5 Tdo 101/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 101/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 2. 2025 Spisová značka:5 Tdo 101/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.101.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 3. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 02.06.2025I.ÚS 1612/25 Jan Wintr odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost11. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 101/2025-450 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. D., rozený D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 67 To 229/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn 2 T 155/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 4. 2024, sp. zn. 2 T 155/2023, byl obviněný V. D. uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za tento přečin byl podle § 346 odst. 2 a § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3, § 68 odst. 1 a § 68 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu v počtu 80 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 80 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku soud stanovil, že peněžitý trest bude zaplacen v 10 měsíčních splátkách po 8 000 Kč, splatných do 30. dne v měsíci s tím, že výhoda splátek odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Naprosto shodně rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 o vině a trestu spoluobviněného A. M. 2. Proti citovanému rozsudku podali oba spoluobvinění odvolání, o nichž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 67 To 229/2024, tak, že je zamítl jako nedůvodná podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“). 3. Vzhledem k povaze dovolacích námitek obviněného V. D. a také s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebude Nejvyšší soud podrobněji reprodukovat soudy zjištěný skutek. V tomto směru lze plně odkázat na rozhodnutí soudu prvního stupně, které je stranám řízení dobře známo. Podstatou vyslovené viny je výpověď, kterou obviněný V. D. (dále též jen „dovolatel“) učinil v procesním postavení svědka v průběhu hlavního líčení dne 10. 5. 2021 konanému u Městského soudu v Praze v trestní věci vedené pod sp. zn. 45 T 3/2021, v níž byl obžalován Z. K. pro pokus zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 a § 140 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obvodní soud pro Prahu 2 vyhodnotil spornou výpověď dovolatele, která se týkala významné otázky chování Z. K. na místě činu, jako nepravdivou a učiněnou se záměrem jmenovanému pomoci v jeho trestní věci. II. Dovolání obviněného a vyjádření státní zástupkyně 4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný V. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž označil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněný v podstatě nejprve stručně shrnul argumenty, na nichž založil soud prvního stupně vyslovení viny, i když poněkud nepřípadně tuto část dovolání označil jako „doplnění odvolání“. Napadenému usnesení odvolacího soudu vytkl, že se v něm soud omezil jen na souhlas s obsahem odsuzujícího rozsudku i jeho odůvodněním a sám jen doplnil úvahy o tom, jak měl obviněný postupovat při obavě z možného trestního stíhání své osoby. Podle obviněného soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily otázku jeho viny a učinily nesprávné odsuzující rozhodnutí. 6. Dále se obviněný vyjadřoval k jednotlivým důkazům, z nichž ani jediný podle jeho přesvědčení nemohl objasnit spáchání křivé výpovědi. Výpověď svědka V. T. nebyla z jeho pohledu vůbec podstatná, stejně jako výpisy z telekomunikačního provozu a analýzy znalců ze vzájemné komunikace prostřednictvím mobilních telefonů obou spoluobviněných i samostatně stíhaného bratra dovolatele. Rovněž genetický rozbor krve z oblečení spoluobviněného jej nemohl usvědčit z křivého svědectví. Další část námitek dovolatele se týkala jeho představy o možném nebezpečí vlastního trestního stíhání a svém skutečném procesním postavení v řízení vedeném proti Z. K. V tomto řízení byl totiž několik hodin zadržen orgány policie, proto označil za absurdní závěr odvolacího soudu o tom, že mohl využít svého práva jako svědek nevypovídat z obavy před vlastním trestním stíháním podle § 100 odst. 2 tr. ř. Sám totiž vždy vypovídal pravdu o okolnostech, pro něž bylo vedeno trestní řízení Z. K. Rovněž popřel, že by se se spoluobviněným, případně se svým bratrem domlouval na společné taktice a obsahu výpovědí v souvisejícím trestním řízení. 7. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a aby sám rozhodl, případně aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout. 8. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), přičemž nejprve zrekapitulovala konkrétní dovolací námitky. Dále státní zástupkyně poznamenala, že ačkoli obviněný poukázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., k jehož naplnění může dojít v rámci hmotněprávního posouzení skutku, obsahem dovolání nejsou žádné výhrady, které by vytýkaly porušení některého ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy prvního a druhého stupně. Naopak předmětem dovolací argumentace jsou pouze procesní ustanovení, především § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., neboť obviněný napadá způsob, jakým primárně soud prvního stupně vyhodnotil výsledky dokazování, a dále předkládá vlastní verzi skutkového děje. Odůvodnění napadeného usnesení pak vytýká, že se v něm odvolací soud přiklonil k úvahám soudu prvního stupně a sám je podpořil. Žádná z výhrad obviněného tudíž neodpovídá vadám, jejichž nápravy je možné dosáhnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., navíc lze dodat, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné podle § 265a odst. 4 tr. ř. 9. Státní zástupkyně označila procesní postup soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil odvolací soud za zcela odpovídající zákonným požadavkům, soudy naprosto správně učinily výrok o vině přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku teprve poté, co na podkladě provedených důkazů dospěly k závěru, že dovolatel nevypovídal pravdu o incidentu v souvisejícím trestním řízení. Považovala za správné, že soudy posoudily výpovědi očitého svědka V. T. za pravdivé, neboť byly v souladu s dalšími důkazy, oproti osamocenému tvrzení jak dovolatele V. D., tak spoluobviněného A. M. Státní zástupkyně rovněž nesouhlasila s námitkou dovolatele o porušení zásady zákazu nucení k sebeobviňování, k níž mělo dojít jeho odsouzením za křivé svědectví. Obviněný byl totiž ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 3/2021 nejen řádně poučen podle § 100 tr. ř. o svém právu odepřít výpověď, ale též o následcích podání nepravdivé svědecké výpovědi. V tomto řízení mu muselo být zcela zřejmé, že vystupuje jako svědek, ze strany orgánů činných v trestním řízení proti němu nebyly vedeny žádné úkony, které by v něm mohly vyvolat obavu z vlastního trestního stíhání, jak případně konstatoval odvolací soud v napadeném usnesení. Přesto dovolatel nevyužil možnost odmítnout odpovědět na konkrétní dotazy podle § 100 odst. 2 tr. ř., ale v přímém rozporu s poučením podle § 101 odst. 1 tr. ř. uváděl skutečnosti, které byly dokazováním vyvráceny. Za přiléhavé označila státní zástupkyně rovněž objasnění motivace dovolatele, jíž byla snaha pomoci Z. K., nikoli snaha vyhnout se nebezpečí trestního stíhání své osoby. 10. Z těchto důvodu navrhla státní zástupkyně, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy jako podané z jiného než zákonného důvodu. III. K námitkám obviněného 11. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy vznesených námitek ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. 12. V první řadě považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout některé otázky související s charakterem dovolacího řízení. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Nelze je proto