5 Tdo 396/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 396/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 5. 2024 Spisová značka:5 Tdo 396/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.396.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 396/2024-1905 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 12 To 41/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 3/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný P. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2023, sp. zn. 5 T 3/2022, uznán vinným pod bodem 1. pokračujícím zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), pod bodem 2. přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 3. přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, pod bodem 4. pokračujícím přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 5. přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněnému podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci, jak je specifikován v rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené AAAAA (pseudonym) na náhradě nemajetkové újmy částku 500 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný P. K. odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 12 To 41/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v bodu 2. výroku o vině a v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. odvolací soud nově sám rozhodl a obviněnému uložil za skutky uvedené v nedotčené části výroku o vině pod body 1., 3., 4. a 5. rozsudku soudu prvního stupně podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let a 8 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci, jak je konkretizován v rozsudku odvolacího soudu. Dále odvolací soud podle § 226 písm. e) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek spočívající v tom, že přesně nezjištěného dne v jarních či letních měsících v období od 13. srpna 2012 do 12. srpna 2014, na přesně nezjištěné lesní cestě poblíž města XY, okres XY, v jednom případě, poté co se ho zeptala jeho nezletilá dcera, poškozená AAAAA, jak se dělají děti, v úmyslu seznámit nezletilou se sexuálními praktikami a současně se sexuálně uspokojit, si před ní obnažil penis a následně před ní masturboval, až do vyvrcholení, poté poškozené sdělil, ať to nikomu neříká, že to bude jejich tajemství, čímž ohrozil její citový a mravní vývoj s rizikem spojeným s vyvoláním nevhodného a předčasného zájmu o sexualitu, v němž byl spatřován přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť trestnost činu zanikla. Ostatní výroky napadeného rozsudku soudu prvního stupně zůstaly rozhodnutím odvolacího soudu nedotčeny. 3. Skutky, jimiž byl obviněný uznán vinným, jsou podrobně popsány v rozsudku soudu prvního stupně a jsou účastníkům řízení dostatečně známy, přičemž pro rozhodnutí o dovolání obviněného není nezbytné je opakovat. II. Dovolání obviněného 4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. K. prostřednictvím svých obhájců dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. 5. Úvodem dovolání obviněný vyjádřil přesvědčení, že v odvolacím řízení nebyl dodržen ústavní princip práva na spravedlivý proces a rovnosti stran, neboť skutkové a právní závěry odvolacího soudu i soudu prvního stupně jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Soudy obou stupňů postupovaly podle obviněného v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces, pokud zamítly jeho návrhy na doplnění dokazování k otázce věrohodnosti poškozené a svědkyně AAAAA a považovaly ji za věrohodnou. Argumentace k této otázce soudů nižších stupňů je podle obviněného opřena o spekulace a o pravděpodobnostní závěry, nikoliv o objektivně zjištěný skutkový stav. Obviněný poukázal na chování poškozené při výslechu v přípravném řízení. Odvolací soud podle něj pominul chování poškozené po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, její úsměvy a pózování před budovou Krajského soudu v Plzni a korespondenci zasílanou obviněnému po přerušení jednání u odvolacího soudu. Dovolatel dále poukázal na znalecký posudek z oboru klinické psychologie, který zkoumal osobu poškozené. Znalkyně podle obviněného uvedla, že je velmi pravděpodobné, že podoba výpovědi byla s poškozenou opakovaně probírána a bylo jí doporučováno, jak má mluvit. V této souvislosti namítl, že znalci nebyli řádně poučeni o následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku, stejně tak nebyli řádně poučení ani svědci, zejména matka poškozené. 6. Dovolatel znovu argumentoval tím, že skutkové i právní závěry soudů nižších stupňů jsou ve zjevném rozporu se skutkovým stavem zjištěným na základě provedeného dokazování, což je podle něj důvodem pro zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a pro vrácení věci zpět k dalšímu řízení. Obviněný namítl, že proti sobě stály v průběhu celého trestního řízení dvě výpovědi, dva přímé důkazy, prvním byla jeho výpověď, v níž svou vinu popřel, a druhým výpověď poškozené. Odkázal na sexuologické vyšetření, při němž byla zjištěna jeho homosexuální orientace, nebyla zjištěna jeho sexuální orientace na nezletilé dívky. Jediným přímým důkazem pro rozhodnutí o jeho vině tak byla výpověď poškozené učiněná téměř rok a půl po oznámení podezření ze spáchání trestného činu. V té době byla poškozená zcela pod vlivem své matky. Dovolatel dále poukázal i na text, který měla poškozená předat policejnímu orgánu, v němž měla sepsat vše podstatné, co jí obviněný udělal, který byl vyhotoven na popud sexuologa za přítomnosti její matky, která jí pokládala otázky a poškozená na ně odpovídala. Tato listina byla spouštěcím mechanismem pro policejní vyšetřování celé trestné činnosti. Za opomenutý důkaz proto obviněný označil neprovedení výslechu tohoto sexuologa, který mohl objasnit, co konkrétně se od poškozené a od její matky dozvěděl, kdo a za jakých okolností dal podnět k sepsání předmětné listiny. Soudy nižších stupňů podle jeho názoru nedostatečně prověřily okolnosti spáchání především skutku pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně a spokojily se s důkazy z přípravného řízení, aniž by provedly především výpověď poškozené u hlavního líčení nebo veřejného zasedání. 7. Obviněný namítl, že zamítnutím jeho návrhů na výslech svědků K. E., V. S., manželů O., vrchního komisaře Policie ČR P. V. a policejní inspektorky V. H. došlo ke zkrácení jeho práva na obhajobu a došlo k opomenutí pro rozhodnutí významných důkazů. Za tendenční označil hodnocení výpovědi svědků J. B. a E. Č. soudem prvního stupně. 8. Vzhledem ke způsobu oznámení skutku a skutečnosti, že výpovědi poškozené předcházela její písemná příprava na výslech za pomoci matky, která podle dovolatele měla zájem na jeho ponížení a zničení, vyjádřil obviněný přesvědčení, že soud prvního stupně měl poškozenou osobně u hlavního líčení vyslechnout. V této souvislosti zpochybnil tvrzení znalců, že poškozená trpí posttraumatickou stresovou poruchou v důsledku jeho jednání a její osobní výslech znalci z tohoto důvodu nedoporučili. Poukázal na skutečnost, že poškozená byla přítomna při vyhlášení rozsudku soudu prvého stupně, ačkoliv znalci