4 Tz 18/2006 — Nejvyšší soud

4 Tz 18/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 4. 2006 Spisová značka:4 Tz 18/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.18.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 18/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2006 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných V. P. a M. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2006 sp. zn. 5 Ntd 21/2005, a rozhodl podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. t a k t o : Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Na obviněné V. P. a M. M. byla dne 16. 6. 2005 podána obžaloba ke Krajskému soudu v Hradci Králové pro rozsáhlou, převážně majetkovou trestnou činnost, kdy obviněný M. byl obžalován z trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., z trojnásobného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a z dvojnásobného trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Obviněný P. byl obžalován z pětinásobného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., formou organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. (2x), podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Z pětinásobného trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., formou organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. (2x), podle § 176 odst. 1, 2 písm. b), dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., podle § 176 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Dále pak z trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve znění platném do 30. 6. 2002. Pokud jde o místa jejich spáchání, stalo se tak zčásti v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové, zčásti v obvodu Městského soudu v Praze. Předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové dne 16. 12. 2005 vypracoval návrh na delegaci předmětné věci podle § 25 tr. ř. s tím, aby byla odňata Krajskému soudu v Hradci Králové a přikázána Městskému soudu v Praze (případně Krajskému soudu v Praze) a tento návrh předložil k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze. Tento soud pak po provedení neveřejného zasedání dne 4. 1. 2006 rozhodl usnesením sp. zn. 5 Ntd 21/2005 tak, že podle § 25 tr. ř. věc odňal Krajskému soudu v Hradci Králové a přikázal ji k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2006 sp. zn. 5 Ntd 21/2005 (ve stížnosti pro porušení zákona je chybně uvedeno 6 Ntd) podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných V. P. a M. M. Podle jeho názoru byl napadeným usnesením porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 4, § 25 tr. ř. a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v neprospěch obviněných. Stěžovatel poukázal, že věc může být příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně pouze z důležitých důvodů. V posuzovaném případě se odůvodnění návrhu na delegaci v podstatě opírá o skutečnost, že většina svědků, jejichž protokoly o výpovědích jsou obsaženy v trestním spise, má trvalé bydliště v obvodu Městského soudu v Praze, přičemž tyto svědky bude patrně nutné vyslechnout v hlavním líčení. Z toho je dovozováno bezproblémovější a hospodárnější projednání věci u Městského soudu v Praze. Toto stanovisko ale nelze považovat za dostatečně podložené s ohledem na samotný obsah trestního spisu. Okolnost, že svědci, jejichž výslech je v podané obžalobě navrhován, bydlí v obvodu jiného než příslušného soudu, může být důvodem k delegaci věci, ale pouze za stavu, existují-li zde současně další skutečnosti, na základě nichž lze spolehlivě dovodit, že procesně nepříslušný soud může věc projednat podstatně rychleji a hospodárněji. Pouze v takovém případě je možné učinit výjimku ze zásady uvedené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle ministra spravedlnosti základním kritériem pro posouzení existence důležitých důvodů je zejména fakt, zda u místně příslušného soudu lze zajistit dodržení základních zásad trestního řízení, jak jsou uvedeny v § 2 tr. ř., a vyloučit jakékoliv pochybnosti o nestrannosti soudu, jako principu uvedeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 81 Ústavy ČR i v ustanovení § 1 zákona o soudech a soudcích (zákon č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Zmíněné důležité důvody proto musí být zřetelné, zřejmé a bezpochybné a jejich existence musí být jednoznačně prokázána. Rozhodnutí o delegaci je v naznačených souvislostech rozhodnutím zcela výjimečným. Všechny úvahy dané problematiky je potom na místě vnímat z hlediska ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které hovoří o tom, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Ten ji stanovil s tím, že postup, kterým je věc odnímána a přidělována soudu jinému je nutno chápat jako postup rozhodně nestandardní a zcela výjimečný. Pokud jde o zmiňovanou problematiku svědků a jejich výslech u hlavního líčení, nutno konstatovat, že podle § 97 tr. ř. se obecná povinnost svědčit vztahuje bez rozdílu na každého, komu v takovém úkonu nebrání jiné zákonem předvídané překážky. Pokud svědek svévolně této své povinnosti nedostojí, trestní řád obsahuje ustanovení, kterými jej lze za takové jednání postihnout (§ 66 odst. 1 tr. ř.), event. jeho přítomnost zajistit jiným způsobem (§ 98 tr. ř.). Navíc bez konkrétních poznatků v daném směru nelze podobné problémy s dostavováním se svědků k hlavnímu líčení presumovat. Stejně tak pouhou skutečnost, že ani jeden z obviněných nemá své bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, nelze považovat za důležitý důvod k postupu podle § 25 tr. ř. Při dnešních dopravních možnostech není neřešitelným problémem, aby se obvinění, ale i poškození a svědci dostavili k soudu, ke kterému důvodně napadla obžaloba. Konečně je třeba zmínit, že předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové věnoval studiu spisu, než podal návrh podle § 25 tr. ř., 6 měsíců, spis dobře zná a projednávání věci právě u tohoto soudu by významně přispělo k rychlosti trestního řízení o této 13 let staré trestné činnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 26/2002, 4 Nd 216/2001, 11 Td 31/2005, nález Ústavního soudu č. III. ÚS 90/1995). Podle stěžovatele je na základě výše uvedeného nesporné, že usnesením Vrchního soudu v Praze došlo k porušení zákona v neprospěch obviněných, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkané porušení zákona, podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1, popř. podle § 271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že námitky vznesené stěžovatelem nejsou v daném případě důvodné. S argumenty ministra spravedlnosti uvedenými ve stížnosti pro porušení zákona lze jistě obecně souhlasit. Pokud by se delegační rozhodnutí vrchního soudu opíralo pouze o důvody spočívající v tom, že převážná část svědků navrhovaných podanou obžalobou ke slyšení v hlavním líčení má bydliště v Praze, případně v jejím okolí, a že v Praze mají bydliště i oba obvinění, jistě by se nemohlo jednat o ony důležité důvody, jak je má na mysli ustanovení § 25 tr. ř. K uvedeným důvodům, jež mají i svůj dopad ekonomický, ale v předmětné věci přistupují i důvody další, jimiž jsou zdravotní stav a sociální situace obviněného V. P., na což Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí rovněž, byť ne zcela dostatečně důrazně poukázal. Z obsahu předloženého trestního spisu je však patrné, že zdravotní pro