5 Tdo 1393/2013 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1393/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 2. 2014 Spisová značka:5 Tdo 1393/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1393.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 tr. zákoníku § 15 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 4. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1393/2013-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2014 o dovolání obviněného T. H. N., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. 44 To 385/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 40/2013, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. 44 To 385/2013, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 2 T 40/2013. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 p ř i k a z u j e , aby věc obviněného T. H. N. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 2 T 40/2013, byl obviněný T. H. N. uznán vinným přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že dne 20. 9. 2012 na trase Ho Chi Minh City – Paříž – Praha, letecky dovezl ve svém cestovním zavazadle mimo jiné i 25 ks kabelek označených ochrannou známkou Louis Vuitton a 6 ks kabelek označených ochrannou známkou Burberry, které byly přihlášeny použitím zeleného východu na letišti Praha – Ruzyně označeného „nic k proclení“ k propuštění do volného oběhu, ačkoli k tomu neměl souhlas majitelů ochranných známek: 1) společnosti Louis Vuitton Malletier, kdy zboží označené ochrannou známkou Louis Vuitton bylo zástupcem majitele ochranné známky, AK Rott, Růžička & Guttmann, se sídlem Vinohradská 37/938, Praha 2, označeno jako padělky, 2) společnosti Burberry Limited, kdy zboží označené ochrannou známkou Burberry bylo zástupcem majitele ochranné známky, React Czech Republic & Slovakia, se sídlem Ostrovského 30, Praha 5, označeno jako padělky, čímž porušil ustanovení § 8 odst. 1, 2, 3 písm. c), § 18 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, neboť zasáhl do práv majitelů shora uvedených ochranných známek. Za tento trestný čin byl obviněný T. H. N. odsouzen podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí 25 kusů kabelek označených ochrannou známkou Louis Vuitton a 6 ks kabelek označených ochrannou známkou Burberry. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené společnosti Louis Vuitton Malletier, zastoupená Patentovou, známkovou a advokátní kanceláří Rott, Růžička & Guttmann se sídlem Praha 2, Vinohradská 37, a Burberry Limited, zastoupená Markétou Shubik, Praha – Podolí, Terasovitá 957/7, se svými nároky na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Městský soud v Praze, který projednal odvolání obviněného T. H. N. jako soud odvolací, rozhodl rozsudkem ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. 44 To 385/2013, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen pouze ve výroku, jímž byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let (2 let), a to při nezměněném výroku o vině přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. 44 To 385/2013, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 2 T 40/2013, podal obviněný T. H. N. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Václavka dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž namítal, že u předmětného skutku zcela absentuje subjektivní stránka trestného činu, resp. prokázání úmyslného zavinění popsaného jednání. Z obsahu napadaného rozhodnutí nikterak nevyplývá, že by se dovolatel úmyslně dopustil jakéhokoliv protiprávního jednání, ba naopak se jeví jako logické, že při pouhém převozu dárku (doloženým čestným prohlášením odesílatele) nevěděl, co přesně převáží, jelikož obsah zásilky nikterak nekontroloval. Nad rámec uvedeného lze uvést, že i kdyby hypoteticky dovolatel obsah zásilky kontroloval, tak i tak je otázkou, nakolik by byl schopen odhalit předmětné padělky, přičemž z fotodokumentace předmětného zboží spíše vyplývá, že laik není schopen zmíněné falsum odhalit. Ve výše uvedené souvislosti dovolatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1191/2007, na jehož základě byl obžalovaný zproštěn obžaloby, a to v daleko skutkově závažnější situaci, neboť věděl, jaké zboží převáží. Zmíněné rozhodnutí popisuje situaci, kdy obviněný na rozdíl od dovolatele, sice věděl, jaké zboží převáží, nicméně to samo o sobě neprokazuje, že si byl vědom toho, že se jedná o padělky, jelikož z ničeho nevyplývá, zdali laik (obviněný) mohl falsum odhalit, přičemž dále nebylo prokázáno, že by obviněný věděl o tom, že je zboží určeno k maloobchodnímu prodeji. Dovolatel je tedy toho názoru, že v jeho případě nebylo prokázáno (ve smyslu pravidel pro hodnocení důkazů), že by se popsaného jednání dopustil minimálně v režimu nepřímého úmyslu, a to nejen ve vztahu k převozu zboží, ale i k prokázání jeho znalosti o předmětném falsu či k prokázání znalosti ohledně toho, že má být předmětné zboží uvedeno (na základě jednání dovolatele) do oběhu. Dovolatel dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 5 Tdo 938/2011. Ačkoliv je pravdou, že dovolatel na zmíněném letišti prošel sektorem označeným jako „nic k proclení“, tak z této skutečnosti nelze dovozovat nic o jeho úmyslu spáchat trestný čin, jelikož nevěděl-li co převáží, a nebyl-li ani vlastníkem předmětného zboží, tak musel být přesvědčen o tom, že neveze nic k proclení, pročež postupoval zcela správně. Z odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze vyplývá, že si byl zmíněný soud vědom důkazní nouze, pročež zpochybnil čestné prohlášení odesílatele zboží tím, že bylo vyhotoveno v roce 2012 (ačkoliv trestní řád nezná institut koncentrace řízení), a tím, že nemá takovou hodnotu jako výslech odesílatele. Nenařídil-li soud výslech odesílatele zboží, a zároveň zpochybňuje důkazní hodnotu čestného prohlášení odesílatele, tak se jedná o chybné hodnocení důkazního materiálu, přičemž rovněž skutečnost, že byl předmětný dokument založen do spisového materiálu až v odvolacím řízení, nikterak nezpochybňuje jeho pravost. Zmíněný soud dále postupoval ve vztahu k dovolateli diskriminačně, neboť jeho jednání paušálně podřadil pod jiná jednání, která jsou trestná. Konečně také dovolatel vytkl argumentaci odvolacího soudu, že paušalizace jeho jednání, resp. srovnání s údajně obvyklou praxí občanů Vietnamu je vysoce zavádějící. Jednání dovolatele by mělo být posuzováno izolovaně, a absence prokázání úmyslného jednání nemůže být nahrazována odkazem na jakousi „obvyklou praxi“. Z výše uvedených důvodů dovolatel uvedl, že pokládá výrok o vině za nezákonný, přičemž rovněž napadl výrok o trestu, jelikož dovolatel není vlastníkem předmětného padělaného zboží, a tudíž mu nemůže být uložen trest propadnutí věci. Závěrem svého mimořádného prostředku tak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozhodnutí nalézacího, tak i odvolacího soudu, věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, a to podle závazných pokynů Nejvyššího soudu. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného T. H. N. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom směru, že z obsahu dovolání především není patrno, proti kterému rozhodnutí je podáno. Samotný dovolatel to výslovně neuvádí a v bodu III. hovoří jen obecně o „napadeném rozhodnutí“. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vztahuje k „postupu“ nalézacího i odvolacího soudu a výslovně podává dovolání „jak do výroku o vině, tak i do výroku o trestu“. Z dalšího textu dovolání lze dovodit, že uvedený důvod se má