4 Tz 56/2021 — Nejvyšší soud

4 Tz 56/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 11. 2021 Spisová značka:4 Tz 56/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TZ.56.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Stížnost pro porušení zákona Dotčené předpisy:§ 256 tr. ř. § 337 odst. 1 tr. zákoníku § 13 odst. 1 tr. zákoníku § 125c odst. 1 písm. e) bod 6 předpisu č. 361/2000 Sb. § 94a odst. 1 předpisu č. 361/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 56/2021-228 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2021 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného J. Ch., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, byl v neprospěch obviněného J. Ch. porušen zákon v ustanovení § 256 tr. ř. a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, v ustanovení § 337 odst. 1 tr. zákoníku. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, se zrušuje. Zrušují se rovněž další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Obvodnímu soudu pro Prahu 9 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Ministryně spravedlnosti dne 12. 8. 2021 pod č. j. MSP-514/2020-ODKA-SPZ/3 podala podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. ve prospěch obviněného J. Ch. (dále jen obviněný) stížnost pro porušení zákona proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019. 2. Podle ministryně spravedlnosti byl citovaným usnesením porušen zákon v ustanovení § 256 tr. ř. a rovněž § 337 tr. zákoníku v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019. Poukazuje na skutečnost, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za něhož byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku bylo podle § 256 tr. ř. usnesením Městského sodu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, zamítnuto. Dovolání obviněného bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 4 Tdo 204/2020 podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, když obviněný uplatnil toliko dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy bylo namítáno porušení práva na obhajobu stran účasti u hlavního líčení. Ministryně spravedlnosti uvádí, že podává stížnost pro porušení zákona s vědomím, že proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1 věta druhá tr. ř.). Jelikož se ovšem Nejvyšší soud v rámci dovolání vyjadřoval k jiným námitkám, je stížnost pro porušení zákona přípustná v části, kterou se v dovolacím řízení dovolací soud nezabýval (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2010, sp. zn. 4 Tz 92/2009). 3. Ministryně spravedlnosti následně poukázala na znění § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a rovněž na znění § 125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním provozu), podle něhož se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a řidičské oprávnění jí bylo pozastaveno podle § 95 nebo exekučním příkazem podle exekučního řádu. Stěžovatelka konstatuje, že ve věci obviněného bylo vedeno exekuční řízení k vymožení výživného na nezletilé dítě, přičemž exekutor vydal exekuční příkazy ve smyslu § 59 odst. 1 písm. f) a § 71a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), za účelem dosažení úhrady dlužného výživného. Rozhodnutím exekutora podle § 71a odst. 3 exekučního řádu bylo pozastaveno řidičské oprávnění obviněného do doby, než bude exekuční příkaz zrušen. Ustanovení § 125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona o silničním provozu výslovně v případě pozastavení řidičského oprávnění exekučním příkazem hovoří o přestupku a výslovně proklamuje menší společenskou škodlivost. Současně zmiňuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 3 Tz 75/2019, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 14 To 370/2015, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 11 To 310/2019, na jejichž základě byla na zasedání trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. 12. 2019 schválena právní věta publikovaná pod č. 6/2020 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud tak stvrdil, že v případě pozastavení řidičského oprávnění do doby vymožení pohledávky nedochází k pozbytí oprávnění ve smyslu § 94a odst. 1 zákona o silničním provozu a že řízením motorového vozidla v této době se obviněný nedopouští přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a takové jednání může být posouzeno jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona o silničním provozu. Z uvedených důvodů tak nebylo možno jednání obviněného podřadit pod skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z důvodu nedostatku objektivní stránky. 4. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. Ch. v ustanovení § 256 tr. ř., a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. Ch. v ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. A podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 10. 9. 2021, sp. zn. 1 NZZ 1008/2020, nejprve shrnul obsah podané stížnosti pro porušení zákona a následně stran rozhodnutí ve věci na základě dovolání a možnosti podat za takové situace stížnost pro porušení zákona, přičemž poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 92/2009 a 8 Tz 40/2020. S odkazem na tyto rozhodnutí považuje podanou stížnost pro porušení zákona za přípustnou a důvodnou, neboť se vztahuje k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (v dovolání namítán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.) Státní zástupce se tak ztotožňuje s právním názorem zaujatým ministryní spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona a pro stručnost odkazuje na písemné odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona. V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona ve veřejném zasedání vyhověl, vyslovil porušení zákona v navrhovaném rozsahu, přistoupil ke kasaci napadených rozhodnutí a Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. Předně je třeba zdůraznit to, na co ve svém podání upozornila sama stěžovatelka, a to je skutečnost, že věcí se na základě dovolání obviněného již Nejvyšší soud zabýval a podané dovolání usnesením ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 4 Tdo 204/2020, odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Vyjádřený názor Nejvyššího soudu, jenž se týká konání řízení před soudem prvního stupně v nepřítomnosti obviněného, je závazný a konečný, jelikož proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).