5 Tdo 3/2023 — Nejvyšší soud

5 Tdo 3/2023 citace  Právní věta:Při stanovení výše škody na věci podle § 137 tr. zákoníku se za splnění dalších podmínek vychází z ceny věci včetně daně z přidané hodnoty (rozhodnutí publikované pod č. 25/2004 Sb. rozh. tr.). Obdobně se zpravidla postupuje i při ukládání povinnosti nahradit škodu podle § 228 odst. 1 tr. ř. Případné daňové odpočty, dvojí úhrady téže daně a další instituty vyplývající z daňových předpisů se při stanovení výše škody ani při ukládání povinnosti k její náhradě v adhezním řízení nezohlední. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:1. 3. 2023 Spisová značka:5 Tdo 3/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.3.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Adhezní řízení Škoda Dotčené předpisy:§ 137 tr. zákoníku § 228 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:14. 6. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:28 / 2023 Anotace:Rozsudkem příslušného krajského soudu jako prvostupňového byl obviněný K. V. uznán vinným pod bodem 1. výroku o vině zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, pod bodem 3. výroku o vině zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a pod bodem 6. výroku o vině přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku. Jmenovaný krajský soud rozhodl výše citovaným rozsudkem taktéž o vině a trestu spoluobviněného J. S., jakož i o nárocích poškozené obchodní společnosti B. Z. na náhradu škody, a to tak, že jmenované poškozené jsou povinni všichni obvinění zaplatit společně a nerozdílně na náhradu škody stanovenou částku. Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podali všichni obvinění odvolání, o nichž příslušný vrchní soud jako odvolací rozhodl rozsudkem tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněných J. S. a K. V. napadený rozsudek krajského soudu částečně zrušil, a to ve výrocích o uložených peněžitých trestech těmto obviněným. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Vrchní soud dále podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného V. V. jako nedůvodné. Proti výše uvedenému rozsudku vrchního soudu podali obvinění K. V. a V. V. prostřednictvím svého společného obhájce v samostatných podáních dovolání a oba shodně označili dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval předně otázkou, zda při stanovení výše škody na věci podle § 137 tr. zákoníku se za splnění dalších podmínek vychází z ceny věci včetně daně z přidané hodnoty (rozhodnutí publikované pod č. 25/2004 Sb. rozh. tr.). Na ni opověděl kladně. A dále uzavřel, že se obdobně zpravidla postupuje i při ukládání povinnosti nahradit škodu podle § 228 odst. 1 tr. ř. Zde však zdůraznil, že případné daňové odpočty, dvojí úhrady téže daně a další instituty vyplývající z daňových předpisů se při stanovení výše škody ani při ukládání povinnosti k její náhradě v adhezním řízení nezohlední. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 3/2023 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 3. 2023 o dovoláních, která podali obvinění 1. K. V., nar. XY, trvale bytem XY, a 2.  V. V., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 4 To 22/2022, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 2/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných K. V. a V. V. odmítají. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 43 T 2/2020, byl obviněný K. V. uznán vinným pod bodem 1. výroku o vině zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, pod bodem 3. výroku o vině zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a pod bodem 6. výroku o vině přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku, za které mu krajský soud uložil podle § 206 odst. 4 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen dále peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. Obviněný V. V. byl pod bodem 3. výroku o vině uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, za který mu krajský soud uložil podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku soud dále obviněnému uložil, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 200 000 Kč. Krajský soud rozhodl výše citovaným rozsudkem taktéž o vině a trestu spoluobviněného J. S., jakož i o nárocích poškozené obchodní společnosti B. Z. na náhradu škody, a to tak, že jmenované poškozené jsou povinni všichni tři obvinění zaplatit společně a nerozdílně na náhradu škody částku 1 074 127,64 Kč, obvinění K. V. a J. S. společně a nerozdílně částku 6 201 955,50 Kč, obviněný J. S. sám částku 6 073 024,50 Kč a obviněný K. V. sám částku 162 454 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně podali všichni obvinění odvolání, o nichž Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 4 To 22/2022, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněných J. S. a K. V. napadený rozsudek krajského soudu částečně zrušil, a to ve výrocích o uložených peněžitých trestech těmto obviněným. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Vrchní soud dále podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného V. V. jako nedůvodné. 3. Skutky, jimiž byli obvinění uznáni vinnými, jsou poměrně rozsáhle popsány v označených rozsudcích soudů prvního a druhého stupně, stranám jsou dostatečně známy, proto na ně lze plně odkázat a není třeba je v tomto usnesení znovu citovat.   II. Dovolání obviněných 4. Proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali obvinění K. V. a V. V. prostřednictvím svého společného obhájce v samostatných podáních dovolání a oba shodně označili dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a) Dovolání obviněného K. V. 5. Ke skutku pod bodem 1. výroku o vině obviněný K. V. namítl, že rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V tomto ohledu obviněný zpochybnil zejména hodnocení obsahu znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetnictví vypracovaného znalcem Ing. Petrem Šoupalem, včetně jeho dodatku č. 1. Podle obviněného soudy obou stupňů z nepochopitelných důvodů ignorovaly celou řadu stěžejních závěrů znalce a nijak nevysvětlily disproporce mezi údaji, které jsou uvedeny ve znaleckém posudku a skutkovým zjištěním soudů, jak se promítlo do popisu této části výroku o vině. V podrobnostech poukázal obviněný na to, že v rozsudku soudu prvního stupně je hotovost vybraná z účtu mimo transakce platební kartou určena částkou 17 928 000 Kč, přičemž znalec vypočetl vybranou hotovost ve výši 20 360 785,50 Kč, která představuje součet hotovostních výběrů z účtu ve výši 17 928 000 Kč a výběrů prostřednictvím platební karty ve výši 2 432 785,50 Kč. Dále soudy stanovily výši hotovostních vkladů na bankovní účet částkou 8 028 200 Kč, nicméně podle znalce mělo jít o 8 871 051 Kč. Podle obviněného nebyl vysvětlen ani rozdíl v údaji o výši způsobené škody, který byl v rozsudku soudu prvního stupně určen částkou 6 021 955,50 Kč, přičemž znalec dospěl k závěru, že zůstatek na účtu představoval k rozhodnému datu 5 957 157,72 Kč. Obviněný dále poznamenal, že z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá informace o výběru hotovosti z účtu obviněným J. S. celkem 17 928 000 Kč, přičemž podle znalce jmenovaný obviněný vybral z účtu částku 15 589 000 Kč. Pokud se k této částce připočtou výběry prostřednictvím platební karty ve výši 2 432 785,50 Kč a částka 3 222 000 Kč, kterou vybral obviněný K. V., součet činí 21 243 785,50 Kč, což je o 883 000 Kč více, než dovodil zn