5 Tdo 1132/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1132/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 1. 2025 Spisová značka:5 Tdo 1132/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.1132.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné podnikání Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku § 251 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1132/2024-4595 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný B. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 2 To 211/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 129/2022, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 2 To 211/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 1 T 129/2022, byl obviněný B. L. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost okresní soud uložil obviněnému podle § 209 odst. 4 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně okresní soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. 3 T 137/2021, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 55 To 255/2022, a také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V adhezním řízení okresní soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozeným vyjmenovaným v tomto výroku náhradu škody, která zde byla rovněž konkretizována. 2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný B. L. odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 2 To 211/2023, tak, že napadený rozsudek částečně zrušil podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ve výroku, který se týkal povinnosti obviněného zaplatit na náhradu škody poškozenému P. Š. částku 150 000 Kč. Poté odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit tomuto poškozenému na náhradu škody částku 100 000 Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. 3. Přestože jsou skutkové závěry, na nichž soudy založily odsouzení obviněného, všem procesním stranám dobře známy, Nejvyšší soud z důvodu kasačního výroku stručně připomene zásadní skutkové okolnosti, jež se staly podkladem výroku o vině obviněného. Jeho trestná činnost spočívala v tom, že v období od 8. 12. 2017 do 7. 6. 2018 uzavřel s celkem 13 poškozenými jím vytvořené „Dohody o spolupráci při obchodování na burze“, přičemž u poškozených vzbudil dojem, že je zdatným obchodníkem v tomto oboru, ač v té době byl na svých obchodních účtech vedených u obchodní společnosti Dom Maklerski Banku Ochrony Srodowiska Spolka Akcyjna, organizační složka Česká republika (dále jen jako „BOSSA“) ve ztrátě nejméně 560 000 Kč. Na základě uvedených dohod obviněný přijímal od poškozených finanční částky v různé výši, jež částečně investoval na svůj účet u shora uvedeného obchodníka, částečně je užil pro vlastní potřebu. Tím, že přijímal finance za jím tvrzeným účelem investování na burze, tedy fakticky shromažďoval od veřejnosti finanční prostředky a naplňoval podmínky pro provozování fondu kolektivního investování bez příslušného oprávnění podle zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „zákon č. 240/2013 Sb.“). Ve svém důsledku však obviněný nenaplnil uzavřené dohody o zhodnocení přijatých peněz, poškozeným nevrátil jimi předané částky a celkem tak za vymezené období způsobil vyjmenovaným osobám škodu ve výši 2 370 000 Kč. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný podal proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. První z citovaných důvodů uplatnil v jeho první alternativě, tj., pro zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu a obsahem provedených důkazů. Třetí ze zvolených dovolacích důvodů obviněný citoval v obou jeho alternativách. Mimo taxativně vymezené dovolací důvody obviněný vytkl soudům obou stupňů, že porušily jeho právo na spravedlivý proces. 5. Jednotlivé dovolací argumenty obviněný rozčlenil postupně k oběma trestným činům, k nimž se vztahovaly. Nejprve brojil proti naplnění skutkové podstaty zločinu podvodu. Popřel, že by sebe nebo někoho jiného na úkor poškozených obohatil. Z přijatých peněz neměl ani on sám jakýkoli zisk, stejně jako jeho klienti přišel o veškeré vložené finanční prostředky. Obviněný investoval jak své vlastní peníze, tak i peníze poškozených v dobré víře jejich zhodnocení, což se však nestalo. Obchodování na burze je spojeno s rizikem, a právě v tomto případě zakoupené investiční prostředky nečekaně ztratily hodnotu. Stalo se tak ale bez přičinění obviněného. Rozhodně nejednal úmyslně, nebylo jeho záměrem přijít o vložené finanční prostředky, ať už své nebo svých klientů. Odmítl také, že by někoho uvedl v omyl. Poškozeným netajil svou finanční situaci, ani jim nelhal o svých schopnostech výhodně investovat na burze. Nešlo o legendu, jak tvrdí soudy. Podotkl, že kdyby „např. využil jiné investiční platformy, je velice pravděpodobné, že by výsledek investování nebyl ztrátový“ (viz 3. odstavec na str. 4 dovolání). Popřel také, že by falšoval raporty. Tyto zprávy, které rozesílal poškozeným, byly původní, předkládal je ve stejném stavu, v jakém je obdržel od obchodní společnosti BOSSA. 6. Dále obviněný předložil námitky proti posouzení právní kvalifikaci skutku jako přečinu neoprávněného podnikání. Podle soudů obou stupňů měl jednat v rozporu s § 98 odst. 1 zákona č. 240/2013 Sb., podle něhož se zakazuje shromažďovat, jakož i pokusit se shromažďovat, peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci od veřejnosti za účelem jejich společného investování nebo investování takto nabytých peněžních prostředků nebo penězi ocenitelných věcí, má-li být návratnost investice nebo zisk investora byť jen částečně závislý na hodnotě nebo výnosu majetku, do kterého byly peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci investovány, jinak než za podmínek, které stanoví a připouští tento zákon. Česká národní banka přijala stanovisko, podle něhož znak spočívající ve shromažďování prostředků od veřejnosti je dán v případě, že dojde k oslovení více než 20 osob, nepočítaje v to kvalifikované investory. Obviněný však neshromažďoval peněžní prostředky od více jak 20 osob, tudíž neporušil zákaz stanovený v § 98 zákona č. 240/2013 Sb. Pokud by znak „veřejnosti“ měl být naplněn, a obviněný by porušil citované ustanovení, šlo by v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe nanejvýše o přestupek a nikoli o trestný čin. Současně však obviněný podotkl, že by nemohlo jít ani o přestupek, jestliže finanční prostředky shromažďoval od méně než 20 osob. V tomto ohledu tedy soudy skutek nesprávně právně posoudily. Doplnil, že orgány činné v trestním řízení přehlédly pachatelství R. Š., která investiční činnost obviněného propagovala, tudíž také ona porušila zákaz ve smyslu § 99 zákona č. 240/2013 Sb., přesto nebyla trestně stíhána. 7. Znakem kvalifikovaných skutkových podstat obou trestných činů kladených obviněnému za vinu je způsobení značné škody. Obviněný však odmítl způsobení jakékoli škody poškozeným, neboť investice ztratily hodnotu nezávisle na jeho vůli, mezi vznikem škody a jeho jednáním nebyla příčinná souvislost. 8. Samostatně se obviněný vyjádřil ještě k zásadě smluvní volnosti. Poškození s obviněným dobrovo