4 Tdo 763/2021

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2022 o dovoláních obviněných J. V., nar. XY, bytem XY, M. P., nar. XY, bytem XY a V. J., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 4 To 41/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 6/2018, takto:

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 63 T 6/2018, byli obvinění J. V., M. P. a V. J. uznáni vinnými ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili jednáním uvedeným ve skutkové větě daného rozsudku (bod 1 tohoto rozsudku, obviněná J. V. rovněž body 2-5).

Za uvedené jednání byla obviněná J. V. odsouzena podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu obchodních korporací, a to včetně jejich zastupování na základě plné moci a prokury a v zákazu výkonu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele v trvání 5 let.

Za uvedené jednání byl obviněný M. P. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněný V. J. byl za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2011, č. j. 12 T 112/2011-21, který mu byl doručen dne 25. 7. 2011, odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výši sto denních sazeb po 330 Kč, tedy 33.000 Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků a v zákazu výkonu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele v trvání 5 let.

Současně byl podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2011, č. j. 12 T 112/2011-21, který nabyl právní moci dne 3. 8. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných A. H. a P. H.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. V. a M. P. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozeným:

Generali Pojišťovna, a. s., IČ 61859869, se sídlem Bělehradská 132, Praha způsobenou škodu ve výši 1 886 911 Kč,

ČSOB Pojišťovna, a. s., IČ 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice způsobenou škodu ve výši 3 877 920 Kč,

Axa životní pojišťovna, a. s., IČ 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha způsobenou škodu ve výši 10 383 912 Kč,

Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Templova 747, Praha způsobenou škodu ve výši 1 394 492 Kč.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné J. V. uložena povinnost nahradit poškozeným:

Pojišťovna České spořitelny, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47452820, se sídlem náměstí Republiky 115, Pardubice způsobenou škodu ve výši 1 072 517 Kč,

Axa životní pojišťovna, a. s., IČ 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha způsobenou škodu ve výši 5 380 589 Kč,

Allianz pojišťovna, a. s., IČ: 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha způsobenou škodu ve výši 275 630,45 Kč,

Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Templova 747, Praha způsobenou škodu ve výši 5 921 615 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Allianz pojišťovna, a. s., IČ: 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká pojišťovna, a. s., IČ: 452 72 956, se sídlem Spálená 75/16, Praha odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 63 T 6/2018, podali obvinění J. V., M. P. a V. J. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 4 To 41/2019 tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu (z důvodu § 261 tr. ř. i ohledně obviněných A. H. a P. H., dříve M.). Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byli obvinění J. V., M. P. a V. J. uznáni vinnými ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku [obviněná J. V. pod body 1) až 4) daného rozsudku, obvinění M. P. a V. J. pod bodem 1) daného rozsudku], kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (zkráceně, včetně pravopisných chyb a překlepů)

1) obžalovaní J. V., M. P. a V. J.

v období od 30. 7. 2010 do 25. 2. 2011 v Pardubicích, Plzni, Praze a dalších místech České republiky, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit,

J. V. zpočátku jako zmocněnec vykovávající svoji činnost pro společnost L. F., na základě plné moci ze dne 18. 6. 2010 a následně jako mandatář společnosti L. F. vykonávající svoji činnost na základě mandátní smlouvy, kterou uzavřela dne 29. 7. 2010 se společností L. F. a od 30. 9. 2010 jako jediná jednatelka a společník obchodní společnosti spol. L. F., IČ: XY, se sídlem XY, prostřednictvím této společnosti a na základě smluv o obchodním zastoupení uzavřených mezi společností L. F. a společnostmi

- Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Templova 747, Praha (Smlouva o obchodním zastoupení č. 54001-9930007205/11-2010-A ze dne 24. 11. 2010),

- Axa životní pojišťovna, a. s., IČ 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha (Smlouva o obchodním zastoupení a o pomoci při správě pojištění ze dne 30. 6. 2010),

- Generali Pojišťovna, a. s., IČ 61859869, se sídlem Bělehradská 132, Praha

- (Smlouva o obchodním zastoupení ze dne 1. 10. 2010),

- ČSOB Pojišťovna, a. s., IČ 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice (Smlouva o obchodním zastoupení č. 8102283 ze dne 9. 11. 2010),

po vzájemné předchozí dohodě a na základě součinnosti poskytnuté ze strany V. J., který převzal know how od M. P., předložila shora uvedeným pojišťovnám výlučně za účelem neoprávněného získání zprostředkovatelských provizí níže uvedené návrhy pojistných smluv a pojistné smlouvy uvedené v tabulce, přičemž v pozici zprostředkovatele - pojišťovacího agenta, tedy subjektu, který podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, nesmí uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné nebo dvojsmyslné údaje, svým smluvním partnerům - pojišťovnám zatajila ten podstatný údaj, že osoby figurující v předložených pojistných smlouvách a návrzích na uzavření pojistných smluv jako pojistníci, případně pojištění, nebudou sami řádně a včas hradit sjednané měsíční pojistné, neboť sami fakticky o pojištění zájem nemají, ale příslušné návrhy pojistných smluv a pojistné smlouvy podepsali jako uchazeči o vstup do pyramidového systému s názvem XY (bližší informace viz níže) jen proto, aby splnili jednu z podmínek vstupu, a v situaci, kdy jim, i prostřednictvím zprostředkovatelů, ze strany obžalovaných bylo přislíbeno, že měsíční pojistné sami nebudou muset platit; o těchto principech fungování společnosti a o účelu vzniku však pojišťovny neinformovali, neboť pokud by tyto znaly způsob získávání nových pojistníků, k uzavření předmětných pojistných smluv by nikdy nedošlo;

J. V. a V. J. zajistili, aby ve prospěch shora uvedených pojišťoven byly uhrazeny prvotní platby pojistného, které představovaly podle ustanovení

- Smlouvy o obchodním zastoupení č. 54001-9930007205/11-2010-A ze dne 24. 11. 2010, příloha č. 1, provize, I. oddělení, obecná část, strana 9, bod b) uzavřené s Kooperativou pojišťovnou, a. s., (data shora),

- Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě pojištění ze dne 30. 6. 2010, provizní podmínky Axa životní pojišťovny, a.s., označení: AXA 150 CZ, bod 3.1.2. získatelská a následná provize pro rodinné úrazové pojištění uzavřené s Axou životní pojišťovnou, a. s., (data shora),

- Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 10. 2010, provizní podmínky, článek III. Uzavírací provize, bod 2 uzavřené s Generali Pojišťovnou, a. s., (data shora),

- Smlouvy o obchodním zastoupení č. 8102283 ze dne 9. 11. 2010, článek 7 a příloha č. 2 — přehled pojistných produktů a specifikace provizí a odměn za plnění povinností při péči o pojistný kmen, uzavřené s ČSOB Pojišťovnou,

podmínku výplaty provizí ve prospěch společnosti L. F., přičemž peněžní prostředky na tyto úhrady plateb pojistného čerpali v podstatné části právě z dříve vyplacených provizí, tedy fakticky z finančních prostředků samotných pojišťoven, neboť samotní pojistníci či pojištění k placení pojistného na základě falešného předchozího příslibu obžalovaných nepřistupovali a ani samotný pyramidový systém XY takové výnosy, z nichž by bylo možno pojistné platit, negeneroval, s čímž obžalovaní museli být s ohledem buď na své předchozí zkušenosti, nebo s přihlédnutím ke své pozici, kterou v rámci pyramidového systému zastávali, zcela srozuměni;

J. V. obdržené provize obratem poskytovala V. J., případně je společně používali na úhradu prvotních plateb pojistného u dalších (pojišťovnám předložených) pojistných smluv či s nimi nakládali jiným způsobem;

M. P. (jako přední představitel pyramidového systému - projektu s názvem XY) a V. J. (který know-how tohoto systému převzal právě od M. P.), buď sami na jimi organizovaných prezentacích a školeních, popřípadě prostřednictvím dalších osob, kterým však za tím účelem poskytli potřebnou písemnou prezentaci, nabízeli jednak založení bankovních účtů u společnosti Beluga AG ve Vaduzu v Lichtenštejnsku, což však podmiňovali vstupem daného zájemce do systému XY a zaplacením členského/vstupního poplatku ve výši 34 000 Kč, a jednak také možnost získání předem stanovených provizí za zprostředkování účasti dalších zájemců z řad fyzických osob v systému XY, když takto získané provize měly být jednotlivým zájemcům připisovány právě na bankovní účty u lichtenštejnské společnosti,

pokud zájemce o vstup do systému neměl dostatek vlastních peněz na uhrazení členského/vstupního poplatku, byla mu V. J., případně dalšími prostředníky, nabídnuta půjčka od V. J., která však byla podmíněna uzavřením investičního životního pojištění s minimální měsíční splátkou pojistného až do výše 2 800 Kč;

zájemce však zároveň obdržel příslib, že z provizí, které za svou činnost a členství v projektu XY získá, bude část použita na úhradu (splácení) poskytnuté půjčky, část na úhradu měsíčních částek pojistného a zbylá část potom bude poukázána na účet vedený pro zájemce vedený v Lichtenštejnsku, z něhož bude možnost požádat o výplatu;

s ohledem na předchozí zkušenosti M. P. a V. J. s projektem XY (řada členů po vstupu do projektu nevyvíjela zcela žádnou činnost a nevznikal tak potřebný zisk, případně vznikal jen v minimálním rozsahu), si museli být vědomi, že nejenže s jistotou nebudou generovány peněžní prostředky pro splátky sjednané půjčky a že nebude možné hradit pojistné sjednané s účastníky projektu XY, kteří primárně na uzavření pojistné smlouvy neměli vůbec žádný zájem, kdy takto nastavený systém nemůže být funkční, případně může fungovat jen po krátkou dobu, a že z důvodu neplacení pojistného musí dojít v řádech měsíců k zániku pojištění;

obžalovaní popsaným působením de facto uměle vytvořili skupinu osob — pojistníků či pojištěných, která byla následně prostřednictvím J. V. a jí řízené společnosti L. F., využita při podvodném získávání provizí za zprostředkování pojistných smluv, s čímž byli všichni srozuměni; konkrétně se jednalo o návrhy smluv specifikované na stranách 5 až 42 uvedeného rozsudku.

Na základě shora uvedeného jednání J. V. za společnost L. F. vůči smluvním pojišťovnám nárokovala výplatu zprostředkovatelských provizí a jednotlivé pojišťovny fakticky této společnosti vyplatily provize následovně ohledně shora uvedených smluv

ve vztahu ke společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., nárok na provize v celkovém objemu 2 636 298 Kč, přičemž z této částky byla společnosti L. F. vyplacena částka nejméně 1 120 320 Kč (zbytek nevyplacen z důvodu včasného stornování pojistných smluv ze strany pojišťovny), kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 548 583 Kč, kdy tak byla způsobena škoda pod odečtení uhrazeného pojistného ve výši nejméně 571 737 Kč,

ve vztahu ke společnosti Axa životní pojišťovna, a. s., nárok na provize v celkovém objemu nejméně 12 670 153 Kč, přičemž z této částky byla společnosti L. F., vyplacena částka nejméně 9 304 753 Kč (zbytek nevyplacen z důvodu včasného stornování pojistných smluv ze strany pojišťovny), kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši nejméně 1 443 654,74 Kč, kdy tak byla způsobena škoda pod odečtení uhrazeného pojistného ve výši nejméně 7 861 098,26 Kč,

ve vztahu ke společnosti Generali pojišťovna, a.s., nárok na provize v celkovém objemu nejméně 6 989 540 Kč, přičemž z této částky byla společnosti L. F. vyplacena částka 1 991 273 Kč, respektive nejméně částka 1 887 030 Kč, (zbytek nevyplacen z důvodu včasného stornování pojistných smluv ze strany pojišťovny), kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 846 014 Kč, kdy tak byla způsobena škoda pod odečtení uhrazeného pojistného ve výši 1 145 259 Kč, respektive nejméně ve výši nejméně 1 041 016 Kč,

ve vztahu ke společnosti ČSOB Pojišťovna, a.s. nárok na provize v celkovém objemu nejméně 9 798 408 Kč, přičemž z této částky byla společnosti L. F. vyplacena částka nejméně 3 877 920 Kč (zbytek nevyplacen z důvodu včasného stornování pojistných smluv), kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 1 067 286 Kč, kdy tak byla způsobena škoda pod odečtení uhrazeného pojistného ve výši nejméně 2 810 634 Kč,

kdy jednání obžalovaných bezprostředně směřovalo k tomu, aby byla vyplacena celková provize ve výši 32 094 399 Kč, kdy byla reálně z důvodu včasného stornování pojistných smluv vyplacena provize v celkové výši 16 190 023 Kč, přičemž po odečtení uhrazeného pojistného v celkové výši 3 905 537,74 Kč ze shora uvedených pojistných smluv byla způsobena škoda ve výši 12 284 485,26 Kč.

2) obžalovaná J. V.

v období od 1. 7. 2011 do 28. 11. 2013 v Pardubicích, Plzni, Praze a dalších místech České republiky v úmyslu sebe nebo jiného neoprávněně obohatit, jako majoritní akcionářka společnosti F. G., IČ: XY, se sídlem XY, vykonávající podle blíže nezjištěného smluvního vztahu nejméně od 14. 7. 2011 jako osoba samostatně výdělečně činná, podnikající pod IČ: XY, a od 1. 2. 2012 také jako mandatář, na základě uzavřené mandátní smlouvy pro tuto společnost poradenskou a konzultační činnost, školení a zprostředkovatelskou činnost směřující k uzavírání pojišťovacích obchodů, na základě smluv o obchodním zastoupení uzavřených mezi společností F. G., a společnostmi

- Kooperativou pojišťovnou, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Templova 747, Praha (Smlouva o obchodním zastoupení č. 54068-9330008376/052011-A ze dne 20. 5. 2011),

- Axou životní pojišťovnou, a. s., IČ 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha (Smlouva o obchodním zastoupení a o pomoci při správě pojištění ze dne 31. 5. 2011),

- Pojišťovna České spořitelny, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47452820, se sídlem náměstí Republiky 115, Pardubice (Smlouva o obchodním zastoupení pro pojišťovací agenty ze dne 10. 6. 2011 s účinností od 6. 6. 2011),

předložila shora uvedeným pojišťovnám výlučně za účelem neoprávněného získání zprostředkovatelských provizí níže uvedené návrhy pojistných smluv a pojistné smlouvy uvedené v tabulce, přičemž v pozici zprostředkovatele — pojišťovacího agenta, tedy subjektu, který podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, nesmí uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné nebo dvojsmyslné údaje, svým smluvním partnerům - pojišťovnám zatajila ten podstatný údaj, že osoby figurující v předložených pojistných smlouvách a návrzích na uzavření pojistných smluv jako pojistníci, případně pojištění, nebudou sami řádně a včas hradit sjednané měsíční pojistné, neboť sami fakticky o pojištění zájem nemají, ale příslušné návrhy pojistných smluv a pojistné smlouvy podepsali jako uchazeči o vstup do pyramidového systému s názvem XY (bližší informace viz níže) jen proto, aby splnili jednu z podmínek vstupu, a v situaci, kdy jim bylo i prostřednictvím instruovaných zprostředkovatelů přislíbeno, že měsíční pojistné sami nebudou muset platit;

jiným klientům slibovala nebo nechala slibovat úhradu sjednaných splátek pojistného, nebo klientům za uzavření pojistné smlouvy nechala nabízet finanční odměnu nebo věcné dary s tím, že za ně bude dále hradit pravidelné sjednané pojistné platby, ačkoliv věděla ze své předchozí činnosti ve společnosti L. F., že provize za činnost v projektu XY nejsou vyplácené vůbec nebo pouze částečně, občas, náhodně a jen některým účastníkům projektu a že tento projekt fungující na systému pyramidy může fungovat jen omezeně krátkou dobu, neboť poté, co se vyčerpají zájemci o založení platební karty Beluga, systém se zhroutí, a stejně tak věděla, že za klienty, kteří uzavřeli pojistnou smlouvu na základě slibu, bude hradit sjednané pojistné pouze do doby vzniku nároku na výplatu provizí pojišťovnou a dále bude pojistné hradit jen částečně, nebo vůbec, a musela si být vědoma, že svým slibům nebude moci dostát, když takto postupně uzavřela sama nebo prostřednictvím pomocných pojišťovacích zprostředkovatelů níže uvedené pojistné smlouvy.

Obviněná přitom ze své předchozí zkušenosti s návrhy smluv předkládaných pojišťovnám prostřednictvím společnosti L. F. věděla, že provize za činnost v pyramidovém systému - projektu XY, nejsou vypláceny vůbec nebo pouze částečně a jen některým účastníkům projektu, a že tedy nejsou dostatečným finančním zdrojem pro úhradu pojistného, resp. věděla, že za ostatní klienty (ty, jimž při podpisu pojistné smlouvy bylo přislíbeno, že za ně bude pojistné hrazeno) uhradí, resp. uhradila jen prvotní platby pojistného tak, aby společnosti F. G., vznikl nárok na výplatu zprostředkovatelských provizí, přičemž peněžní prostředky na tyto úhrady plateb pojistného čerpala v podstatné části právě z dříve vyplacených provizí, tedy fakticky z finančních prostředků samotných pojišťoven; o těchto principech fungování společnosti a o účelu vzniku však pojišťovny neinformovala, neboť pokud by tyto znaly způsob získávání nových pojistníků, k uzavření předmětných smluv by nikdy nedošlo;

J. V. sama nebo prostřednictvím pomocných pojišťovacích zprostředkovatelů zajistila podpis návrhů pojistných smluv a pojistných smluv, přičemž se konkrétně jednalo o návrhy smluv specifikované na stranách 44 až 66 uvedeného rozsudku.

Na základě shora uvedeného jednání J. V. za společnost F. G. vůči smluvním pojišťovnám nárokovala výplatu zprostředkovatelských provizí a jednotlivé pojišťovny fakticky této společnosti vyplatily provize ohledně shora uvedených smluv následovně:

ve vztahu ke společnosti Pojišťovna České spořitelny, a. s. nárok na provize v celkovém objemu 2 667 164 Kč, přičemž z této částky byla společnosti F. G. vyplacena částka nejméně 1 205 054 Kč (zbytek nevyplacen z důvodu včasného stornování pojistných smluv ze strany pojišťovny), kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 1 118 351 Kč, kdy tak byla způsobena škoda po odečtení uhrazeného pojistného ve výši nejméně 86 703 Kč.

ve vztahu ke společnosti Axa životní pojišťovna, a. s. nárok na provize v celkovém objemu nejméně 11 620 584 Kč, přičemž z této částky byla společnosti F. G., vyplacena částka ve výši nejméně 7 102 209 Kč (zbytek nevyplacen z důvodu včasného stornování pojistných smluv ze strany pojišťovny), kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 2 623 652,63 Kč, kdy tak byla způsobena škoda po odečtení uhrazeného pojistného ve výši nejméně 4 478 556,37 Kč.

ve vztahu ke společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., nárok na provize v celkovém objemu 10 750 572 Kč, přičemž z této částky byla společnosti F. G., vyplacena částka nejméně 7 665 376 Kč (zbytek nevyplacen z důvodu včasného stornování pojistných smluv), kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 5 737 627 Kč, kdy tak byla způsobena škoda po odečtení uhrazeného pojistného ve výši nejméně 1 927 749 Kč.

tedy jednání J. V., bezprostředně směřovalo k tomu, aby byla vyplacena celková provize ve výši nejméně 25 038 320 Kč, kdy byla reálně z důvodu včasného stornování pojistných smluv vyplacena provize v celkové výši nejméně 15 972 639 Kč, přičemž po odečtení uhrazeného pojistného ze shora uvedených pojistných smluv v celkové výši 9 479 630,63 Kč byla způsobena škoda ve výši nejméně 6 493 008,37 Kč.

3) obžalované J. V. a A. H.

v období od 19. 10. 2011 do 13. 6. 2012 na různých místech České republiky J. V. jednak jako osoba podnikající podle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, jednak na základě Dodatku č. 2 ze dne 1. 12. 2011 ke smlouvě o výhradním obchodním zastoupení č. 138320-12 uzavřené dne 1. 11. 2011 a Plné moci ze dne 1. 12. 2011, a jednak na základě Dodatku č. 1 Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě — o řízení skupiny č. 138320-R01 ze dne 1. 3. 2012 (účinného od 1. 1. 2012) jako manažer řídící a dohlížející na obchodní skupinu působící ve prospěch společnosti Česká pojišťovna, a. s., a A. H. jako člen této obchodní skupiny, dále jako výhradní pojišťovací agent společnosti Česká pojišťovna, a. s., činný na základě Osvědčení o zápisu do registru pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí ze dne 13. 9. 2011 a jako výhradní pojišťovací agent na základě Smlouvy o výhradním obchodním zastoupení č. 13847112 ze dne 1. 11. 2011, a v neposlední řadě jako zprostředkovatel na základě Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. 138471-RO1 ze dne 14. 3. 2012,

v úmyslu zajistit pro J. V. neoprávněný finanční prospěch v podobě výplaty „superprovize“ a pro A. H. neoprávněný finanční prospěch v podobě výplaty provize za sjednané pojistné smlouvy,

A. H. uzavřela s níže uvedenými osobami uvedenými v tabulce pojistné smlouvy životního pojištění DIAMANT, přičemž s vědomím J. V. nedodržela povinnosti dané jim zákonem podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, a povinnosti vyplývající se smluv uzavřených s Českou pojišťovnou, a.s., a povinnosti výhradního pojišťovacího agenta stanovené ve Smlouvě o výhradním obchodním zastoupení č.,138471-12 ze dne 1. 11. 2011, v článku V, bod 1, 7, 8, a ve Smlouvě o obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. 138471-RO1 ze dne 1. 3. 2012 v článku VI, bod 2 písm. a, c, s, t), když podpisy pojistníků na pojistných smlouvách získávala pod vědomě falešným příslibem, že pravidelné měsíční pojistné za ně bude hrazeno, a že tyto úhrady zajišťuje J. V., přičemž byla srozuměna s tím, že pojistníci by jinak o pojištění fakticky neměli zájem a že sami žádné platby pojistného poskytovat pojišťovně nebudou; konkrétně jednalo o návrhy smluv specifikované na stranách 68 až 69 uvedeného rozsudku;

takto podepsané pojistné smlouvy následně A. H. předávala sama nebo cestou J. V. k zaevidování v České pojišťovně, a. s., a zároveň zajistila zaplacení pouze několika prvních plateb pojistného tak, aby pojišťovna vyplatila příslušné provize, a poté již v platbách za pojištěnce nepokračovala, přičemž peněžní prostředky na tyto úhrady plateb pojistného čerpaly v podstatné části právě z dříve vyplacených provizí, tedy fakticky z finančních prostředků samotné pojišťovny, obě pojišťovně záměrně zamlčely podstatné údaje, totiž že pojistníci fakticky o pojištění zájem nemají a platby pojistného tak neprovádějí; o těchto principech uzavírání pojistných smluv však pojišťovnu neinformovaly, neboť pokud by tato znala způsob získávání nových pojistníků, k uzavření předmětných smluv by nikdy nedošlo;

J. V. stejný způsob neoprávněného získání zprostředkovatelských provizí použila již v souvislosti s činností společností L. F. a F. G. a jako výhradní pojišťovací agent společnosti Česká pojišťovna, a. s., v období od 3. 11. 2011 do 3. 1. 2012, na základě tohoto jednání J. V. a A. H. vyplatila poškozená společnost Česká pojišťovna, a. s., J. V. jako manažerovi obchodní skupiny superprovize ve výši 230 110 Kč a A. H. provizní odměnu zprostředkovatele za uzavření shora uvedených pojistných smluv ve výši 586 652,20 Kč, celkem tak byla na provizích vyplacena částka ve výši 816 762,20 Kč, kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 516 860 Kč, kdy tak byla způsobena škoda pod odečtení uhrazeného pojistného ve výši 299 902,20 Kč.

4) obžalované J. V. a P. H. (dříve M.)

v období od 25. 8. 2011 do 3. 5. 2012 na různých místech České republiky J. V. jednak jako osoba podnikající podle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, a jednak na základě Dodatku č. 2 ze dne 1. 12. 2011 ke smlouvě o výhradním obchodním zastoupení č. 138320-12, uzavřené dne 1. 11. 2011 a Plné moci ze dne 1. 12. 2011, a jednak na základě Dodatku č. 1 Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě — o řízení skupiny č. 138320-R01 ze dne 1. 3. 2012 (účinného od 1. 1. 2012) jako manažer řídící a dohlížející na obchodní skupinu působící ve prospěch společnosti Česká pojišťovna, a. s., a P. H., dříve M., jako člen této obchodní skupiny, dále jako výhradní pojišťovací agent společnosti Česká pojišťovna, a. s., činný na základě Osvědčení o zápisu do registru pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí ze dne 28. 4. 2011 a jako výhradní pojišťovací agent na základě Smlouvy o výhradním obchodním zastoupení č. 135446-11 ze dne 1. 6. 2011 a v neposlední řadě jako zprostředkovatel na základě Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. 135446-RO1 ze dne 14. 3. 2012, v úmyslu zajistit pro J. V. neoprávněný finanční prospěch v podobě výplaty „superprovize“ a pro P. H. neoprávněný finanční prospěch v podobě výplaty provize za sjednané pojistné smlouvy,

P. H. uzavřela s níže uvedenými osobami uvedenými v tabulce pojistné smlouvy životního pojištění DIAMANT, přičemž s vědomím J. V. nedodržela povinnosti dané jim zákonem podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů a povinnosti vyplývající se smluv uzavřených s Českou pojišťovnou, a. s., a povinnosti výhradního pojišťovacího agenta stanovené ve Smlouvě o výhradním obchodním zastoupení č. 135446-11 ze dne 1. 6. 2011 v článku V, bod 1, 7, 8, a ve Smlouvě o obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. 135446-RO1 ze dne 14. 3. 2012 v článku VI, bod 2 písm. a, c, s, t), když podpisy pojistníků na pojistných smlouvách získávala pod vědomě falešným příslibem, že pravidelné měsíční pojistné za ně bude hrazeno, a že tyto úhrady zajišťuje J. V., přičemž byla srozuměna s tím, že pojistníci by jinak o pojištění fakticky neměli zájem a že sami žádné platby pojistného poskytovat pojišťovně nebudou; konkrétně jednalo o návrhy smluv specifikované na stranách 71 až 72 uvedeného rozsudku;

takto podepsané pojistné smlouvy následně P. H. předávala sama nebo cestou J. V. k zaevidování v České pojišťovně, a. s., a zároveň zajistila zaplacení pouze několika prvních plateb pojistného tak, aby pojišťovna vyplatila příslušné provize, a poté již v platbách za pojištěnce nepokračovala, přičemž peněžní prostředky na tyto úhrady plateb pojistného čerpaly v podstatné části právě z dříve vyplacených provizí, tedy fakticky z finančních prostředků samotné pojišťovny, obě pojišťovně záměrně zamlčely podstatné údaje, totiž že pojistníci fakticky o pojištění zájem nemají a platby pojistného tak neprovádějí; o těchto principech uzavírání pojistných smluv však pojišťovnu neinformovaly, neboť pokud by tato znala způsob získávání nových pojistníků, k uzavření předmětných smluv by nikdy nedošlo;

J. V. stejný způsob neoprávněného získání zprostředkovatelských provizí použila již v souvislosti s činností společností L. F. a F. G. a jako výhradní pojišťovací agent společnosti Česká pojišťovna, a. s., v období od 3. 11. 2011 do 3. 1. 2012,

na základě tohoto jednání J. V. a P. H. vyplatila poškozená společnost Česká pojišťovna, a.s., J. V. jako manažerovi obchodní skupiny superprovize ve výši 112 965 Kč a P. H. provizní odměnu zprostředkovatele za uzavření shora uvedených pojistných smluv ve výši 570 786,60 Kč, celkem tak byla na provizích vyplacena částka ve výši 683 751,60 Kč, kdy z předmětných smluv bylo uhrazeno prvotní pojistné ve výši 465 831 Kč, kdy tak byla způsobena škoda pod odečtení uhrazeného pojistného ve výši 217 920,60 Kč.

Za uvedené jednání byla obviněná J. V. odsouzena podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu obchodních korporací, zabývající se pojišťovnictvím, a to včetně jejich zastupování na základě plné moci a prokury a v zákazu výkonu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele v trvání 5 let.

Za uvedené jednání byl obviněný M. P. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Za uvedené jednání byl obviněný V. J. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele v trvání 5 let.

Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných A. H. a P. H.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. V. a M. P. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozeným

Generali Pojišťovna, a. s., IČ 61859869, se sídlem Bělehradská 299/132, Praha 2, způsobenou škodu ve výši 1 041 016 Kč,

ČSOB Pojišťovna, a. s., IČ 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, způsobenou škodu ve výši 2 810 634 Kč,

Axa životní pojišťovna, a. s., IČ 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, způsobenou škodu ve výši 7 861 098,26 Kč,

Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Templova 747, Praha 8, způsobenou škodu ve výši 571 737 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené Generali Pojišťovna, a. s., IČ 61859869, Axa životní pojišťovna, a. s., IČ 61859524, Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, a ČSOB Pojišťovna, a. s., IČ 45534306, odkázány se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné J. V. uložena povinnost nahradit poškozeným:

Pojišťovna České spořitelny, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47452820, se sídlem náměstí Republiky 115, Pardubice, způsobenou škodu ve výši 86 703 Kč,

Axa životní pojišťovna, a. s., IČ 61859524, se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, způsobenou škodu ve výši 4 478 556,37 Kč.

Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Templova 747, Praha 8, způsobenou škodu ve výši 1 927 749 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, Pojišťovna České spořitelny, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47452820, Axa životní pojišťovna, a. s., IČ 61859524, odkázány se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozená Česká pojišťovna, a. s., IČ: 452 72 956, a poškozená Allianz pojišťovna, a. s., IČ:47115971, odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 226 písm. b) tr. ř. byla obviněná J. V. zproštěna obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové sp. zn. 2 KZV 3/2017 ze dne 29. 3. 2018 pro skutek, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):

„v období od 3. 11. 2011 do 3. 1. 2012 na různých místech České republiky jednak jako osoba podnikající podle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích

a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, a jednak působící na základě Osvědčení o zápisu do registru pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí ze dne 13. 9. 2011 jako výhradní pojišťovací agent, na základě Smlouvy o výhradním obchodním zastoupení č. 138320-12, uzavřené dne 1. 11. 2011, na kteroužto pozici přešla dne 1. 11. 2011 z pozice „tipaře“, v níž dosud působila na základě Smlouvy o spolupráci ze dne 1. 8. 2011 a na základě Smlouvy obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. 138320-R01 ze dne 12. 3. 2012, uzavřené se společností Česká pojišťovna, a.s., IČ: 452 72 956, se sídlem Spálená 75/16, Praha, nejprve nabízela a uzavírala, buď sama, nebo prostřednictvím dalších osob, „Pojistné smlouvy životního pojištění DIAMANT“, tedy pojistný produkt společnosti Česká pojišťovna, a. s., a to výlučně v úmyslu neoprávněně získat provize za zprostředkování;

jedná se konkrétně o tyto smlouvy:

Příjmení a jménoPojišť-ovnaČíslo smlouvy Datum sepsáníPodání pojišťovnaVýše provize

K. H.ČP37672555143.11.20118.11.201113 050,00

K. Š.ČP37658921163.11.20118.11.201114 011,20

T. O.ČP37672557173.11.20118.11.201123 478,00

Ž. R.ČP37658919143.11.20118.11.201113 298,40

K. M.ČP37672556103.11.201114.11.201110 681,20

K. A.ČP376520801616.11.201123.11.201115 360,00

K. M.ČP376520841111.12.201114.12.201112 878,40

Š. R.ČP382683741511.12.201114.12.201113 159,20

H. J.ČP382683751120.12.201121.12.20116 518,40

B. O.ČP70414452183.1.20126.1.201211 856,00

P. M.ČP70414451113.1.20126.1.201213 694,40

Celkem 159 409,20

při jejich uzavírání J. V. pojistníkům, kteří fakticky o pojistný produkt zájem neměli, slíbila, případně nechala slíbit, že za ně bude hradit sjednané pravidelné měsíční pojistné, a byla tedy srozuměna s tím, že z jejich strany k úhradě pojistného nedojde;

tyto podstatné údaje však společnosti Česká pojišťovna, a. s., zamlčela a poté,

co zajistila úhradu několika prvních plateb pojistného tak, aby jí mohly být ze strany pojišťovny vyplaceny provize za zprostředkování, s placením pojistného přestala a došlo tak k zániku smluv v souladu s ustanovením čl. XI Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. 138320-R01 ze dne 12. 3. 2012,

na základě tohoto počínání J. V. jí společnost Česká pojišťovna, a. s., (data shora) vyplatila na provizních odměnách částku 159 409 Kč, která současně představuje celkovou výši způsobené škody“, čímž měla spáchat dílčí útok pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť skutek není trestným činem.

Podle § 229 odst 3 tr. ř. byla poškozená Česká pojišťovna, a. s., IČ: 452 72 956, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 4 To 41/2019, podala následně obviněná J. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), v rámci něhož namítla nesprávnost právního posouzení skutku, jak vyplynulo z výroku o její vině pod body 1) – 4) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu. Ve vztahu k celému rozsahu výroku o její vině zaměřila svou pozornost na otázku správnosti výpočtu výše způsobeného škodlivého následku. Poukázala přitom na to, že odvolací soud při opakovaném projednání věci sice uznal, že v tomto směru je její odvolání důvodné, když si zajistil zprávy od poškozených pojišťoven, výslovně uvedených ve výroku o vině ad 1) – 4), zda některá z pojistných smluv je stále platná a které ze smluv zanikly v důsledku neplacení pojistného a dále kolik bylo na tyto smlouvy zaplaceno z pojistných splátek a kolik bylo z těchto smluv vyplaceno na provizní odměny. Na uvedeném důkazním podkladě pak dospěl k závěru, že všechny tyto smlouvy byly ukončeny z důvodu neplacení pojistného, ačkoliv tomu tak nebylo a v uvedeném směru učinil závěr, že po odečtu celkové výše zaplacených pojistných splátek je namístě ponížit výši škody, kterou dovolatelce uložil k náhradě. Na straně druhé zcela rezignoval na její zásadní námitku, že bylo nutno doplnit dokazování o počet jednotlivých měsíčních splátek zaplacených na pojistném tak, aby mohla být zjištěna ta zásadní okolnost, kolik pojistných smluv bylo uzavřeno úmyslně tak, že pojišťovnám bylo zatajeno, že pojistníci ve skutečnosti neměli zájem pojistnou smlouvu uzavřít a uzavřeli ji jen proto, aby mohli vstoupit do pyramidového systému XY, a dále proto, že jim bylo slíbeno, že sami nebudou muset pojistné platit, protože bude za ně placeno. Dále uvedla, že v rámci dokazování bylo zjištěno, že pojišťovací zprostředkovatelé, kteří měli plnou trestněprávní odpovědnost, uzavírali pojistné smlouvy nezákonným způsobem, a to zcela odlišným od toho, jak popsala obžaloba a jak to bylo převzato do rozsudků obou soudů. Ze všech zprostředkovatelů, kteří uzavírali pojistné smlouvy způsobem, jenž mohl naplňovat skutkovou podstatu zločinu podvodu, bylo fakticky vyčleněno 5 obviněných a její osobě byly k náhradě způsobené škody napočítány všechny provize, které byly vyplaceny všem zprostředkovatelům, a dokonce i těm, kteří v předmětné trestní věci vystupovali na pozicích svědků. Ačkoliv tito jednali podle svého uvážení a v zájmu na získání neoprávněných provizí, nepromítlo se to nijak do rozhodnutí soudu o vině a o odpovědnosti za způsobenou škodu. Současně poukázala na svoji pracovní pozici školitelky pojišťovacích zprostředkovatelů ve společnosti F. G. nikoliv na pozici statutárního zástupce s tím, že nerozhodovala o předkládání pojistných smluv pojišťovnám, neprováděla jejich kontrolu ani ověřování, za jakých podmínek byly uzavírány s tím, že ve společnosti F. G. existovalo kontrolní oddělení, které se na takové otázky zaměřovalo.

Rovněž dovolatelka J. V. odvolacímu soudu vytkla, že zcela v rozporu s provedeným dokazováním učinil závěr o tom, že i ve společnosti F. G. se uzavíraly pojistné smlouvy jako podmínky pro vstup do produktů XY a XY, takže obviněná přenesla takové podvodné uzavírání pojistných smluv z L. F. i do F. G.

Dovolatelka J. V. ve smyslu vady tzv. opomenutých důkazů odvolacímu soudu vytkla, že zamítl návrh na výslechy pojistníků, kterých se tak obhajoba nemohla dotázat na okolnosti uzavření pojistné smlouvy, dále zda bylo z jejich strany placeno pojistné a proč přestali pojistné platit, a to za účelem prokázání, že úhrada splátek pojistného za klienty byla učiněna jen v úmyslu, aby byly i nadále vypláceny provize od poškozených pojišťoven z dalších nově předkládaných pojistných smluv.

Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 4 To 41/2019, podal prostřednictvím svého obhájce také obviněný M. P., v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný M. P. namítl podjatost odvolacího soudu a porušení práva na spravedlivý proces, když při veřejném zasedání opakovaně došlo k přerušení jeho přednesu, a to dokonce ve spojení s rozhodnutím o uložení pořádkové pokuty s tím, že soud zasahoval i do přednesů obhájců. Dále byl svědek obhajoby označen za svědka, který se pravděpodobně dopustil křivé výpovědi, a dovolatelovu obhájci přitom bylo vytýkáno, že zatajil, že tento svědek byl vyslechnut již u hlavního líčení. Rovněž došlo k bagatelizaci důkazních návrhů obhajoby (např. na výslech svědkyně M. K.) a důvod pro odmítnutí jejího výslechu byl ze strany soudce odůvodněn na podkladě svévolného způsobu hodnocení dosavadní výpovědi jmenované svědkyně, když obdobným způsobem se soudce vypořádal se zbývajícími důkazními návrhy dovolatele. V rámci doplnění svého dovolání dovolatel poukázal na další skutečnost, zpochybňující objektivní přístup předsedy senátu 4 To Vrchního soudu v Praze (JUDr. Luboše Vlasáka) s tím, že na svědka J. K. podal trestní oznámení pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku ve smyslu § 346 tr. zákoníku, resp. v tomto směru apeloval na intervenující státní zástupkyni s požadavkem na ověření podezření ze spáchání tohoto trestného činu.

Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) namítl:

1) nesprávnost výroku o vině a nesprávnost právní kvalifikace trestného činu dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku;

2) nesprávnost výroku o vině - právní kvalifikace kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu dle § 209 odst. 5 tr. zákoníku;

3) nesprávnost výroku o vině - právní kvalifikace formy účastenství (spolupachatelství)

4) absence protiprávnosti jednání;

5) existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními odvolacího soudu včetně svévole a dezinterpretace obsahu důkazů;

6) opomenuté důkazy;

7) nesprávnost hmotněprávního posouzení protiprávního jednání třetích osob.

V bodech 1) až 4) dovolání obviněný M. P. namítl nesprávnost právního posouzení svého jednání tak, jak je popsáno ve výroku o vině. Vadu uvedeného rozsudečného výroku spatřoval jmenovaný v tom, že popis tzv. skutkové věty neobsahuje žádné jeho protiprávní jednání, kterým by byly naplněny znaky trestného činu podvodu a které by bylo pokryto společným úmyslem všech spoluobviněných způsobit zákonem předpokládaný trestný následek. Navíc je jeho vina dovozována pouze z jednání jeho spoluobviněných J. V. a V. J., kteří postupovali zcela nezávisle na jeho osobě. Ze skutkové věty výroku o vině lze ve vztahu k jeho osobě dovodit pouze, že v několika případech provedl prezentace produktů XY a XY, a to různým jemu neznámým osobám. Přitom nenabízel žádné pojišťovací produkty, nesliboval úhradu pojistného a na těchto prezentacích nedocházelo k uzavírání pojistných smluv a zejména nedocházelo k uvádění nepravdivých informací ve vztahu k poškozeným pojišťovnám, na jejichž podkladě by tyto prováděly majetkové dispozice. Přitom poukázal na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, ze kterého vyplývá, že lze jeho vinu spatřovat v tom, že to byla právě jeho činnost na prezentacích produktů XY a XY, která pod bodem 1. výroku o vině umožnila společnosti L. F., aby během velmi krátkého období sedmi měsíců došlo k uzavření 1 560 toxických smluv. Z takto vymezené činnosti, která dle názoru obviněného navíc neodpovídá činnosti vymezené ve skutkové větě, však nelze dovodit naplnění ani objektivní ani subjektivní stránky přisouzeného zločinu podvodu. Rovněž nebylo ani uvedeno, jakým způsobem měl obviněný umožnit uzavírání pojistných smluv. Z uvedeného dovodil, že jeho jednání není trestným činem.

V bodu 5) vyjádřil obviněný přesvědčení, že v jeho případě došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, založenému na existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními odvolacího soudu včetně svévole a dezinterpretace obsahu důkazů, což se podle dovolatele týkalo svědeckých výpovědí Z. V., J. G. a Š. J. V rámci této námitky pak citoval a rozebíral svědecké výpovědi. Dále se shodná námitka týkala svévole v hodnocení důkazů, např. co do zjištění soudu, že měl vědět, že systém nemůže generovat prostředky na úhradu pojistného za klienty, kteří ani neměli o pojistky zájem, že v rámci působení společnosti L. F. řídil při uzavírání pojistných smluv pyramidový systém XY, spojený se jménem společnosti XY.

V bodu 6) obviněný M. P. poukázal na fenomén opomenutých důkazů, přičemž v rámci odůvodnění poukázal na to, jakým způsobem soudy hodnotily zejména ty důkazy, které podle jeho názoru vyvracejí jeho participaci na aktivitách obviněného J. v rámci systému XY a naopak dokazují, že obviněný P. nevěděl ničeho o osobách, které měl obviněný J. ve svém kmeni, ani o jejich registraci, kterou si prováděl J. sám a zejména nevěděl o jejich dalších aktivitách (např. při uzavírání pojistných smluv), když v uvedeném směru dále přibližuje obsah zmíněné e-mailové komunikace.

K bodu 7) obviněný uvedl, že z celkového počtu osob uvedených v obžalobě v bodě 1 jej nezná téměř nikdo, a tedy od něho nemohl přijmout žádný příslib apod. Pojistníkům rovněž nemohl být dán žádný příslib, když v podstatné části případů pojistné smlouvy neuzavřeli, o jejich uzavření nevěděli a logicky tak nemohli dostat ani příslib hrazení pojistného. V případě, že pojistník neuzavřel pojistnou smlouvu, je zřejmé, že odpovědnost za následek nese osoba pojišťovacího zprostředkovatele nebo zkrátka osoba, která takovou pojistnou smlouvu zpracovala a opatřila ji falešným podpisem pojistníka, nikoliv dovolatel M. P. V takovém případě by se jednalo o trestnou činnost takových osob manipulujících se smlouvou, a to konkrétně o trestný čin podvodu, jak bylo judikováno např. v usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 110/2015. V této souvislosti uvedl jako příklad jména pojistníků, kteří pojistné smlouvy vůbec neuzavřeli.

Dovolatel M. P. rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), avšak nepřipojil žádné věcné odůvodnění tohoto dovolacího důvodu.

Z uvedených důvodů závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 63 T 6/2018 a aby věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 4 To 41/2019, podal dále obviněný V. J. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Obviněný v dovolání především namítl nesprávnost právního posouzení skutku, a to nesprávný způsob posouzení otázky jeho zavinění s tím, že nebylo výslovně označeno, jaká forma zavinění je mu přičítána a především mu nebylo prokázáno, že svým jednáním chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem, a to již od samého počátku jeho jednání vůči poškozeným pojistitelům. V této souvislosti vyjádřil názor, že mu nelze přičíst zavinění ve formě úmyslu, neboť chybí jeho vědomostní složka za stavu, že neměl znalost všech relevantních skutečností a rovněž chybí jeho volní složka, tedy jeho vůle způsobit následek předpokládaný trestním zákonem, resp. zde není ani srozumění s jeho způsobením. Odvolacímu soudu vytkl, že v jeho případě nebyla samostatně vyjádřena přičítaná forma jeho zavinění ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž následně dovodil její nedostatek s odkazem na svoje jednání ve smyslu negativního skutkového omylu (§ 19 odst. 1 tr. zákoníku). Měl za to, že ke způsobení škody nedojde, když byl přesvědčen o funkčnosti celého systému, o čemž byl ujišťován obviněným M. P., a o legálnosti systému pak ze strany obviněné J. V. Současně byl obviněnou V. ujištěn, že co se týče plateb pojistného, byl jejich způsob s příslušnými pojišťovnami projednán a jimi odsouhlasen, o čemž neměl důvodu pochybovat, neboť ji považoval za odborníka v daném oboru. Dále byl o správnosti postupu a funkčnosti celého systému XY ujištěn obviněným M. P., který mu celý mechanismus představil a který mu poskytl vzorovou smlouvu o půjčce, neboť předtím, než do systému vstoupil, jej provozoval M. P. s J. N., když on sám byl iniciátorem uvedeného propojení. Z důvodů jím blíže rozvedených dovolatel uzavřel, že byl ze strany obviněného M. P. uveden v omyl, když mu tvrdil, že XY je projektem XY a že tomu tak není, se dovolatel dozvěděl až v souvislosti se zahájením svého trestního stíhání. Dovolatel byl přesvědčen o tom, že celý systém mohl generovat zisk pro všechny zúčastněné, když ze struktury XY vyplývá, že se jedná o Multi Level Marketing, nikoliv o princip tzv. letadla. Přitom netušil, že obviněná J. V. nezískala souhlas od pojišťoven, a ani netušil, že XY není součástí XY banky. Dále namítl absenci objektivní stránky trestného činu. V poměrně obsáhlém dovolání pak dále citoval a detailně rozebíral jednotlivé důkazy vztahující se (dle jeho názoru) k výše uvedeným znakům trestného činu. Obviněný V. J. dále namítl, že nesprávnost právního posouzení skutku spatřuje ve vnitřním rozporu v popisu tzv. skutkové věty, když soudy na jedné straně konstatují, že pojišťovnám měl být zatajen podstatný údaj, že osoby figurující v předložených pojistných smlouvách a jejich návrzích nebudou samy řádně a včas hradit sjednané měsíční pojistné, přičemž na straně druhé uvádějí, že pojistné mělo být hrazeno pojistníky, kterým bylo přislíbeno, že pojistné bude hrazeno z provizí, jež za svou činnost a členství v projektu XY pojistník získá. Dále uvedl, že pokud má být kvalifikačním znakem výše způsobené škody, pak je potřeba, aby byla škoda řádně prokázána a aby byla způsobena v příčinné souvislosti s jednáním popsaným ve výroku o vině, ve kterém dovolatel postrádá přesnou specifikaci pojistných smluv co do jmen jednotlivých zprostředkovatelů, kteří smlouvu uzavírali, částku pojistného a dále kolik měsíčních splátek bylo na pojistnou smlouvu uhrazeno.

Dovolatel V. J. v souvislosti s eventualitou (připuštěnou oběma soudy) o vyvození trestní odpovědnosti i dalších podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů, popř. pojišťovacích poradců či školitelů XY, kteří evidentně zneužili systému, vytvořili si svá vlastní pravidla, prováděli prezentace nesprávným způsobem, z nichž se někteří dokonce dopouštěli podvodného jednání, jednali na vlastní pěst, namítl, že takové jednání nemůže být přičítáno k jeho tíži, neboť je nemohl nikterak ovlivnit. Tyto osoby zneužili obviněné k tomu, aby samy získaly prospěch, když postupovaly v rozporu s tím, jak postupovat měly.

Dovolatel V. J. dále zdůraznil neúměrně dlouhou dobu vedení předmětného trestního řízení, která by měla být zohledněna při ukládání trestu.

Dovolatel V. J. rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), přičemž obviněný uvedl, že za neúplný považuje výrok o stanovení výše škody s tím, že u jednotlivých smluv není uvedeno jméno zprostředkovatele, který smlouvu uzavíral, částka pojistného a kolik měsíčních splátek bylo na jednotlivou pojistnou smlouvu uhrazeno tak, aby byla prokázána příčinná souvislost mezi výší způsobené škody a jednáním dovolatele.

Z uvedených důvodů závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 63 T 6/2018 a aby věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovoláním obviněných se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že z hlediska procesní posloupnosti zákonných dovolacích důvodů v prvé řadě argumentoval dovolatel M. P., a to s odkazem na takovou vadu napadeného rozsudku, k jejíž nápravě je určen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. V této souvislosti konstatovala, že způsob, jakým dovolatel M. P. podložil uplatněnou námitku vyloučení výše jmenovaného předsedy senátu odvolacího soudu z projednávání jeho trestní věci, neodpovídá judikatornímu výkladu věcného naplnění zákonné podmínky pro vyloučení soudce z úkonů trestního řízení pro jeho poměr k jeho trestní věci. Neargumentoval tedy ve smyslu dovolacího důvodu, založeného na námitce, že ve věci rozhodl vyloučený orgán. Přitom o důvod vyloučení jmenovaného soudce odvolacího soudu se evidentně nemohlo jednat ani pro jeho poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, tedy v daném případě pro jeho osobní vztah k dovolateli, jeho obhájci, popř. svědkovi obhajoby, když jedinou do úvahy přicházející možnost jeho nepřátelského postoje k nim nelze dovozovat pouze ze způsobu, jakým v jeho trestní věci uskutečňoval jednotlivé procesní úkony v průběhu veřejného zasedání, nařízeného za účelem přezkumu důvodnosti podaných odvolání a následně o nich rozhodoval.

Dále uvedla, že stěžejní dovolací argumentace všech tří dovolatelů se opírá o dále uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). V návaznosti na procesní vývoj předmětné trestní věci pak uvedla, že ze strany dovolatelů použitá dovolací argumentace, která je založena jak na námitkách skutkové povahy, tak i na těch, které jsou hmotněprávní povahy, ve své převažující části nedoznala natolik podstatných obsahových změn, aby dosavadní stanovisko k míře jejich způsobilosti stát se předmětem dovolacího přezkumu a k otázce správnosti přisouzeného způsobu právního posouzení jejich jednání, plynoucího z výroku o vině (odkaz na vyjádření sp. zn. 1 NZO 411/2020) ztratilo na své vypovídací hodnotě. Konstatovala, že dovolatelka J. V. ve vztahu k celému rozsahu výroku o její vině opět zaměřila pozornost na otázku správnosti výpočtu výše způsobeného škodlivého následku. Dovolatel V. J. ve shodné souvislosti uvedl, že pokud má být kvalifikačním znakem výše způsobené škody, pak je potřeba, aby byla škoda řádně prokázána a aby byla způsobena v příčinné souvislosti s jednáním popsaným ve výroku o vině, ve kterém dovolatel postrádá přesnou specifikaci pojistných smluv co do jmen jednotlivých zprostředkovatelů, kteří smlouvu uzavírali, částku pojistného a dále kolik měsíčních splátek bylo na pojistnou smlouvu uhrazeno.

Takto zaměřenými námitkami se však jmenovaní dovolatelé neodchýlili od jejich skutkové povahy, postrádající tak povinný respekt k těm skutkovým zjištěním, podle nichž po doplnění důkazního stavu věci na odvolací úrovni v celkovém rozsahu opatřených skutkových zjištění v uvedeném směru byly za toxické smlouvy považovány výlučně ty, které byly uzavřeny za účelem výplaty zprostředkovatelské provize (podle rozhodné právní úpravy nárokovatelné již po prvém zaplacení platby pojistného), a to aniž by klienti měli o uzavírání takových smluvních ujednání zájem, když tyto smlouvy uzavřeli pouze jako podmínku ke vstupu do pyramidového systému XY v souvislosti s příslibem, že za ně pojistné bude placeno, jakož i v těch případech, kdy byly jejich osobní údaje zneužity k vytvoření smluv, jež tito údajní klienti nepodepsali, a navíc ani nebyli způsobilí k plnění tam dohodnutých platebních povinností. Zde lze odkázat na ty pasáže odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, ve kterých ve vztahu ke všem bodům výroku o vině, týkajícím se nejen jmenovaných dovolatelů, zcela přesvědčivě zdůvodnil případy, které pod prve uvedenou charakteristiku tzv. toxických pojistných smluv zahrnout nelze a v této souvislosti také doplnil důkazní stav věci. Na podkladě doplněné důkazní situace zejména o aktualizované zprávy poškozených pojišťoven pak provedl nezbytnou korekci jak výsledného počtu tzv. toxických smluv, tak i výše škody způsobené v souvislosti s jejich uzavřením. To vše s příslušnými dopady na celkovou výši způsobeného škodlivého následku bez ovlivnění přisouzené právní kvalifikace jednání všech tří dovolatelů pod příslušnými body výroku o jejich vině (srov. č. l. 115-126 odůvodnění jeho rozsudku).

Dovolatelka J. V. dále uvedla, že v rámci dokazování bylo zjištěno, že pojišťovací zprostředkovatelé, kteří měli plnou trestněprávní odpovědnost, uzavírali pojistné smlouvy nezákonným způsobem, a to zcela odlišným od toho, jak popsala obžaloba a jak to bylo převzato do rozsudků obou soudů. Dovolatel V. J. v souvislosti s eventualitou o vyvození trestní odpovědnosti i dalších podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů, popř. pojišťovacích poradců či školitelů XY, kteří evidentně zneužili systému, vytvořili si svá vlastní pravidla, prováděli prezentace nesprávným způsobem, z nichž se někteří dokonce dopouštěli podvodného jednání, jednali na vlastní pěst, namítl, že takové jednání nemůže být přičítáno k jeho tíži, neboť je nemohl nikterak ovlivnit. Také dovolatel M. P. rovněž poukázal na nesprávnost právního posouzení skutku v případě excesu třetí osoby s tím, že z celkového počtu osob uvedených v obžalobě v bodě 1 jej nezná téměř nikdo, tedy od něho nemohl přijmout žádný příslib apod. Pojistníkům rovněž nemohl být dán žádný příslib, když v podstatné části případů pojistné smlouvy neuzavřeli, o jejich uzavření nevěděli a logicky tak nemohli dostat ani příslib hrazení pojistného. Výše uvedeným způsobem namítli všichni tři dovolatelé skutkovou okolnost zjevně protiprávní čin