5 Tdo 1427/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1427/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 3. 2016 Spisová značka:5 Tdo 1427/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.1427.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže Dotčené předpisy:§ 248 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 6. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1427/2015-108 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2016 o dovoláních, která podali obvinění Ing. P. K. , H. Z. , a Ing. J. S. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 1 To 97/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 3/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných Ing. P. K. , H. Z. a Ing. J. S. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 68 T 3/2013, byli všichni obvinění (včetně spoluobviněné J. O. , která v této věci nepodala dovolání) uznáni vinnými přečinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, jehož se dopustili ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obviněnému Ing. P. K. byl podle § 248 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon soud podmíněně odložil podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu dvou let. Rovněž mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, prokuristy a obdobné funkce v obchodních společnostech a družstvech na dobu tří let, a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty blíže specifikované ve výroku o trestu tohoto rozsudku. Obviněným H. Z. a Ing. J. S. soud uložil podle § 248 odst. 1 tr. zákoníku tresty odnětí svobody v trvání jednoho roku, jejichž výkon podmíněně odložil podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost D PLAST, a. s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Výše uvedeného trestného činu se obvinění ve stručnosti dopustili tím, že v době nejméně od 27. 1. 2011 do 13. 2. 2012, se záměrem získat pro obchodní společnost 3VH Plastics, s. r. o., respektive pro sebe jako její zaměstnance, neoprávněný majetkový prospěch, bez svolení a tedy v rozporu s ustanoveními § 18 a § 44 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), využili know-how obchodní společnosti D PLAST, a. s., zejména informace o technologii výroby poplastovaných plechů značky Viplanyl, o recepturách na výrobu plastisolů, o strategii prodeje a o odběratelích, k nimž získali přístup v průběhu svého zaměstnání u této obchodní společnosti, a které byly také s jejich vědomím utajovány a chráněny jako obchodní tajemství ve smyslu § 17 obch. zák., přičemž obvinění jednali (konkrétní způsob jednání jednotlivých obviněných je blíže popsán ve výroku o vině napadeného rozsudku) v úmyslu umožnit konkurenční obchodní společnosti 3VH Plastics, s. r. o., založené dne 14. 2. 2011, sestavit specifické nanášecí zařízení na výrobu poplastovaných plechů, opatřit všechen potřebný materiál a bez vlastní odpovídající přípravy zahájit výrobu a prodej poplastovaných plechů, které svými vlastnostmi byly prakticky totožné s výrobkem značky Viplanyl dodávaným na trh obchodní společností D PLAST, a. s., a jež byly i jejím dosavadním odběratelům poté nabízeny pod značkou Fatranyl, přičemž obchodní společnost 3VH Plastics, s. r. o., prodejem tohoto zboží dosáhla v průběhu roku 2011 čistého zisku ve výši nejméně 135 000 Kč. Proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni obvinění a v neprospěch obviněných rovněž státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně. Vrchní soud v Olomouci o těchto odvoláních rozhodl usnesením ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 1 To 97/2014, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná. Citované rozhodnutí soudu druhého stupně napadli obvinění Ing. P. K. , H. Z. a Ing. J. S. dovoláním. Obviněný Ing. P. K. podal toto dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Radovana Zubka, obviněná H. Z. prostřednictvím obhájkyně Mgr. Soni Kozové a obviněný Ing. J. S. prostřednictvím obhájkyně Mgr. Markéty Vojtáškové. Všichni dovolatelé uplatnili svůj mimořádný opravný prostředek odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný Ing. P. K. nejprve vznesl námitku týkající se soudy zjištěné výše neoprávněné výhody. Podle závěrů soudů obou stupňů získala obchodní společnost 3VH Plastics, s. r. o. neoprávněnou výhodu odpovídající čistému zisku ve výši 135 000 Kč za účetní období roku 2011. Podle obviněného Ing. P. K. však tzv. skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vymezuje protiprávní období od 27. 1. 2011 do 13. 2. 2012, přičemž podle vyjádření znalkyně nemuselo celkové hospodaření s přihlédnutím k počátku roku 2012 skončit s žádným ziskem, případně mohlo být i ztrátové. Odvolací soud k obviněnými tvrzené ztrátě (na úrovni teoretických úvah) poukázal na své stanovisko o využitelnosti písemností vyhotovených právnickou osobou jako podkladu pro tvorbu skutkových zjištění (viz strana 13 až 14 rozhodnutí odvolacího soudu). Tyto úvahy však podle obviněného Ing. P. K. nejsou správné, neboť v opačném případě by nebylo třeba vypracovávat znalecký posudek, a mohlo by se vycházet výlučně z listin právnických osob. Navíc obviněný při těchto úvahách o možné ztrátě za období od 1. 1. 2012 do 13. 2. 2012 vycházel toliko ze znaleckého posudku znalkyně Jarmily Trnkalové a znaleckého posudku znaleckého ústavu A&CE Consulting, s. r. o., podle nichž mohla obchodní společnost 3VH Plastics, s. r. o., za leden 2012 vygenerovat ztrátu ve výši až 892 000 Kč. Obviněný dále podotkl, že soud prvního stupně byl schopen snížit hodnotu čistého zisku dosaženého obchodní společností 3VH Plastics, s. r. o., za sledované období z částky 9 745 320 Kč (viz původní rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 68 T 3/2013) na současných 135 000 Kč. Takový rozdíl sám o sobě budí pochybnosti o řádném zjištění výše neoprávněné výhody. Dovolatel odkázal na pojem tzv. čistého prospěchu, který byl blíže vyložen např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 5 Tdo 136/2008. Následně se obviněný zaměřil na podle jeho názoru nesprávné právní posouzení znaku obchodního tajemství. Úvodem obecně namítl, že se soud prvního stupně vyhnul hodnocení problematiky obchodního tajemství ve smyslu § 17 obch. zák. a jeho jednotlivými zákonnými náležitostmi se prakticky nezabýval. K tomu obviněný odkázal na jednotlivá rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (ze dne 19. 4. 2013, 3. 8. 2015 a 17. 7. 2015), která se týkala posouzení případného zásahu do průmyslových práv obchodní společnosti D PLAST, a. s., a dovodil, že Úřad průmyslového vlastnictví opakovaně svými rozhodnutími potvrdil, že vše o výrobku Viplanyl (typ poplastovaného plechu vyráběného obchodní společností D PLAST, a. s.) bylo známo dávno před tím, než se obchodní společnost 3VH Plastics, s. r. o., začala výrobou poplastovaného plechu zabývat. Svou výhradu proto založil na tom, že v daném případě nebyl naplněn jeden ze znaků „obchodního tajemství“ spočívající v nedostupnosti skutečností tvořících jeho předmět v příslušných obchodních kruzích. Rovněž nebyl podle dovolatele naplněn další znak zajištění utajení skutečností tvořících obchodní tajemství. V případě PVC plastisolů měla do míchárny přístup celá řada zaměstnanců i z jiných obchodních společností, školní exkurze apod. Kromě toho zaměstnanci míchárny sice měli povinnost vkládat receptury do trezoru v dílně, avšak nebyla jimi dostatečně dodržována ani kontrolována a vynucována ze strany pověřených zaměstnanců obchodní společnosti D PLAST, a. s. Obviněný rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1568/2006, a na odborné vyjádření prof. JUDr. Petra Hajna, DrSc., ze dne 17. 10. 2013, týkající se trvání obchodního tajemství ve smyslu § 17 a § 19 obch. zák. Obviněný Ing. P. K. závěrem svého dovolání uzavřel, že nebyly naplněny veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomou