4 Tdo 682/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 682/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:4 Tdo 682/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.682.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poučení obviněného Prohlášení viny Dotčené předpisy:§ 206a odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 682/2025-763 USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. E. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, a 2. F. S., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 6 To 249/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 6 T 43/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných E. J. a F. S. odmítají. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 6. 2024, sp. zn. 6 T 43/2023, byli uznáni vinnými obviněný E. J. přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a obviněný F. S. přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku jako účastník ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. E. J. byl odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. F. S. byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu. A to při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 1. 2024, č. j. 8 T 71/2022-381, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 16. 4. 2024, č. j. 9 To 49/2024-443, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Poškozenou L. D. soud prvního stupně podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s celým jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 6 To 249/2024, podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že po úpravě data spáchání činu v popisu skutku z původního „18. 5. 2022“ na „17. 5. 2022“ a drobných pro posouzení věci nevýznamných úpravách popisu skutku oba obviněné odsoudil stejně jako soud prvního stupně. 4. Skutková zjištění soudů popsaná ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu a podrobněji rozvedená v odůvodněních obou rozsudků lze ve zestručněné verzi popsat následovně: Dne 17. 5. 2022 v době kolem 11:00 hodin v Plzni v pizzerii XY, poté, co L. D., v polovině května 2022 kontaktoval obviněný E. J. s tím, že má zájemce na koupi vozidla tovární značky Toyota Avensis, jež bylo předmětem dědického řízení po jejím otci, a nabídl jí pomoc s vyřízením dědictví, kterou by mohl zajistit právník „doktor B.“, kterého jí na sjednané schůzce představil. Za „doktora B.“ se vydával obviněný F. S., který L. D. sdělil, že jí s dědickým řízením pomůže po zaplacení částky 200 000 Kč, kterou musí předat obviněnému E. J., se kterým pak bude dále jednat. Na to se L. D. spojila se svou matkou, poškozenou A. D., která ze svého bankovního účtu vybrala následujícího dne 18. 5. 2022 finanční hotovost ve výši 200 000 Kč, kterou předala L. D. a ta ji předala téhož dne ve 14:45 hodin, na parkovišti OC Globus, XY, obviněnému E. J. K přislíbené pomoci s dědickým řízením nikdy nedošlo a poškozené A. D. vznikla škoda ve výši 200 000 Kč. Popsaného jednání se obviněný E. J. dopustil přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 5 T 15/2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 4 To 9/2019, odsouzen mimo jiné pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 84 měsíců, z něhož byl usnesením Okresního soudu Most ze dne 17. 4. 2020, sp. zn. 6 PP 292/2019, podmíněně propuštěn na zkušební dobu v délce 6 let, tj. do 17. 4. 2026. II. Dovolání obviněných Dovolání E. J. 5. Obviněný E. J. proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Pavla Letáčka. Rozhodnutí napadl v celém jeho rozsahu s poznámkou, že vadami, které v dovolání vytýká, trpí také rozhodnutí soudu prvního stupně. 6. Své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s konstatováním, že napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 7. Konkrétně obviněný E. J. vznesl procesní námitku týkající se nedostatečného poučení o možnostech konsenzuálního skončení věci ze strany soudu prvního stupně, který tím nedostál zásadám restorativní justice, které byly do trestních předpisů včleněny novelou č. 333/2020 Sb. K tomu dovolatel odkázal na Doporučení Rady Evropy o restorativní justici v trestních věcech. Připomněl, že vzhledem k negativnímu vyjádření obviněného ke skutečnostem tvrzeným obžalobou soud prvního stupně namísto řádného poučení podle § 206a tr. ř. konstatoval, že „nějaká dohoda o vině a trestu nebo něco podobného nepřichází v úvahu“, čímž za obviněného učinil předčasný závěr o tom, zda má zájem o konsenzuální vyřízení věci, a nerespektoval tak novelou zamýšlené včlenění nového pohledu na trestněprávní politiku do trestního řádu. Tato vada se následně promítla do výroků o vině a trestu, neboť převládl koncept trestní politiky zaměřené čistě na potrestání pachatele, i do skutečnosti, že se poškozené se nedostalo v rámci trestního řízení relutární satisfakce. 8. Rezignace na poučení podle věty druhé § 206a odst. 1 tr. ř. je podle obviněného v souvislosti s nově začleněným konceptem restorativní justice nikoli nevýznamným porušením procesních pravidel vedoucích ve svém důsledku k porušení práva na spravedlivý proces. 9. Dále obviněný s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 486/2010, sp. zn. 11 Tdo 1121/2012 a sp. zn. 4 Tdo 85/2017, ve kterých Nejvyšší soud specifikoval náležitosti potřebné obezřetnosti při uzavírání smluv v rámci soukromoprávních vztahů, namítl, že soudy nižších stupňů dostatečně nezohlednily neopatrnost poškozené, která na parkovišti předala obviněnému J. poměrně vysokou finanční hotovost 200 000 Kč bez toho, že by o předání byl vystaven jakýkoli doklad, a učinila tak pouze na základě předchozí jen několikaminutové schůzky s „doktorem B.“ v pizzerii. Podle obviněného poškozená nevynaložila prakticky žádnou aktivitu, kterou by bylo možné popsat jako obvyklou obezřetnost. 10. Obviněný také namítl, že z popisu skutku není patrné, jaký význam měl mít „doktor B.“ pro rozhodnutí poškozené a její dcery předat obviněnému J. 200 000 Kč, neboť na úvodních jednáních o něm žádná zmínka nebyla a z pohledu naplnění formálních znaků trestného činu podvodu je relevantní jen jednání, které předchází transferu majetkové hodnoty z dispozice poškozeného do dispozice někoho jiného. Jednání, které spadá do stadia poté, co se naznačený transfer uskutečnil, již takovou povahu nemá a nemůže proto být považováno za součást jednání rozhodného pro naplnění znaků uvedeného trestného činu. 11. Svou dovolací argumentaci ukončil tím, že poškozená vzhledem ke své neopatrnosti nemohla být ve smyslu citované judikatury uvedena v omyl. K naplnění všech znaků trestného činu podvodu tedy nedošlo a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 12. Závěrem obviněný E. J. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2024, č. j. 6 To 249/2024-674, a přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 13. Pro úplnost je namístě uvést, že součástí dovolání byl podnět obviněného směrem k předsedovi senátu Okresního soudu Plzeň-město, aby podle § 265h odst. 3 tr. ř. podal návrh na odložení výkonu trestu odnětí svobody, kterému nebylo soudem prvního stupně vyhověno. Dovolání obviněného F. S. 14. Obviněný F. S. podal dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Evy Hrbotické. Směřoval ho proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu a opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z pohledu slovní citace důvodů dovolá