5 Tdo 721/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 721/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 9. 2025 Spisová značka:5 Tdo 721/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.721.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omyl skutkový Pokus trestného činu Poškození věřitele Dotčené předpisy:§ 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 18 odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:23. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 3761/25 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 721/2025-826 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovolání, které podala obviněná V. B., roz. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 5 To 31/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 148/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné V. B. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 4 v pořadí prvním rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 1 T 148/2023, uznal obviněnou V. B. vinnou přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za tento přečin byl obviněné podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená V. S. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. K odvolání obviněné Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 5 To 131/2024, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. mu věc vrátil k novému rozhodnutí. 3. Následně byla obviněná v pořadí druhým rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2024, sp. zn. 1 T 148/2023, uznána vinnou pokusem přečinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1 a § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tento přečin byl obviněné podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená V. S. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podaly odvolání obviněná V. B. a poškozená V. S., o nichž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 5 To 31/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil z podnětu odvolání obviněné ve výroku o uloženém trestu a sám podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody uložil obviněné podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 3 let. Odvolání poškozené V. S. odvolací soud podle § 256 tr. ř. zamítl. 5. Skutku, jímž byla obviněná uznána vinnou, se ve stručnosti dopustila tím, že dne 26. 10. 2015 v Praze 4, Michelská 12/22, v notářské kanceláři JUDr. Martina Foukala podepsala tímto notářem sepsaný notářský zápis sp. zn. N 687/2015, NZ 685/2015, vztahující se k uzavření „smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů v zákonném režimu a dohody o jeho vypořádání“ mezi ní a jejím tehdejším manželem R. B., přičemž hodnota společného majetku činila k tomuto dni částku 5 041 260 Kč, tudíž podle zásad rovnoměrného uspokojení při vypořádání společného jmění manželů by každý z manželů obdržel majetek v hodnotě 2 520 630 Kč, avšak uvedenou smlouvou do výlučného vlastnictví R. B. přešel ze společného jmění manželů pozemek parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XY v obci XY, zapsaný na listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY, pozemek parc. č. XY– orná půda, zapsaný na listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY, v celkové hodnotě 4 821 640 Kč, osobní automobil tov. zn. Mercedes-Benz D 220 CDi, RZ: XY, v hodnotě 131 870 Kč. Ze společného jmění manželů získal R. B. do svého výlučného vlastnictví majetek v celkové hodnotě 4 953 510 Kč, zatímco do výlučného vlastnictví obviněné přešel ze společného jmění manželů pouze osobní automobil tov. zn. Mercedes-Benz A 160 CDi, RZ: XY, v hodnotě 87 750 Kč. Tím došlo k neodůvodněnému znevýhodnění obviněné o částku 2 432 880 Kč. Tohoto jednání se obviněná dopustila za situace, že si byla vědoma existence splatného závazku ve výši 5 000 000 Kč vůči poškozené V. S. ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 26. 2. 2015 a splatné ke dni 31. 8. 2015, ačkoli nedisponovala jiným majetkem, z něhož by mohl být závazek vůči poškozené uspokojen, čímž se pokusila poškozené V. S. způsobit škodu ve výši 2 432 880 Kč. II. Dovolání obviněné 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná V. B. dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž namítla, že napadené rozsudky soudů nižších stupňů jsou založeny na nesprávných skutkových zjištěních, v nichž se tyto soudy nevypořádaly s její obhajobou, a na nesprávném hmotněprávním posouzení stíhaného skutku. 7. Obviněná s ohledem na civilní hmotněprávní úpravu problematiky zúžení společného jmění manželů (dále jen „SJM“) odmítla možnost, že by její jednání mohlo být posouzeno jako jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu ve smyslu právního posouzení skutku jako pokusu trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Uvedla, že ke zmaření uspokojení věřitele by byla nutná další dispozice s majetkem, která by znemožnila uspokojení poškozené. Právě tyto další dispozice s majetkem by vedly k znemožnění uspokojení věřitele. V její trestní věci však tyto další dispozice s majetkem byly provedeny bez jejího přičinění nezávisle na její vůli, a nemohou jí proto být kladeny za vinu. Obviněná zpochybnila, že by jakékoli její jednání, které je jí kladeno za vinu, mohlo vést bezprostředně ke zmaření uspokojení jejího věřitele (poškozené). Nemohla totiž předpokládat, že exmanžel s jeho dcerou uzavřou jakékoli další dohody. Dovolatelka proto namítla, že její odsouzení je v rozporu se zásadou „nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege“. V této souvislosti odmítla aplikaci závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1300/2015, odvolacím soudem na její případ. Soudy nižších stupňů totiž pominuly změny úpravy manželského práva v mezidobí, proto nebyly splněny zákonné podmínky pro to, aby zúžení SJM mohlo být považováno za pokus trestného činu poškození věřitele, neboť citované rozhodnutí vycházelo z hmotněprávní úpravy manželského majetkového práva účinné k 1. 10. 2010. V této souvislosti dovolatelka poukázala na první kasační rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 5 To 131/2024, v němž tento soud konstatoval, že v dalším řízení je nutno zjistit, zda se domnívala, že tento následek způsobit lze, zda tedy jednala v omylu a spáchala pokus tohoto trestného činu na nezpůsobilém předmětu útoku, resp. nezpůsobilým prostředkem. V této souvislosti poukázala dovolatelka i na její chybně zaprotokolovanou výpověď ze dne 15. 1. 2024, v níž uvedla, že byla přesvědčena o možnosti poškozené dosáhnout uspokojení její pohledávky z prodeje domu i po vypořádání SJM, přičemž v uspokojení její pohledávky se jí snažila poskytnout pomoc. Podle dovolatelky není důkazní podklad pro závěr, že se snažila sjednaným vypořádáním SJM řešit několikamilionový dluh vůči manželovi, tomuto nic nedlužila. 8. K naplnění subjektivní stránky pokusu trestného činu poškození věřitele podle § 21 odst. 1 a § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku obviněná namítla, že nebyl prokázán její úmysl spáchat tento trestný čin. Podle obviněné při stávající právní úpravě nelze uzavřením dohody o zúžení SJM spáchat trestný čin poškození věřitele, proto bylo na soudech nižších stupňů, aby zjistily, zda se obviněná domnívala, že uzavřením dohody o zúžení SJM lze spáchat trestný čin poškození věřitele, zda jednala v omylu a spáchala tak pokus tohoto trestného činu na nezpůsobilém předmětu útoku, resp. nezpůsobilým prostředkem. Její domnělý omyl soudy nižších stupňů opřely o její chybně zaprotokolovanou výpověď. V této souvislosti opět poukázala na rozpor mezi její výpovědí zaprotokolovanou v hlavním líčení dne 15. 1. 2024 a zvukovým záznamem této výpovědi. Zdůraz