4 Tdo 88/2026 — Nejvyšší soud

4 Tdo 88/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:4 Tdo 88/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.88.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochranné léčení Dotčené předpisy:§ 99 odst. 1,4 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1008/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 88/2026-3467 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2026 o dovolání H. M. T., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 9. 2025, sp. zn. 55 To 277/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 6 Nt 2802/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 7. 2025, sp. zn. 6 Nt 2802/2018, bylo rozhodnuto tak, že podle § 239 odst. 1 tr. ř., za použití § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku bylo H. M. T. uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě. Podkladem pro podání návrhu na uložení ochranného léčení přitom bylo zjištění, že se měla dopustit jednání zakládajícího znaky přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. e) tr. zákoníku, přičemž z důvodu zjištění nepříčetnosti bylo její trestní stíhání zastaveno usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Šumperku ze dne 20. 2. 2018, č. j. 1 ZT 79/2017-195, jež nabylo právní moci dne 3. 3. 2018. 2. Proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 7. 2025, sp. zn. 6 Nt 2802/2018 podala H. M. T. stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 15. 9. 2025, sp. zn. 55 To 277/2025 tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost zamítl. 3. Proti usnesení Krajského soud v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 9. 2025, sp. zn. 55 To 277/2025 podala následně H. M. T. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), h) a k) tr. ř. Namítla, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí a v řízení, jež rozhodnutí předcházelo, porušil její právo na řádnou obhajobu a na nestranné posuzování věci, jednostranně a nesprávně hodnotil provedené důkazy a bez přiměřených důvodů nepřihlédl k důkazům svědčícím v její prospěch. Je přesvědčena, že skutková zjištění učiněná soudem prvního a druhého stupně a způsob hodnocení provedených důkazů vybočují ze zákonných mezí, neboť dle ní prováděly soudy důkazy v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolatelka konstantně uvádí, že netrpí duševní poruchou. Je si vědoma všech provedených důkazů, zejména pak znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Jiřího Kováře a MUDr. Petra Nedomy, o které soudy svá rozhodnutí opírají, nicméně dle jejího názoru uvedené znalecké posudky došly k nesprávnému závěru a řádně se nevypořádaly se znaleckými posudky, které byly již dříve vypracovány, a to s posudky znalců MUDr. Martinů a PhDr. Koldy a zároveň MUDr. Tiché a PhDr. Dařílkové. Důvodné pochybnosti o nesprávnosti závěrů nadále přetrvávají a dovolatelku proto není možné bez dalšího podrobit ochrannému léčení ústavní formou, jež představuje výrazný zásah do osobní svobody. Dovolatelka byla v roce 2023 odvezena do Psychiatrické nemocnice v Kroměříži, kde ji znalec MUDr. Petr Nedoma vyšetřoval pouze jedenkrát. Poslední zpracovaný znalecký posudek, z něhož soud vycházel, je nepřesvědčivý a vnitřně rozporný. Znalec vycházel z omezeného množství klinických pozorování a neprovedl komplexní psychiatrické vyšetření. Soudy přesto bez dalšího převzaly závěr znalce, aniž by se vypořádaly s rozpory a námitkami obhajoby, čímž zatížily rozhodnutí vadou nesprávného právního posouzení. Soud prvního stupně dále neprovedl důkazy, a to výslechy svědků M. W., dále bývalého XY S., G. F., obvodní lékařky dcery H. M. T., H., Š., paní C. z OSSZ Šumperk, K. a M., spis Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci sp. zn. 1 ICM 2551/2020, výslech svědků M., insolvenčního správce soudního řízení KSOS 31 INS 16520/2015 P. K. a M. P., kdy se jedná o opomenuté důkazy a jejich neprovedení nebylo řádně zdůvodněno. Dovolatelka nikdy nesouhlasila s právní kvalifikací, že by spáchala protiprávní jednání, které by bylo možno právně kvalifikovat jako přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku, respektive čin jinak trestný, přičemž k prokázání svého tvrzení navrhovala výslech uvedených svědků. O ochranném opatření bylo navíc rozhodnuto ve veřejném zasedání, jehož se neúčastnila. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dovolacím důvodem i porušení práva být přítomen při veřejném zasedání, pokud soud rozhoduje o otázkách zásadního významu pro osobní svobodu. Ukládání ústavního ochranného léčení představuje mimořádně závažný zásah do osobní svobody a důstojnosti člověka (čl. 8 Listiny, čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Soud měl tak zajistit její osobní účast, vyslechnout ji a dát jí možnost vyjádřit se ke znaleckému posudku. Její absence při rozhodování porušila právo na spravedlivý proces a zásadu ústnosti. Soudy obou stupňů se dále nevypořádaly s otázkou nebezpečnosti dovolatelky pro společnost, kdy od spáchání činu jinak trestného již uplynulo několik let a nebylo proti ní zahájeno jiné trestní řízení. V současné době vede řádný život. S ohledem na shora uvedené proto prostřednictvím obhájkyně navrhla, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. 4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku uvedl, že dovolatelka zjevně opomněla uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. neboť je zaměřeno proti usnesení stížnostního krajského soudu, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta její stížnost proti usnesení soudu prvého stupně, jímž jí bylo uloženo ochranné léčení. Tato nedůslednost však nebrání samotnému posouzení obsahu podaného dovolání. Dále nelze přehlédnout, že podstatná část námitek dovolatelky obsahově neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům. Pokud jde o vlastní skutková zjištění, má státní zástupce za to, že i přes poněkud destruktivní přístup posuzované se soudy uvedenou věcí zabývaly velmi pečlivě a podrobně. Vytýká-li nyní dovolatelka, že skutkové závěry soudů nemají v provedených důkazech oporu, jedná se o tvrzení, které dále nijak argumentačně nerozvíjí. Takto obecně formulovaným námitkám státní zástupce se stejnou mírou obecnosti oponuje a uvádí, že soud prvého stupně ve výsledku provedl odpovídající rozsah dokazování, na jehož základě zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Prostý nesouhlas posuzované s odbornými závěry znalců, jež u ní diagnostikovali duševní poruchu, přitom dovolacím důvodem není. Státní zástupce se neztotožňuje ani s námitkou, že řízení je zatíženo vadou ve smyslu existence opomenutých důkazů. Jak totiž vyplývá z odůvodnění usnesení soudu prvého stupně, posuzovaná činila v průběhu řízení řadu důkazních návrhů. Soud je však neopomenul, zabýval se jejich relevancí z hlediska předmětu řízení a jejich neprovedení zároveň věcně adekvátně odůvodnil. Správnost tohoto postupu soudu prvého stupně ostatně aproboval i stížnostní krajský soud. Dovolatelka přitom ve svém mimořádném opravném prostředku ani nespecifikuje, o jaké konkrétní důkazní návrhy by se mělo jednat a k prokázání jakých rozhodných skutečností by měly směřovat. Z hlediska spíše tacitně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto státní zástupce považuje námitky dovolatelky za zjevně neopodstatněné. Pakliže dovolatelka zpochybňuje samotnou právní kvalifikaci činu jinak trestného ve smyslu § 345 odst. 2, 3 písm. e) tr. zákoníku, nepřipojuje k této námitce naprosto žádnou argumentaci, k níž by bylo možno se jakkoli podrobněji vyjádřit. Dle názoru státního zástupce tak postačuje konstatování, že popis skutku, pro který bylo dřívější trestní stíhání dovolatelky zastaveno vyjadřuje znaky stíhané skutkové podstaty přečinu křivého obvinění podle citovaného ustanovení. Pokud jde o výhrady dovolatelky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., rovněž se s nimi nelze z hlediska věcného ztotožnit. V průběhu řízení o uložení ochranného opatření měla posuzovaná možnost se k věci vyjádřit. Soud prvého stupně přitom zohlednil jak právě tu skutečnost, že posuzovaná se k