4 Tz 121/2011 — Nejvyšší soud

4 Tz 121/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2012 Spisová značka:4 Tz 121/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:4.TZ.121.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Podjatost Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 3. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 121/2011-37ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. února 2012 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost České republiky ve prospěch obviněné Ing. M. M., proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 6. 2011 sp. zn. 13 T 254/2009 a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst 2 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 6. 2011 sp. zn. 13 T 254/2009 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 30 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné Ing. M. M. Napadené usnesení s e z r u š u j e a zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O d ů v o d n ě n í : Ministr spravedlnosti podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné Ing. M. M. proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 6. 2011 č. j. 13 T 254/2009-1058, které nabylo právní moci dne 2. 7. 2011, jímž bylo rozhodnuto podle § 31 odst. 1 tr. ř. tak, že předseda senátu Mgr. Jiří Přibyl je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci jmenovaného soudu sp. zn. 13 T 254/2009. Stěžovatel v odůvodnění mimořádného opravného prostředku zastává názor, že napadeným usnesením byly nesprávně vyloženy a aplikovány čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a § 30 odst. 1 tr. ř., na jejichž obsah poukázal. Účelem citovaného ustanovení trestního řádu je podle stěžovatele upevnit důvěru účastníků řízení i veřejnosti v nestrannost postupu orgánů činných v trestním řízení. Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Vyloučení orgánů činných v trestním řízení podle § 30 tr. ř. není založeno pouze na existenci pochybnosti o jejich poměru k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. Zákon v citovaném ustanovení uvádí taxativně pouze tři důvody vyloučení soudce, a to poměr k projednávané věci, poměr k daným osobám a konečně poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Poměr k projednávané věci může spočívat např. v tom, že soudce sám nebo osoba jemu blízká byli poškozeni projednávanou trestnou činností, případně byli jinak této činnosti účastni (např. jako svědci), nebo v případech, kdy vzniká důvodná pochybnost, že orgány činné v trestním řízení mají z jiných příčin zájem na konkrétním výsledku trestního řízení. Z ustanovení § 30 tr. ř. vyplývá, že projednávanou věcí je nutno rozumět všechny části skutku a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby musí mít konkrétní podobu, musí mít osobní charakter, aby mohl být dostatečným důvodem podmiňujícím vznik pochybností o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům trestního řízení nestranně a objektivně. Nemůže proto postačovat poměr abstraktního rázu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že předseda senátu vyjadřuje svoji podjatost poukazem, že v předmětné trestní věci je jedním z poškozených Město Uherské Hradiště, kterému měla být jednáním obviněné způsobena škoda ve výši 3.584.058,35 Kč. Město Uherské Hradiště přitom podle vyjádření předsedy senátu, které však ve spise není doloženo žádnou písemností, mělo dne 16. 5. 2011 zahájit proti předsedovi senátu přestupkové řízení pro přestupek podle § 22 odst. 1 písm. l) a § 47 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích. Jelikož předseda senátu se necítí být vinen, aktivně se účastní přestupkového řízení. Pokud je tedy poškozený (Město Uherské Hradiště) zároveň orgánem rozhodujícím o přestupku předsedy senátu, podle jeho názoru není možné, aby předmětnou věc projednával a rozhodoval. Jmenovaný předseda senátu se domnívá, že tu jsou pochybnosti o jeho nepodjatosti pro poměr k osobě poškozeného. Napadené usnesení podle stěžovatele nemůže obstát z toho důvodu, že je založeno na skutečnostech, s nimiž zákon v § 30 tr. ř. nespojuje vznik pochybností o způsobilosti předsedy senátu nestranně rozhodovat. Samotný subjektivní pocit soudce o vlastní podjatosti nelze akceptovat. Soudce je povinen vést řízení z úřední povinnosti a součástí jeho profesionálního chování musí být nestranné a zákonné provádění úkonů trestního řízení i za cenu potlačování osobních kladných či záporných pocitů. Ani z napadeného usnesení a nakonec ani z vylíčení okolností, v nichž předseda senátu spatřuje důvody podjatosti, nelze dovodit, že by předseda senátu zaujímal nějaký nepřátelský postoj vůči poškozenému, který by mu bránil v řádném projednání věci, a to i nároku poškozeného na náhradu škody vůči obviněné. Vyloučení z vykonávání úkonů v trestním řízení nelze odůvodňovat tím, že se soudce cítí být podjatým. Takový záměr je odůvodnitelný pouze objektivním zjištěním, že soudce má k vymezenému okruhu osob (v daném případě poškozenému) osobní vztah, jehož povaha je již způsobilá navenek vyvolávat rozumnou pochybnost o tom, zda je soudce schopen rozhodovat nestranně. Teprve poté by bylo možno podpůrně použít subjektivní názor soudce, zda se sám cítí, popř. necítí být podjatým v určité trestní věci. Ministr spravedlnosti je toho názoru, že skutečnosti vyplývající z probíhajícího či proběhlého přestupkového řízení proti předsedovi senátu nejsou objektivně způsobilé vyvolat dojem, že předseda senátu by nemohl ve věci rozhodovat nestranně a nebyl tedy dán důvod pro jeho vyloučení. Pro úplnost je zapotřebí uvést, že podle § 52 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., v aktuálním znění, přestupky projednávají obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí. Pokud tedy proti Mgr. Přibylovi skutečně bylo vedeno řízení o přestupku, k jeho projednání byl příslušný orgán obce – obecní úřad, konkrétně tedy Městský úřad Uherské Hradiště, a to v oblasti přenesené působnosti. Naproti tomu v projednávané trestní věci je poškozeným Město Uherské Hradiště, které zde vystupuje v oblasti samostatné působnosti. Neexistuje-li v posuzovaném případě uvedený nežádoucí vztah předsedy senátu k poškozenému Městu Uherské Hradiště, bylo jeho povinností postupovat odpovědně a objektivně a pokračovat v řízení v intencích pokynu Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně. Z uvedeného je tak zřejmé, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněné Ing. M., neboť předmětným rozhodnutím byla odňata svému zákonnému soudci v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces a toto pochybení nemůže být odstraněno jiným než mimořádným opravným prostředkem. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 6. 2011 č. j. 13 T 254/2009-1058 byl v neprospěch obviněné Ing. M. M. porušen zákon v ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř., s přihlédnutím k čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak aby citované usnesení zrušil. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, napadené části rozhodnutí předcházející, a zjistil, že zákon byl porušen. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že na obviněnou Ing. M. M. byla u Okresního soudu v Uherském Hradišti podána dne 9. 12. 2009 obžaloba pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), c) tr. zák., porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jichž se měla dopustit v obžalobě popsaným jednáním. Předmětná trestní věc byla u okresního soudu zaevidována pod sp. zn. 13 T 254/2009 a k projednání a rozhodnutí byla přidělena předsedovi senátu Mgr. Jiřímu Přibylovi. Ve věci pak byla nařízena a konána hlavní líčení ve dnech 22. 3. 2010 a 23. 9. 2010. Posléze bylo ve věci nařízeno neveřejné zasedání na den 24. 2. 2011, kdy usnesením z téhož dne sp. zn. 13 T 254/2009 bylo ve věci obviněné Ing. M. rozhodnuto podle § 231 odst. 1, § 223 odst. 2, § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., že se pro zde uvedené skutky pod b