5 Tdo 1084/2008 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1084/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2008 o dovolání obviněného Z.  S. ,  proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 7 To 483/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 108/2005,  t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z.  S.   o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 3 T 108/2005, byl obviněný Z.  S.  uznán vinným trestným činem pletich při veřejné soutěži a při veřejné dražbě podle § 128c písm. c) tr. zák., který spáchal tím, že dne 29. 11. 2004 v době od 12.45 až 12.55 hod. na parkovišti před sídlem soudního exekutora na ul. S.  ve Ž.  , požadoval po Ing. M.  D. ,  a Ing. T.  Z. ,   finanční částku ve výši 150.000,- Kč s tím, že pokud tuto finanční částku obdrží, nezúčastní se či nebude zvedat cenu ve veřejné dražbě konané dne 29. 11. 2004 v 13,00 hod. v sídle soudního exekutora ve Ž. ,  S. , kdy předmětem dražby byly objekty v zemědělském areálu M.   v majetku úpadce společnosti P. , a. s., N. , okr. B.  – v. , a následně od Ing. M.  D.  na uvedeném místě převzal finanční hotovost ve výši 150.000,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný Z.  S.  odsouzen podle § 128c tr. zák. k  trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Krajský soud v Brně, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněných F.  S.  a Z.  S. , rozhodl usnesením ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 7 To 483/2007, tak, že obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 7 To 483/2007, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 3 T 108/2005, podal obviněný Z.  S.  prostřednictvím obhájce Mgr. J.  P.  dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení a také, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V podrobnostech dovolatel uvedl, že pokud odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně učinil úplná a správná zjištění, která mají oporu v provedeném dokazování, pak tento jeho závěr není správný. Dovolatel odkázal na obsah svého odvolání, kde popsal podle svých slov celou řadu podstatných bodů, přičemž poukázal na to, že zjištění nalézacího soudu jsou v rozporu se závěry v provedeném dokazování. Zejména takto dovolatel shledal rozpory ve výpovědích poškozených, z nichž soud výlučně vyšel, upozornil také na výpověď svědka S. , která je v rozporu s výpověďmi poškozených a kterou nalézací soud ignoroval. Dále upozornil, že žádal připojení spisu Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 8 C 209/2004 a jeho provedení jako důkazu, přičemž zdůraznil, že jde o pouhou spekulaci soudu prvního stupně, pokud tento uvedl, že obviněný měl možnost informovat policii o manipulaci s dražbou mobilním telefonem, poukázal také na absenci zvukového záznamu poškozených, na kterém mělo být zaznamenáno údajné korupční jednání obviněného, a také zmínil skutečnost, že si na úspěšné vydražení nemovitostí skutečně přinesl patřičný finanční obnos. Odvolací soud se s obhajobou uplatněnou obviněným nevypořádal. Dále dovolatel upozornil i na to, že nalézací soud se nijak nevypořádal s návrhem obviněného na doplnění dokazování již výše zmiňovaným spisem Okresního soudu Brno – venkov, ačkoli obviněný tvrdí, že připojením tohoto spisu by bylo prokázáno tvrzení obhajoby, že to byla naopak skupina osob okolo svědků Ing. T.  Z.  a Ing. M.  D. , kdo celou dražbou manipuloval a komu se za asistence policie a orgánů činných v trestním řízení podařilo dosáhnout svého cíle. Oba výše jmenovaní svědci Ing. D.  a Ing. Z. , sami potvrzují, že s panem S.  a firmou P. , s. r. o., promýšleli strategii, jak vydražit předmětný areál a za tímto účelem se pravidelně scházeli a volili v této věci společný postup. V další části svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že při uznání viny byl potrestán stejně jako jeho spoluobviněný, kterému ovšem odsuzující rozsudek klade za vinu údajné jednání dlouhodobějšího charakteru a údajný opakovaný nátlak na poškozené. Soud tedy i v tomto směru postupoval chybně. Dále dovolatel namítl, že pokud se již vydal do dražební místnosti a byl zadržen až zde, pak nemohl skutkovou podstatu trestného činu, který je mu kladen za vinu, nikdy dokonat. To by se stalo jedině v případě, že by se z dražební místnosti před zahájením dražby vzdálil, eventuálně pokud by zůstal při dražbě zcela pasivní. V závěru dovolání pak obviněný Z.  S.   shrnul své dosavadní námitky, dodal, že odvolací soud se nevypořádal ani s rozsáhlým projevem jeho obhájce a s návrhy na doplnění dokazování vznesenými při veřejném zasedání před odvolacím soudem a rozhodnutí je v důsledku těchto skutečností nepřezkoumatelné a nesrozumitelné. V návaznosti na to dále navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Z.  S.  doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.). Ty části dovolání, ve kterých dovolatel opakuje námitky uplatněné již v rámci odvolání a směřující proti hodnocení důkazů soudy a proti rozsahu provedeného dokazování, jsou z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu irelevantní a nelze k nim při rozhodování o dovolání přihlížet. Totéž platí o námitce týkající se výroku o trestu. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze sice vznášet námitky proti správnosti některých hmotněprávních posouzení týkajících se výroku o trestu, např. aplikace § 35 odst. 2 nebo § 37a tr. zák., nelze však vznášet námitky toliko proti přílišné přísnosti trestu. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož hmotně právní povaha byla vysvětlena výše, odpovídá pouze námitka obviněného Z.  S. , podle níž trestný čin nebyl dokonán, neboť dovolatel se v důsledku zákroku Policie ČR nemohl dopustit jednání spočívajícího v nepodávání návrhů při dražbě. Tuto námitku však státní zástupce nepovažuje za důvodnou, neboť trestný čin podle § 128c písm. c) tr. zák. je dokonán již momentem, ve kterém pachatel přijal majetkový nebo jiný prospěch, resp. dokonce již momentem, kdy pachatel žádal takový prospěch. Není nutné, aby pachatel následně skutečně ovlivnil průběh dražby. Trestný čin je tedy dokonán i v případě, že pachatel se v důsledku nějaké objektivní okolnosti dražby vůbec nezúčastní. Otázka, zda pachatel skutečně ovlivnil či neovlivnil průběh dražby, by mohla mít vliv toliko na stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. V předmětné trestní věci nepřicházelo vůbec v úvahu ani uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., směřujícího do nedostatku podmínek pro zamítnutí odvolání obviněného, neboť odvolací soud zamítl odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkumu napadeného rozhodnutí. Dovolatel ve svém opravném prostředku v podstatě napadá kvalitu přezkumné činnosti odvolacího soudu a kvalitu odůvodnění jeho rozhodnutí; takovéto námitky však výše uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají a námitky proti kvalitě odůvodnění soudního rozhodnutí navíc nelze v dovolání vznášet již s ohledem na ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř. Vzhledem k výše uvedené argumentaci státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného Z.  S.   v jeho celku odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a aby tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného než výše navrženého rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovola