4 Tdo 894/2017 — Nejvyšší soud

4 Tdo 894/2017 citace  Název judikátu:Zpronevěra Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 11. 2017 Spisová značka:4 Tdo 894/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.894.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1,5 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 894/2017-51 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 11. 2017 o dovolání obviněného J. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 5 To 62/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 6/2014, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 5 To 62/2016, a to ve výroku, kterým byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a ve výroku o trestu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 2651 odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. 48 T 6/2014, byl obviněný J. L. uznán vinným ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že „ačkoliv přinejmenším od února roku 2000 věděl, že společnost Bradley, Rosenblatt&Company, a.s. (dále jen BRC, jejímž byl předsedou představenstva) je ve velmi špatné finanční situaci a přesto ještě i v této době půjčuje vysoké finanční částky společnosti International Financial Corporation (dále jen IFC), ovšem z peněžních prostředků jiných svých zákazníků, přičemž v rozhodné době společnost IFC dlužila společnosti BRC mnohamilionové částky a k účtům společnosti IFC měl dispoziční právo mimo jiné i J. K., který z tohoto účtu vybíral od počátku roku 2001 hotovost pravidelně a jen během dubna a května 2001 vybral přes 18 mil. Kč a ještě dne 27.6.2001 vybral z účtu IFC částku 7,7 mil Kč a přestože obžalovaný věděl rovněž, že spol. BRC již delší dobu z vlastních prostředků není schopna hradit poplatky do Garančního fondu Burzy (dále jen GFB), a proto je hradí z peněz svých zákazníků, přičemž věděl, že společnost BRC v rozhodném období není z vlastních finančních prostředků schopna uhradit ani dluh do GFB ve výši „pouhých“ 605 000 Kč za rok 2000 (splatný do 24.2.2001), ani není schopna uhradit z vlastních prostředků dluh vzniklý vůči GFB v následujícím období v částce „pouhých“ cca 1,57 mil. Kč, navíc v rozhodné době není již schopna z vlastních prostředků hradit ani mzdy svých zaměstnanců, a přestože věděl, že z předchozích obchodních transakcí se společností Invescom, kterou zastupoval J. K., společnost BRC ke dni 20.6.2001 dluží za obchodní transakce z období od 16.2. do 25.4.2001 otevřenému podílovému fondu Investim částku ve výši 11 925 000 Kč a investiční společnosti – Růstový, otevřený podílový fond (dále jen „Růstový OPF“) částku 5 302 650 Kč, přičemž oba fondy byly spravovány společností Invescom a současně oba jmenovaní věděli, že dne 25.6.2001 zahájila Komise pro cenné papíry (dále jen KCP) výkon státní kontroly v obou jmenovaných společnostech ( BRC a Invescom) a tedy si především obžal. L. musel být vědom rizika, které hrozilo minimálně v tom, že pohledávky z nově uzavřených obchodních závazků nebude společnost BRC schopna vyrovnat, neboť bude nucena přednostně vyrovnat závazky z předcházejících obchodních závazků s jinými klienty a současně si musel být vědom, zejména poté, kdy již Burza cenných papírů (dále jen BCP) svým rozhodnutím ze dne 19.4.2000 omezila práva BRC účastnit se burzovních obchodů, že hrozí, že BCP může pozastavit společnosti BRC oprávnění obchodovat na burze a v tom případě prostřednictvím společnosti Univyc budou vyrovnány z finančních prostředků soustředěných na příslušném účtu spol. BRC pohledávky vůči zákazníkům dle chronologie vzniku pohledávek, tudíž může dojít k situaci, že finanční prostředky získané prodejem cenných papírů z naposledy uzavřených obchodních transakcí budou použity v rozporu s účelem, ke kterému byly konkrétním zákazníkem spol. BRC svěřeny, tedy v rozporu s tímto účelem budou použity k vyrovnání předchozích závazků BRC vůči zákazníkům jiným, což se také po datu 28.6.2001 stalo, přesto oba jmenovaní při vědomí výše uvedených rizik a předcházejících dluhů spol. BRC mimo jiné i vůči společnosti Invescom, a.s., ještě i po datu po 20.6.2001 uzavřeli následující obchodní operace: a) dne 22.6.2001 uzavřel obžal. L. jako předseda představenstva BRC s J. K., který jako člen představenstva jednal za společnost INVESCOM, která spravovala podílové fondy Eurocom, Investim a Růstový OPF tři „Smlouvy o půjčce cenných papírů“ a na základě těchto smluv J. K. dne 26.6.2001 nechal převést na BRC za úplatu na dobu 30 dnů převodem přes Středisko cenných papírů prostřednictvím společnosti UNIVYC a.s. z majetku spravovaného podílového fondu EUROCOM 1000 ks státních dluhopisů v nominální hodnotě á 10.000,-Kč, z majetku spravovaného podílového fondu INVESTIM 300 ks státních dluhopisů v nominální hodnotě á 10.000,-Kč a z majetku spravovaného podílového fondu Růstový OPF 50 ks státních dluhopisů v nominální hodnotě á 10.000,-Kč, přičemž společnost BRC jako obchodník s cennými papíry (dále jen OCP) zastupovala obě výše uvedené společnosti a dne 26.7.2001 ani později spol. BRC cenné papíry společnosti INVESCOM ani přes urgenci nevrátila, ani za ně nezaplatila, čímž společnosti INVESCOM způsobila škodu ve výši celkem 13.500.000.- Kč, b) dne 26.6.2001 a dne 27.6.2001, akceptoval obžal. L. pokyny komitenta, tj společnosti Ivescom, kterou zastupoval J. K., komisionáři - společnosti BRC zastoupené obžal. J. L. jako předsedou představenstva - k prodeji 7000 ks akcií Českých radiokomunikací za cenu á 505,40,- Kč, 3000 ks akcií Komerční banky za cenu á 1.080,85,- Kč a 433 ks státních dluhopisů za cenu á 9.786,-Kč, to vše z majetku spravovaného podílového fondu INVESTIM, dále z majetku spravovaného fondu Růstový OPF 480 ks státních dluhopisů za cenu á 9.793,-Kč, z majetku spravovaného fondu EUROCOM 322 ks dluhopisů za cenu á 9.790,-Kč , prodej CP byl realizován přes SCP společností UNIVYC a.s., která prováděla vypořádání obchodu s cennými papíry pro BCPP a.s., přičemž takto získané finanční prostředky do současné doby společnosti Invescom nevrátila, čímž byla Invescom způsobena škoda ve výši celkem 18.895.908.- Kč.“ Za uvedené jednání byl obviněný J. L. odsouzen podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku za použití ustanovení § 58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti zabývající se obchodem s cennými papíry. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 700 celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1 000 Kč, tj. celkem ve výši 700 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. 48 T 6/2014, podal obviněný J. L. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 5 To 62/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněný J. L. uznán vinným ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „jako předseda představenstva BRC, ačkoliv přinejmenším od února roku 2000 věděl, že společnost Bradley, Rosenblatt&Company, a.s. (dále jen BRC, jejímž byl předsedou představenstva) je ve velmi špatné finanční situaci a přesto ještě i v této době půjčuje vysoké finanční částky společnosti International Financ