4 Tdo 947/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 947/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 11. 2025 Spisová značka:4 Tdo 947/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.947.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví úmyslné Omezování osobní svobody Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 145 odst. 1 tr. zákoníku § 171 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 12. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 350/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 947/2025-1019 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. M., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici v Liberci, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 44 To 185/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 3 T 58/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 3 T 58/2024, byl obviněný M. M. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 42 měsíců a pro jeho výkon podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně rozhodl také o adhezních nárocích poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a oběti trestné činnosti poškozené L. G. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 a obviněný. Oba brojili výlučně proti výroku o trestu. Státní zástupkyně se domáhala jeho zpřísnění poukazem na přitěžující okolnosti případu a obviněný naopak jeho změny v podmíněný trest odnětí svobody s důrazem na okolnosti, které mu polehčují. Jiné vady, pro které by měl odvolací soud podle § 254 odst. 2 tr. ř. povinnost přezkoumat i výrok o vině, napadenému rozhodnutí nevytkli. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 44 To 185/2025, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl, zatímco odvolání státní zástupkyně vyhověl. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z jejího podnětu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 4 roky a 6 měsíců. Pro výkon tohoto trestu obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku opět zařadil do věznice s ostrahou. 3. S ohledem na obsah dovolání a omezený rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu Nejvyšší soud nepokládá za nutné podrobně rekapitulovat skutková zjištění, která jsou procesním stranám známa. Připomíná jen to, že obviněný dne 25. 9. 2023 v bytě Praze XY fyzicky napadl svou tehdejší přítelkyni L. G., silně ji bil do hlavy a obličeje, střídavě ji sedal na ruce a břicho, aby zabránil jejímu odporu či obraně, takže poškozená nemohla pořádně dýchat, v určité chvíli ji začal škrtit, a přestože poškozená opakovaně ztratila vědomí a pomočila se, ve svém útoku neustal. Vulgárně jí přitom nadával a vyjadřoval lhostejnost nad jejím zdravotním stavem, což v ní vyvolalo obavu o její život. Zraněnou poškozenou, která se snažila z bytu odejít, následně uzamkl v pokoji a odnesl sebou její mobilní telefon. V pudové obavě, že ji obviněný usmrtí, až se vrátí, se poškozená pokusila pomocí prostěradla uvázaného za kliku okna slanit z výšky téměř devíti metrů, což ale vzhledem k zraněním, která útokem obviněného utrpěla (mimo jiné jí narůstající otok měkkých tkání znemožňoval vidění a ohrožoval její dýchání), nezvládla a spadla na betonový povrch ve vnitrobloku budovy, čímž utrpěla další četná zranění vážného charakteru, pro která byla hospitalizována více něž šest týdnů v nemocnici. V důsledku činu obviněného se u poškozené následně rozvinula těžká posttraumatická stresová porucha. II. Dovolání obviněného 4. Rozsudek odvolacího soudu a jeho prostřednictvím i rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný v zákonné lhůtě dovoláním, které za něj písemně zpracoval obhájce JUDr. Miroslav Nypl. Svůj mimořádný opravný prostředek obviněný výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s jeho úplnou slovní citací, tj. že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně obviněný konstatoval, že odsuzující rozhodnutí napadá v plném rozsahu. 5. Vlastní dovolací argumentaci pak obviněný založil na tom, že odvolací soud nedůvodně odmítl provést důkazy navržené obhajobou, které se týkaly otázky příčetnosti obviněného v době činu, přesněji toho, jaký vliv na jednání obviněného měly léky, které před činem a v jeho průběhu požil. V důsledku toho odvolací soud porušil právo obviněného na spravedlivý proces a stejně jako předtím soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o osobě obviněného a jeho motivaci. To se v konečném důsledku projevilo v nesprávně uloženém nepřiměřeně přísném trestu. Předmětnými nedůvodně opomenutými důkazy jsou podle obviněného znalecký posudek PhDr. Slavomila Fischera, PhD., MBA, který na žádost obhajoby komplexně posoudil osobnost obviněného, vyjádřil se k jeho ovládacím a rozpoznávacím schopnostem v době činu, k otázce vlivu intoxikace způsobené požitými léky na chování obviněného v rozhodné době a k obecné věrohodnosti obviněného. Tento důkaz obhajoba předložila ve veřejném zasedání, ovšem odvolací soud posudek nepřečetl a znalce nevyslechl s tím, že ve vztahu k potrestání obviněného bylo provedeno dostatečné penzum důkazů, včetně znaleckého posudku k posouzení jeho duševního stavu, a navíc se jmenovaný znalec vyjadřuje k otázkám mimo svoji odbornost a jeho konzultantem byl ošetřující lékař obviněného, což není akceptovatelné. Za opomenutý důkaz obviněný označil také výslech svědka konzultanta – psychiatra doc. MUDr. Ilji Žukova, CSc., který byl ošetřujícím lékařem obviněného a pro řízení před soudem prvního stupně zpracoval lékařskou zprávu, ve které vyjádřil názor, že na jednání obviněného mohla mít vliv kombinovaná intoxikace mnohými psychoaktivními látkami, zátěžové situace, ve které se nacházel, a jeho osobnostní anomálie. Obviněný také namítl, že odvolací soud nedůvodně nevyhověl jeho návrhu na obstarání revizního posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a psychologie, jehož se domáhal s ohledem na rozpory mezi závěry znalkyň MUDr. Gabriely Léblové a PhDr. Mgr. Terezy Sejkorové Benešové, které v přípravném řízení na žádost policejních orgánů zpracovaly posudek k duševnímu stavu obviněného a vypovídaly u hlavního líčení, a odmítnutého znalce obhajoby PhDr. Slavomila Fischera, PhD., MBA. 6. V další části dovolání obviněný rozebral výše zmíněný znalecký posudek MUDr. Gabriely Léblové a PhDr. Mgr. Terezy Sejkorové Benešové a posudek zpracovaný Ing. Ivanou Vohnickou, znalkyní z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie a konfrontoval je se závěry znalce PhDr. Slavomila Fischera, PhD., MBA, jehož posudek odvolací soud k důkazu nedůvodně neprovedl. V návaznosti na to konstatoval, že pokud by soudy provedly jím navrhované důkazy, nepochybně by dospěly k odlišnému náhledu na osobu obviněného a jeho motivaci, přičemž motiv činu je nepochybně zásadní i pro úvahy o druhu a výměře trestu. Zopakoval svou obhajobu, že nešlo z jeho strany o promyšlený záměr ublížit poškozené, nýbrž o zkratkovité jednání vyvolané zjištěním, že mu byla poškozená nevěrná, které spáchal pod vlivem velkého množství požitých léků. Jejich vliv znalkyně, z jejichž posudku o duševním stavu obviněného soudy obou stupňů vyšly, podle obviněného významně podcenily, protože při svém závěru o tom, že nebyla zjištěna forenzně významná intoxikace obviněného v době činu, nevzaly do úvahy, že obviněnému byla odebrána krev až 8 hodin po činu a že výsledky toxikologického zkoumání nebyly odborně dopočítány k době skutku. 7. Následně obviněný uvedl výčet okolností, které mu polehčují. Připomněl, že mu v době činu bylo pouhých 26 let, že do té doby vedl řádný život, ukončil bakalářské studium a pokračoval ve studiu magisterském, přitom pracoval jako pedagog a staral se o svou vážně nemocnou matku. Po pečlivém zhodnocení osoby obviněného by soudy s ohledem n