4 Tdo 775/2023 — Nejvyšší soud

4 Tdo 775/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 8. 2023 Spisová značka:4 Tdo 775/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.775.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování In dubio pro reo Pytláctví Subjektivní stránka Subsidiarita trestní represe Svědek Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 304 odst. 1 tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6, 11 tr. ř. § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 775/2023-293 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2023 o dovolání obviněného P. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2023, sp. zn. 9 To 424/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 66/2022, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 3 T 66/2022 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný prap. P. S. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem pytláctví podle § 304 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že: dne 14. 7. 2021 v 21:15 hodin, v době mimo službu, v honitbě Mysliveckého spolku XY, v části tzv. XY v lokalitě XY, okr. XY, pomocí legálně držené palné zbraně - kulovnice opakovací, vzor CZ 527 LUX, výrobce ČZ Uherský Brod, ráže 223 Rem., ačkoliv jako aktivní myslivec a dlouholetý řádný člen Mysliveckého spolku XY byl řádně seznámen s obsahem rozhodnutí odboru životního prostředí a územního plánování Městského úřadu Veselí nad Moravou ze dne 18. 5. 2021, č. j.: MVNM/22386/2021, kterým byl povolen v honitbě mimořádný odlov spárkaté zvěře jelení, a to výslovně 1 kus jelena I. věkové třídy, 1 kus laně a 1 kus koloucha s platností do 31. 3. 2022, poté, co mu k posedu přišli dva jeleni evropští - desateráci, nejprve oprávněně lovil jednoho jelena evropského, který po první ráně klesl k zemi, čímž jej bylo nutné považovat za uloveného, načež bezprostředně poté, s vědomím toho, že již loví nad rámec vydaného povolení, ze stejného místa, v rozporu s ustanovením § 46 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, neoprávněně ulovil zastřelením druhého jelena evropského - nerovného desateráka, na pravé straně korunového, na levé straně pouze tzv. "klepeto", o výkupní hmotnosti 82 kg, který po první ráně klesl k zemi, následně poté, co viděl prvně loveného jelena z místa odcházet, dokončil jeho ulovení dalšími třemi ranami, čímž způsobil Mysliveckému spolku XY, okr. XY, škodu ve výši 29.300 Kč. 2. Za uvedený přečin uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 304 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku nalézací soud obviněnému výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti, a to konkrétně zákazu výkonu myslivosti na dobu 2 (dvou) let. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval do výroku o vině a uložených trestech. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. 3. 2023, sp. zn. 9 To 424/2022, tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2023, sp. zn. 9 To 424/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, pro neprávnost výroků rozsudku, která vyplývají jak z vad skutkových, tak i z vad hmotněprávních spočívajících v nesprávném použití trestního zákona, kdy byl uznán vinným uvedeným přečinem, ač zjištěný skutek nevykazuje znaky tohoto ani jiného trestného činu. 5. Obviněný konkrétně namítá, že úmyslně nestřílel na dva jeleny, a proto nemohl spáchat daný trestný čin. Jeho úmysl k tomuto trestnému činu nebyl provedenými důkazy prokázán. Argumentuje, že proti sobě stojí dvě varianty výpovědi, a to jednak jeho výpověď, proti níž stojí zejména výpověď svědků B. a R. S., kteří nebyli přímými svědky popisovaného skutku. Rozporuje věrohodnost jejich výpovědi, jestliže jeho vyjádření mělo být přítomno 12-15 lidí, avšak skutečnost, že měl prohlásit, že se neudržel, dokládají pouze tito dva zmínění svědci. Současně poukazuje na ne zrovna dobrý vztah svědků k němu a jeho otci. Zdůrazňuje, že veškeré informace mají tito svědci jen z doslechu a z jeho údajného sdělení, když nikdo jiný zastřelení zvěře přítomen nebyl. Namítá, že soudy pracovaly s výpověďmi svědků, které v sobě skrývají jejich domněnky, tyto však podle obviněného nejsou podloženy dalšími důkazy. Uvádí, že svědecké výpovědi připouštějí více variant hodnocení skutkového děje, avšak je z nich vyvozena varianta pro něho nejnepříznivější. Je přesvědčen, že byla porušena zásada in dubio pro reo. 6. Podle obviněného soud zvýrazňuje subjektivní stránku trestného činu, a to jeho přímý úmysl lovit nad rámec vydaného povolení, však tento závěr podle obviněného není beze všech pochybností prokázán provedenými důkazy, stejně jako závěr soudu, že pokud jelen po první ráně klesl k zemi, bylo nutné jej považovat za uloveného, a tím pádem dále nelovit. 7. Obviněný rozporuje také společenskou škodlivost daného jednání. Má za to, že vzhledem k okolnostem, za kterých měl být čin spáchán, způsobem jeho provedení, neexistencí motivu či pohnutky, způsobeným následkem, kdy i střelenou zvěř spolku odevzdal, nelze spatřovat stupeň společenské škodlivosti tak vysoký, aby bylo možno v jeho jednání spatřovat naplnění všech znaků trestného činu, a nejedná se tak o trestný čin, i když by jinak vykazovalo jeho jednání jeho znaky. 8. Obviněný se domnívá, že byl porušen zákon v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v jeho neprospěch, kdy soud neakceptoval obhajobou předložené důkazy o jeho nevině. 9. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. a podle § 265m odst. 1 tr. ř. a rozhodl ve věci sám rozsudkem tak, že ho v plném rozsahu zprostí obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 13. 7. 2023, sp. zn. 1 NZO 510/2023, nejprve stručně shrnul průběh trestního řízení, uplatněné dovolací důvody a zvolenou argumentaci dovolatele. Upozorňuje, že obviněný uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění před 1. 1. 2022, ovšem hmotněprávní námitky nyní odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Taktéž se domnívá, že obviněný patrně chtěl napadnout usnesení odvolacího soudu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 11. Státní zástupce poukazuje na to, že obviněný opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou shrnul ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu, přitom část dovolání je shodná s textem předchozího odvolání. Proto státní zástupce v tomto směru odkazuje na body 13–16 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a na body 5–8 odůvodnění usnesení odvolacího soudu, jelikož s argumentací soudů se plně ztotožňuje. 12. I přesto, že dovolatel ve svém dovolání nenamítá, že by snad v jeho věci nastala některá z okolností uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v účinném znění, tak státní zástupce konstatuje, že ani tyto vady v napadených rozhodnutích nezjistil. Zdůrazňuje, že dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním pouze za pomoci odkazů na zásadu in dubio pro reo a současně podává výklad o přístupu Nejvyššího soudu k přezkumu této zásady v dovolacím řízení. Akcentuje, že námitky argumentující porušením této zásady nemohou samy o sobě založit žádný dovolací důvod a současně odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. 888/14). Je toho názoru, že pokud dovolatel brojí proti učiněným skutkovým zjištěním, pak jeho námitky žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají. 13. Podle státního zástupce obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odpovídá až námitka, že v jeho věci měl být pro malou škodlivost činu uplatněn princip ultima ratio. Z možných okolností pro uplatnění takového principu uvádí dovolatel ovšem pouze to, že střelenou zvěř spolku odevzdal. Státní zástupce k tomuto stručně zrekapituloval judikaturu Nejvyšší