4 Tz 76/2003 — Nejvyšší soud

4 Tz 76/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 6. 2003 Spisová značka:4 Tz 76/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.76.2003.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 76/2003 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 11. června 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného J. M., proti 1) usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 5 To 86/2002, a 2) proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 1 Rt 1/2002, a rozhodl t a k t o : I. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 1 Rt 1/2002, b y l podle § 268 odst. 2 tr. ř. p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb.,o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, ve prospěch obviněného J. M. II. Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se z a m í t á stížnost pro porušení zákona v části ad 1), podaná proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 5 To 86/2002, neboť není důvodná. O d ů v o d n ě n í : Obviněný J. M. byl na základě rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Lounech ze dne 28. 6. 1951, sp. zn. Vt 127/51, uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. z roku 1950, jehož se dopustil tím, že dne 6. 5. 1951 v M. odmítl vykonat vojenskou přísahu, neboť je Svědek Jehovův. Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, který vykonal. Trestného činu se dopustil tím, že dne 6. 5. 1951 v M. odmítl vykonat vojenskou přísahu proto, že je Svědek Jehovův. Okresní soud v Lounech k návrhu obviněného na povolení obnovy řízení v této trestní věci rozhodl usnesením ze dne 19. 12. 2001, pod sp. zn. 1 Nt 1205/2001 tak, že podle § 278 odst. 1 tr. ř. povolil obnovu řízení v trestní věci vedené proti obviněnému u bývalého Nižšího vojenského soudu v Lounech pod sp. zn. Vt 127/51, aniž však napadený rozsudek zrušil. Proti tomuto usnesení podal v neprospěch obviněného stížnost státní zástupce a Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 5 To 86/2002 rozhodl podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. tak, že napadené usnesení zrušil, podle § 278 odst. 1 tr. ř. povolil obnovu řízení v již citované věci bývalého Nižšího vojenského soudu v Lounech a podle § 284 odst. 1 tr. ř. zrušil pravomocný rozsudek tohoto soudu ze dne 28. 6. 1591, sp. zn. Vt 127/51, jakož i všechna další rozhodnutí, která na zrušený rozsudek obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V návaznosti na toto rozhodnutí rozhodl Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 1 T 348/2002, podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. s odkazem na ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. tak, že trestní stíhání obviněného pro skutek spočívající v tom, že dne 6. 5. 1951 v M. odmítl vykonat vojenskou přísahu proto, že je Svědek Jehovův, zastavil. Obviněný poté požádal Okresní soud v Lounech, aby podle § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, v platném znění, vyslovil, že je účasten soudní rehabilitace ve smyslu ustanovení § 1 tohoto zákona, a Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. Rt 1/2002, které nabylo právní moci dne 15. 10. 2002, rozhodl, že obviněný je podle § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, v platném znění, účasten soudní rehabilitace a odškodnění ve smyslu ustanovení § 1 tohoto zákona. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 5 To 86/2002 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. Rt 1/2002, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. M. Podle jeho názoru byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem zákon ve prospěch obviněného porušen v ustanoveních § 278 odst. 1 a § 284 odst. 1 tr. ř., a napadeným usnesením Okresního soudu v Lounech v ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, v platném znění. Podmínky pro povolení obnovy trestního řízení jsou jednoznačně uvedeny v ustanovení § 278 tr. ř. V obdobné trestní věci rozhodoval Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. 3 Tz 82/2001, a vyslovil porušení zákona, k němuž došlo vydáním pravomocného usnesení Okresního soudu v Hradci Králové dne 27. 10. 2000, sp. zn. Nt 1711/99, v ustanoveních § 2 odst. 5. 6, § 278 odst. 1 a § 284 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného O. N. Nejvyšší soud v této skutkově i právně identické trestní věci vyslovil právní názor, že novou skutečností podle § 278 odst. 1 tr. ř. je objektivně existující jev, který v téže věci není důkazem, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Skutečnost v trestním řízení je vždy předmětem hodnocení právem a nelze ji proto s právem ztotožňovat. Za právo se přitom považují nejen platné právní normy, ale i závěry o tom, zda určitá skutečnost tvoří prvky znaků hypotézy právních norem, podle kterých se provádí hodnocení této skutečnosti. Z toho vyplývá, že nový výklad práva podmíněný právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu není okolností odůvodňující povolení obnovy řízení. Ostatně i Ústavní soud v usnesení sp. zn. II. ÚS 111/98 konstatuje, že právní názor či jeho změna nemůže být novou skutečností, která by měla či mohla být důvodem obnovy řízení. Odůvodnění Krajského soudu v Ústí nad Labem, že obnova řízení v trestní věci J. M. je povolována u vědomí si toho, že podmínky obnovy řízení podle zákona dány nejsou, ale v podstatě jde o nápravu jinak procesně již neodčinitelné křivdy, nemůže obstát. Okolnost, že obviněný z jakýchkoli důvodů zmeškal zákonem stanovenou lhůtu pro uplatnění svých nároků na rehabilitační řízení, nemůže být důvodem pro vědomé porušení zákona soudem. Za nezákonné je třeba považovat i usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 1 Rt 1/2002, neboť pro rozhodnutí podle § 33 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, neměl okresní soud dány zákonné předpoklady, výslovně uvedené v citovaném zákoně a rozhodnutí okresního soudu je vyloženě účelové, aby obviněnému bylo přiznáno odškodnění za odsouzení bývalým Nižším vojenským soudem v Lounech. Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušená zákona dále uvedl, že je nepochybné, že obviněný J. M. byl bývalým Nižším vojenským soudem v Lounech rozsudkem ze dne 28. 6. 1951, sp. zn. Vt 127/51, odsouzen v rozporu se základními principy demokratické společnosti, která respektuje občanská a politická práva a svobody občanů. Nápravy této křivdy však nelze dosáhnout způsobem, který použily soudy obou stupňů v rozhodnutích, která jsou stížností pro porušení zákona napadána, neboť jde o vědomé porušení práva a nelze připustit zásadu, že nezákonnost může být napravována další nezákonností. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že ve prospěch obviněného J. M. byl zákon porušen –1) usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 1 Rt 1/2002 v ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, - 2) usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 5 To 86/2002 v ustanoveních § 278 odst. 1 a § 284 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům. Nejvyšší soud především zjistil, že dne 20. 11. 2000 podal obviněný J. M. u Okresního soudu v Lounech návrh na přezkoumání tohoto rozsudku podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, současně s návrhem na přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu ČR, kde konstatuje, že splňuje všechny předpoklady pro soudní rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb., návrh však nepodal ve lhůtě stanovené v § 6 tohoto zákona. Sám považuje toto zákonné ustanovení za rozporné s Ústavou, neboť účelem zákona o soudní rehabilitaci bylo zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská politická práva a svobody zaručené ústavou a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a