4 Tz 56/2010 — Nejvyšší soud

4 Tz 56/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 148 odst. 1 písm. e, § 73a odst. 4,5 tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 1. 2011 Spisová značka:4 Tz 56/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:4.TZ.56.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 268 odst. 7 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 5. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 56/2010-93ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2011 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Mgr. J. B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 5 To 75/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 15/2001, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 5 To 75/2009 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 73a odst. 4 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2009, v neprospěch obviněného Mgr. J. B. Napadené usnesení s e z r u š u j e . Dále se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2009 sp. zn. 35 T 15/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na shora uvedená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 5 To 76/2009. Krajskému soudu v Ostravě s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Ministryně spravedlnosti podala podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Mgr. J. B. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 5 To 75/2009, kterým podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnul stížnost podanou obviněným Mgr. J. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2009 č. j. 35 T 15/2001-20258. Citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2009 sp. zn. 35 T 15/2001 bylo rozhodnuto podle § 73a odst. 4 tr. ř. a contrario o zamítnutí žádosti obviněného Mgr. J. B. o zrušení peněžité záruky ve výši 7.000.000,- Kč. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 5 To 75/2009 porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím v ustanoveních § 73a odst. 4, 5 tr. ř. Stěžovatelka v podané stížnosti pro porušení zákona poukázala na znění citovaných ustanovení trestního řádu a uvedla dále, že obviněný Mgr. J. B. byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2006 č.j. 35 T 15/2001-18645 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2008 č. j. 5 To 100/2007-19215 pro návod k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. b) k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou. V rámci přípravného řízení vedeného v této trestní věci byl obviněný vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 1999 sp. zn. Nt 3580/99, běh lhůty jejího trvání začal ode dne 19. 12. 1999 v 10:00 hodin. Usnesením téhož soudu ze dne 18. 7. 2001 sp. zn. Nt 4305/2001 bylo rozhodnuto o propuštění obviněného Mgr. J. B. z vazby na svobodu za současného přijetí jeho písemného slibu podle ustanovení § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a peněžité záruky ve výši 7.000.000,- Kč podle § 73a odst. 1 tr. ř. Jako přetrvávající shledal soud u obviněného důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., ve znění v té době platném. Podáním ze dne 13. 3. 2009 navrhl obviněný Mgr. J. B. Krajskému soudu v Ostravě zrušení peněžité záruky, přičemž jako zásadní důvod svého návrhu uvedl, že dne 11. 3. 2009 nastoupil výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu byl uložen ve výše citované trestní věci, a jsou tedy splněny podmínky ustanovení § 73a tr. ř., tedy že je možné peněžitou záruku zrušit. Tomuto návrhu soud nevyhověl a podle § 73a odst. 4 tr. ř. a contrario ho zamítl usnesením ze dne 17. 4. 2009 sp. zn. 35 T 15/2001. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, která byla jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 5 To 75/2009. Podstata argumentace zamítavého stanoviska soudů obou stupňů spočívá v tom, že u obviněného ještě nebylo rozhodnuto o veškeré trestné činnosti, pro kterou byla na něho podána obžaloba, a jelikož důvody vazby u něho trvají i nadále, je zapotřebí, aby jeho účast na úkonech trestního řízení byla zajištěna právě peněžitou zárukou. S postupem soudů obou stupňů a jejich argumentací ve vztahu k důvodnosti a zákonnosti dalšího trvání peněžité záruky nelze podle stěžovatelky souhlasit. U obviněného Mgr. J. B. Okresní soud v Ostravě při jeho propuštění z vazby usnesením ze dne 18. 7. 2001 sp. zn. Nt 4305/2001 konstatoval přetrvávání vazebního důvodu podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. (jeho znění je shodné s dnešním platným zněním), podle kterého je vazebním důvodem obava, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest. Účelem vazby je v tomto případě tedy zajištění účasti obviněného na úkonech trestního řízení. Jeví se pak přinejmenším nelogické tvrzení zastávané soudem, že u obviněného, který nastoupí výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, trvají i nadále důvody vazby citované výše. Je nepochybné, že osobní svoboda takového obviněného je omezena minimálně stejně důkladně jako v případě vazby a pro účely trestního řízení je k dispozici naprosto stejně jako ve vazbě. Peněžitá záruka je jedním z institutů nahrazujících vazbu a může být tedy použita pouze v případě, že u obviněného trvají důvody vazby. V daném případě však nelze souhlasit s tvrzením soudu, že u obviněného Mgr. B. důvody vazby podle § 67 písm. a) tr. ř. trvaly i v době, kdy nastoupil výkon trestu odnětí svobody. V době, kdy vykonával trest odnětí svobody ho nebylo možno vzít do vazby, což jinak u obviněného, u něhož jsou důvody vazby dány, možné je. Proto také nelze akceptovat názor, že u tohoto obviněného trvaly i důvody pro trvání peněžité záruky. Zjednodušeně řečeno nebyly dány důvody pro trvání institutu, který nahrazoval vazbu, protože důvody vazby nebyly dány a nebylo tedy co nahrazovat. Ze stejných důvodů pak nelze přisvědčit názoru zastávanému soudy obou stupňů v tom smyslu, že „byť to není v zákoně výslovně uvedeno, z logiky věci vyplývá, že peněžitá záruka u obviněné osoby může trvat do té doby, než je rozhodnuto o veškeré žalované trestné činnosti“ (str. 2 usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2009 sp. zn. 35 T 15/2001). Pokud soud dospěl k závěru, že důvody vazby jsou u obviněného dány v další dosud neskončené části věci, nic by mu nebránilo, aby poté, co by rozhodl kladně o žádosti obviněného o zrušení peněžité záruky, při propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody znovu rozhodl o vazbě platné pro další trestní řízení, a to i včetně případného dalšího rozhodnutí o peněžité záruce. Z uvedených důvodů je třeba postup již soudu prvního stupně, který zamítl žádost obviněného Mgr. J. B. o zrušení peněžní záruky, namísto toho, aby jí zejména s přihlédnutím k ustanovení § 73a odst. 5 tr. ř. vyhověl, posoudit jako nezákonný a stejný závěr je nutno přijmout i ohledně postupu Vrchního soudu v Olomouci, který nevyhověl stížnosti obviněného a usnesení soudu prvního stupně nezrušil a věc mu nevrátil k novému projednání, pokud sám nemohl ve věci rozhodnout. Postup soudů obou stupňů při rozhodování o žádosti obviněného Mgr. J. B. o zrušení peněžní záruky je tedy nutno posoudit jako porušení zákona v neprospěch obviněného. Proto ministryně spravedlnosti v závěru svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 5 To 75/2009 byl porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2009 sp. zn. 35 T 15/2001 v ustanoveních § 73a odst. 4, 5 tr