5 Tdo 538/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 538/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 7. 2022 Spisová značka:5 Tdo 538/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.538.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Spolupachatelství Zbraň Dotčené předpisy:§ 173 tr. zákoníku § 234 tr. zákoníku § 274 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 538/2022-503 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovoláních, která podali obvinění P. F., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a M. Z., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 5 To 304/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 106/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných P. F. a M. Z. odmítají. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 2 T 106/2021, byli obvinění P. F. a M. Z. společně shledáni vinnými zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustili skutkem popsaným pod bodem 1. výroku o vině v citovaném rozsudku. Obviněný M. Z. byl týmž rozsudkem uznán vinným i přečiny neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil skutky uvedenými pod body 2., 3. a 4. výroku o vině tohoto rozsudku. 2. Za to byl obviněnému P. F. uložen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 1 kusu nože s hnědou rukojetí, který je přílohou spisového materiálu. Obviněnému M. Z. byl podle § 173 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku za shora uvedené trestné činy a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 2 T 54/2021, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 a ½ roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen ve výroku o trestu citovaný trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 2 T 54/2021, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému M. Z. uložena povinnost nahradit poškozené L. T. škodu ve výši 2 500 Kč a poškozené D. D. škodu ve výši 21 500 Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená D. D. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 5 To 304/2021, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná. II. Dovolání obviněného P. F. a vyjádření k němu 4. Obviněný P. F. podal prostřednictvím svého obhájce proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. [resp. rovněž o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., který obviněný uplatnil v doplnění dovolání]. 5. V dovolání obviněný namítl, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Konkrétně uvedl, že rozhodným skutkovým zjištěním u trestného činu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku je užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, a v této souvislosti poukázal na rozpor mezi výpovědí svědka P. S. učiněnou v přípravném řízení a výpovědí tohoto svědka u hlavního líčení ohledně jeho tvrzení, že obviněný měl při trestné činnosti u sebe nůž. Pro potvrzení verze skutkového děje, podle které nehrál nůž při jednání obviněného žádnou roli, navrhoval obviněný i výslech svědka L. H., který však soud prvního stupně neprovedl a odvolací soud ohledně něj dospěl k závěru, že výslech tohoto svědka považuje pro své rozhodnutí za nadbytečný. Tímto postupem tedy podle obviněného došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a také pravidla in dubio pro reo. Podobně podle názoru obviněného nebylo prokázáno, že by měl vůči poškozenému P. S. užít jakéhokoliv násilí či pohrůžky bezprostředního násilí, tedy nemohl být naplněn zákonný znak pro užití právní kvalifikace ve smyslu § 173 tr. zákoníku a zcela zde chybí i subjektivní stránka trestného činu. 6. Obviněný také vytkl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když nebylo prokázáno, že by obviněný měl vůči poškozenému P. S. užít jakéhokoliv násilí či pohrůžky bezprostředního násilí. Na tomto místě odkázal na argumentaci uvedenou k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a zdůraznil skutečnost, že při podání vysvětlení si poškozený P. S. nevzpomínal přesně na průběh jednání, které mělo na místě proběhnout, ale u hlavního líčení toto jednání intenzivně popisoval. Je tedy otázkou, nakolik je jeho výpověď věrohodná, a pokud se soudy nezabývaly zcela zásadními rozpory ve výpovědích poškozeného P. S. a neprovedly navržené důkazy, bylo možné dojít k nesprávnému právnímu posouzení skutku. 7. Závěrem svého dovolání obviněný P. F. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně a aby mu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí. 8. Obviněný v doplnění svého dovolání, které rozšířil o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., namítl, že v odvolacím řízení došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce, když v senátě rozhodujícím v jeho věci (v rámci soudního oddělení 5 To) zasedal soudce z jiného soudního oddělení, a to bez jakéhokoliv odůvodnění. Obviněný rovněž obecně poukázal na skutečnost, že v rozvrhu práce Krajského soudu v Brně není v případě soudního oddělení 5 To vymezeno přesné určení členů senátu, a tedy není dáno najisto, v jakém složení bude senát rozhodovat. 9. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného P. F. prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru námitky obviněného, kterými vytýká nesprávně zjištěný skutkový stav, konkrétně vadné hodnocení výpovědí poškozeného a neprovedení navrhovaného výslechu svědka L. H., nelze podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů obsažených v § 265b tr. ř., neboť podstatou těchto výhrad je tvrzení o chybném hodnocení důkazů soudy a neprovedení důkazu, který však není důkazem opomenutým. Za opomenutý důkaz nelze totiž označit důkazní návrh, kterým se soud řádně zabýval, avšak rozhodl, že již není zapotřebí dalšího dokazování či jeho doplnění. Soud prvního stupně v hlavním líčení rozhodl, že další důkazy, tedy mimo jiné i výslech svědka L. H., nebude provádět, přičemž odvolací soud se v odůvodnění svého usnesení napadeného dovoláním dostatečně zabýval důvody k neprovedení tohoto důkazu. 10. Pokud jde o námitky obviněného, o něž opírá naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tyto podle názoru státní zástupkyně věcně nespadají pod zmíněný dovolací důvod, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání. Obviněný těmito námitkami totiž opět vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazů, a to s výpovědí poškozeného P. S., z níž dovozuje oproti soudům jiné skutkové závěry. Skutková věta soudu prvního stupně popsaná pod bodem 1. ve výroku o vině v jeho rozsudku přitom zcela odpovídá použité právní kvalifikaci. 11. Státní zástupkyně po zvážení všech shora uvedených skutečností dospěla k závěru, že dovolání obviněného P. F. obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., a proto navrhla, aby je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 12. K námitkám obsaženým v doplnění dovolání tohoto obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, podle n