5 Tdo 1144/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1144/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 12. 2021 Spisová značka:5 Tdo 1144/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.1144.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití postavení v obchodním styku Dotčené předpisy:§ 255a odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 4. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 986/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1144/2021-849 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2021 o dovolání, které podal obviněný Z. N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. 3 To 27/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 12/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Z. N. odmítá.Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 34 T 12/2018, byl obviněný Z. N. uznán vinným přečinem zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a odst. 1 tr. zákoníku. Podle téhož ustanovení za použití § 67 odst. 1 a § 68 odst. 2, 3 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb po 100 Kč, tedy v celkové výši 25 000 Kč, a pro případ, že by tento trest ve stanovené lhůtě nevykonal, mu krajský soud podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Soud obviněnému umožnil, aby podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku peněžitý trest hradil v měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč s tím, že mu výhoda splátek odpadá, pokud dílčí splátku nezaplatí včas. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích na dobu 2 let. Současně soud rozhodl v adhezním řízení tak, že podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal poškozenou obchodní společnost N. (dále jen ve zkratce „N.“) s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Skutek, jímž podle zjištění soudu prvního stupně obviněný spáchal trestnou činnost, spočíval ve stručnosti v tom, že ačkoli byl jednatelem a vlastníkem 50% obchodního podílu N., dne 6. 3. 2017 při vědomí snadné zaměnitelnosti názvů obchodních firem, na úkor N., založil obchodní společnost N. P. (dále jen ve zkratce „N. P.“) se stejným předmětem činnosti a se sídlem na totožné adrese jako měla poškozená obchodní společnost, a stal se jejím jediným společníkem i jednatelem, v září 2017, kdy byl stále jednatelem v obou jmenovaných obchodních společnostech, obviněný využil objednávky na dodání mýdel s nanotechnologiemi v hodnotě 155 538 Kč, která byla dne 21. 9. 2017 zaslána obchodní společností BAT MARKETING, s. r. o., a adresována N., jako výhradnímu dodavateli tohoto typu zboží pro český a slovenský trh, obviněný ji realizoval jménem N. P., poté, co bylo objednané zboží N. P., dodáno do konsignačního skladu objednatele, obviněný vystavil jménem posledně jmenované obchodní společnosti v měsících září 2017 a v únoru 2018 faktury na celkovou částku 155 538 Kč, kterou BAT MARKTETING, s. r. o., uhradil postupně ve dnech 15. 11. 2017 a 14. 3. 2018 na bankovní účet N. P., neboť si zpočátku nevšiml záměny obchodních firem a dodávka byla již distribuována odběratelům zboží, čímž došlo k naplnění obchodního vztahu původně směřovaného k jinému dodavateli a N. P., tak získala neoprávněný prospěch na úkor N. 3. Rozhodnutí soudu prvního stupně napadl řádným opravným prostředkem obviněný a v jeho neprospěch také státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Z podnětu odvolání státního zástupce Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 3 To 27/2020, tak, že částečně zrušil rozsudek krajského soudu podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu, a to ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu vrchní soud uložil obviněnému podle § 255a odst. 1 za použití § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 100 Kč, tj. v celkové výši 50 000 Kč a pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě obviněný nevykonal, mu stanovil podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku vrchní soud obviněnému uložil také trest zákazu činnosti, který vymezil naprosto shodně jako krajský soud v napadeném rozsudku. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. 4. Tento první rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil na podkladě dovolání obviněného Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1104/2020, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a věc byla vrácena Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí. Důvodem pro kasační výrok Nejvyššího soudu bylo porušení práva obviněného zúčastnit se osobně veřejného zasedání o podaných odvoláních. Vrchní soud tedy v posuzované věci znovu konal odvolací řízení a rozhodl rozsudkem ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. 3 To 27/2020, přičemž učinil naprosto shodné výroky jako ve svém předcházejícím rozsudku, jak byl citován v bodě 3. tohoto usnesení, na který Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje. II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání obviněného 5. Obviněný podal i proti druhému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci dovolání prostřednictvím svého obhájce, které znovu opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 6. Úvodem svého podání obviněný zrekapituloval dosavadní průběh řízení, na což navázal argumentací vytýkající odvolacímu soudu procesní pochybení. První spatřuje v tom, že mu bylo u veřejného zasedání dne 5. 5. 2021 upřeno právo znovu vypovídat a doplnit svá dřívější stanoviska k podané obžalobě. Podle obviněného je povinností soudu vždy vyhovět žádosti obviněného doplnit výpověď a naplnit tak jeho právo na spravedlivý proces. Další procesní vadou bylo podle obviněného to, že ačkoli podruhé odvolací soud rozhodoval po účinnosti novely trestních předpisů provedené zákonem č. 333/2020 Sb., nebyl poučen o možnosti prohlásit svoji vinu či se státním zástupcem sjednat dohodu o vině a trestu. Rovněž v tomto chybném postupu obviněný spatřoval dotčení svého práva na spravedlivý proces. V souvislosti se zmíněnou změnou trestních předpisů odvolací soud podle názoru obviněného také vadně rozhodl o uložení náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, postupoval totiž podle § 69 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020, ačkoli pro něj byla příznivější právní úprava citovaného ustanovení účinná od 1. 10. 2020. V další části svého dovolání se obviněný ohradil proti názorům Nejvyššího soudu, které vyslovil ve svém kasačním rozhodnutí. Zopakoval, že vytýkaný skutek nenaplňuje zákonné znaky přečinu podle § 255a odst. 1 tr. zákoníku. Poukázal na to, že obchodní firmy N., a N. P., nemohou být považovány v trestním řízení za zaměnitelné, pokud rejstříkový soud provedl zápis později založené N. P., do obchodního rejstříku. Navíc jde o statusovou právní otázku ve smyslu § 9 odst. 2 tr. řádu, kterou byly soudy v posuzované trestní věci vázány, přičemž obviněný nesouhlasil se způsobem, jakým se odvolací soud i Nejvyšší soud s touto námitkou ve svých rozhodnutích vypořádaly. Pokud jde o domnělý prospěch, který mělo jednání obviněného opatřit N. P., popřel, že by jakéhokoli dosáhl. Podle obviněného soudy nesprávně postavily na roveň prospěch jeho vlastní a této obchodní společnosti. Za stěžejní námitku obviněný označil své tvrzení o absenci objektivní stránky skutkové podstaty přečinu podle § 255a odst. 1 tr. zákoníku spočívající v „uzavření smlouvy“ s obchodní společností BAT MARKETING, s. r. o., a v této souvislosti vyzval Nejvyšší soud ke kvalifikované právní polemice. Obviněný též odmítl, že by „dal popud k uzavření smlouvy“, ostatně tzv. skutková věta výroku o vině mu vytýká pouze to, že „vyřídil objednávku“, což podle jeho názoru nemělo vliv na proces kontraktace. Ve vztahu k naplnění objektivní stránky přečinu rovněž nedošlo ke způsobení úkoru N. Finanční situace nedovolovala této obchodní společnosti splnění objednávky, tudíž by naopak došlo k poškození její dobré pověsti v obchodních vztazích a takové situaci naopak posuzované jednání obviněného zabránilo. S absencí úkoru podle obhajoby souvisí i nedostatečná společenská škodlivost posuzovaného jednání a na ni navazující zásada ultima ratio. Obviněný je přesvědč