5 Tdo 325/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 325/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 5. 2025 Spisová značka:5 Tdo 325/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.325.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy:§ 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 325/2025-1723 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 o dovolání, které podala obviněná právnická osoba – obchodní společnost Republic Family, s. r. o., IČ: 04866169, se sídlem Vlkova 532/8, Praha 3 – Žižkov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2023, sp. zn. 67 To 247/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 25/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné právnické osoby – obchodní společnosti Republic Family, s. r. o., odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 25 T 25/2023, byla obviněná právnická osoba – obchodní společnost Republic Family, s. r. o., (dále též jen jako „obviněná právnická osoba“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 zákona č. 40/2009, trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Podle výroku o vině tento přečin spočíval ve stručnosti v tom, že obviněná právnická osoba od 1. 1. 2018 do srpna 2022 prostřednictvím svých dvou jednatelů v rozporu s § 4 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „zákon o účetnictví“), nevedla účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku a nezakládala výroční zprávy a účetní závěrky do Sbírky listin, čímž znemožnila řádné zjištění finančního stavu, objasnění toků finančních prostředků a hospodářské situace a ohrozila včasné a řádné vyměření daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2018 až 2020. Za to jí byl podle § 254 odst. 1, § 68 odst. 1 tr. zákoníku a § 15 odst. 1, § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t. o. p. o.“), uložen peněžitý trest ve výměře 80 denních sazeb po 12 000 Kč, tedy v celkové výši 960 000 Kč. 2. Zmíněný rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněná právnická osoba a v její neprospěch také státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 8. 2023, sp. zn. 67 To 247/2023, obě odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná. II. Dovolání a vyjádření k němua) Dovolání obviněné právnické osoby 3. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala obviněná právnická osoba prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. 4. Úvodem dovolatelka uvedla, že její dovolání směřuje proti výroku odvolacího soudu o zamítnutí jejího odvolání a současně také proti výrokům o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Následně, aniž by důsledně veškeré výhrady dovolatelka přiřadila k některému ze zvolených dovolacích důvodů, předložila konkrétní dovolací námitky, které sice uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení, ale podle jejího přesvědčení se s nimi soudy opomenuly vypořádat. Zdůraznila, že podnikatelskou činnost provozovala pouze zhruba týden od 7. 2. 2019 do 16. 2. 2019, tudíž předtím v roce 2018 a ani v období následujícím po uvedeném termínu nebyla podnikatelsky činná, a proto ani nebyla povinna vést účetnictví. Údaj o době, během níž nezákonně nevedla účetnictví, označila za nesprávný, neboť šlo o pouhý týden v únoru roku 2019. 5. Soudy se údajně nevypořádaly ani s námitkou obhajoby, podle níž orgány činné v trestním řízení obviněné právnické osobě fakticky znemožnily dostát povinnosti vést řádně účetní evidenci. V průběhu přípravného řízení totiž došlo k zajištění finančních prostředků dovolatelky, která poté neměla z čeho hradit náklady na vedení účetnictví. Vzhledem k tomuto zamezení ve výkonu jejích povinností ohledně vedení účetních dokladů poté soudy obou stupňů skutek nesprávně právně posoudily, neboť za daných okolností nemohla být naplněna skutková podstata přečinu podle § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. K tomu lze dodat, že dovolatelka neoznačila konkrétní znak skutkové podstaty, k jehož naplnění nemělo dojít. Vedle toho dovolatelka namítla, že nebyla oprávněna účtovat o peněžních obnosech, které měly podle orgánů činných v trestním řízení představovat výnos z trestné činnosti, neboť je nemohla považovat za vlastní příjem. Dále soudům vytkla, že nepřihlédly ke konečnému výsledku trestního řízení, v němž bylo prověřováno podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, které se však neprokázalo. S ohledem na uvedené podezření dovolatelka vyčkávala na konečný výsledek prověřování, „teprve poté mohla řádně zaúčtovat proběhlé operace, tj. v okamžiku, kdy bylo zřejmé, že původní podezření o výnosech z trestné činnosti se nepotvrdilo“. 6. Další výhrady dovolatelky směřovaly proti prokázání úmyslu ohrozit včasné a řádné vyměření daně, v podstatě odmítla, že by k jakémukoli ohrožení vyměření daně mohlo dojít vzhledem ke krátkodobosti jejího protiprávního jednání, jehož se dopustila v pouhém jediném týdnu v roce 2019, v němž nejednala v souladu se svou povinností vést účetní evidenci. Dále dovolatelka vytkla soudům prvního i druhého stupně, že nerespektovaly zásadu subsidiarity trestní represe. Ačkoli opakovaně žádala o zrušení zajištění finančních prostředků na bankovním účtu, nebylo jí vyhověno, byť třeba jen částečně, aby měla z čeho hradit náklady na vedení účetnictví. Poslední dovolací výhrada směřovala proti výroku o trestu, který dovolatelka označila za nepřiměřeně přísný. 7. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí (zřejmě soudu prvního stupně), eventuálně aby ji sám v dovolacím řízení zprostil obžaloby. b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání a replika k němu 8. Opis dovolání obviněné právnické osoby byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále též jen „státní zástupkyně“). Podle jejího názoru dovolatelka opakuje svou obhajobu z přechozích fází trestního řízení, s níž se již soudy obou stupňů náležitě vypořádaly. V takových případech jde většinou o dovolání zjevně neopodstatněné, k čemuž odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod T 408 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, které vydávalo Nakladatelství C. H. Beck Praha. Státní zástupkyně rozčlenila námitky obviněné právnické osoby k jednotlivým označeným dovolacím důvodům a vyložila stručně důvody, proč žádné z výhrad nelze přisvědčit. Důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídaly výtky proti časovému vymezení období, po které obviněná právnická osoba neplnila svou povinnost vést účetnictví, proti skutkovým závěrům o jejích objektivních možnostech splnit uvedenou zákonnou povinnost a proti náležitému prokázání jejího úmyslu nevést účetní knihy, resp. ohrozit tímto způsobem včasné a řádné vyměření daně z příjmů právnických osob, avšak nebyly důvodné. Pokud si obviněná právnická osoba stěžovala na nevypořádání všech jejích námitek odvolacím soudem, státní zástupkyně připomněla, že při zamítnutí odvolání se soud může omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1503/2016, a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 1. 1991 ve věci García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96). 9. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podle státní zástupkyně odpovídala námitka porušení zásady subsidiarity trestní represe. Nespatřovala však sama důvody pro její použití v této trestní věci, neboť předmětný skutek vyžadoval uplatnění trestní odpovědnosti a uložení trestní sankce. Otázka (ne)potvrzení podezření o nelegálním původu finančních prostředků na bankovním účtu obviněné právnické osoby a následné zrušení jejich zajištění nemohla mít vliv na naplnění skutkové podstaty přečinu podle § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku ani na rozhodování o výši trestu. Peněžitý trest uložený obviněné právnické osobě státní zástupkyně neshledala nepřimě