5 Tdo 301/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 301/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:5 Tdo 301/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.301.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 301/2025-1363 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný Lubomír Kajanovič, bytem Krakovská 1085/4, Ostrava-Hrabůvka, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 3 To 78/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 63/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 3 T 63/2022, byl obviněný Lubomír Kajanovič uznán vinným pod body I. a II. výroku o vině dvojnásobným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), a jedním zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku (bod III.). Za uvedenou trestnou činnost soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 209 odst. 4 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného uložení povinnosti nahradit podle svých sil škodu, kterou trestnou činností způsobil, a to podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku (ve výroku o trestu je nesprávně použito ustanovení § 82 odst. 2 tr. zákoníku). Dále soud prvního stupně odsoudil obviněného podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní korporace a družstva na dobu tří roků. V adhezním řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. ř.“), o povinnosti obviněného zaplatit celkem šestnácti poškozeným peněžní částky, jak jsou specifikovány v tomto výroku. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli čtyři z poškozených odkázáni se zbytkem jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a poškozený M. B. byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních s celým svým uplatněným nárokem na náhradu škody. 2. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 3 To 78/2024, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. 3. Nejvyšší soud pouze stručně připomene podstatu protiprávního jednání popsaného podrobně ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně pod body I., II. 1. a II. 2., proti nimž obviněný směřoval dovolání, neboť je všem procesním stranám dobře známo. Obviněný ve skutku popsaném pod bodem I. jako podnikající fyzická osoba a v dalších případech (bod II. 1. a 2. výroku o vině) v postavení jediného jednatele a společníka obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., v době, kdy se oba podnikatelské subjekty nacházely ve špatné ekonomické situaci, vylákal od označených poškozených finanční zálohy na dodávky (žaluzií nebo otvorových výplní) a služby (montáž dodávaného zboží), o nichž však od počátku věděl, že je neuskuteční nebo případně provede jen minimální část prací, aby poškozené utvrdil v jejich mylné představě o naplnění dohodnutého plnění, přičemž své závazky nesplnil buď vůbec, nebo z větší části, přijaté zálohy ani jejich odpovídající části nevrátil, čímž poškozeným V. M., M. S. a obchodní společnosti Ř. s. s., s. r. o., způsobil celkovou škodu ve výši 796 503 Kč (resp. škodu jednotlivým poškozeným ve výši 159 977 Kč, 76 976 Kč a 559 550 Kč). II. Dovolání obviněného 4. Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Své dovolání obviněný stejně jako odvolání omezil na body I., II.1. a II.2. výroku o vině, celý výrok o trestu a na výrok o náhradě škody týkající se poškozených V. M., M. S. a obchodní společnosti Ř. s. s., s. r. o. 5. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný Lubomír Kajanovič uplatnil v jeho první alternativě, tedy že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Podle obviněného žádný důkaz nepodporuje závěr, podle něhož v rámci uzavírání dohod s V. M. (bod I.), M. S. (bod II. 1.) a obchodní společností Ř. s. s., s. r. o. (bod II. 2.), od počátku pojal úmysl tyto zákazníky jakkoli poškodit. Všechny tři případy spadají do období, v němž i podle znaleckého posudku jím zastupovaná obchodní společnost Thermpasiv, s. r. o., ještě neměla ekonomické potíže, s těmi se začala potýkat nejprve v průběhu roku 2020. Byť již během druhého pololetí roku 2019, v němž byly uzavřeny smlouvy s M. S. a obchodní společností Ř. s. s., s. r. o., se ekonomická situace obchodní společnosti Thermpasiv, s. r. o., měnila, stále šlo podle znalce o ekonomicky příznivé období. Smlouvu s V. M., který v souladu s názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 469/02, může uplatňovat svou pohledávku pouze v civilním řízení, potom obviněný jednající za Thermpasiv, s. r. o., uzavřel již 28. 6. 2018, tedy rovněž v době před úpadkem. V bodech I., II. 1. a II. 2. tedy nebyla dána subjektivní stránka přečinu podvodu, a proto měl být obviněný v rozsahu těchto skutků zproštěn. 6. Podrobněji ke skutku pod bodem II. 2. obviněný dále vytkl soudům obou stupňů, že nepřihlédly k výpovědím poškozených L. Ř., F. Ř. a R. Ř., kteří sami popsali společnou dohodu, jak naložit s první zálohou uhrazenou obchodní společností Ř. s. s., s. r. o., v září 2019. Tito tři poškození totiž potvrdili, že první záloha měla být vypořádána až po dokončení díla u každého z jednotlivých svědků, což byl důvod, proč po stornu objednávky původně uzavřené za jmenovanou obchodní společnost nebyla vrácena přijatá platba zpět na účet poškozené. Obviněný tedy opakovaně popřel jakýkoli úmysl poškodit obchodní společnost Ř. s. s., s. r. o. Na druhou stranu připustil, že vůči poškozeným L., F. a R. Ř. již v červenci roku 2020 postupoval s podvodným úmyslem (body III. 4., 5. a 6. výroku o vině). Nesouhlasil však s úvahou odvolacího soudu, podle něhož bylo nutné přistupovat k vybírání záloh od uvedených čtyř poškozených stejně, tedy považovat je za úmyslné podvodné jednání obviněného. Ten naopak požadoval rozlišit okolnosti charakterizující finanční situaci jím zastupované obchodní společnosti v době přijetí zálohy od obchodní společnosti Ř. s. s., s. r. o., a v době přijetí dalších záloh od poškozených bratrů Ř. 7. Proto obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu napadené usnesení odvolacího soudu a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov v rozsahu výroku o vině pod body I., II.1. a II.2., výroku o trestu a výroku o náhradě škody poškozeným V. M., S. a obchodní společnosti Ř. s. s., s. r. o., a poté aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření státního zástupce a replika k němu 8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem shrnul dosavadní průběh trestního řízení a podstatu dovolací argumentace obviněného, podle níž u skutků pod body I. a II. výroku o vině nelze dovodit jeho podvodný úmysl. Námitky obviněného státní zástupce shledal nedůvodnými s tím, že z formální stránky měl obviněný správně uplatnit nejprve dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. a teprve ve spojení s ním i deklarované důvody uvedené v písmenech g) a h) téhož ustanovení. 9. Než se státní zástupce vyjádřil ke konkrétním námitkám obviněného, připomněl, že všechny již byly soudy řádně vypořádány, a za takové situace Nejvyšší soud zpravidla posoudí dovolání jako zjevně neopodstatněné. Dále podotkl, že naplněním subjektivní stránky se soud prvního stupně zabýval v bodě 17. rozsudku a odvolací soud v bodě 10. usnesení. S jejich závěry, které rozhodně nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, se státní zástupce plně ztotožnil. Obviněnému vytkl, že nedostatek subjektivní stránky zakládá na vlastním způsobu hodnocení důkazů, přičemž jiné důkazy podporující úvahy soudů opomenul. Ve vztahu ke skutku pod bodem I. je tvrz