5 Tdo 201/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 201/2025-659 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 5 To 213/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 39 T 78/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 5. 2024, sp. zn. 39 T 78/2023, byl obviněný P. B. uznán vinným jednak zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy, za něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 5. 2024, sp. zn. 27 T 46/2024, byl obviněnému podle § 173 odst. 1 za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně Okresní soud v Opavě zrušil výše citovaný rozsudek téhož soudu ze dne 3. 5. 2024 včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných R. K. a R. M., ohledně nichž nabyl v úvodu označený rozsudek právní moci. 2. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný P. B., dále v jeho neprospěch též státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Opavě, který je směřoval proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací o obou odvoláních rozhodl usnesením ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 5 To 213/2024, tak, že obě zamítl jako nedůvodná podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“). 3. S ohledem na obsah dovolání a předmět dovolacího řízení Nejvyšší soud jen stručně připomene skutková zjištění shrnutá ve výroku o vině, která se stala podkladem odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, a která jsou procesním stranám dobře známa. Obviněný dne 29. 7. 2022 v restauraci v XY nejprve požíval s poškozeným Z. O. alkoholické nápoje, poté se nechal pozvat do jeho bytu s příslibem uskutečnit pohlavní styk s jednou ze spoluobviněných, všichni čtyři poté v bytě poškozeného dále konzumovali alkohol, který za tímto účelem došel obviněný koupit, povzbuzoval poškozeného k pití, přestože ten byl už v silně podnapilém stavu a obviněný věděl, že inklinuje k požívání alkoholu, to vše s cílem jej opít tak, aby usnul a nebránil v odcizení věcí z bytu spoluobviněnými, což se nakonec podařilo, spoluobvinění odnesli z bytu věci vyjmenované ve výroku o vině v celkové hodnotě převyšující 33 000 Kč, a to ke škodě M. O., manželky poškozeného, který zřejmě ještě v přítomnosti spoluobviněných v bytě zemřel. II. Dovolání obviněného, vyjádření státního zástupce a replika k němu 4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž označil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ačkoli obviněný nespecifikoval rozsah svých námitek, z textu dovolání je nepochybné, že je směřoval výhradně proti právnímu posouzení zjištěného skutku jako zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud se proto nezabýval naplněním znaků přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. 5. Obviněný nejprve stručně rekapituloval závěry soudů obou stupňů týkající se naplnění znaku skutkové podstaty zločinu loupeže, který spočívá v užití násilí vykonaného s úmyslem zmocnit se cizí věci. S odkazem na výklad v § 119 tr. zákoníku soud prvního stupně uzavřel, že z výsledku dokazování vyplynulo, že krádež věcí z bytu byla možná s ohledem na stav bezbrannosti poškozeného, jenž byl vyvolán požitím alkoholu, po němž usnul. Odvolací soud potvrdil jako správný tento závěr s tím, že kritéria násilí formou uvedení do stavu bezbrannosti jiným způsobem než lstí, bylo obviněným dosaženo tím, že znal poškozeného a jeho nadměrné požívání alkoholu, proto navodil situaci nabízení alkoholu spolu s příslibem sexuálního styku s jednou ze spoluobviněných v bytě poškozeného, a to se záměrem odcizit zde uložené věci poté, co poškozený v důsledku opilosti usne. Odvolací soud rovněž připustil možnost podání látky klonazepam spoluobviněnými, jež byla nalezena v hrnku a současně podotkl, že této skutečnosti nebyla věnována větší pozornost zřejmě v důsledku úmrtí poškozeného. Dále obviněný poukázal na to, že ačkoli odvolací soud odmítal odvolací výhrady státního zástupce s tím, že trest odnětí svobody v trvání 6 roků je dostatečně důrazný a není nutné jej zpřísňovat, byl ve skutečnosti soudem prvního stupně obviněnému vyměřen trest odnětí svobody ve výměře 7 roků. 6. V další části svého dovolání, která měla zřejmě představovat konkrétní nesouhlas s právním posouzením věci ohledně obviněného jako zločinu loupeže, se obviněný věnoval okolnostem, které souvisejí s nálezem látky klonazepam v hrnku v bytě poškozeného a její stopové množství v jeho těle při provedené pitvě jeho těla. Podle názoru obviněného nebylo prokázáno, že by tuto látku obviněnému podal někdo ze spoluobviněných po vzájemné domluvě, vzhledem k delší době jejího odbourávání v lidském těle mu mohla být poskytnuta kýmkoli v době předcházející žalovanému skutku. Obviněný dále zdůraznil, že se doznal ke krádeži věcí z bytu, nicméně znak násilí naplněn nebyl, poškozený požíval alkohol sám dobrovolně, aniž by jej bylo třeba nutit. Tím se obviněný zřejmě ohradil proti užití právní kvalifikace skutku jako zločinu loupeže. V závěru svého dovolání pak obviněný znovu opakoval pasáž odůvodnění usnesení odvolacího soudu, která se týkala uložení trestu odnětí svobody s důrazem na nesprávné označení výměry tohoto druhu trestu. 7. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě včetně obsahově navazujících rozhodnutí a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Pro případ jiného rozhodnutí obviněný vyslovil souhlas s jeho vydáním v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejdříve poznamenal, že obviněný neoznačil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ačkoli jeho odvolání bylo zamítnuto jako nedůvodné. Z textu dovolání pak státní zástupce dovodil, že svými námitkami obviněný vytýkal nesprávné posouzení otázky užití násilí proti poškozenému ve vztahu ke zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Poté se státní zástupce věnoval znění ustanovení § 119 tr. zákoníku i jeho výkladu v odborné literatuře. 9. Podle státního zástupce se naplněním znaku násilí dostatečně věnoval již soud prvního stupně v bodě 66. odůvodnění svého rozsudku, rovněž úvahy odvolacího soudu týkající se podání látky obsahující klonazepam, jenž se nachází v léku Rivotril užívaném obviněnou R. K., označil státní zástupce za logické. Nicméně posouzení otázky intoxikace poškozeného uvedenou látkou v konečném důsledku nemělo podstatný význam pro právní kvalifikaci skutku jako zločinu loupeže, neboť znak užití násilí bylo možné dovodit již jen na základě okolností, za nichž byl poškozenému podáván alkohol ze strany obviněného P. B. Proto státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. 10. Obviněný zaslal prostřednictvím své obhájkyně repliku k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, v níž zpochybnil znovu znak užití násilí vůči poškozenému, byť jen konzumací alkoholu. Obviněný setrval na své dovolací námitce, podle níž poškozený požíval alkoholické nápoje sám a dobrovolně, a to především díky své závislosti. Stejně tak obviněný zopakoval své tvrzení o náhodném požití tekutiny z porcelánového hrnku poškozeným a učinil shodný návrh na rozhodnutí dovolacího soudu. III. K námitkám obviněného 11. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy vznesených námitek ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu. 12. V první řadě považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout některé otázky související s charakterem dovolacího řízení. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Nelze je proto uplatnit v takové šíři, jako řádný opravný prostředek, nýbrž jen ze zákonem taxativně vyjmenovaných důvodů. Konkrétní námitky dovolatele přitom vždy musí obsahově odpovídat jejich zákonnému vymezení, nelze tudíž akceptovat pouhé označení určitého důvodu v dovolání, aniž by mu bylo možné podřadit vytýkaná pochybení. Teprve poté, co