny na Záznam o odnětí věci, sepsaný Vězeňskou službou ČR, Věznicí XY dne 6. 3. 2024, příloha č. 8 k NGŘ č. 23/2020, a které byly uloženy ve skladu zajištěných věcí Policie ČR, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Územní odbor XY. Podle § 70 odst. 6 tr. zákoníku propadlé věci připadly státu. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval do výroku o trestu. Krajský soud v Hradci Králové (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaném odvolání obviněného rozhodl usnesením ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 12 To 23/2025, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 12 To 23/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž explicitně uplatnil dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [správně § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. – poznámka Nejvyššího soudu], jelikož podle něho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzením. Obviněný upřesňuje, že napadá i výrok o vině, který zůstal odvoláním nedotčen. Dovolatel konkretizuje, že nalézací soud dospěl k závěru o jeho vině, aniž by podle § 12 tr. zákoníku přihlédl k zásadě zákonnosti a zásadě subsidiarity trestní represe. Obviněný má za to, že se sice uvedeného skutku dopustil, avšak podle jeho názoru nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka přisouzeného trestného činu. Namítá, že způsoby naplnění objektivní stránky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 tr. zákoníku musí být takové povahy, resp. intenzity, že rozhodnutí nelze vykonat buď vůbec, nebo jen za podstatně ztížených podmínek. Obviněný nemá za to, že by zmařil nebo podstatně ztížil výkon úředního rozhodnutí soudu. Ustanovení § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku se vztahuje jen na závažné případy porušení povinností odsouzeného při výkonu trestu. Na základě dokazování však bylo jen prokázáno, že pouze přechovával mobilní telefon na cele po dobu tří dnů, a naopak nebylo prokázáno, že by tímto mobilním telefonem telefonoval. Podle zjištěných skutečností, chtěl mobilní telefon prodat jinému odsouzenému. Soudy tak podle jeho názoru vyložily ustanovení § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku nesprávně, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces. Současně doplňuje, že byl za dané jednání kázeňsky potrestán a byl umístěn na pět dnů na samostatné oddělení. Je přesvědčen o tom, že kázeňské potrestání je dostačující a nebylo třeba jej trestat ještě podle trestních předpisů. Domáhá se tak uplatnění zásady subsidiarity trestní represe. 5. Závěrem podaného dovolání dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl podle „§ 265 k) odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 265 l) tr. ř. a vynesl rozsudek, kterým se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2025, č. j. 12 To 23/2025-195, a zrušuje se i předchozí rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 1. 2025, č. j. 1 T 99/2024-151, a současně, aby přikázal Okresnímu soudu v Jičíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 6. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dne 12. 5. 2025, sp. zn. 1 NZO 313/2025. Předně upozorňuje, že obhájce koncipoval dovolání podle již neplatné právní úpravy dovolacích důvodů. Správně měl zvolit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Vzhledem k obsahu uplatněné dovolací argumentace pak upozorňuje, že u hlavního líčení prohlásil obviněný svou vinu a nalézací soud toto prohlášení viny přijal. Dovolatel podal odvolání pouze proti výroku o trestu a pouze v tomto rozsahu o věci rozhodoval odvolací soud (bod 12 a násl. usnesení odvolacího soudu). Akcentuje, že ve svém dovolání však obviněný neučinil o uloženém trestu žádnou zmínku. Namísto toho brojí jednak proti blíže neuvedeným skutkovým zjištěním a jednak proti právnímu posouzení skutku zjištěnému soudy nižších stupňů. 7. Státní zástupce poukazuje na to, že po soudem přijatém prohlášení viny jsou možnosti obviněného podat opravné prostředky podstatně ztížené. Pokud by chtěl obviněný takový výrok o vině napadnout, mohl by tak učinit pouze tvrzením, že před prohlášením viny nebyl řádně seznámen se všemi důsledky takto závažného úkonu a že tím bylo porušené jeho právo na spravedlivý proces (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2025, č. j. 4 Tdo 64/2025-369). Dovolatel nicméně ani nenaznačuje, že by snad bylo při prohlášení viny nějak porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Prohlášení viny ve svém dovolání vůbec nezmiňuje a jeho existence je patrna teprve z obsahu soudních rozhodnutí a z protokolu o hlavním líčení. Pokud tedy dovolatel brojí proti výroku o vině, aniž by jakkoliv zpochybnil přijetí svého prohlášení viny, nezbývá než konstatovat, že uvedené prohlášení viny podstatně omezilo rozsah opravných prostředků, které mohl dovolatel podat. Podle § 206c odst. 7 tr. ř. nelze skutečnosti uvedené v takovém prohlášení napadat opravným prostředkem. Podle § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. je obviněný oprávněn napadnout rozsudek odvoláním pro přímo se jej dotýkající se výrok, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. Dovolatel tak byl oprávněn napadnout svým odvoláním pouze výrok o trestu, což učinil. Odvolací soud se dovolatelovou vinou již nezabýval a přezkum omezil jen na uložený trest. V této souvislosti státní zástupce připomíná rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr., z něhož je patrno, že dovolatel může napadnout dovoláním