5 Tdo 1086/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1086/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 1. 2025 Spisová značka:5 Tdo 1086/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.1086.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení práv k ochranné známce a jiným označením Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1086/2024-1068 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2024, sp. zn. 3 To 110/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 172/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2024, sp. zn. 71 T 172/2020, byl obviněný P. P. uznán vinným přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Dále byl obviněnému uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku peněžitý trest v celkové výši 18 000 Kč (vyměřený ve 180 denních sazbách po 100 Kč) a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2024, sp. zn. 3 To 110/2024. Trestná činnost obviněného (zjednodušeně uvedeno) spočívala (v letech 2017 a 2018) v nabídce a následném prodeji prostřednictvím internetového obchodu (na stránkách https://XY.com) konkrétně specifikované obuvi neoprávněně opatřené ochrannými známkami Adidas, PUMA a New Balance, kterou opatřoval od výrobců v Číně a Hongkongu (šlo o prodej nejméně 137 párů obuvi s nezjištěnou škodou a prospěchem ve výši nejméně 150 547 Kč), čímž obviněný porušil § 8 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších změn. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 2. Obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dovolání, v němž výslovně uvedl, že jím napadá obě shora uvedená rozhodnutí, tedy jak rozsudek soudu prvního stupně, tak i usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání údajně „podle § 165 tr. ř.“. Jako důvod dovolání výslovně uvedl § 265b odst. 1 písm. g), aniž by označil právní předpis, v němž se má toto ustanovení nacházet, přičemž slovně jej interpretoval tak, že „obě rozhodnutí spočívají na nesprávné právním posouzení skutku nebo jiném nápravném hmotněprávním posouzením“. Obviněný dále pod bodem II. zrekapituloval dosavadní průběh řízení před soudy nižších stupňů, poukázal především na první kasační rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení z 4. 1. 2022, sp. zn. 3 To 318/2021) a pokyny v něm uvedené, které podle jeho názoru následně soud prvního stupně nesplnil, přesto pak odvolací soud výše uvedeným usnesením zamítl jeho odvolání (jakkoliv připustil snížení rozsahu trestné činnosti). Obviněný v bodě III. dovolání namítl, že i odvolací soud rezignoval na splnění svých pokynů, že nebylo náležitě objasněno, zda obchody reálně proběhly či nikoli, soudy nižších stupňů se nezabývaly koncovými zákazníky, vyslechnuto bylo jen 12 svědků, neproběhlo spárování plateb a jednotlivých příjemců. Nelze tak dovodit způsobení následku, tedy ani posoudit, zda byl čin dokonán či zůstal ve stadiu pokusu. Pod bodem IV. pak s oporou o nálezy Ústavního soudu připomněl své právo na spravedlivý proces, který je podle obviněného porušen, pokud jsou orgány veřejné moci nesprávně aplikovány právní normy a právní závěry jsou v extrémním nesouladu s přijatými skutkovými zjištěními. Dále uvedl, že musí být praktická jistota o relevantních skutkových okolnostech. Ze všech důvodů pod bodem V. dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu „napadený rozsudek i rozhodnutí odvolacího soudu“ a sám obviněného zprostil obžaloby, případně věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 3. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která je shledala zjevně neopodstatněným a navrhla je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Předně upozornila, že obviněný ani správně neoznačil dovolací důvod, neboť nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení je nyní uvedeno v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a nikoli v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zde byl uveden do 31. 12. 2021). Obviněný však zpochybňoval skutková zjištění, což by bylo výjimečně možné podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud by ale dovolatel označil konkrétní skutkové zjištění a jeho zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů. Státní zástupkyně však takové rozpory odmítla. Námitky obviněného jsou totiž pouhou polemikou se soudy nižších stupňů ohledně výsledků provedeného dokazování. Takové námitky tak ani nemohou naplnit zmíněný ani žádný jiný dovolací důvod. Nedošlo ani k porušení principu presumpce neviny, ani zásady in dubio pro reo. Dále státní zástupkyně shrnula výsledky dokazování, z nichž jednoznačně vyplývá, že obviněný vědomě obchodoval se zbožím, o kterém věděl, že je neoprávněně označené uvedenými ochrannými známkami, a které sám nakupoval prostřednictvím internetového tržiště Aliexpress od prodejců především z Číny a Honkongu. Tomu také odpovídaly ceny, za které zboží nakupoval a následně prodával. Že šlo o padělky, potvrdili i sami jeho zákazníci. Obviněný provozoval označené webové stránky, disponoval též účty u bank, na které přicházely platby za zboží. Není ani pravdou, že se nepodařilo spárovat konkrétní údaje z evidenčního seznamu, který si vedl obviněný. Soud prvního stupně z interní evidence obchodů obviněného vybral pouze zde evidované prodeje značek a typů obuvi, které byly podrobeny zkoumání v rámci odborného vyjádření se závěrem, že se jedná o padělek, přičemž u každého typu vycházel z nejnižší zde uvedené marže, čímž postupoval v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněného a určil tak minimální výši získaného prospěchu. Úvahu odvolacího soudu o tom, že nelze rozumně předpokládat, že by si obviněný vedl evidenci obchodů neuskutečněných, byla naprosto legitimní. Uzavřela, že v posuzované věci byly učiněné skutkové závěry soudů nižších stupňů dostatečně důkazně podloženy. 4. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice obviněnému, který této možnosti nevyužil. III. Posouzení přípustnosti a důvodnosti dovolání 5. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že v zásadě lze akceptovat, že jsou splněny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, bylo tak možno zabývat se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu. V této spojitosti je ale třeba uvést, že obviněný, ač zastoupen obhájcem, tedy osobou práva znalou, předně napadal dovoláním „obě rozhodnutí“, tedy jak soudu druhého stupně, tak i prvního stupně, ačkoliv podle § 265a odst. 1 tr. ř. se dovoláním napadá rozhodnutí ve věci samé učiněné soudem druhého stupně, jímž může být i usnesení odvolacího soudu o zamítnutí odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, jak vyplývá z § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Především ale při podání dovolání uplatňoval již téměř tři roky neúčinnou právní úpravu, kterou navíc ani neopsal správně. Uplatnil totiž dovolací důvod uvedený v „§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.“, který podle něj má spočívat v tom, že „obě rozhodnutí spočívají na nesprávné právním posouzení skutku nebo jiném nápravném hmotněprávním posouzením“. Zjevně tak mínil, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, což je od 1. 1. 2022 (po novelizaci provedené zákonem č. 220/2021 Sb.) dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Doplněn totiž byl do § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nový dovolací důvod spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Šlo o reakci zákonodárce na rozvinutou judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu k tzv. extrémnímu rozpor