4 Tz 69/2023 — Nejvyšší soud

4 Tz 69/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 8. 2023 Spisová značka:4 Tz 69/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:4.TZ.69.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Amnestie Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Předběžné otázky Vyhoštění Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. § 57 tr. zák. předpisu č. 20/1998 Sb. § 368 tr. ř. § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 9 odst. 1 tr. ř. § 2 odst. 5 tr. ř. § 254 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:20. 11. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 69/2023-179 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2023 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Jiřího Pácala a Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného L. T., proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 3 To 4/2023, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : I. Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 3 To 4/2023, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, § 9 odst. 1 a § 254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. T. II. Zrušuje se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 3 To 4/2023. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Krajskému soudu v Ostravě se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Dne 28. 7. 2023 obdržel Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-363/2023-ODKA-SPZ/3, kterou podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného L. T. (dále jen „obviněný“). Podanou stížností ministr spravedlnosti napadá pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2023, č. j. 3 To 4/2023-126. 2. Ministr spravedlnosti konstatuje, že obviněný byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 1994, sp. zn. 4 T 37/1993, uznán vinným spácháním trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Následně byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 2 T 141/2022, uznán vinným spácháním přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterého se obviněný dopustil tím, že dne 11. 11. 2022 porušil uložený trest vyhoštění ze shora citovaného rozsudku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 3 To 4/2023, tak, že napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a sám rozhodl tak, že obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. 3. Stěžovatel akcentuje, že podle ustanovení čl. III rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 uveřejněného ve Sbírce zákonů pod č. 20/1998 Sb. byly prominuty tresty vyhoštění nebo jejich nevykonané zbytky pravomocně uložené přede dnem tohoto rozhodnutí osobám, které ke dni 31. 12. 1992 byly občany České a Slovenské Federativní Republiky, a to za trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující 5 let. Účinky daného rozhodnutí prezidenta o amnestii nastaly dnem jeho uveřejnění ve Sbírce zákonů, tedy dnem 3. 2. 1998, ačkoli Obvodní soud pro Prahu 9 o účasti obviněného na dané amnestii nerozhodl, jelikož takové rozhodnutí má pouze deklaratorní charakter. 4. Přesto byl obviněný rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 12. 2022, č. j. 2 T 141/2022-78, uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, když Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 2. 2023, č. j. 3 To 4/2023-126, z podnětu odvolání obviněného zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 12. 2022, č. j. 2 T 141/2022-78, toliko ve výroku o trestu a obviněného nově odsoudil za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Ve zbytku zůstal napadený rozsudek nalézacího soudu nezměněn. 5. Ministr spravedlnosti je přesvědčen o tom, že podle § 9 odst. 1 tr. ř. si měl Krajský soud v Ostravě jako předběžnou otázku vyřešit, zda se na odsouzení k trestu vyhoštění obviněného vztahovalo zmíněné rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii. Domnívá se proto, že po provedeném veřejném zasedání dospěl Krajský soud v Ostravě k nesprávnému právnímu posouzení skutku obviněného, což před ním rovněž učinil i Okresní soud v Bruntále. Ministr spravedlnosti je přesvědčen, že od 3. 2. 1998 měl obviněný právo vstupu na území České republiky i k pobytu na našem území v souladu s příslušnými zákony o pobytu cizinců. Obviněný se tak nemohl dopustit protiprávního jednání, pro které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě. Ministr spravedlnosti je toho názoru, že postup soudů nižších stupňů byl v rozporu s § 2 odst. 5, 6 a § 9 tr. ř. Pochybením soudů byl obviněný na základě neúplného dokazování a hodnocení důkazů uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákona [patrně tr. zákoníku] a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců, který vykonal vazbou, ač jeho jednání nebylo trestným činem. 6. Závěrem podané stížnosti ministr spravedlnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2023, č. j. 3 To 4/2023-126, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v § 254 odst. 1 tr. ř. a § 256 tr. ř. a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Dále aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2023, č. j. 3 To 4/2023-126, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. A aby Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o této stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, pak s takovým postupem vyslovil ministr spravedlnosti souhlas. 7. Dne 14. 8. 2023 bylo doručeno Nejvyššímu soudu vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZZ 2062/2023, k předmětné stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti. Státní zástupce podanou stížnost pro porušení zákona považuje za důvodnou, ztotožňuje se s ní a na argumentaci ministra spravedlnosti ve vyjádření plně odkazuje. Je shodného názoru, že obviněný byl z důvodu nerespektování amnestie prezidenta republiky odsouzený za skutek, který není trestným činem. Má také za to, že zvláště za situace, kdy trest vyhoštění byl obviněnému uložen před téměř třiceti lety, měly soudy zkoumat, zda účinky uloženého trestu dosud trvají. Státní zástupce tak navrhuje, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl, a to v souladu s návrhem formulovaným ministrem spravedlnosti. Pokud by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v § 274 odst. 2 a 3 tr. ř., vyjádřil státní zástupce pro tento případ souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§ 274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021). 8. Z předloženého spisu Okresního soudu v Bruntálu sp. zn. 2 T 141/2022 bylo zjištěno, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 1994, sp. zn. 4 T 37/93, byl obviněný odsouzen pro spáchání jednak trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákona z části dokonaného, z části ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona, a jednak pro trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 trestního zákona. Obvodní soud obviněnému za tuto trestnou činnost uložil (mimo jiné) podle § 238 odst. 2 trestního zákona za použití § 35 odst. 1 tres