5 Tdo 1548/2014 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1548/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 2. 2015 Spisová značka:5 Tdo 1548/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.1548.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinností v řízení o konkursu Zavinění Dotčené předpisy:§ 126 odst. 1 tr. zák. § 4 písm. b) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 5. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1548/2014-94 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2015 o dovolání obviněné JUDr. J. S. , roz. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 68 To 447/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 221/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné JUDr. J. S. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 4 T 221/2008, byla obviněná JUDr. J. S. uznána vinnou trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb., ve znění platném ke dni 16. 1. 2007, dále jen „tr. zák.“), a trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byla obviněná JUDr. J. S. odsouzena podle § 158 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle § 59 odst. 1 tr. zák. jí byla stanovena zkušební doba v trvání 2 (dvou) let. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, který jako soud odvolací projednal odvolání obviněné JUDr. J. S. a Okresního státního zástupce v Novém Jičíně, rozhodl rozsudkem ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 68 To 447/2012, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou JUDr. J. S. uznal vinnou, že v době od 31. 8. 2005 do 16. 1. 2007 v P. , okres P. , v místě sídla svého exekučního úřadu, jako soudní exekutorka, v souvislosti s její vedenou exekucí proti povinnému obchodní společnosti WTA FINANCE CONSULTING, s. r. o., se sídlem v Praze 1, ul. Na Příkopě 17, pod sp. zn. 084EX 328/05, v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. a), e) a § 18 odst. 4 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v tehdy platném znění, i přes výzvy a urgence konkursního Městského soudu v Praze a správkyně konkursní podstaty společnosti WTA FINANCE CONSULTING JUDr. V. S. , a ani přes tři pořádkové pokuty ve výši 10 000 Kč, 40 000 Kč a 50 000 Kč uložené jí z důvodu nesplnění výzev Městským soudem v Praze, neoprávněně zadržovala a odmítala vydat správkyni konkursní podstaty JUDr. V. S. peněžní prostředky v úhrnné výši 1 242 492 Kč, které měla deponované na bankovním účtu a které jí byly na účet zaslány v souvislosti s exekucí vedenou proti výše jmenovanému povinnému před prohlášením konkursu, k čemuž došlo dne 10. 8. 2005 a o čemž se dozvěděla nejpozději dne 31. 8. 2005, přičemž tyto peněžní prostředky zaslala správkyni konkursní podstaty společně s dalšími peněžními prostředky získanými v souvislosti se shora uvedenou exekucí ve dnech 15. 12. 2006 a 16. 1. 2007, přičemž od počátku byla minimálně srozuměna s tím, že v důsledku tohoto jejího jednání bude správkyně konkursní podstaty nucena vyvinout nadměrné úsilí směřující k získání peněžních prostředků spadajících do konkursní podstaty, kdy dojde k bezdůvodným průtahům v rámci zjištění a zpeněžení konkursní podstaty ve smyslu ustanovení § 17 a násl. zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v tehdy platném znění, čímž spáchala trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byla nově odsouzena podle § 126 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle § 59 odst. 1 tr. zák. jí byla stanovena zkušební doba v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce soudního exekutora na dobu 2 (dvou) let. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 68 To 447/2012, ve věci Okresního soudu v Přerově vedené pod sp. zn. 4 T 221/2008, podala obviněná JUDr. J. S. prostřednictvím obhájce JUDr. Radovana Zubka dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatelka konkrétně uvedla, že má stále za to, že k řádnému výslechu svědků vázaných zákonnou povinností mlčenlivosti bylo třeba takové svědky o právním stavu vyrozumět, výslovně udělit souhlas s jejich výslechem a řádně je k tomu poučit. Vzhledem k dikci zákona má za to, že kromě vysvětlení situace svědkovi měla být tato okolnost, tedy udělení souhlasu soudcem, také zaprotokolována. Má proto za to, že výslech svědků P. , P. , H. , D. –Š. , V. , B. , K. a D. byl proveden v rozporu se zákonem, protože nedošlo ke zbavení povinnosti mlčenlivosti řádným postupem podle § 8 odst. 5 tr. ř. Výslech uvedených svědků byl proto proveden v rozporu s ustanovením § 99 odst. 2 tr. ř. V řízení tedy obhajoba nerozporovala využití ustanovení § 8 odst. 5 tr. ř., namítala však, že zákonem předvídaný postup nalézací soud nerespektoval. Následně se dovolatelka opětovně zabývala vztahem exekučního a konkursního řízení. Dovolatelka nejprve poznamenala, že pouze Nejvyšší soud se vyjadřoval k této otázce ve svém usnesení ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1073/2013, kdy dospěl, zjednodušeně, k závěru, že finanční prostředky získané v exekuci před prohlášením konkursu na majetek povinného, dosud nevyplacené oprávněnému, jsou součástí konkursní podstaty a exekutor je povinen tyto vydat správci konkursní podstaty. Obhajoba vzala na vědomí, že Nejvyšší soud oproti obhajobě zaujal opačný názor, avšak s tím spojil z procesního hlediska pokyn dalšího postupu v tom, že pokud jeho názor ke konkurenci exekučního a konkursního řízení převezme též obžaloba, je nezbytné změnu právního posouzení včetně otázek předběžných a podstatných pro právní kvalifikaci provádět cestou iniciativy obžaloby s umožněním procesní reakce obhajoby a naopak. Obžaloba sice automaticky převzala právní názor Nejvyššího soudu bez dalšího, avšak o této skutečnosti se obhajoba dozvěděla až ze závěrečné řeči intervenující státní zástupkyně přednesené před vyhlášením rozhodnutí odvolacím soudem. Obhajoba tak nemohla předem předvídat, zda obžaloba právní názor Nejvyššího soudu převezme, a pokud i ano, zda se tak stane s úpravami nebo bez jakékoliv modifikace. Za daného stavu věci tak obhajoba byla zbavena možnosti ke změněnému právnímu názoru obžaloby zaujmout stanovisko. Stejně tak odvolací soud měl, podle pokynu Nejvyššího soudu, při akceptaci předmětného právního názoru Nejvyššího soudu, při zachování požadavku předvídatelnosti meritního rozhodnutí, stranám svůj právní názor sdělit, aby se k němu mohly vyjádřit. Ani tento pokyn Nejvyššího soudu splněn nebyl a až z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se strany dozvěděly, že odvolací soud právní názor soudu Nejvyššího, rovněž beze změny, plně převzal. Kromě toho má obhajoba i nadále za to, že zaplacením pohledávky povinného jeho dlužníkem k rukám exekutora pohledávka povinného zaniká a následné vypořádání exekutorem takto přijatých finančních prostředků je věcí vnitřního uspořádání mezi exekutorem a oprávněným. A zaniklou (neexistující) pohledávku nemůže správce konkursní podstaty sepsat do soupisu konkursní podstaty a tato neexistující pohledávka nemůže tvořit součást konkursní podstaty ani ex lege, tedy bez aktivity správce konkursní podstaty. Teprve až okamžik prohlášení konkursu se tento stav mění tak, že od tohoto dne není dlužník povinného oprávněn s důsledky splnění dluhu a tím zániku závazku plnit jinam než ve prospěch konkursní podstaty, tj. k rukám správce konkursní podstaty. V ostatním a v podrobnostech dovolatelka odkázala na argumentaci předloženou v předchozím dovolání. K právnímu posouzení skutku dovolatelka namítala, že byla odsouzena za to, že prostředky nevydala, přestože „od počátku byla minimálně srozuměna s tím, že v důsledku tohoto jejího jednání bude správkyně konkursní podstaty nucena vyvinout nadměrné úsilí směřující k získání peněžních prostředků spadajících do konkursní podstaty, kdy dojde k bezdůvodným průtahům v rámci zjištění a zpeněžení konkursní podstaty ve smyslu ustanovení § 17 a násl. zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v tehdy