5 Tdo 4/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 4/2025-1735 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný E. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 10 To 39/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 2/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 57 T 2/2023, byl obviněný E. K. shledán vinným zvlášť závažným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným podle § 23 tr. zákoníku ve spolupachatelství s obviněným T. K. Za to byl obviněnému uložen podle § 175 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v délce 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to samonabíjecí pistole zn. WALTER CP99 COMPACT, ráže 4,5 mm 177 BB, výrobního čísla XY, se zásobníkem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost, aby společně a nerozdílně nahradili poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 6 433 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně ode dne 25. 7. 2023 do zaplacení. 2. Podstata trestné činnosti obviněných spočívala ve stručnosti v tom, že dne 18. 12. 2021 kolem 22:00 hodin v Praze XY před budovou na adrese XY přistoupili oba obvinění k poškozenému J. R. (rozenému V. D.) a po předchozí komunikaci týkající se jeho dluhu jej napadli údery pěstmi do obličeje, po kterých poškozený upadl na zem, při pádu se mu rozbily láhve s pivem, které si nesl domů, následně oba obvinění poškozeného, který ležel na zemi, kopali do oblasti břicha a do nohou, během čehož se poškozený pořezal o skleněné střepy na pravém předloktí a levém boku. Poté obviněnému E. K. upadla na zem pistole, kterou poškozený v tento moment zahlédl, a donutili poškozeného nastoupit do vozidla tov. zn. Škoda Karoq, reg. zn. XY, řízeného D. U. Při jízdě obvinění opakovaně napadali poškozeného údery pěstí, tlačili mu prsty do očí, škrtili ho a vyhrožovali mu uříznutím prstů na ruce, odvezli jej na adresu Praha XY, XY, do garážové kóje č. 13, kde pokračovali v jeho bití a kopání, přičemž obviněný T. K. vytáhl nůž, s nímž poškozenému hrozil, že ho pořeže, a při tomto útoku se obvinění slovně domáhali splacení dlužné částky za prodej drog. Obviněný T. K. využil momentu užití násilí vůči poškozenému a dožadoval se vydání jeho mobilního telefonu v odemčeném stavu, poškozený ze strachu z dalšího fyzického násilí vyhověl tomuto obviněnému, který poté zkontroloval, že má vypnuté lokalizační údaje, a vrátil telefon zpět poškozenému. Následně obviněný E. K. přivolal výše uvedené vozidlo s řidičem, které jej s poškozeným odvezlo do objektu Školička XY v Praze XY, ul. XY, a to z důvodu, aby zde bylo poškozenému ošetřeno jeho krvácející zranění J. Š., která se na místo dostavila na žádost téhož obviněného. Následně obviněný E. K. doprovodil poškozeného do jeho bydliště v XY a cestou mu hrozil, že pokud mu nevrátí peníze nebo o tom někomu řekne, tak to pro poškozeného příště dopadne daleko hůře. Tímto svým jednáním obvinění způsobili poškozenému újmu na zdraví v podobě zejména pohmoždění měkkých pokrývek lebních v temenní krajině vlevo s plošnou oděrkou a krevním výronem, rozsáhlého brýlového krevního výronu v okolí pravého oka s krevním výronem pod spojivkou pravého oka, krevní výrony pod sliznicí předsíně ústní, či pohmoždění pravého zápěstí lehkého stupně. Přitom si obvinění museli býti vědomi toho, že shora uvedeným způsobem napadení mohou přivodit poškozenému vážná poranění, mající ze soudně lékařského hlediska charakter těžké újmy na zdraví, a pro případ, že tak nastane, s tím byli srozuměni, avšak jen příznivou shodou okolností nedošlo k tak závažným poraněním. Dále obvinění způsobili poškozenému i psychickou újmu, neboť se na základě napadení u něj rozvinula posttraumatická stresová porucha projevující se úzkostně depresivním prožíváním, sociální izolací, flashbacky a poruchami spánku, která závažným způsobem omezovala poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu minimálně několika měsíců. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 10 To 39/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný E. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněný v něm zpochybnil naplnění znaku skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu vydírání podle § 175 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, protože jeho jednání nezpůsobilo těžkou újmu na zdraví poškozeného J. R., kterou má být posttraumatická stresová porucha (dále také ve zkratce „PTSP“). Obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 8 Tdo 751/2017, podle něhož je pro zařazení PTSP pod těžkou újmu na zdraví nutné, aby způsobená porucha představovala velmi citelnou újmu v obvyklém způsobu života poškozeného. Jak v této souvislosti obviněný zdůraznil, nelze s jistotou tvrdit, zda úzkostně depresivní poruchy, které mají být jedním z hlavních projevů uvedené velmi citelné újmy v obvyklém způsobu života, jsou důsledkem PTSP nebo dlouhodobého užívání drog poškozeným J. R. Obviněný poukázal také na vyjádření znalce MUDr. Jakuba Šimka, podle něhož zneužívání návykových látek je způsobilé vyvolat úzkostnou a depresivní poruchu. Obviněný zde připomněl, že poškozený J. R. byl i před napadením emočně nestálou a nezralou osobností, takže i projevená posttraumatická stresová porucha nebo délka jejího trvání nemusí být nutně způsobena pouze jednáním obviněného. Podle jeho názoru měla být těžká újma na zdraví u poškozeného posouzena s ohledem na jednání obviněných nejen co do svého vzniku, ale i co do svého trvání. Pouze tehdy, kdyby bylo prokázáno, že trvání PTSP u poškozeného je v kauzální souvislosti s napadením ze strany obviněného, bylo by možné čin kvalifikovat podle § 175 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. V opačném případě měly soudy s ohledem na pravidlo in dubio pro reo použít při hodnocení trestného činu mírnější právní kvalifikaci. Dále obviněný nesouhlasí ani s délkou trvání posttraumatické stresové poruchy, kterou znalec předpokládal na několik měsíců, a pak obviněný klade otázku, zda by byla takto dlouhá i v případě, kdyby poškozený neměl za sebou drogovou a značně emočně nestabilní minulost. Posouzení poruchy zdraví jakožto vážné újmy na zdraví závisí v daném případě na uvedené posttraumatické stresové poruše. Soud prvního stupně pak podle obviněného nesprávně vyhodnotil důkazy a na základě toho chybně kvalifikoval skutek, neboť nejsou jednoznačně splněny podmínky pro kvalifikaci způsobené újmy jako těžké újmy na zdraví. 6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze podle § 265k tr. ř. včetně vadného řízení mu předcházejícího a přikázal soudu, aby tuto trestní věc znovu projednal a rozhodl. 7. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného E. K. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru z obsahu dovolání je patrné, že tvrzené dovolací důvody se mají vztahovat k odsuzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze a že usnesení odvolacího soudu chtěl patrně dovolatel napadnout s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Obviněný však pouze opakuje námitky, které uplatnil již před soudem prvního stupně a dále ve svém odvolání. Soudy nižších stupňů se již vypořádaly s námitkami obviněného ohledně příčinné souvislosti mezi PTSP u poškozeného a činem obviněného i s použitou právní kvalifikací skutku. Poukázaly přitom na výpovědi svědků a na závěry znalce, že příčinou takové poruchy bylo právě jednání obviněného. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný ve svém dovolání neoznačil žádný důkaz, který by měl být ve zjevném rozporu se skutkovým zjištěním soudů nebo byl procesně nepoužitelný, anebo který nebyl soudem proveden, ačkoli jej obviněný jako důkaz navrhoval. 8. Podle státního zástupce celkový obsah námitek obviněného směřuje pouze k tomu, že soudy měly porušit pravidlo in dubio pro reo, přičemž Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští, aby bylo dodržení této procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Státní zástupce k tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, a ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015; z novější judikatury pak např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit žádný z dovolacích důvodů. Jestl