5 Tdo 411/2011 – Nejvyšší soud

5 Tdo 411/2011-92 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2011 o dovolání obviněného M. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 3 To 14/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 1/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 30 T 1/2008, byli obvinění M. V., K. P., A. R. M. a M. P. uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zák.“) ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., který spáchali tím, že v době od měsíce července 2005 do prosince 2005 v D. n. B. a jinde s dalšími dosud neustanovenými osobami, společným jednáním obvinění M. V. jako jediný jednatel, K. P. jako mandatář a zmocněnec, od 19. 10. 2005 A. R. M. jako zmocněnec obchodní společnosti VERONA CZ, s. r. o., IČ 25847074, se sídlem Praha – Vinohrady, ul. Mánesova 1643/92, zaregistrované u Celního úřadu Praha 1 jako plátce spotřební daně s účinností od 25. 5. 2005 na základě osvědčení o registraci ke spotřební dani z minerálních olejů, č. j. 1663/05-1767-08, a obviněný M. P. jako osoba poskytující „výpomoc“ této společnosti na základě „dohody“ ze dne 2. 7. 2005, dováželi do České republiky naftu z Polské republiky od společnosti EMULZ, a. s., oddzial v Polsce, ul. Szkolna 15, Kedzierzyn – Kozle, Polsko, na základě smlouvy o prodeji uzavřené dne 20. 7. 2005 a „Povolení pro jednorázové přijetí vybraných výrobků z jiných členských zemí v režimu podmíněného osvobození od daně“, přičemž v úmyslu vyhnout se u tohoto zboží přiznání spotřební daně a daně z přidané hodnoty a odvedení těchto daní, - jednak celkem v jedenácti případech požádali Celní úřad Praha 1 o vystavení „Povolení pro jednorázové přijetí vybraných výrobků z jiných členských zemí v režimu podmíněného osvobození od daně“, které pak v devíti případech použili zfalšované tak, že - na povolení číslo ………. bylo změněno množství povoleného dovozu z 30.568 litrů na 305.680 litrů motorové nafty, - na povolení číslo ………. bylo změněno množství povoleného dovozu z 30.568 litrů na 597.980 litrů motorové nafty, - na povolení číslo ………. bylo změněno množství povoleného dovozu z 30.568 litrů na 611.360 litrů motorové nafty, - na povolení číslo ……… bylo změněno množství povoleného dovozu z 30.568 litrů na 611.360 litrů motorové nafty, - na povolení číslo ……… bylo změněno množství povoleného dovozu z 30.568 litrů na 611.360 litrů motorové nafty, - na povolení číslo ………. bylo změněno množství povoleného dovozu z 61.136 litrů na 1.216.513 litrů motorové nafty, - na povolení číslo ……….. bylo změněno množství povoleného dovozu z 30.568 litrů na 1.216.100 litrů motorové nafty, - na povolení číslo ……… bylo změněno množství povoleného dovozu z 61.136 litrů na 1.217.201 litrů motorové nafty, - na povolení číslo ………. bylo změněno množství povoleného dovozu z 61.136 litrů na 1.214.103 litrů motorové nafty, - a jednak si obstarali zcela falešná „Povolení pro jednorázové přijetí vybraných výrobků z jiných členských zemí v režimu podmíněného osvobození od daně“ čísel ………… na 1.310.205 litrů a ………. na 1.216.903 litrů, ačkoliv si byli vědomi povinností vyplývajících pro společnost VERONA CZ, s. r. o., z „Povolení pro jednorázové přijetí vybraných výrobků z jiných členských zemí v režimu podmíněného osvobození od daně“, takto padělaná povolení předkládali obchodní společnosti EMULZ, a. s., oddzial v Polsce, od které odebrali nejméně 9.616.093 litrů motorové nafty, z toho nejméně 9.220.706 litrů mimo kontrolu a dohled správců daní, tuto následně prodali odběratelům v České republice, od části z nich obviněný M. P. inkasoval při prodeji na stáčištích v K. a Ž. n. S. hotovostní platby a od řidičů přebíral doklady, provázející dodávky motorové nafty, které pak potvrzené padělanými razítky českých celních orgánů předával dalším spoluobviněným k převozu do Polské republiky, aby vytvořili pro odesílatele zboží zdání řádně ukončené dopravy pod kontrolou správce daně, dodávky včetně podání daňových přiznání v jednotlivých zdaňovacích obdobích vypadaly následovně: - za červenec 2005 bylo řádné daňové přiznání podáno až na výzvu správce daně opožděně, dne 24. 10. 2005, a to na spotřební daň ve výši 305.346,- Kč, odpovídající jedné dodávce, ač mělo být podáno do 25. 8. 2005 ve výši o 576.503,- Kč vyšší za 2 v té době před správcem daně utajené dodávky, které byly přiznány v dodatečném daňovém přiznání dne 4. 1. 2006 až pod reálnou hrozbou trestního stíhání. - za srpen 2005 bylo řádné daňové přiznání podáno až na výzvu správce daně opožděně, dne 24. 10. 2005, a to na spotřební daň ve výši 861.571,- Kč, odpovídající třem dodávkám, ač mělo být podáno do 25. 9. 2005 ve výši o 14.041.838,- Kč vyšší za 49 v té době před správcem daně utajených dodávek, které byly přiznány v dodatečném daňovém přiznání dne 4. 1. 2006 až pod reálnou hrozbou trestního stíhání, - za září 2005 bylo řádné daňové přiznání podáno včas, dne 24. 10. 2005, ale na spotřební daň ve výši 597.199,- Kč, odpovídající dvěma dodávkám, ač mělo být podáno ve výši o 13.482.648,- Kč vyšší za 46 v té době před správcem daně utajených dodávek, které byly přiznány v dodatečném daňovém přiznání dne 4. 1. 2006 až pod reálnou hrozbou trestního stíhání, - za říjen 2005 bylo řádné daňové přiznání podáno pozdě, dne 1. 12. 2005, a to na spotřební daň ve výši 863.760,- Kč, odpovídající třem dodávkám, ač mělo být podáno do 25. 10. 2005 ve výši o 22.809.679,- Kč vyšší za 78 v té době před správcem daně utajených dodávek, které byly přiznány v dodatečném daňovém přiznání dne 4. 1. 2006 až pod reálnou hrozbou trestního stíhání, - za listopad 2005 bylo řádné daňové přiznání podáno pozdě, dne 4. 1. 2006, a to již opětovně pod reálnou hrozbou trestního stíhání na spotřební daň ve výši 25.927.213,- Kč, odpovídající osmdesátidevíti dodávkám, ač mělo být podáno do 27. 12. 2005 ve výši o 254.202,- Kč vyšší za 1 v té době před správcem daně utajenou dodávku, která nebyla přiznána vůbec, - za prosinec 2005 bylo řádné daňové přiznání podáno včas, dne 4. 1. 2006, opětovně pod reálnou hrozbou trestního stíhání, na spotřební daň ve výši 15.321.408,- Kč, odpovídající padesátidvěma dodávkám, ač mělo být podáno do 25. 1. 2006 ve výši o 542.812,- Kč vyšší za 2 v té době před správcem daně utajené dodávky, které nikdy nebyly přiznány, uvedením této motorové nafty do volného oběhu na daňovém území České republiky v rozporu s ustanovením § 23 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zák. o spotřebních daních“), tak zkrátili spotřební daň obvinění M. V., K. P. a M. P. po odečtení částky 2.074.339,- Kč ve výši 90.881.964,- Kč, a obviněný A. R. M. ve výši 49.482.932,- Kč, nepodáním v souvislosti s těmito dovozy a zdanitelnými plněními, které jsou předmětem daně podle § 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zák. o DPH“), v tehdy platném znění, za uvedený daňový subjekt registrovaný jako čtvrtletní plátce daně z přidané hodnoty, příslušných daňových přiznání za zdaňovací období III. a IV. čtvrtletí roku 2005 správci daně Finančnímu úřadu v Praze 2, a nezaplacením daně v zákonné lhůtě, porušili ustanovení §§ 21 a 25 citovaného zákona, čímž zkrátili obvinění M. V., K. P. a M. P. daň z přidané hodnoty ve výši 36.184.745,- Kč a obviněný A. R. M. ve výši 19.665.843,- Kč, neodvedením spotřební daně a daně z přidané hodnoty způsobili českému státu společně obvinění M. V., K. P. a M. P. škodu ve výši 127.066.709,- Kč, a obviněný A. R. M. 69.148.775,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný M. V. odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, obvinění K. P. a M. P. byli odsouzeni podle § 148 odst. 4 tr. zák. každý k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let a obviněný A. R. M. byl odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, u všech obviněných se jednalo o odsouzení nepodmíněné, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byli obvinění K. P., M. P. a A. R. M., a podle § 39a odst. 3 tr. zák. obviněný M. V. zařazeni pro účely výkonu tohoto trestu do věznice s ostrahou. Obviněným M. V., K. P. a A. R. M. byl podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající jednak v zákazu podnikání v oboru provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy, v oboru obchodní činnosti v rozsahu koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, jakož i zákaz výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech u obviněných M. V. a K. P. na dobu 7 (sedm) let a u obviněného A. R. M. na dobu 5 (pět) let. Vrchní soud v Olomouci, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněný