4 Tz 24/2021 — Nejvyšší soud

4 Tz 24/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2021 Spisová značka:4 Tz 24/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TZ.24.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Křivé obvinění Stížnost pro porušení zákona Subjektivní stránka Úmysl Úřední záznam Zrušení rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 254 odst. 1 tr. ř. § 256 tr. ř. § 345 odst. 1 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. § 266 odst. 1 tr. ř. § 158 odst. 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 12. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 24/2021-276 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné E. Z., nar. XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 8 To 48/2020, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., rozhodl takto: I. Pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 8 To 48/2020 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněné E. Z. v ustanovení § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř., ve vztahu k ustanovení § 345 odst. 1 tr. zákoníku. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 8 To 48/2020, jakožto i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Ministryně spravedlnosti dne 25. 5. 2021 pod č. j. MSP-359/2020-ODKA-SPZ/5 podala podle § 266 odst. 1 tr.ř. ve prospěch obviněné E. Z. (dále jen „obviněná“) stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 8 To 48/2020, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 11 T 161/2019. 2. Ministryně spravedlnosti ve stížnosti nejprve zrekapitulovala řízení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 161/2019, zejména jakým trestným činem byla obviněná uznána vinnou a jaký jí byl uložen trest. Rozvedla obsah podaného odvolání obviněné, jakožto i samotný výsledek odvolacího řízení u Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 8 To 48/2020. Vytkla, že citovaným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 8 To 48/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněné, když uvedený soud shodně jako soud prvního stupně chybně posoudil naplnění subjektivní stránky trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku (přestože obviněná ve svém vyjádření ze dne 18. 12. 2018 na č. l. 64 uvedla, že neví, jestli se skutečně něco stalo, ale jelikož má za nezletilého odpovědnost, a současně to po ní chtěla matka nezletilého, tak toto oznámení učinila) a odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl, tedy nesplnil (stejně jako prvoinstanční soud) svou zákonnou povinnost hodnotit důkazy ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 345 odst. 1 tr. zákoníku, a současně nedůsledně a v rozporu s § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal postup nalézacího soudu, tento shledal správným a zjištěný skutkový stav vzal za dostačující, a tudíž zamítnutím odvolání obviněné jednal i v rozporu s § 256 tr. ř. 3. Podle ministryně spravedlnosti skutkové a právní závěry soudů nižších stupňů ohledně naplnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu nemají oporu v provedeném dokazování a jsou v rozporu s výkladem i judikaturou ohledně tohoto základního znaku skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku. Akcentuje, že pro naplnění subjektivní stránky uvedeného trestného činu se vyžaduje přímý úmysl podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť pachatel si musí být nepravdivosti obvinění vědom, a přesto chtít jiného lživě obvinit. Proto při posuzování viny pachatele nestačí se pouze zabývat otázkou, zda osoba, kterou obvinil, skutečně spáchala trestný čin, případně zda byla pro něj stíhána a odsouzena, orgány činné v trestním řízení musí zároveň prokázat, že si pachatel trestného činu křivého obvinění byl vědom toho, že obviňuje jinou osobu nepravdivě. Proto nemůže obstát zjevný nezákonný závěr Městského soudu v Brně, že se obviněná dopustila uvedeného jednání přinejmenším v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Soud druhého stupně, aniž by soudu prvního stupně vytknul nezákonnost tohoto závěru o nepřímém úmyslu, ve svém odůvodnění uvedl, že obviněná jednala v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 tr. zákoníku, avšak následně (viz bod 6. usnesení soudu druhého stupně) ve vztahu k subjektivní stránce pouze odkázal na argumentaci soudu prvního stupně s tím, že se s ní bezezbytku ztotožňuje. Oba soudy tak zjevně opomenuly vyjádření obviněné ze dne 18. 12. 2018 na č. l. 64, ve kterém uvedla, že: nerada by panu K. nějak ublížila, neví, jestli se něco skutečně stalo, ale má za nezletilého odpovědnost, a protože to po ní chtěla matka dítěte, tak toto oznámení učinila. 4. Ministryně spravedlnosti má za to, že nelze dospět k závěru, že obviněná jednala v přímém úmyslu křivě obvinit pana K. Její jednání bylo vedeno snahou o ochranu svého vnuka před případným nepřípustným sexuálním chováním. V trestním oznámení uvedla pouze skutečnosti, kterých si byla vědoma, a dále ponechala na policejním orgánu, aby věc prošetřil. Z odložení trestní věci proti L. K. po uplatnění zásady in dubio pro reo nelze dovozovat naplnění znaků trestného činu křivého obvinění na straně obviněné E. Z. V posuzované věci tak došlo k chybnému posouzení naplnění subjektivní stránky trestného činu křivého obvinění ze strany obviněné. Současně zdůrazňuje, že intenzita jednání obviněné směřující k obvinění poškozeného byla minimální, a proto nelze dospět k závěru, že by obviněná jednala, byť v úmyslu nepřímém poškozeného křivě obvinit. 5. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 8 To 48/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněné v ustanovení § 125 odst. 1, § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícímu též v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 345 odst. 1 tr. zákoníku, a současně podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 8 To 48/2020, zrušil a dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. 6. Stížnost pro porušení zákona byla zaslána Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství na tuto reagoval vyjádřením ze dne 2. 8. 2021, sp. zn. 1 NZZ 2024/2021, ve kterém nejprve rekapituloval obsah podané stížnosti. Následně připomněl právní úpravu trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku, a to i z pohledu subjektivní stránky. 7. Vzhledem k obsahu uplatněné argumentace stěžovatelky zdůrazňuje, že naplnění, resp. nenaplnění subjektivní stránky, nelze dovozovat z jedné věty obviněné uvedené v samém závěru úředního záznamu. Tuto skutečnost nelze hodnotit izolovaně, ale v kontextu s dalšími důkazy a skutečnostmi, které ve věci vyšly najevo. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které musí být závěr o zavinění podložen výsledky dokazování a musí z těchto důkazů logicky vyplynout. Má za to, že soud prvního stupně této své povinnosti dostál, když obviněná při podání vysvětlení do úředního záznamu uvedla nepravdivou verzi skutkového děje a popsala jednání, kterého se měl dopustit poškozený vůči nezletilému. Skutečnosti (které nikdy nenastaly) uvedené obviněnou byly natolik konkrétní, že její oznámení postačovalo ke vzniku podezření ze spáchání trestného činu proti důstojnosti v sexuální oblasti, načež policejní orgán zahájil prověřování, které však bylo odloženo, neboť se neprokázalo, že by k oznámenému jednání došlo. 8. Následně státní zástupce prezentuje skutková zjištění soudu prvního stupně, která vyšla v posuzované věci najevo. Zjednodušeně ve věci vyplynulo, že skutečnosti uvedené obviněnou se nezakládaly na pravdě a tato pouze využila situace, která se udála dne 17. 12. 2018 a byla si velmi dobře vědoma, že ohledně události z uvedeného dne policejnímu orgánu lže, a