Nejvyšší soud 4 Tz 2/2025 – Přečin ohrožení pod vlivem návykové látky

Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného A. J. k Nejvyššímu soudu dne 8. 1. 2025 pod č. j. MSP-678/2024-ODKA-SPZ/2 stížnost pro porušení zákona, která směřovala proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 39 T 17/2023, jenž nabyl právní moci 7. 2. 2023. Tímto trestním příkazem byl obviněný A. J. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 81odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 36 měsíců. Současně mu byl podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výši 60 denních sazeb s výší jedné denní sazby 500 Kč (celkem tedy 30 000 Kč) a podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že má tento trest zaplatit v měsíčních splátkách 3 000 Kč s tím, že tato výhoda v případě včasného nezaplacení dílčí splátky odpadá. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 36 měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Usnesením ze dne 4. 3. 2024, č. j. 39 T 17/2023-123, Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl podle § 344 odst. 1 tr. ř. za použití § 69 odst. 2 tr. zákoníku o přeměně předmětného peněžitého trestu v trest odnětí svobody ve výměře 120 dnů a obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Výkon tohoto trestu není aktuálně nařízen.

Ministr spravedlnosti shora citovaný trest považoval za vyměřený v rozporu se zákonem, konkrétně s ustanovením § 314e odst. 5 tr. ř., které stanoví, že peněžitý trest spolu s trestem odnětí svobody nesmí přesáhnout výměru jednoho roku. Nejvyššímu soudu proto navrhl, aby podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 39 T 17/2023, byl porušen zákon v neprospěch obviněného A. J. v ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř., a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil předmětný trestní příkaz, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále nechť Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikáže Okresnímu soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Opis stížnosti pro porušení zákona ministra spravedlnosti byl k vyjádření zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ke stížnosti vyjádřil dne 16. 1. 2025 pod č. j. 1 NZZ 2002/2025-10. Stížnost označil za důvodnou a vyslovil souhlas s jejím projednáním v neveřejném zasedání.

Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyšší soud dne 20. 1. 2025 zaslal obviněnému na vědomí, a to jak na jím uvedenou doručovací adresu, tak na jeho adresu trvalého pobytu. Písemnost se však nepodařilo doručit. Nejvyšší soud dále lustrací v ISZR ke dni 20. 1. 2025 zjistil, že obviněný nebyl omezen na svéprávnosti, a lustrací v CEVO ze dne 24. 1. 2025 ověřil, že k tomuto dni obviněný nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody ani držen ve vazbě. Obviněný nemá zvoleného obhájce a zároveň nenastaly důvody pro jeho ustanovení podle § 36a odst. 2 tr. ř. Vzhledem k tomu, že stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch obviněného a státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ji označil za důvodnou, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nic nebrání tomu, aby o stížnosti rozhodl i bez vyjádření obviněného.

Nejvyšší soud poté, co shledal, že stížnost pro porušení zákona je podle § 266 odst. 1 tr. ř. přípustná, přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného trestního příkazu, jakož i řízení mu předcházející, a to v rozsahu a z důvodů ve stížnosti uvedených. Provedeným přezkumem zjistil, že stížnost ministra spravedlnosti je důvodná.

Z ustanovení § 314e odst. 2 písm. a), f) tr. ř. je zřejmé, že trestním příkazem lze vedle sebe uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu a peněžitý trest. Jednou z podmínek, za kterých může samosoudce trestním příkazem rozhodnout o současném uložení obou uvedených trestů, je ale to, že dvojnásobek počtu denních sazeb u peněžitého trestu nepřesáhne spolu s uloženým trestem odnětí svobody 1 rok (viz § 314e odst. 5 tr. ř.).

K tomu pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že není rozhodné, v jaké výši došlo k přeměně trestu ve vykonávacím řízení, protože limity v posuzovaném ustanovení zakotvené se týkají té výměry, která byla soudem uložena trestním příkazem (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 8 Tz 115/2022).

Z trestního příkazu, proti němuž stížnost pro porušení zákona směřuje, je jasně čitelné, že Okresní soud v Českých Budějovicích nedodržel výše zmíněnou povinnost plynoucí z § 314e odst. 5 tr. ř., protože součet dvojnásobku počtu denních sazeb jím uloženého peněžitého trestu přesáhl spolu se současně uloženým trestem odnětí svobody jeden rok [součet trestu odnětí svobody na 12 měsíců a dvojnásobku počtu denních sazeb peněžitého trestu (120 dnů) činil celkem 485 dnů]. Takto uloženým trestem tedy došlo k porušení zákona v § 314e odst. 5 tr. ř.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 39 T 17/2023, proti němuž směřovala stížnost ministra spravedlnosti, byl v neprospěch obviněného A. J. porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř. Současně podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Soud prvního stupně, jemuž se věc vrací, je po zrušení trestního příkazu povinen znovu o podaném návrhu na potrestání rozhodnout, a to při dodržení všech zákonem stanovených pravidel.

Závěrem Nejvyšší soud připomíná, že vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného A. J., takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 273 tr. ř.).