4 Tdo 822/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 822/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 10. 2025 Spisová značka:4 Tdo 822/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.822.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Úvěrový podvod Propadnutí věci Propadnutí náhradní hodnoty Dotčené předpisy:§ 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 211 odst. 4 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 822/2025-7589 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání obviněného O. L., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 2 To 97/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 6/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 6. 2024, sp. zn. 61 T 6/2023, byl obviněný O. L. uznán vinným pomoci k přečinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pokusem přečinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1 a § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, které spáchal skutky popsanými pod body 35 a 36 až 39 výroku o vině. Podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku byl za tyto trestné činy odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok a šest měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to elektroniky přesně specifikované v předmětném výroku. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 52 000 Kč, finanční hotovosti ve výši 330 EUR a kazety s 9 kusy mincí. Ve zbylé části obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 3 KZV 7/2020, byl obviněný žalovaných skutků (dílčích útoků trestného činu úvěrového podvodu) podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že by je spáchal. 2. Skutková zjištění popsal soud prvního stupně následovně [pozn. řízení před soudem prvního stupně bylo vedeno i proti dalším 15 obviněným] včetně pravopisných chyb a překlepů: – bod 35 výroku o vině: „obžalovaný I. D. dne 9. 8. 2018 na dosud nezjištěném místě bez vědomí obžalovaného J. B. vytvořil prostřednictvím sítě internet žádost o půjčku částky ve výši 330 000 Kč u společnosti Equa bank, a. s., IČO: 471 16 102, se sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, ve které uvedl, že obžalovaný J. B. je zaměstnán u společnosti BM - BAUMAS, s. r. o., IČO: 261 42 911, se sídlem Na Veselí 1703/51, Praha 4, s čistým měsíčním příjmem ve výši 24 085 Kč, ačkoliv u této společnosti nikdy nepracoval, poté dne 16. 8. 2018 s obžalovaným O. L. po jejich předchozí domluvě odvezli obžalovaného J. B. do XY na pobočku společnosti Equa bank, a. s., kde obžalovaný J. B., s vědomím nepravdivosti údajů o svém zaměstnání, uzavřel smlouvu o půjčce č. 1808099565 na částku 150 000 Kč, poskytnutá půjčka poté nebyla řádně splácena, čímž všichni obžalovaní společně způsobili společnosti Equa bank, a. s. škodu ve výši 150 000 Kč“, – bod 36 výroku o vině: „obžalovaný J. B. výroku o vině po předchozí domluvě s obžalovaným I. D. dne 20. 8. 2018 v XY, na ulici XY, na pobočce společnosti Česká spořitelna, a. s., IČO: 452 44 782, se sídlem, Olbrachtova 1929/62, Praha 4, za účasti obžalovaného O. L., který obžalované J. B. a I. D. na místo zavezl a obžalovaného J. B. při jednání v bance doprovázel a poskytoval mu součinnost, na základě instrukcí obžalovaného I. D. v žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč uvedl, že je zaměstnán u společnosti BM - BAUMAS, s. r. o., IČO: 261 42 911, se sídlem Na Veselí 1703/51, Praha 4, s čistým měsíčním příjmem ve výši 26 865 Kč, ačkoliv u této společnosti nikdy nepracoval, přičemž falešné potvrzení o zaměstnání mu předem opatřil obžalovaný J. K., který si byl také vědom toho, že obžalovaný J. B. u společnosti BM - BAUMAS, s. r. o., nikdy nepracoval a že tento doklad bude předložen k žádosti o úvěr, přičemž úvěr ve výši 300 000 Kč nakonec nebyl obžalovanému J. B. poskytnut“, – bodem 37 výroku o vině: „poté, co blíže nezjištěná osoba, vydávaje se za obžalovaného J. B., bez jeho vědomí, podala dne 10. 9. 2018 prostřednictvím sítě internet žádost o poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč u společnosti COFIDIS, s. r. o., IČO: 271 79 907, se sídlem Bucharova 1423/6, Praha 5, v níž uvedla, že J. B. pobírá měsíční příjem ve výši 30 145 Kč, obžalovaný O. L. dne 11. 9. 2018 okolo 18 hodin telefonicky za obžalovaného J. B., jeho jménem a bez jeho vědomí, s pracovníkem společnosti domlouval další postup směřující k autorizaci žádosti a uzavření úvěrové smlouvy, přičemž úvěr ve výši 150 000 Kč nakonec nebyl obžalovanému J. B. poskytnut“, – bod 38 výroku o vině: „vydávaje se za obžalovaného J. B., bez jeho vědomí a jeho jménem, sjednal dne 10. 9. 2018 v 18:10 hod. prostřednictvím telefonu úvěrovou smlouvu č. 714907003 na částku 20 000 Kč u společnosti Zaplo Finance, s. r. o., IČO: 294 13 575, se sídlem 5. května 1746/22, Praha 4, úvěr ve výši 20 000 Kč byl schválen, ale neodčerpán”, – bod 39 výroku o vině: „vydávaje se za obžalovaného J. B., bez jeho vědomí a jeho jménem, požádal dne 12. 9. 2018 ve 14:11 hod. prostřednictvím telefonu o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč u společnosti Zaplo Finance, s. r. o., IČO: 294 13 575, se sídlem 5. května 1746/22, Praha 4, přičemž úvěr ve výši 20 000 Kč nakonec nebyl obžalovanému J. B. poskytnut”. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 2 To 97/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu propadnutí věci týkající se tabletu tov. zn. Samsung, v. č. RF2DB2CBPBW, a ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty 52 000 Kč, a konstatoval, že nebyly splněny podmínky pro jejich uložení. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek ohledně obviněného O. L. nezměněn. II. Dovolání obviněného 4. Usnesení odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jaroslava Fuksy v zákonné lhůtě dovoláním, které směřoval i proti nezměněným výrokům z rozsudku soudu prvního stupně, která se ho dotýkají. Dovolání formálně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se slovní argumentací, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro právní kvalifikaci, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, že soudy nižších stupňů opomenuly podstatné důkazy nebo že vycházely z důkazů procesně nepoužitelných. 5. Konkrétní dovolací námitky obviněného směřovaly proti správnosti skutkových závěrů o jeho participaci na útocích, které mu jsou kladeny za vinu. Rozporoval skutkové zjištění, že doprovázel spoluobviněného J. B. do banky, a konstatoval, že z výpovědí spoluobviněných J. B. a I. D., které jsou vzájemně rozporuplné, nelze bez rozumných pochybností takový závěr učinit a vyvodit jeho aktivní účast na jednáních o úvěrových produktech. Soudům obou stupňů obviněný současně vytknul, že se nevypořádaly s jeho obhajobou ve všech logických souvislostech a že závěry o motivu jeho jednání vystavěly na důkazně nepodložených dedukcích. Na tomto základě obviněný detekoval porušení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. deformujícím hodnocením důkazů a uzavřel, že přetrvávající pochybnosti o skutkovém ději u útoků pod body 35 až 39 měly být podle zásady in dubio pro reo vyloženy v jeho prospěch. 6. V další části dovolání se obviněný ohradil proti výroku o trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a proti výroku o propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku. Soudu prvního stupně vytknul, že nekonkretizoval vazbu jednotlivých propadlých věcí na projednávanou trestnou činnost, neuvedl důkazy, které byly z těchto věcí získány, a nevysvětlil, proč předmětné věci nelze obviněnému vrátit. V dovolání výslovně vyjmenoval, že má na mysli notebook Dell (v. č. 396GH52), tablet Samsung (v. č. RF2DB2CBPBW), mobil Samsung S10 (v. č. RF8M224DHYF) se SIM 703 146 999, mobil Cobalt (v. č. CO20170721SM5500787) se SIM 861 870 030 366 938, externí disk Western Digital MyBook Live (v. č. WCAZAH524345) se zdrojem, PC Dell (v. č. H7GZSX1) s příslušenstvím a pevný disk Seagate (v. č. 5LZ6JEAK), což jsou věci zajištěné při domovní prohlídce dne 2. 5. 2019. 7. Oběma soudům dál