5 Tdo 1328/2017

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 2 T 10/2015, byl obviněný P. F. uznán vinným přečinem zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a obviněný T. K. byl uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci k přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 255 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustili tím, že T. K. ve funkci jednatele (od 15. 5. 2000 do 7. 4. 2010) a postavení společníka společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., (později přejmenované na TK–SAFE, s. r. o.), IČ 26176068, se sídlem podle zápisu v obchodním rejstříku do 25. 1. 2010 Praha 5, ul. Nádražní 62/280, poté Praha 5 – Smíchov, nám. 14. října 1307/2, se zapsaným předmětem podnikání od roku 2005 do 25. 1. 2010 „zámečnictví“, a poté až dosud „zámečnictví, nástrojařství“, a od 25. 1. 2010 „výroba obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, a P. F., ve funkci jednatele (od 15. 5. 2000 do 24. 3. 2010) společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., a do 16. 3. 2010 také jako společník této společnosti, se dohodli na realizaci nového konkurenčního podnikatelského projektu spočívajícího v provozování další společnosti zabývající se uzamykacími systémy a tento projekt pak v následujícím období zrealizovali tak, že nejdříve P. F. zakoupil dne 20. 4. 2009 akcie společnosti EG–LINE, a. s., IČ 28233719, se sídlem podle zápisu v obchodním rejstříku od 22. 3. 2010 Praha 5, Nádražní 280/62, a stal se jediným akcionářem této společnosti, od 4. 5. 2009 se zapsaným předmětem podnikání „zámečnictví, nástrojařství“, a od 4. 5. 2009 „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, ve které byl dne 20. 4. 2009 ustanoven jediným členem představenstva, s využitím kontaktů navázaných s obchodními partnery společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., odborné kvalifikace jejích zaměstnanců, kterým nabídli pracovní poměr u společnosti EG–LINE, a. s., s využitím sídla a kancelářských prostor na adrese Praha 5, ul. Nádražní 62/280, to vše s cílem získat na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., výhodu a prospěch pro společnost EG–LINE, a. s., spočívající ve snaze usnadnit této společnosti vstup na příslušný segment trhu a rozjezd její podnikatelské činnosti, z níž by této společnosti plynuly příjmy a konečně i se záměrem zbavit se závazků, které společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., měla vůči svým věřitelům z obchodní činnosti spočívající v neuhrazených dodávkách komponentů uzamykacích systémů, na základě žádostí ze dne 1. 3. 2010 a dodatků ze dne 1. 3. 2010 sjednaných ke Smlouvám o dílo z let 2006, 2007 a 2009, uzavřených se společností PREdistribuce, a. s., IČ 27376516, převedli činnosti z původního smluvního zhotovitele, společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., na nového zhotovitele, společnost EG–LINE, a. s., která tak nastoupila na místo původního zhotovitele, a za provedené činnosti v letech 2010 a 2011 inkasovala nejméně 12 120 963 Kč, kdy konkrétně šlo o : a) smlouvu o dílo č. PS21000110/010 ze dne 14. 12. 2009 sjednanou mezi společností GUARD – Čechy, spol. s r. o., zastoupenou P. F. jako zhotovitelem a společností PREdistribuce, a. s., na základě žádosti ze dne 1. 3. 2010, adresované společnosti PREdistribuce, a. s., podepsané za společnost. GUARD – Čechy, spol. s r. o., T. K. a za společnost EG-LINE, a. s., P. F., a dodatku č. 1 ze dne 1. 3. 2010 sjednaného mezi společností PREdistribuce, a. s., jako objednatelem a společností EG–LINE, a. s., zastoupenou P. F. a společností GUARD – Čechy, spol. s r. o., zastoupenou T. K., s podpisem dodatku P. F. a T. K. dne 26. 3. 2010, nastoupila na místo zhotovitele společnost EG–LINE, a. s., která za převzaté činnosti vyinkasovala na základě faktur č. 100660, č. 100972, č. 101014, č. 101015, č. 101497, č. 101712, č. 110591, č. 110680, č. 110717, č. 110794, č. 110884, č. 110944, č. 110978, č. 111035, č. 111055, č. 111073, č. 111108, č. 111162, č. 111199, č. 111250, č. 111349, č. 111403, č. 111358, č. 111413 a č. 111507 celkem 12 050 031 Kč, b) smlouvu o dílo č. PS21000107/072 ze dne 30. 8. 2007 sjednanou mezi společností GUARD – Čechy, spol. s r. o., zastoupenou P. F. jako zhotovitelem a společností PREdistribuce, a. s., na základě žádosti ze dne 1. 3. 2010, adresované společnosti PREdistribuce, a. s., podepsané za společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., T. K. a za společnost EG–LINE, a. s., P. F. a dodatku č. 1 ze dne 1. 3. 2010 sjednaného mezi společností PREdistribuce, a. s., a společností EG–LINE, a. s., zastoupenou P. F. a společností GUARD – Čechy, spol. s r. o., zastoupenou T. K., nastoupila na místo zhotovitele společnost EG–LINE, a. s., c) smlouvu o dílo č. PS222006/008 ze dne 1. 11. 2006 sjednanou mezi společností GUARD – Čechy, spol. s r. o., zastoupenou T. K. jako zhotovitelem a společností PREdistribuce, a. s., na základě žádosti ze dne 1. 3. 2010, adresované společnosti PREdistribuce, a. s., podepsané za společnost – Čechy, spol. s r. o., T. K. a za společnost EG–LINE, a. s., P. F. a dodatku č. 1 ze dne 1. 3. 2010 sjednaného mezi společností PREdistribuce, a. s., a společností EG–LINE, a. s., zastoupenou P. F. a společností GUARD – Čechy, spol. s r. o., zastoupenou T. K., nastoupila na místo zhotovitele společnost EG–LINE, a. s., která za převzaté činnosti vyinkasovala na základě faktur č. 100695, 100755, 100795, 101124, 101353, 101458, 101457, 101613, 101724, 101753, 110147, 110519, 110630, 110669, 110736, 111382, 111093, 111174, 111756 celkem částku 70 932 Kč,

Za to byl obviněný P. F. odsouzen podle § 255 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání 15 (patnácti) měsíců. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému P. F. současně uložen peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem ve výši 50 000 (padesáttisíc) Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců. Obviněný T. K. byl odsouzen podle § 255 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Také obviněnému T. K. byl podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 600 Kč, tedy celkem ve výši 30 000 (třicettisíc) Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíc. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození MIRROR CZ, spol. s r. o., Guard – Mudroch, spol. s r. o. a společnost TK–SAFE, s. r. o., zastoupená insolvenční správkyní Mgr. Naďou Herrmanovou, odkázáni s celými svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 2 T 10/2015, podali obvinění P. F. a T. K. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 5 To 73/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly společnost MIRROR CZ, spol. s r. o., se sídlem Wintrova 2853/30a, Brno, společnost Guard – Mudroch, spol. s r. o., se sídlem Koráb 132, Tišnov, a Mgr. Naďa Theerová (dříve Herrmannová), advokátka se sídlem Palackého nám. 106, Třeboň, insolvenční správkyně společnosti TK–SAFE, s. r. o., se sídlem nám. 14. října 1307/2, Praha 5, odkázány s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 5 To 73/2016, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 2 T 10/2015, podali obvinění P. F. prostřednictvím obhájce JUDr. Ondřeje Sováka a T. K. prostřednictvím obhájce JUDr. Vlastibora Vejvody dovolání. Oba obvinění v podaných dovoláních shodně uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný P. F. v úvodu svého dovolání předně konstatoval, že zásadně nesouhlasí s rozhodnutími soudů prvního a druhého stupně v předmětné věci, neboť uvedená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zdůraznil, že si je vědom toho, že Nejvyšší soud nepřezkoumává skutková zjištění nižších soudů, nicméně dovoláním napadá právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu, tedy přečin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Současně však dodal, že prvoinstanční soud nepřípustně dotvořil příslušný skutek a že důkazní nouze nemůže být důvodem k nepřípustnému dotváření skutkového stavu. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, podle kterého vina pachatele může být autoritativně konstatována jen ohledně takového jednání, o němž pachatel v době, kdy se ho dopouštěl, mohl důvodně předpokládat, že jde o jednání trestné. Podle mínění obviněného si lze jen stěží představit, že by on i spoluobviněný T. K. mohli předpokládat, že převodem ve výroku o vině uvedené zakázky, která přestala být ziskovou, dojde k újmě na straně společnosti, která její předmět ani nemohla naplnit. V této souvislosti obviněný uvádí obecné zásady pro prokazování zavinění a označuje za souhrnné a povrchní úvahy obsažené v odůvodnění soudních rozhodnutí, které se týkají subjektivní stránky trestného činu. Nalézací soud se podle dovolatele s naplněním subjektivní stránky souzeného trestného činu vůbec nevypořádal. Je přesvědčen, že soudy hodnotily důkazy jednostranně v neprospěch obviněných a obviněnými navrhované důkazy prokazující jejich nevinu bagatelizovaly nebo neprovedly vůbec, což se týká především znaleckého posudku znaleckého ústavu BOHEMIA EXPERTS, s. r. o. Z odůvodnění rozhodnutí podle něj nevyplývá reálný vztah mezi provedenými důkazy a úvahami soudů při hodnocení důkazů, který by umožnil učinit jednoznačný závěr o jeho vině. V této souvislosti cituje judikaturu Ústavního soudu týkající se zásady subsidiarity trestní represe a povinnosti odvolacího soudu vypořádat se s námitkami odvolatele. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu provádí též výklad zásad presumpce neviny a in dubio pro reo a uvádí, že tento výklad se týká především absence poškozovacího úmyslu jako jednoho ze znaků základní skutkové podstaty trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku.

V další části dovolání dovolatel cituje závěry Ústavního soudu obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, týkající se principu ultima ratio a označuje za obecné fráze úvahy, kterými odvolací soud zdůvodnil nutnost uplatnění trestní odpovědnosti v předmětné trestní věci. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že posuzovaná věc má soukromoprávní základ a mělo být aplikováno ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku o zásadě subsidiarity trestní represe, neboť jde o civilní spor dvou subjektů působících na stejném segmentu trhu. Navíc dodal, že stíhání pro daný přečin bylo zahájeno na samé hranici promlčení trestního stíhání a trestní řízení trvalo vzhledem ke kvalifikaci skutku neúměrně dlouhou dobu.

Dovolatel má rovněž za to, že jemu uložený trest je trestem nepřiměřeně přísným i v případě, že by jeho trestná činnost byla spolehlivě prokázána. Uvádí, že rozhodující soudy použily přitěžující okolnosti a navíc nezohlednily, že mezi rozhodnutími soudu prvního a druhého stupně uplynula doba delší jednoho roku. Přitěžující okolnost spočívající ve spáchání skutku promyšleně nevyplynula podle jeho názoru z provedeného dokazování.

Z uvedených důvodů obviněný P. F. závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný T. K. ve svém dovolání vytýká, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tedy účastenství ve formě pomoci k přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 255 odst. 1, 2 tr. zákoníku, když se odvolací soud konkrétně nevypořádal s jeho námitkami uplatněnými v odvolání. Ze svého hlediska rozebírá a hodnotí provedené důkazy a tvrdí, že držitelem živnostenského oprávnění pro předmět činnosti „zámečnictví, nástrojářství“ byl pouze obviněný P. F. a bylo tedy zřejmé, že po jeho odchodu se již společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., nemůže nadále zabývat touto činností. Obviněný P. F. také sám dojednal a uzavřel smlouvu o dílo č. PS21000110/010 ze dne 14. 12. 2009 se společností PREdistribuce, a. s., tedy již v době, kdy bylo zřejmé, že společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., nebude moci tomuto závazku dostát. Svoje jednání obviněný T. K. prezentuje tak, že činil pouze takové kroky, které měly zajistit další fungování obchodní společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., za situace, kdy po odchodu obviněného F. již daná společnost nedisponovala příslušným živnostenským oprávněním v daném oboru. Společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., měla nakupovat komponenty (uzamykací systémy) od dodavatelů a s obchodní marží je přeprodávat společnosti EG–LINE, a. s. Spoluobviněný F. však dohodu nedodržel a začal komponenty odebírat přímo od dodavatelů – společností Guard – Mudroch, spol. s r. o., a EVVA, spol. s r. o. Převedení zakázky objednatele společnosti PREdistribuce, a. s., ze společnosti GUARD – Čechy, spol. s r.o., na společnost EG–LINE, a. s., prezentuje jako snahu zajistit, aby společnost EG–LINE, a. s., přistoupila k dluhu ve výši 8 000 000 Kč, který měla obchodní společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., vůči společnosti Guard – Mudroch, spol. s r. o. Odmítá, že by věděl o tom, že se má jednat pouze o přistoupení na dobu určitou, které český právní řád neumožňuje. Je proto přesvědčen, že mu nelze přičítat k tíži, že F. svému závazku nedostál a závazek neuhradil.

Dále obviněný v dovolání obsáhle reprodukuje argumentaci odvolacího soudu, na základě které tento soud dovodil úmyslné zavinění na straně obviněných, a opakuje, že jeho úmyslem nebylo opatřit výhodu a prospěch obchodní společnosti EG–LINE, a. s., ale naopak zavázat tuto společnost dluhem 8 milionů Kč. Dále dovozuje, že převedení zakázek na obchodní společnost EG–LINE, a. s., nebylo natolik lukrativní, aby bylo možné dluh splatit, a těžko se proto mohlo jednat o opatření výhody pro společnost EG–LINE, a. s. Obviněný uvádí, že úkornost smlouvy, kterou došlo k převedení zakázky obchodní společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., nelze v této věci vůbec shledat, neboť tato společnost v době sjednání smlouvy nedisponovala příslušným živnostenským oprávněním v daném oboru a uzavření smlouvy nemělo žádný negativní vliv na její další působení. Pro společnost bylo podle něj likvidační pouze jednání obviněného F. spočívající v jeho odchodu ze společnosti a nedodržení dohody o zajišťování dodávek zboží. Obviněný namítl, že ze žalovaného jednání nemohl mít žádný prospěch, a to již jen z toho důvodu, že se neúčastnil podnikání obchodní společnosti EG–LINE, a. s. Uzavřel proto, že v jednání kladeném mu za vinu nelze spatřovat účastenství ve formě pomoci k přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1, 2 tr. zákoníku.

Z uvedených důvodů obviněný T. K. závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby ho předmětné obžaloby zprostil.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž byla dovolání obviněných P. F. a T. K. doručena ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., využil svého zákonného práva a k dovolání obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření k dovolání obviněného P. F. uvedl, že značná část námitek tohoto obviněného formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Jedná se o námitky, podle kterých nalézací soud „nepřípustně dotvářel skutkový stav“, obecné námitky o jednostranném hodnocení důkazů nebo o absenci reálného vztahu mezi provedenými důkazy a úvahami soudů při hodnocení důkazů, námitky o údajné bagatelizaci nebo neprovedení obviněnými navrhovaných důkazů, a veškeré další námitky, ve kterých dovolatel brojí proti hodnocení některých důkazů soudy, provádí vlastní interpretaci důkazů a odmítá skutková zjištění učiněná soudy. Za irelevantní z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu označil též námitky, kterými obviněný vytkl porušení zásad presumpce neviny a „in dubio pro reo“, a dále námitky o nepředvídatelnosti trestního postihu s tím, že dovolatel zde ignoruje učiněná skutková zjištění. Pod deklarovaný dovolací důvod nelze podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v podobě, v jaké byly uplatněny dovolatelem, podřadit ani námitky týkající se subjektivní stránky trestného činu, neboť z učiněných skutkových zjištění jednoznačně vyplývá existence úmyslu obviněných získat neoprávněné výhody a prospěch pro společnost EG–LINE, a. s., na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o. Stejně tak podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají ani ty námitky obviněného P. F., kterými s odkazem na shora citovaný dovolací důvod zpochybnil přiměřenost uloženého trestu. K tomu dodal, že námitky proti druhu trestu a jeho výměře lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., o nějž však obviněný vůbec své dovolání neopírá, navíc obviněnému nebyl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku. Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uplatněnému dovolacímu důvodu formálně odpovídají toliko námitky obviněného P. F., kterými brojil proti údajně nedůvodnému nepoužití § 12 odst. 2 tr. zákoníku o zásadě subsidiarity trestní represe. Tyto námitky však státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nepovažuje za opodstatněné, neboť v případě obviněného P. F. nebylo podle jeho mínění zjištěno nic tak výjimečného, co by vylučovalo možnost uplatnění trestní represe vůči němu.

K dovolání obviněného T. K. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že i námitky tohoto obviněného jsou z podstatné části založeny na argumentaci, která dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídá. Dovolatel podle něj ignoruje skutkové zjištění, podle kterého se oba obvinění dohodli na realizaci konkurenčního podnikatelského projektu a vychází z vlastní skutkové verze, podle které rozvíjení podnikání společnosti EG–LINE, a. s., na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., a veškeré aktivity tuto společnost poškozující byly výlučně záležitostí obviněného P. F. Námitky obviněného, kterými zpochybňuje existenci některých formálních znaků trestného činu podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, lze proto podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství pod deklarovaný dovolací důvod podřadit jen se značnou dávkou tolerance a je přitom nutno důsledně vycházet ze skutkových zjištění vymezených v soudních rozhodnutích. Zejména ohledně námitek týkajících se subjektivní stránky trestného činu podle něj obviněný prakticky neuvádí kvalifikované právní námitky a ani nespecifikuje, zda v případě tvrzeného nedostatku jeho úmyslného zavinění chybí vědomostní složka úmyslu nebo volní složka úmyslu či snad obě tyto složky zároveň. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zdůraznil, že obviněný svoje námitky opírá především o tvrzení, že jeho výlučným úmyslem bylo zajistit, aby společnost EG–LINE, a. s., přistoupila k dluhu ve výši 8 000 000 Kč, který měla obchodní společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., vůči společnosti Guard – Mudroch, spol. s r. o. Z učiněných skutkových zjištění však vyplynulo, že přistoupení k dluhu provedené smlouvou ze dne 26. 2. 2010 bylo (z hlediska práva občanského neplatně) časově omezeno na dobu do 13. 3. 2010 a že obviněný K. o této skutečnosti věděl. Úkorná smlouva specifikovaná ve výroku o vině přitom byla podepsaná obviněným až dne 26. 3. 2010. Fakticky tedy nezískala společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., za převod lukrativní zakázky na společnost EG–LINE, a. s., žádné protiplnění. V řízení bylo prokázáno, že obviněný T. K. nepochybně věděl o všech okolnostech jednání obviněného F., sám se na něm podílel a jako pomoc bylo jeho jednání posouzeno jen proto, že v době jeho spáchání neměl postavení speciálního subjektu. Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak všechna skutková zjištění jednoznačně opravňují k závěru o naplnění subjektivní stránky pomoci k přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 255 odst. 2 tr. zákoníku obviněným T. K. Za nedůvodnou pak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil také námitku, v rámci které obviněný T. K. nesouhlasí se závěrem soudů nižších stupňů o úkornosti uzavřených smluv. Smlouvy, kterými byla společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., připravena o dlouhodobé zakázky s významným obchodním partnerem, aniž by jí tato ztráta byla jakkoli v materiální nebo nemateriální podobě kompenzována, byly podle jeho názoru nepochybně smlouvami uzavřenými na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o. Za bezpředmětnou považuje státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství též námitku obviněného, že žalovaným přečinem nemohl získat žádný prospěch. Obviněný byl uznán vinným toliko účastenstvím na trestném činu a předpokladem odpovědnosti za účastenství na trestném činu podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku není úmysl účastníka získat prospěch sám pro sebe. K námitce obviněného, že společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., v podstatě již nemohla podnikat v příslušném oboru z důvodu zániku funkce obviněného P. F. jako jejího druhého jednatele a společníka, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že nelze pominout skutková zjištění o dohodě obviněných na realizaci konkurenčního projektu spočívajícího v provozování další společnosti zabývající se uzamykacími systémy.

Nad rámec podaných dovolání státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství konstatoval, že právní kvalifikace skutku není zcela správná. Přečin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 tr. zákoníku obsahoval dvě samostatné skutkové podstaty, které dopadají na případy tzv. insider tradingu (viz odst. 1) a selftradingu (viz odst. 2). Jak je patrné z výrokové části odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, obvinění byli uznáni vinnými oběma citovanými skutkovými podstatami a trest jim soud uložil podle první z nich. Z popisu skutku a z tzv. právní věty formulované ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně však jednoznačně vyplývá, že obvinění naplnili toliko zákonné znaky přečinu podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, takže v posuzované věci nešlo o jednočinný souběh citovaných přečinů a soudy nižších stupňů takový souběh ani neshledaly. Zmíněný nedostatek tedy spočívá toliko v nesprávné citaci zákonného označení trestného činu ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Nic na tom podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nemění ani navazující pochybení soudu prvního stupně ve výroku o trestu, pokud oba obviněné odsoudil podle § 255 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli správně jim měl trest ukládat podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku. Obě samostatné skutkové podstaty jsou totiž ohroženy shodným trestem, když za ně lze uložit trest odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti. Bez praktických dopadů pro obviněné je pak podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství i další dovolateli nenamítané pochybení soudu prvního stupně, který v tzv. právní větě obsažené ve výroku o vině konstatoval, že obviněný P. F. dal popud k uzavření a uzavřel smlouvy na úkor jednoho podnikatele, ačkoliv z provedeného dokazování vyplynulo, že v době uzavření předmětných smluv se tento obviněný na podnikání obchodní společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., již nepodílel. Správně tak mělo být jeho jednání posouzeno pouze v alternativě, že dal popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho podnikatele. Dodal, že vzhledem k tomu, že znaky „uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy“ byly v ustanovení § 255 odst. 2 tr. zákoníku stanoveny jako alternativní, rovnocenné a k naplnění předmětné skutkové podstaty stačilo naplnění jednoho z nich, nemá ani tato vada vliv na právní kvalifikaci skutku ani na uložený trest.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto uzavřel, že dovolací námitky obou obviněných z velké části neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zčásti pak jde o námitky zjevně nedůvodné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud obě podaná dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Ačkoliv bylo obviněným prostřednictvím jejich obhájců zasláno vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k případné replice, dovolatelé se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu v projednávané věci, a to ani prostřednictvím svých obhájců, k němu nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve shledal, že dovolání obviněných P. F. a T. K. jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými v souladu s ustanovením § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě, a na místě, kde lze tato podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolací soud dále dospěl k závěru, že dovolateli uplatněné námitky alespoň z části naplňují jimi uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněná.

Oba dovolatelé ve svých mimořádných opravných prostředcích shodně uplatnili dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným, a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadených rozhodnutích, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit, jak na to bude ještě níže v podrobnostech poukázáno. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod, neboť je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatelů, a to včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně v uvedeném stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. 10. 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeného jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněného pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR].

Podstatou dovolání obviněného P. F. je jeho tvrzení, že uvedená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a to pokud jde o přečin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, když nalézací soud zejména nepřípustně dotvářel skutkový stav věci a že rozhodující soudy nižších stupňů nesprávně posoudily předmětný skutek týkající se jeho osoby. Podle jeho mínění si lze jen stěží představit, že by on i spoluobviněný T. K. mohli předpokládat, že převodem ve výroku o vině uvedené zakázky, která přestala být ziskovou, dojde k újmě na straně společnosti, která její předmět ani nemohla naplnit. Soudy se podle obviněného vůbec nevypořádaly s naplněním subjektivní stránky souzeného trestného činu a provedené důkazy hodnotily jednostranně v neprospěch obviněných. Obviněnými navrhované důkazy prokazující jejich nevinu bagatelizovaly nebo neprovedly vůbec, což se týká především znaleckého posudku znaleckého ústavu BOHEMIA EXPERTS, s. r. o. Obviněný je přesvědčen, že v průběhu řízení došlo k porušení zásady presumpce neviny a zásady in dubio pro reo a že ve věci měla být aplikována zásada subsidiarity trestní represe.

Obviněný T. K. v dovolání uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tedy účastenství ve formě pomoci k přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 255 odst. 1, 2 tr. zákoníku, když se odvolací soud konkrétně nevypořádal s jeho námitkami uplatněnými v odvolání. V návaznosti na to v dovolání ze svého hlediska rozebírá a hodnotí provedené důkazy a zdůrazňuje, že činil pouze takové kroky, které měly zajistit další fungování obchodní společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., za situace, kdy po odchodu obviněného F. již daná společnost nedisponovala příslušným živnostenským oprávněním v daném oboru. Převedení zakázky objednatele společnosti PREdistribuce, a. s., ze společnosti GUARD – Čechy spol. s r.o., na společnost EG-LINE, a. s., prezentuje jako snahu zajistit, aby společnost EG–LINE, a. s., přistoupila k dluhu ve výši 8 000 000 Kč, který měla obchodní společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., vůči společnosti Guard – Mudroch, spol. s r. o. Odmítá, že by věděl o tom, že se má jednat pouze o přistoupení na dobu určitou, které český právní řád neumožňuje. Podle jeho názoru úkornost smlouvy, kterou došlo k převedení zakázky obchodní společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., nelze v této věci vůbec shledat, neboť tato společnost v době sjednání smlouvy nedisponovala příslušným živnostenským oprávněním v daném oboru a uzavření smlouvy nemělo žádný negativní vliv na její další působení. Pro společnost bylo podle něj likvidační pouze jednání obviněného F. spočívající v jeho odchodu ze společnosti a nedodržení dohody o zajišťování dodávek zboží. Je přesvědčen, že mu nelze přičítat k tíži, že F. svému závazku nedostál a závazek neuhradil, a že v jednání kladeném mu za vinu nelze spatřovat účastenství ve formě pomoci k přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.

Nalézací soud vzal na základě provedeného dokazování za prokázané, že obviněný P. F. jako společník a jednatel společnosti GUARD – Čechy, spol. s. r. o., a zároveň jako jediný akcionář a člen představenstva společnosti EG–LINE, a. s., v úmyslu opatřit neoprávněný prospěch své nové společnosti EG–LINE, a. s., nechal převést na společnost EG–LINE, a. s., kontakty navázané s obchodními partnery společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., odborně kvalifikované zaměstnance, sídlo, movitý majetek a kancelářské prostory GUARD – Čechy, spol. s r. o., a zajistil uzavření dodatků číslo 1 ze dne 1. 3. 2010 ke třem ve výroku rozsudku specifikovaným smlouvám se společností PREdistribuce, a. s., na základě kterých na společnost EG–LINE, a. s., přešla zakázka na dodávku uzamykacích zámků a s tím spojených služeb, kterou původně společnost PREdistribuce, a. s., uzavřela se společností GUARD – Čechy, spol. s r. o., a za kterou společnost EG–LINE, a. s., poté, co nastoupila do pozice zhotovitele, inkasovala nejméně 12 120 963 Kč a upevnila své místo na trhu, přičemž společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., a EG–LINE, a. s., mají stejný předmět činnosti „Zámečnictví, nástrojářství“ a „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. K dokonání skutkové podstaty trestného činu obviněným P. F. došlo podle názoru nalézacího soudu za popsaných okolností již dáním popudu k uzavření předmětných smluv, tedy vyslovením souhlasu s jejich uzavřením. K dokončení celého trestněprávního postižitelného jednání pak došlo uzavřením těchto smluv (tj. vyvedením určitých majetkových hodnot z jedné společnosti do druhé), neboť v důsledku toho došlo k zásadnímu omezení podnikatelské činnosti společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., k výraznému úbytku jejích klientů a k poklesu jejího zisku. Při činění uvedených kroků byli obvinění vedeni především snahou usnadnit společnosti EG–LINE, a. s., vstup na příslušný segment trhu a současně na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., získat neoprávněné podnikatelské výhody a neoprávněný majetkový prospěch pro společnost EG–LINE, a. s. Tím, že na základě uzavřených dodatků číslo 1 ke třem ve výroku rozsudku specifikovaným smlouvám se společností PREdistribuce, a. s., na základě kterých na společnost EG–LINE, a. s., přešla zakázka na dodávku uzamykacích zámků a s tím spojených služeb, kterou původně společnost PREdistribuce, a. s., uzavřela se společností GUARD – Čechy, spol. s r. o., získala společnost EG–LINE, a. s., velkou konkurenční výhodu jednak na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., jednak i ostatních soutěžitelů na trhu. Nalézací soud proto uzavřel, že obviněný P. F. popsaným jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Ohledně jednání obviněného T. K. dospěl nalézací soud na základě zjištěného skutkového stavu věci k závěru, že jmenovaný obviněný jako jednatel společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., v kooperaci s obviněným P. F., v úmyslu opatřit neoprávněný prospěch nové společnosti EG–LINE, a. s., převedl na společnost EG–LINE, a. s., kontakty navázané s obchodními partnery společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., odborně kvalifikované zaměstnance, sídlo, movitý majetek a kancelářské prostory GUARD – Čechy, spol. s r. o., a podepsal jednak žádosti o změnu zhotovitele, jednak dodatky ke smlouvám specifikované ve výroku rozsudku. Podle nalézacího soudu nemá obviněný T. K. postavení speciálního subjektu podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, nepůsobil ve společnosti EG–LINE, a. s., což ale není rozhodné pro posouzení jeho jednání jako pomoci k přečinu podle § 255 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Bez jeho součinnosti spočívající zejména v prohlášení, které bylo součástí dodatku, že společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., s obsahem dodatku plně souhlasí a nemá proti němu námitek, by nebylo možné dosáhnout sledovaného cíle.

Odvolací soud se na základě učiněných skutkových zjištění s myšlenkovým postupem soudu prvního stupně ztotožnil a zaujal i stejné stanovisko, pokud jde o hodnocení subjektivní stránky jednání obou obviněných. Podle jeho mínění provedl nalézací soud všechny relevantní důkazy, které se ve vztahu k podané obžalobě nabízely a které mohly sloužit jako podklad pro jeho rozhodnutí, a dostál povinnosti objasňovat se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící ve prospěch obviněných i okolnosti svědčící v jejich neprospěch. I podle odvolacího soudu bylo snahou obou obviněných dosáhnout existence společnosti s předmětem činnosti zámečnictví, nástrojářství, která nebude zatížena žádným dluhem, a poté postupně přenést všechny aktivity na stranu zvýhodněného subjektu s konečným důsledkem ukončení činnosti subjektu znevýhodněného. Odvolací soud je přesvědčen o předchozí dohodě obou obviněných o všech zásadních okolnostech budoucích kroků vedoucích k přechodu práv vyplývajících ze smluv společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., se společností PREdistribuce, a. s., na společnost EG–LINE, a. s., proto posoudil námitku obviněných vytýkající nedostatek naplnění všech znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 255 odst. 1, 2 tr. zákoníku jako neopodstatněnou. Zcela bez pochybností pak podle něj byla zjištěna i subjektivní stránka daného trestného činu.

Nejvyšší soud na úvod konstatuje, že oba obvinění v podaných dovoláních převážně opakují námitky uplatněné již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvoláních proti rozsudku soudu prvního stupně, se kterými se nalézací i odvolací soud již dostatečně a řádným způsobem vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Navíc dovolací námitky obviněných jsou z podstatné části založeny na argumentaci, která uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídá. Jedná se o námitky, kterými obvinění brojí proti hodnocení v řízení provedených důkazů, odmítají učiněná skutková zjištění, provádí vlastní interpretaci důkazů a předkládají vlastní verzi průběhu skutkového děje. Konkrétně je za čistě skutkové nutno označit námitky, podle kterých nalézací soud nepřípustně dotvářel skutkový stav věci, námitky o jednostranném hodnocení provedených důkazů a námitky o údajné bagatelizaci či neprovedení obhajobou navrhovaných důkazů. Za relevantní výhradu nelze pak považovat ani výtku obviněného P. F., že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje také výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. řádu a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí zásada „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (ani žádný jiný, byť neuplatněný) dovolací důvod. Pod deklarovaný dovolací důvod nelze podřadit rovněž námitky obviněného P. F. o nepředvídatelnosti trestního postihu, neboť obviněný v této souvislosti zcela přehlíží učiněná skutková zjištění, jak bude dále rozvedeno.

Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nespadá ani obecná hmotněprávní námitka týkající nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, kterou v podaných dovoláních uplatnili oba obvinění. Ani jeden z obviněných totiž v tomto směru neuvádí žádné kvalifikované právní námitky. Naopak oba dovolatelé tuto námitku blíže upřesnili pouze námitkami čistě skutkovými. Obviněný P. F. v této souvislosti v rozporu s výsledky provedeného dokazování tvrdí, že mu úmysl nebyl prokázán, že naplnění subjektivní stránky nelze s jistotou z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu dovodit a že se žádného trestného činu nedopustil. Obviněný T. K. uvádí, že jeho úmyslem nebylo opatřit výhodu a prospěch obchodní společnosti EG–LINE, a. s., ale naopak zavázat tuto společnost dluhem 8 milionů Kč, ač bylo v průběhu řízení prokázáno, že toto jeho tvrzení se nezakládá na pravdě. Zmíněnými námitkami tak obvinění pouze polemizují se způsobem hodnocení důkazů ze strany soudů prvního a druhého stupně, jakož i s učiněnými skutkovými zjištěními, předkládají vlastní verzi skutkového děje a domáhají se toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byli stíháni. Takové námitky však nelze považovat z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za právně relevantní.

I přes výše uvedené se Nejvyšší soud uplatněnými skutkovými námitkami obviněných zabýval, a to z hlediska případného extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, ale takový extrémní nesoulad s ohledem na níže uvedené závěry reagující na konkrétní námitky obviněných neshledal.

Na úvod Nejvyšší soud připomíná, že trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku se podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 12. 8. 2017, dopustil ten, kdo jako podnikatel, společník, člen orgánu, zaměstnanec nebo účastník na podnikání dvou nebo více podnikatelů se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch uzavřel nebo dal popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikatelů nebo jejich podniků. Jednalo se o samostatnou skutkovou podstatu (tzv. selftrading) trestně postihující zneužívání postavení u dvou nebo více podnikatelů, a to bez ohledu na to, zda šlo o podnikatele fyzickou osobu nebo podnikatele právnickou osobu, a to zejména v oblasti konkurence v obchodní činnosti. Šlo o trestný čin úmyslný, proto se k jeho spáchání vyžadovalo zavinění ve formě úmyslu ve smyslu § 13 odst. 2 tr. zákoníku. Navíc však pachatel musel jednat v úmyslu přesahujícím objektivní stránku, tj. v tzv. druhém úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch. Výhoda i prospěch mohly mít materiální i nemateriální povahu a mohly mít jakoukoli podobu. Zpravidla se jednalo o výhody nebo prospěch hospodářské povahy. Pod pojmem uzavřením smlouvy je nutno rozumět včasné přijetí návrhu takové smlouvy, který musel být natolik určitý, aby jeho přijetím smlouva mohla vzniknout (musel mít zákonem stanovené podstatné náležitosti, popř. u tzv. inominátních – nepojmenovaných smluv minimální obsah k tomu, aby závazky smluvních stran byly dostatečně přesně stanoveny). Popudem k uzavření smlouvy měl zákon na mysli zejména návrh na uzavření smlouvy, ale i další jednání pachatele, které mělo vést k jednání o uzavření smlouvy, např. tzv. poptávka, která nebyla návrhem smlouvy, ale sloužila k zjištění možností, podmínek, ceny apod., a byla podkladem pro rozhodnutí o podání návrhu smlouvy, nebo i jakýkoli jiný, byť neformální popud ve formě nabídky, která neměla náležitosti návrhu smlouvy či ve formě podnětu apod. Nemuselo jít o uzavření smlouvy nebo popud k uzavření smlouvy jen mezi podnikateli, společnostmi nebo podniky, v nichž byl pachatel činný, ale postačilo, že šlo o smlouvu na úkor jednoho, popř. i více takových subjektů, v nichž pachatel působil jako podnikatel, společník, člen orgánu, zaměstnanec nebo účastník na jejich podnikání (viz R 36/2000 Sb. rozh. tr.). Pachatel pak musel dát popud nebo přímo uzavřít smlouvu, která byla nevýhodná pro jednu (nebo více) z organizací, v nichž pachatel působil (zákon zde používal pojem na úkor jednoho nebo více podnikatelů nebo jejich podniků). Nevýhodná byla podle daného ustanovení taková smlouva, která jakýmkoli způsobem znevýhodňovala jednoho podnikatele vůči druhému, přičemž nemuselo jít vždy jenom o finanční prospěch, i když tomu tak zpravidla bylo. Nevýhodnost uzavřené kupní smlouvy nebo popudu může mimo jiné spočívat již ve skutečnosti, že jeden z podnikatelů byl takovou smlouvou zbaven majetku sloužícího k jedinému reálně fungujícímu podnikání, a tím mu bylo znemožněno i toto podnikání samotné, z jehož výnosů byl podnikatel v době před uzavřením smlouvy schopen uhrazovat své závazky (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 2612 – 2618; dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2000, sp. zn. 4 Tz 2/2000, uveřejněný v časopisu Právní rozhledy č. 5/2000, s. 265, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 42/2007).

K naplnění subjektivní stránky pomoci k trestnému činu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se vyžaduje úmyslné zavinění pomocníka (§ 15 tr. zákoníku), které lze dovodit tehdy, jestliže pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání pachatele) tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele. Pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu (srov. Šámal. P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 349 s.). V případě pomocníka k trestnému činu podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku platí, že pomocníkovi musí být znám i výše uvedený specifický úmysl hlavního pachatele.

Po prostudování předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že společnost GUARD – Čechy, spol. s r.o., byla zapsána do obchodního rejstříku dne 15. 5. 2000, jejímž předmětem činnosti bylo původně „zámečnictví“, později „zámečnictví, nástrojářství“. Obviněný P. F. působil ve funkci jednatele této společnosti od 15. 5. 2000 do 24. 3. 2010 (viz č. l. 4594 spisu) a obviněný T. K. byl ve funkci jednatele společnosti od 15. 5. 2000 do 7. 4. 2010 (viz č. l. 4603 spisu). Smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 16. 3. 2010 převedl obviněný P. F. svůj obchodní podíl ve společnosti GUARD – Čechy, spol. s r.o., na obviněného T. K. (viz č. l. 4598 – 4599 spisu). Na valné hromadě konané dne 24. 3. 2010 pak obviněný T. K. dobrovolně hlasoval pro odvolání obviněného P. F. z pozice jednatele (viz notářský zápis založený na č. l. 4624 a násl. spisu) a odkoupil od něj jeho obchodní podíl.

V roce 2005 obvinění se společností GUARD – Čechy, spol. s r.o., vyhráli výběrové řízení na dodávku uzamykacích systémů pro objednatele PREdistribuce, a. s. Rámcová kupní smlouva o dodávce zboží byla podepsána dne 15. 9. 2005 (č. l. 1533 a násl. spisu). Na ní navazovaly další smlouvy, a to smlouva o dílo č. PS222006/008 ze dne 1. 11. 2006 (č. l. 1488 a násl. spisu), kterou se společnost GUARD – Čechy, spol. s r.o., zastoupená obviněným T. K., zavázala pro společnost PREdistribuce, a. s., upravit energetické vložky 566NK na vložky atypické délky (čl. I smlouvy), dále servisní smlouva č. PS21000107/072 ze dne 30. 8. 2007 (č. l. 1471 a násl. spisu), kterou se společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., zastoupená obviněným P. F., zavázala pro společnost PREdistribuce, a. s., zabezpečovat záruční a pozáruční servisní služby k systému bezobslužného výdeje klíčů KEYBOX bezpečnostního systému ALTEX a dne 11. 12. 2009 obviněný P. F. za společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., podepsal se společností PREdistribuce, a. s., smlouvu o dílo č. PS21000110/010 (č. l. 1401 a násl. spisu), jejímž předmětem bylo dodání kompletního zámku a jeho namontování do dělících skříní za účelem jejich uzamčení (čl. 2.2 smlouvy). Posledně uvedená smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2011 a zhotovitel se v ní zavázal vybavit dělící skříně NN uzamykacím systémem v počtu cca 7 872 kusů zámků do 31. 12. 2011 (čl. 2.3, 3.1 smlouvy). Všechny výše specifikované smlouvy se odvíjely od výsledků výběrového řízení, které zadala společnost Pražská energetika, a. s., která je mateřskou společností společnosti PREdistribuce, a. s.

Společnost EG–LINE, a. s., vznikla pod jménem ERZINCAN, a. s., dne 18. 1. 2008. Obviněný P. F. zakoupil její akcie dne 20. 4. 2009 a ode dne 4. 5. 2009 je zapsán jako její jediný člen představenstva a zároveň jediný akcionář, společnost přejmenoval na EG–LINE, a. s., a mezi předměty podnikání společnosti nechal zapsat „zámečnictví, nástrojářství“.

Dokazováním vyšlo najevo, že společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., prodala veškerý svůj majetek společnosti EG–LINE, a. s. Tato skutečnost vyplývá z výpovědí obou obviněných i z faktur splatných v období září až prosince roku 2009 založených ve spise (viz výpovědi obviněných na č. l. 5763-5764, 5778, faktury založené na č. l. 308 a násl. spisu). Převedeni do nové společnosti EG-LINE, a. s., byli i všichni zaměstnanci společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., jak vypověděl obviněný P. F. u hlavního líčení konaného dne 29. 2. 2016 (viz č. l. 5762 spisu). Ze zprávy Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 11. 2014 (viz č. l. 843 spisu) vyplývá, že zaměstnanci společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., Z. F., J. M., Z. R. a M. S. ukončili činnost ve společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., dne 31. 5. 2009 a od 1. 6. 2009 byli zaměstnáni ve společnosti EG–LINE, a. s. Ve společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., nezůstalo de facto vůbec nic. Společnost EG–LINE, a. s., si ponechala také sídlo společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., v Nádražní ulici v Praze 5, přičemž společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., formálně přesídlila na adresu nám. 14 října, Praha 5. Svědek S. F., pronajímatel objektu v Nádražní ulici, vypověděl, že mu obviněný P. F. řekl, že společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., končí, že z ní bude společnost EG–LINE, a. s., a že podstata se nemění. Nájem společnosti EG–LINE, a. s., započal od 1. 6. 2009 (č. l. 1287 spisu).

Podstatná je z hlediska posuzované věci zejména skutečnost, že v řízení bylo bez pochybností prokázáno, že obvinění zajistili také přechod shora zmíněné zakázky pro společnost PREdistribuce, a. s., na společnost EG–LINE, a. s., a to třemi dopisy shodného znění ze dne 1. 3. 2010 nazvanými „Žádost o ukončení smlouvy o dílo č. PS222006/008, č. PS21000107/072 a č. 21000110/010 a následné uzavření nové smlouvy na společnost EG–LINE, a. s., z důvodu organizačních změn ve společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o.“ (viz dopisy na č. l. 1492, 1479, 1406 spisu). Obviněný T. K. za společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., a obviněný P. F. za společnost EG–LINE, a. s., požádali těmito dopisy společnost PREdistribuce, a. s., o ukončení smluv o dílo č. PS222006/008, PS21000107/072 a 21000110/010 a následné uzavření nových smluv se společností EG–LINE, a. s. Tento požadavek odůvodnili organizačními změnami ve společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o. Obvinění v dopisech výslovně uvedli: „Od 1. 3. 2010 rozhodnutím jednatelů přešla oddělení obchodu a servisu GUARD – Čechy, spol. s r. o., na společnost EG–LINE, a. s. Veškeré obchodní podmínky, práva a povinnosti vyplývající z našich smluvních vztahů ponecháváme zachovány. Rovněž nedošlo k personálním změnám a osoby, se kterými jste byli v kontaktu, nadále zůstávají Vašimi kontaktními osobami.“ Současně obvinění v příslušných dopisech navrhli uzavření nových smluv o dílo za stejných podmínek se zhotovitelem EG–LINE, a. s. Na základě těchto dopisů byly vypracovány a podepsány dodatky číslo 1 ke všem třem výše uvedeným smlouvám číslo PS222006/008, PS21000107/072 a PS21000110/010 (viz dodatky na č. l. 1405, 1477 a 1490 spisu). Dodatek č. 1 ze dne 1. 3. 2010 ke smlouvě o dílo č. PS21000110/010 za společnost EG–LINE, a. s., podepsal obviněný P. F. a obviněný T. K. svým podpisem stvrdil, že společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., s obsahem dodatku plně souhlasí a nemá proti němu námitek. Na tomto dodatku jsou úředně ověřené podpisy obou obviněných ze dne 26. 3. 2010, tj. ze dne, kdy obviněný P. F. již nebyl jednatelem ani společníkem společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o. Dodatky ke smlouvám č. PS222006/008, PS21000107/072 jsou datovány dne 1. 3. 2010 a za společnost EG–LINE, a. s., je podepsal obviněný P. F. I jejich součástí je prohlášení obviněného T. K., že společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., s obsahem dodatku plně souhlasí a nemá proti němu námitek. Na těchto dodatcích již nejsou úředně ověřené podpisy obviněných. Článek 1 dodatků stanoví, že: „Společným dopisem zhotovitele GUARD – Čechy, spol. s r. o., a společností EG–LINE, a. s., adresovaném objednateli, bylo oznámeno, že z důvodů organizačních změn účinných od 1. 3. 2010 bylo převedeno rozhodnutím jednatelů oddělení obchodu a servisu společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., do společnosti EG–LINE, a. s., která tímto vstoupila do všech práv a povinností plynoucích z této smlouvy namísto původního zhotovitele.“

Nalézací i odvolací soud přitom podle učiněných skutkových zjištění dospěly ke správnému závěru, že obsah tří výše zmíněných dopisů ze dne 1. 3. 2010 (viz dopisy na č. l. 1492, 1479, 1406 spisu) neodpovídá skutečnosti, neboť jednáním obviněných nedošlo k pouhému převedení oddělení obchodu a servisu společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., na společnost EG–LINE, a. s., nýbrž podnět se týkal dvou zcela samostatných subjektů, o čemž oba obvinění jednoznačně věděli. Navíc u listin označených jako dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo č. PS21000110/010, dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo č. PS21000107/072 a dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo č. PS222006/008, nejde o dodatky k uzavřeným smlouvám, ale jedná se o ukončení smluvního vztahu mezi společnostmi GUARD – Čechy, spol. s r. o., a PREdistribuce, a. s., a uzavření nových smluv mezi společnostmi EG–LINE, a. s., a PREdistribuce, a. s. Také této skutečnosti si oba obvinění museli být vědomi, což mimo jiné vyplývá i z toho, že ve třech společně podepsaných dokumentech ze dne 1. 3. 2010 nazvaných „Žádost o ukončení smlouvy o dílo č. PS222006/008, č. PS21000107/072 a č, 21000110/010 a následné uzavření nové smlouvy na společnost EG–LINE, a. s., z důvodu organizačních změn ve společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o.“ (viz dopisy na č. l. 1492, 1479, 1406 spisu), toto přímo vyjádřili v označení věci, jíž se jejich podnět týká.

Ač si tedy obvinění nepochybně byli vědomi skutečnosti, že všechny tři ve výroku o vině specifikované smlouvy sjednané mezi společností GUARD – Čechy, spol. s r. o., a společností PREdistribuce, a. s., se odvíjely od výsledků výběrového řízení a při vědomí rozsahu a podmínek předmětné zakázky pro společnost PREdistribuce, a. s., převedli tuto velice lukrativní zakázku ze společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., na společnost EG–LINE, a. s. Je zřejmé, že oba obvinění tak jednali s cílem sjednat pro společnost EG–LINE, a. s., výhodu spočívající v získání lukrativní zakázky bez účasti ve výběrovém řízení, a to na úkor společnosti GUARD – Čechy, spol. s r. o., neboť společnost GUARD – Čechy, spol. s r. o., za převod této zakázky nezískala žádné protiplnění.

Znalkyně z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, Ing. Soňa Nováková, Ph.D., mimo jiné zpracovala bilanční analýzu hospodaření společnosti EG–LINE, a. s., za období let 2008, tedy od jejího vzniku, až do roku 2011 a ze závěrů znaleckého zkoumání vyplynulo, že hospodaření této společnosti bylo po celé sledované období ziskové, nicméně k významnému nárůstu ziskovosti došlo v roce 2011, kdy je zřetelné, že společnost začala mnohem více prosperovat (viz výpověď znalkyně u hlavního líčení konaného dne 1. 3. 2016 na č. l. 5817 a násl. spisu). Z bilanční analýzy se podává, že v roce 2011 došlo ke skokovému nárůstu zisku společnosti EG–LINE, a. s., ze 130 000 Kč za rok 2010 na 687.000,- Kč, přičemž tento nárů