5 Tdo 1205/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1205/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 1. 2023 Spisová značka:5 Tdo 1205/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.1205.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti při správě cizího majetku úmyslné Dotčené předpisy:§ 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 4. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1217/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1205/2022-870 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. R., nar. XY, trvale bytem XY, okres XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 8 To 234/2022, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 94/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 5. 2022, sp. zn. 1 T 94/2019, byl obviněný J. R. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 333/2020 Sb. (dále též jen jako „tr. zákoník“). Podle § 220 odst. 2 tr. zákoníku soud obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, a současně obviněnému podle § 82 odst. 3 a § 48 odst. 4 tr. zákoníku uložil přiměřenou povinnost spočívající v tom, aby podle svých sil ve zkušební době zaplatil poškozené škodu, kterou jí přečinem způsobil. Dále okresní soud rozhodl v adhezním řízení podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného zaplatit poškozené obchodní společnosti K. H., IČ: XY, se sídlem XY, okres XY, na náhradě škody částku ve výši 4 076 030 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. soud odkázal jmenovanou poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 8 To 234/2022, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. 3. Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, je podrobně popsán v označených rozhodnutích soudů prvního a druhého stupně, která jsou procesním stranám známa. Proto na ně lze plně odkázat a není třeba je opakovat, a to tím spíše, že jde o druhé dovolací řízení v této trestní věci. Je vhodné připomenout, že chronologicky rozhodoval Okresní soud ve Znojmě prvním rozsudkem ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 1 T 94/2019, jímž obviněného J. R. odsoudil za přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody, jehož výkon podmíněně odložil. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku odvolací soud zamítl usnesením ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 8 To 45/2021, jež obviněný napadl dovoláním u Nejvyššího soudu. V prvním dovolacím řízení Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1224/2021, zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ve stručnosti lze konstatovat, že důvod ke kasačnímu výroku spatřoval Nejvyšší soud v nesouladu mezi tzv. skutkovou větou a právní větou výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. V popisné části tohoto výroku o vině totiž chybělo označení konkrétní právní normy, resp. jejího ustanovení, z něhož obviněnému vyplývala povinnost opatrovat majetek poškozené obchodní společnosti K. H. Podle dlouhodobé rozhodovací praxe jde o závažnou právní vadu, která byla obviněným v jeho prvním dovolání namítnuta, a Nejvyšší soud mohl na jejím podkladě zrušit rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 12. 2020. Opět ve stručnosti je vhodné připomenout, že ostatní dovolací výhrady obviněného neshledal Nejvyšší soud opodstatněnými. Po zrušení dovoláním napadených rozhodnutí a vrácení věci Okresnímu soudu ve Znojmě tento provedl znovu hlavní líčení a rozhodl o vině a trestu obviněného rozsudkem, jak bylo uvedeno shora v bodě 1. tohoto usnesení Nejvyššího soudu. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 8 To 234/2022, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný neoznačil žádné z alternativních pochybení, k jejichž nápravě je citovaný dovolací důvod určen, tudíž se zjevně domnívá, že rozhodná skutková zjištění v posuzované trestní věci, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, že taková rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 5. Obviněný však opomenul upřesnit, v čem konkrétně měl uvedený zjevný rozpor spočívat, který důkaz nebyl způsobilý k provedení v trestním řízení, resp. které důkazy nebyly nedůvodně provedeny. V podrobnostech svého dovolání totiž obviněný předložil především obsáhlý obecný výklad podmínek trestní odpovědnosti přečinu podle § 220 tr. zákoníku a poukázal na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu související s uvedenou skutkovou podstatou. Přitom obviněný kladl důraz zejména na okolnosti naplnění objektivní stránky tohoto přečinu, resp. na podmínku existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody na cizím majetku a porušením smluvní nebo zákonné povinnosti pachatele spravovat nebo opatrovat takový majetek a na požadavek, aby pachatel věděl o vlastním porušení určité smluvní nebo zákonné povinnosti a o možnosti způsobení škody v důsledku takového jednání, čímž se dotkl otázky zavinění. 6. Zásadní dovolací výhrada obviněného, od níž se odvíjely také výše citované další výtky, tedy směřovala proti naplnění znaku příčinné souvislosti mezi konkrétním jednáním obviněného, které však podle jeho přesvědčení neznamenalo porušení povinnosti opatrovat a spravovat majetek poškozené K. H., a vznikem škody na majetku této obchodní společnosti. Obviněný tvrdil, že podle zákonné právní úpravy smlouvy o uložení věci podle § 525 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen jako „obch. zák.“), kterou mezi sebou uzavřely obchodní společnosti K. H., jako uložitel, za něhož jednal obviněný, a STECOMTRA, s. r. o., jako opatrovatel, měl právě opatrovatel po uplynutí úložní doby uložené věci prodat nebo uložit u třetí osoby na náklady uložitele, resp. podle § 517 obch. zák. měl uložené komponenty pečlivě opatrovat a dbát, aby na nich nevznikla škoda. Pokud však opatrovatel STECOMTRA, s. r. o., naložil s věcmi jiným, než zákonem předpokládaným způsobem, byl právě tento jeho postup příčinou vzniku škody obchodní společnosti K. H. Sám obviněný nemohl předvídat, že opatrovatel komponenty vyveze mimo areál dosavadního místa uložení věcí a ty ponechá bez jakéhokoli dozoru volně komukoli přístupné a tím umožní jejich odcizení ke škodě uložitele. 7. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby „přikázal věc k novému projednání“. 8. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která připomněla rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolacích námitek obviněného. K nim zdůraznila, že důvodem kasačního rozhodnutí dovolacího soudu v této trestní věci byla vada spočívající v opomenutí okresního soudu vyjádřit nejen v odůvodnění, ale zejména v popisu skutku paragrafové znění ustanovení zákona, z něhož byla vyvozena povinnost obviněného jednat s péčí řádného hospodáře ve vztahu k majetku jím zastupované obchodní společnosti K. H. Uvedený nedostatek byl napraven v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 5. 2022, sp. zn. 1 T 94/2019, z níž vyplývá, že způsobení škody bylo výsledkem porušení povinnosti obviněného vykonávat svou působnost (vymezenou v ustanovení § 191 odst. 1, § 192 odst. 1 obch. zák. a ve stanovách) s péčí řádného hospodáře podle § 194 odst. 5 obch. zák. Za účelem napravení předmětné vady přitom nebylo třeba provádět jakékoli další doplnění dokazování. Pokud byl během hlavního líčení poskytnut obviněnému prostor pro výkon jeho práva na obhajobu, nevedla tato okolnost ke změně důkazní situ