4 Tdo 851/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 851/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 10. 2025 Spisová značka:4 Tdo 851/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.851.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Spravedlivý proces Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 185 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 209 odst. 1 tr. ř. § 55b tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 12. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 409/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 851/2025-342 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovolání obviněného A. H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 4 To 449/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 7 T 128/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“) ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 7 T 128/2023, byl obviněný A. H. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Uvedeného zločinu se podle skutkových zjištění dopustil tím, že „v přesně nezjištěný den nejspíše na konci října 2022 za obcí XY směrem na obec XY na účelové cestě vedoucí do lesa, při setkání s poškozenou E. N., která na toto místo chodila pravidelně na procházky, využil její bezbrannosti související s její vrozenou středně těžkou až těžkou mentální retardací, a nabádal ji k tomu, aby si za ním sedla do vozidla, přitom jí proti její vůli držel za ruku až to pro ni bylo bolestivé, načež ji zatáhl do vozidla na zadní sedadlo, vysvlékl ji donaha, a přestože mu poškozená říkala, aby svého jednání zanechal a šel domů, kdy jej i odstrkávala rukama, toto neučinil a následně poškozenou hladil na prsou a přirození, do kterého jí nejméně jednou zasunul prsty, a svého jednání zanechal teprve poté, kdy po chvilce poškozená řekla, že je jí zima“. 2. Za uvedený trestný čin uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon uloženého trestu odnětí svobody obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 roků. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci odvolání. Obviněný směřoval podané odvolání do výroku o vině a trestu. Státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného do výroku o trestu. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 4 To 449/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. z podnětu podaného odvolání obviněného a státního zástupce napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024. Tohoto trestného činu se dopustil podle soudu druhého stupně tím, že „v dopolední době do 11:27 hodin dne 2. 11. 2022 za obcí XY směrem na obec XY na účelové cestě vedoucí do lesa, při setkání s poškozenou E. N., která na toto místo chodila pravidelně na procházky, využil její bezbrannosti související s její vrozenou středně těžkou až těžkou mentální retardací, a nabádal ji k tomu, aby si za ním sedla do vozidla, přitom jí proti její vůli držel za ruku až to pro ni bylo bolestivé, načež ji zatáhl do vozidla na zadní sedadlo, vysvlékl ji donaha, a přestože mu poškozená říkala, aby svého jednání zanechal a šel domů, kdy jej i odstrkávala rukama, toto neučinil a následně poškozenou hladil na prsou a přirození, do kterého jí nejméně jednou zasunul prsty, a svého jednání zanechal teprve poté, kdy po chvilce poškozená řekla, že je jí zima“. 4. Za uvedený trestný čin uložil soud druhého stupně obviněnému podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku a § 48 odst. 4 písm. f) tr. zákoníku obviněnému uložil povinnost zdržet se jakéhokoliv kontaktu s poškozenou. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku soudu druhého stupně, jakož i rozsudku soudu prvního stupně, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny podstatné důkazy a zároveň rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Poté dovolatel zrekapituloval průběh řízení před soudy nižších stupňů, včetně toho, proti čemu brojil v rámci odvolacího řízení. Připustil, že soud druhého stupně doplnil dokazování, přičemž poté rozsudek soudu prvního stupně zrušil a nově ho uznal vinným. Postup odvolacího soudu považuje za překvapivý, neboť je přesvědčen, že doplňující výslech znalce PhDr. Pytla posílil existující pochybnosti o tom, zda skutek spáchal on, když věrohodnost poškozené je vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu dosti pochybná. 7. Ve vztahu k tvrzení, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, předně dovolatel namítá, že mu nebylo umožněno klást otázky poškozené u hlavního líčení. Podle jeho názoru se jedná o stěžejní procesní vadu, kterou uplatnil již v rámci odvolacího řízení. Následně obviněný rozvádí ustanovení § 209 odst. 1 tr. ř., když akcentuje, že po skončení výslechu poškozené u hlavního líčení dne 14. 3. 2024 nebyl seznámen s obsahem výpovědi poškozené, soud pokračoval v dokazování. Na tuto skutečnost soud prvního stupně upozornil, ovšem soud na toto nijak nereagoval. S výpovědí poškozené se mohl seznámit až dne 13. 6. 2024, kdy mu ovšem nebylo umožněno klást poškozené otázky. Tímto došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Uvedené pochybení ovšem nelze napravit vzhledem ke sníženému intelektu poškozené, když položení otázek, které nenavazují bezprostředně na její předchozí výslech je velmi obtížné. 8. Podle obviněného se soud druhého stupně v rámci veřejného zasedání touto námitkou nezabýval a reagoval na ni toliko v odůvodnění svého rozsudku (bod 13 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně), když ovšem s jeho zdůvodněním nemůže souhlasit. Akcentuje, že není jeho povinností zamýšlené otázky poškozené v podaném odvolání formulovat. Navíc ho ani odvolací soud nevyzval, aby tyto otázky na poškozenou formuloval. Podle obviněného postup soudu druhého stupně, který nepřistoupil k výslechu poškozené, zásadně porušil jeho právo na obhajobu. Tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 9. Současně obviněný uvádí, že v rámci podaného odvolání poukazoval na řadu procesních pochybení, která mají za následek, že došlo k porušení jeho práva na účinnou obhajobu. Toto pochybení spočívá v tom, že orgány činné v trestním řízení bezprostředně po nahlášení trestné činnosti nezajistily řadu v úvahu připadajících důkazů, jako např. sběr biologických stop v autě, lékařskou prohlídku poškozené, rekognici, ačkoliv nic nebránilo tomu, tyto úkony ihned po oznámení trestné činnosti učinit. Současně nevyslechly odborníka na biologické stopy DNA, neprovedly vyšetřovací pokus, zda se skutek mohl stát tak, jak popisuje poškozená. Dovolatel následně sice připouští, že s některými těmito námitkami se soud druhého stupně vypořádal, ovšem tento soud pomíjí, že ve svém souhrnu tyto chyby vedly k tomu, že nemohl účinně realizovat právo na obhajobu, čímž bylo porušeno právo na účinné vyšetřování ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. 10. Stran vypořádání se s jeho odvolacími námitkami soudem druhého stupně pak uvádí, že toto je nelogické (viz zamítnutí návrhu na výslech odborníka na vyhodnocení pachových a biologických stop), když akcentuje, že jeho návrh směřoval k objasnění toho, jaká je pravděpodobnost nenalezení biologických stop poškozené v jeho vozidle a po jak dlouhou dobu