5 Tdo 165/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 165/2015 citace  Název judikátu:Skutkové námitky v řízení o dovolání Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 2. 2015 Spisová značka:5 Tdo 165/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.165.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 6. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 165/2015-18 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2015 o dovolání, které podal obviněný J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 10 To 193/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 20/2014, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný J. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 8 T 20/2014, uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 67 odst. 3 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb s výší jedné denní sazby 300 Kč, tedy v celkové výměře 15 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Postupem podle § 229 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody, kterou uplatnila poškozená P. Ř. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jičíně odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 10 To 193/2014, tak, že obě odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného postupovaly soudy nižších stupňů nesprávně při posouzení typu smlouvy, na základě které převzal peněžní prostředky od poškozené P. Ř. Obviněný zaměřil své námitky i proti závěru o společenské škodlivosti spáchaného činu a vytkl též nesprávné vyhodnocení provedených důkazů a porušení zásady presumpce neviny a pravidel „in dubio pro reo“ a „ultima ratio“. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jičíně a aby podle § 265m odst. 1 tr. řádu ve věci sám rozhodl rozsudkem, anebo aby okresnímu soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného J. Š. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru odpovídá popis skutku zákonným znakům přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným. Jak dále státní zástupkyně zdůraznila, k trestní odpovědnosti za tento přečin se nevyžaduje existence smlouvy o obstarání věci, ale rozhodující je dohoda stran ohledně účelu svěření věci. Za významné považuje státní zástupkyně i zjištění soudů nižších stupňů, že obviněný nevrátil svěřené peníze v dohodnuté době, resp. vrátil poškozené jen jejich část s odkazem na vynaložené náklady obstaravatelské činnosti. Vzhledem k tomu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou důvody dovolání. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. Pokud jde o dovolací důvod, obviněný J. Š. opírá své přesvědčení o jeho naplnění o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný J. Š. však ve svém dovolání nevytýká soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva v uvedeném smyslu, protože neuvádí, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nekonkretizuje, které zákonné znaky přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Jak ostatně sám obviněný výslovně zdůraznil, podle jeho názoru mělo dojít k procesnímu pochybení při hodnocení některých důkazů, přičemž obviněný předkládá vlastní verzi skutkového stavu, zejména pokud jde o otázku, jak měly být posouzeny okolnosti předání a použití peněžních prostředků na obstarání ojetého motorového vozidla pro poškozenou P. Ř. Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení toho skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotně právního posouzení, jak o tom svědčí i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno. Formulace dovolacího důvodu, který uplatnil obviněný, totiž znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Vzhledem k tomu nemůže obstát ani tvrzení obviněného, podle kterého soudy nižších stupňů bez důvodných pochybností nezjistily skutkový stav věci a pečlivě nehodnotily důkazy, neboť taková argumentace se vůbec netýká otázek hmotného práva, ale jen zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením provedených důkazů. Obdobné konstatování platí rovněž pro tu dovolací námitku obviněného, jejímž prostřednictvím vytkl nedodržení zásady presumpce neviny a pravidla „in dubio pro reo“. I v tomto případě jde o instituty procesního práva (§ 2 odst. 2 tr. řádu), jejichž případné porušení není způsobilé založit existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o nějž obviněný opřel své dovolání. Nejvyšší soud tudíž považuje i zmíněnou námitku za takovou, která neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, takže ji nemohl učinit předmětem svého posuzování. Totéž platí o pouhém obecném tvrzení obviněného, jímž zpochybnil společenskou škodlivost spáchaného činu. K námitkám obviněného J. Š., v nichž soudům nižších stupňů vytkl, že se údajně nedostatečně vypořádaly s posouzením typu soukromoprávní smlouvy, kterou měl uzavřít s poškozenou P. Ř., uvádí Nejvyšší soud následující. Přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí pachatel, který si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, jež mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. K trestní odpovědnosti za tento přečin se vyžaduje úmyslné zavinění (§ 13 odst. 2, § 15 tr. zákoníku). Jak přitom vyplývá z popisu skutku uvedeného ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný J. Š. dne 28. 4. 2013 v H., okres J., uzavřel s P. Ř. ústní dohodu o obstarání věci, v které se zavázal, že jí zprostředkuje nákup ojetého motorového vozidla tovární značky Hyundai Getz za cenu nepřevyšující 100 000 Kč, přičemž dne 29. 4. 2013 na parkovišti před sídlem obchodní společnosti Trevos, a. s., v M., okres S., převzal na podkladě předchozí vzájemné domluvy vyplývající z uzavřené smlouvy od P. Ř. finanční hotovost ve výši nejméně 10 000 Kč jako zálohu na nákup vozidla, kterou si i přes následné odstoupení od smlouvy ponechal a teprve ke dni 12. 2. 2014 jí vrátil část finančních prostředků ve výši 5 1