5 Tdo 201/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 201/2025 citace  Právní věta:Pachatel zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku může poškozeného uvést do stavu bezbrannosti jiným podobným způsobem ve smyslu § 119 tr. zákoníku i tak, že využije jeho sklonu k nadměrnému požívání alkoholu, opatří mu alkoholické nápoje a podporuje ho v jejich dobrovolném požívání, což vede k silné opilosti poškozeného vylučující obranu proti následnému jednání pachatele. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 3. 2025 Spisová značka:5 Tdo 201/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.201.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezbrannost Loupež Spáchání činu násilím Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1 tr. zákoníku § 119 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:15. 4. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:14 / 2026 Anotace:Rozsudkem příslušného okresního soudu jako prvostupňového byl obviněný uznán vinným jednak zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoník, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný, dále v jeho neprospěch státní zástupce příslušného okresního státního zastupitelství, který je směřoval proti výroku o trestu. Příslušný krajský soud jako soud odvolací o obou odvoláních rozhodl tak, že obě zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná. Proti uvedenému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž označil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou, zda pachatel zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku může poškozeného uvést do stavu bezbrannosti jiným podobným způsobem ve smyslu § 119 tr. zákoníku i tak, že využije jeho sklonu k nadměrnému požívání alkoholu, opatří mu alkoholické nápoje a podporuje ho v jejich dobrovolném požívání, což vede k silné opilosti poškozeného vylučující obranu proti následnému jednání pachatele, na kterou odpověděl kladně. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 201/2025-659 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 5 To 213/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 39 T 78/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 5. 2024, sp. zn. 39 T 78/2023, byl obviněný P. B. uznán vinným jednak zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy, za něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 5. 2024, sp. zn. 27 T 46/2024, byl obviněnému podle § 173 odst. 1 za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně Okresní soud v Opavě zrušil výše citovaný rozsudek téhož soudu ze dne 3. 5. 2024 včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných R. K. a R. M., ohledně nichž nabyl v úvodu označený rozsudek právní moci. 2. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný P. B., dále v jeho neprospěch též státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Opavě, který je směřoval proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací o obou odvoláních rozhodl usnesením ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 5 To 213/2024, tak, že obě zamítl jako nedůvodná podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“). 3. S ohledem na obsah dovolání a předmět dovolacího řízení Nejvyšší soud jen stručně připomene skutková zjištění shrnutá ve výroku o vině, která se stala podkladem odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, a která jsou procesním stranám dobře známa. Obviněný dne 29. 7. 2022 v restauraci v XY nejprve požíval s poškozeným Z. O. alkoholické nápoje, poté se nechal pozvat do jeho bytu s příslibem uskutečnit pohlavní styk s jednou ze spoluobviněných, všichni čtyři poté v bytě poškozeného dále konzumovali alkohol, který za tímto účelem došel obviněný koupit, povzbuzoval poškozeného k pití, přestože ten byl už v silně podnapilém stavu a obviněný věděl, že inklinuje k požívání alkoholu, to vše s cílem jej opít tak, aby usnul a nebránil v odcizení věcí z bytu spoluobviněnými, což se nakonec podařilo, spoluobvinění odnesli z bytu věci vyjmenované ve výroku o vině v celkové hodnotě převyšující 33 000 Kč, a to ke škodě M. O., manželky poškozeného, který zřejmě ještě v přítomnosti spoluobviněných v bytě zemřel. II. Dovolání obviněného, vyjádření státního zástupce a replika k němu 4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž označil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ačkoli obviněný nespecifikoval rozsah svých námitek, z textu dovolání je nepochybné, že je směřoval výhradně proti právnímu posouzení zjištěného skutku jako zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud se proto nezabýval naplněním znaků přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. 5. Obviněný nejprve stručně rekapituloval závěry soudů obou stupňů týkající se naplnění znaku skutkové podstaty zločinu loupeže, který spočívá v užití násilí vykonaného s úmyslem zmocnit se cizí věci. S odkazem na výklad v § 119 tr. zákoníku soud prvního stupně uzavřel, že z výsledku dokazování vyplynulo, že krádež věcí z bytu byla možná s ohledem na stav bezbrannosti poškozeného, jenž byl vyvolán požitím alkoholu, po němž usnul. Odvolací soud potvrdil jako správný tento závěr s tím, že kritéria násilí formou uvedení do stavu bezbrannosti jiným způsobem než lstí, bylo obviněným dosaženo tím, že znal poškozeného a jeho nadměrné požívání alkoholu, proto navodil situaci nabízení alkoholu spolu s příslibem sexuálního styku s jednou ze spoluobviněných v bytě poškozeného, a to se záměrem odcizit zde uložené věci poté, co poškozený v důsledku opilosti usne. Odvolací soud rovněž připustil možnost podání látky klonazepam spoluobviněnými, jež byla nalezena v hrnku a současně podotkl, že této skutečnosti nebyla věnována větší pozornost zřejmě v důsledku úmrtí poškozeného. Dále obviněný poukázal na to, že ačkoli odvolací soud odmítal odvolací výhrady státního zástupce s tím, že trest odnětí svobody v trvání 6 roků je dostatečně důrazný a není nutné jej zpřísňovat, byl ve skutečnosti soudem prvního stupně obviněnému vyměřen trest odnětí svobody ve výměře 7 roků. 6. V další části svého dovolání, která měla zřejmě představovat konkrétní nesouhlas s právním posouzením věci ohledně obviněného jako zločinu loupeže, se obviněný věnoval okolnostem, které souvisejí s nálezem látky klonazepam v hrnku v bytě poškozeného a její stopové množství v jeho těle při provedené pitvě jeho těla. Podle názoru obviněného nebylo prokázáno, že by tuto látku obviněnému podal někdo ze spoluobviněných po vzájemné domluvě, vzhledem k delší době jejího odbourávání v lidském těle mu mohla být poskytnuta kýmkoli v době předcházející žalovanému skutku. Obviněný dále zdůraznil, že se doznal ke krádeži věcí z bytu, nicméně znak násilí naplněn nebyl, poškozený požíval alkohol sám dobrovolně, aniž by jej bylo třeba nutit. Tím se obviněný zřejmě ohradil proti užití právní kvalifikace skutku jako zločinu loupeže. V závěru svého dovolání pak obviněný znovu opakoval pasáž odůvodnění usnesení odvolacího soudu, která se týkala uložení trestu odnětí svobody s důrazem na nesprávné označení výměry tohoto druhu trestu. 7. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě včetně obsahově navazujících rozhodnutí a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Pro případ jiného rozhodnutí obviněný vyslovil souhlas s jeho vydáním v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejdříve poznamenal, že obviněný neoznačil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ačkol