5 Tdo 1147/2022 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1147/2022 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 4. 2023 o dovolání obviněného R. Ž., nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 5 To 47/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 123/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ž. odmítá.Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný R. Ž. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2021, sp. zn. 74 T 123/2018, uznán vinným pod body I., II. 2) výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „tr. zákoník“), pod bodem II. 1) výroku o vině přečinem poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem II. 3) výroku o vině přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 240 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 roků. Okresní soud uložil obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních korporacích „a družstvu“ (správně jen v obchodních korporacích) na dobu 5 roků. 2. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 5 To 47/2022, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. 3. Vzhledem k tomu, že skutkový stav, který se stal podkladem odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Ostravě, je stranám trestního řízení dostatečně znám, Nejvyšší soud jen ve stručnosti připomene, že obviněný R. Ž. spáchal podle zjištění soudů obou stupňů jednak pod bodem I. a II. 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, který spočíval zhruba v tom, že pod bodem I. obviněný ve spolupachatelství společně s již odsouzenými R. V. a B. K. za obchodní společnost S. w., pořídili bez daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) v jiném členském státě Evropské unie zateplovací polystyren, který v úmyslu vyhnout se povinnosti odvést DPH na výstupu podle § 21 zákona č. 235/2004, o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen jako „ZDPH“), prodávali tuzemským odběratelům, přičemž pravý původ zboží v daňových přiznáních za zdaňovací období 2. až 4. čtvrtletí roku 2011 v rozporu s § 16 ZDPH správci daně zatajili, namísto toho fiktivně deklarovali pořízení zateplovacího polystyrenu v České republice od obchodních společností M. T. B., R. E., a G., od nichž zajistil dodavatelské faktury právě obviněný M. Ž., přičemž tyto subjekty byly plátci daně z přidané hodnoty a měly tedy nárok na odpočet této daně, a současně obviněný v součinnosti se jmenovanými spolupachateli zatajili v rozporu s § 21 odst. 1 ZDPH některá uskutečněná zdanitelná plnění z titulu faktur, které vystavili za prodej zboží v České republice. Takto obviněný a již odsouzení R. V. a B. K. společným úmyslným jednáním v rozporu s ustanoveními § 21 odst. 1 a § 108 odst. 1 písm. a) ZDPH zkrátili daňovou povinnost daňového subjektu S. w. v celkové výši 1 372 158 Kč. Pod bodem II. 2) výroku rozsudku obviněný R. Ž. jménem obchodní společnosti M. T. B., podal správci daně dne 25. 8. 2011 neúplné přiznání k dani z přidané hodnoty, v němž přiznal pouze část uskutečněných zdanitelných plnění, aby zatajil povinnost odvést DPH a zkrátil tuto daň na výstupu ve výši 174 818 Kč. Pod bodem II. 1) výroku o vině jsou podrobně popsány skutkové okolnosti přečinu porušení cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který spočíval stručně uvedeno v tom, že obviněný R. Ž. dne 11. 7. 2006 na Magistrátu města Ostravy zneužil občanský průkaz poškozeného P. Z. při žádosti o vydání cestovního pasu, k níž přiložil právě průkaz totožnosti poškozeného a svou fotografii, přičemž téhož dne mu byl vydán tento doklad s jeho fotografií, avšak na jméno P. Z. a s osobními údaji tohoto poškozeného. Tento nepravdivý cestovní pas obviněný využil k žádosti o nový cestovní pas pro osobu P. Z. na českém velvyslanectví v Dublinu dne 10. 7. 2007. Nový cestovní pas mu byl vydán dne 7. 8. 2007 a v období od 26. 11. 2010 do 16. 5. 2012 se tímto průkazem totožnosti obviněný R. Ž. prokazoval při jednotlivých právních úkonech podrobně uvedených v tzv. skutkové větě pod bodem II. 1) výroku o vině, například založil obchodní společnost M. T. B., jejímž jediným jednatelem a společníkem se formálně stal P. Z., pod jehož identitou však za obchodní společnost M. T. B., vystupoval obviněný R. Ž. stejně jako v dalších případech. Přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku se obviněný R. Ž. podle skutkových okolností popsaných pod bodem II. 3) výroku o vině dopustil ve stručnosti tím, že po převodu obchodního podílu v obchodní společnosti M. T. B., na tzv. bílého koně P. Š. dne 16. 5. 2012 tomuto novému společníkovi a jednateli nepředal účetnictví obchodní společnosti, s nímž naložil neznámým způsobem, resp. je zatajil, čímž správci daně znemožnil včasné a řádné vyměření daně z přidané hodnoty a daně z příjmu právnických osob za jednotlivá zdaňovací období let 2011 a 2012. 4. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že v této trestní věci soudy obou stupňů rozhodovaly již třikrát. První odsuzující rozsudek vyhlásil okresní soud dne 21. 4. 2017 pod č. j. 74 T 133/2015-2289, jímž byli obvinění odsouzeni, konkrétně R. Ž. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 10 měsíců a trestu zákazu činnosti, přičemž obvinění R. V. a B. K. se na místě vzdali práva na odvolání. Odvolání obviněného R. Ž. bylo projednáno dne 13. 6. 2018 ve veřejném zasedání u Krajského soudu v Ostravě, a z jeho podnětu ohledně tohoto obviněného byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 7 To 279/2017 (č. l. 2382 tr. spisu 74 T 133/2015), zrušen napadený rozsudek v celém rozsahu a věc vrácena soudu prvního stupně. Odvolací soud souhlasil s obviněným, že z jednání společného s V. a K. ho jejich výpovědi neusvědčují z vytýkaného jednání, svědeckou výpověď M. K. (P.) hodnotil tento soud ve prospěch obviněného na rozdíl od okresního soudu. Odvolací soud se vyjádřil také k použitelnosti rekognice provedené svědkem P. Š., nevyloučil ji jako důkaz, avšak pod podmínkou, že proběhla v souladu s příslušnými procesními pravidly dožádaného státu, což uložil soudu prvního stupně rovněž k objasnění. Odvolací soud dále vytkl, že protokoly o výpovědích svědků Š. D., J. B. a L. G. nebyly provedeny v hlavním líčení, přesto z nich soud prvního stupně vycházel. V pokynech tohoto kasačního rozhodnutí odvolací soud uložil soudu prvního stupně vyslechnout jako svědky původní spoluobviněné R. V. a B. K. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2018, č. j. 74 T 133/2015-2402, byla věc obviněného R. Ž. vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí a byla dále vedena pod sp. zn. 74 T 123/2018. Druhý odsuzující rozsudek výhradně ohledně obviněného R. Ž., který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem jeho výkonu na dobu 4 let a k trestu zákazu činnosti, byl okresním soudem vyhlášen dne 20. 1. 2020 (č. l. 103 tr. spisu 74 T 123/2018). Krajský soud v Ostravě však i tento rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, a to usnesením ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 5 To 167/2020 (č. l. 135 tr. spisu 74 T 123/2018). K opětovného pokynu odvolacího soudu okresní soud nakonec úspěšně předvolal k hlavnímu líčení svědky B. K., R. V. a P. Š., aby první dva jmenovaní znovu využili svého práva odmítnout vypovídat (jako svědci vypovídat odmítli předtím také v hlavním líčení konaném dne 2. 4. 2016), svědek P. Š. byl vyslechnut za účasti obviněného v hlavním líčení. Tento svědek opakovaně vypověděl, že při rekognici před zahájením trestního stíhání poznal osobu, která na něj převedla obchodní podíl v obchodní společnosti M. T. B. (učinil tak již dříve dne 11. 1. 2017 do protokolu o výpovědi svědka mimo hlavní líčení za přítomnosti obhájce dovolatele). Poté Okresní soud v Ostravě znovu rozhodl ve věci dne 17. 9. 2021 rozsudkem, jak je uvedeno v bodě 1. tohoto usnesení dovolacího soudu. II. Dovolání obviněného 5. Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2022 napadl obviněný R. Ž. prostřednictvím svého obhájce dovoláním a opřel je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále též jen „tr. ř.“). Ohledně s