5 Tdo 555/2013 — Nejvyšší soud

5 Tdo 555/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 6. 2013 Spisová značka:5 Tdo 555/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.555.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné podnikání Dotčené předpisy:§ 251 odst. 1 tr. zákoníku § 73 odst. 1 tr. zákoníku § 73 odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 7. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.9.2013I.ÚS 2897/13JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto29.10.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 555/2013-26 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2013 o dovolání, které podal obviněný F. D. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 2 To 9/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 T 92/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. D. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 1 T 92/2012, byl obviněný F. D. uznán vinným přečinem neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dopustil tím, že jako jednatel společnosti DOMBEK, s. r. o., s živnostenskými oprávněními pouze pro obor činnosti silniční motorová doprava a provozování cestovní agentury a průvodcovská činnost v oblasti cestovního ruchu, neoprávněně a opakovaně za účelem dosažení zisku jménem společnosti DOMBEK, s. r. o., organizoval, nabízel formou reklamních letáků umístěných na různých místech v okrese Jeseník a následně prodal v průběhu let 2010 a 2011 nejméně 97 osobám pobyty do termálních lázní v Maďarsku, a to i přesto, že podle zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, nabízené pobyty splňovaly podmínky definice zájezdu podle § 1 odst. 1 citovaného zákona, které je oprávněna organizovat, nabízet a prodávat pouze osoba s vydanou koncesí k provozování cestovní kanceláře, jejíž provozování však přerušil již dne 19. 2. 2010, a jako držitel živnostenského oprávnění k provozování cestovní agentury neměl uzavřenou smlouvu s žádnou cestovní kanceláří, pro kterou by prodej uskutečněných zájezdů zprostředkoval. Za to byl obviněný F. D. odsouzen podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování cestovní kanceláře na základě koncese na dobu 18 měsíců. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný F. D. odvolání, o kterém rozhodl usnesením ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 2 To 9/2013, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, tak, že je zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, podaným prostřednictvím obhájce JUDr. Josefa Sedláčka. Tímto svým mimořádným opravným prostředkem obviněný napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci v celém jeho rozsahu a opřel je o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V souvislosti s výše uvedeným dovolacím důvodem dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že se při posuzování „zásadní právní otázky“, zda pobyty organizované obviněným splňovaly definici zájezdu podle § 1 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „zákon č. 159/1999 Sb.“), nevypořádal s jeho námitkami. Opakovaně totiž poukázal na to, že ubytování klientů pouze zprostředkovával pro majitele hotelu F. a i v případě kombinování tohoto ubytování s dopravou nebylo možné jím nabízené služby podřadit pod pojem „zájezd“, jak je definován. Pokud tak soudy učinily, označil jejich postup za přepjatý a formalistický. Obviněný dále poukázal na možnost posoudit jeho jednání jako právní omyl podle § 19 tr. zákoníku, neboť ani pracovnice živnostenského úřadu při prováděné kontrole neshledaly v činnosti obviněného žádné nedostatky, naopak ho ubezpečily, že provádění zprostředkovatelské činnosti ve vztahu k ubytování je možné. Závěr odvolacího soudu, že obviněný při této kontrole neuváděl skutečnosti pravdivě, označil jako nepřípadný, neboť podle jeho názoru úřad vychází primárně z listinných podkladů. Obviněný také s odkazem na princip subsidiarity trestní represe namítl, že se jeho jednání mělo posoudit jako přestupek podle § 61 odst. 3 písm. c) zákona č. 455/1991 sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „živnostenský zákon“). Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 2 To 9/2013, zrušil a věc tomuto soudu vrátil zpět k „dalšímu řízení“. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného F. D. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Radka Doležela. Podle jeho názoru nelze námitkám obviněného přisvědčit, neboť obviněný zcela jednoznačně nabízel klientům služby ve formě pobytu v termálních lázních v Maďarsku, se snídání a s cestou autobusem, a to vše jako jednu akci, vždy v určitý termín. Kvalifikaci jednání obviněného tak zhodnotil jako zcela odpovídající smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb. Vzhledem ke všem okolnostem, praxi obviněného v daném segmentu trhu i skutečnosti, že byl na svoje jednání opakovaně upozorňován svědkyněmi Z. K. a J. Š., tak podle něj není dán podklad pro závěr, že by měl obviněný jednat v právním omylu podle § 19 tr. zákoníku. K námitce subsidiarity trestní represe státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství připomenul, že obviněný popsaným protiprávním způsobem postupoval po delší dobu v letech 2010 a 2011 a navíc pomocí distribuovaných letáků bylo jeho snahou oslovit větší množství klientů, z čehož jasně plyne, že se nejednalo pouze o výjimečnou či jednorázovou záležitost. Právní posouzení věci považuje státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství za správné, navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného F. D. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný F. D. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze úspěšně uplatnit tehdy, jestliže námitky dovolatele směřují proti nesprávné aplikaci ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné vytýkat buď nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jak byl soudy zjištěn, nebo vadu jiného hmotně právního posouzení. V rámci dovolacích námitek proto nelze mít výhrady proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, ale pouze k jejich právnímu posouzení. To znamená, že dovolatel může tvrdit, že skutek není tím trestným činem, za který jej soudy označily, nýbrž je nutné jej právně posoudit podle jiného ustanovení trestního zákona, event. na jinou skutkovou okolnost aplikovat jiný hmotně právní předpis, a dále může namítat, že skutek nenaplňuje znaky žádného z trestných činů. V této souvislosti je nutné připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž je možné zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudů. Jeho uplatnění proto není možné v tak široké míře, jako řádný opravný prostředek - odvolání. Obviněný vytkl soudům dosavadní hodnocení jím poskytovaných služeb, když opakovaně poukázal na podle jeho mínění nesprávné podřazení poskytovaných služeb pod pojem „zájezd“, jak vyplývá z definice obsažené v § 1 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb, dále poukázal na výsledek kontroly živnostenského úřadu, z něhož dovodil, že způsob jeho podnikání splňoval všechny potřebné náležitosti, mohl tudíž jednat v právním omylu podle § 19 tr. záko