5 Tdo 833/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 833/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 9. 2022 Spisová značka:5 Tdo 833/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.833.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dotační podvod Pokračování v trestném činu Pokus trestného činu Dotčené předpisy:§ 212 odst. 1, 5 písm c) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 833/2022-1535 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2022 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněného V. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2022, sp. zn. 6 To 366/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 62 T 89/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2021, sp. zn. 62 T 89/2018, byl obviněný V. K. pod bodem I. uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem II. přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu soud podle § 212 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla zároveň obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu tří let. Okresní soud rozhodl současně o vině a trestu spoluobviněné obchodní společnosti B. s., IČ: XY, se sídlem XY. 2. Proti citovanému rozsudku podal obviněný V. K. odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. 3. 2022, sp. zn. 6 To 366/2021, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Odvolání podala rovněž spoluobviněná obchodní společnost, která je však následně vzala zpět. 3. Skutky, jimiž byl obviněný uznán vinným, jsou podrobně popsány v označených rozhodnutích soudů prvního a druhého stupně, která jsou stranám známa, proto na ně lze plně odkázat a není třeba je znovu citovat. II. Dovolání nejvyššího státního zástupce a vyjádření obviněného 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněného V. K. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený ve druhé alternativě § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. Podle dovolatele ve věci rozhodující soudy pochybily, pokud jednání pod bodem I. výroku o vině posoudily z hlediska hmotného práva jako zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Krajský soud rozhodoval o odvolání obviněného v době účinnosti zákona č. 333/2020 Sb., kterým bylo podstatným způsobem novelizováno ustanovení § 138 tr. zákoníku tak, že byla mimo jiné zvýšena hranice značné škody z původní částky nejméně 500 000 Kč na aktuální částku nejméně 1 000 000 Kč. Krajský soud měl proto, pokud to neučinil již okresní soud, při nezměněných skutkových zjištěních kvalifikovat skutek pod bodem I. pouze jako pokus zločinu dotačního podvodu podle § 21 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku. Důvodem je, že škoda již způsobená v důsledku dílčích útoků popsaných pod bodem I. 1. až 4. ve výši 747 465,79 Kč dosáhla hranice značné škody teprve spolu se škodou ve výši 406 915,81 Kč, kterou obviněný zamýšlel způsobit dílčím útokem zařazeným pod bodem I. 5. výroku o vině, avšak nebyl dokonán a zůstal pouze ve stadiu pokusu. K tomu, aby jednání obviněného mohlo být posouzeno jako zločin dotačního podvodu, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu, musela by již způsobená škoda sama o sobě dosáhnout hranice značné škody a zároveň spolu se škodou obviněným pouze zamýšlenou nepřekročit hranici škody velkého rozsahu. Podle dovolatele tak bylo jednání obviněného nesprávně právně posouzeno v jeho neprospěch, neboť pokus je nepochybně méně závažnou formou trestného činu než jeho dokonání. Dovolatel odkázal v této souvislosti mimo jiné na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 15/1996 Sb. rozh. tr. 6. V další části dovolací argumentace se nejvyšší státní zástupce zabýval otázkou účelnosti podaného dovolání ve vztahu k jeho eventuálnímu odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Podle jeho názoru v posuzovaném případě nelze učinit jednoznačný závěr, že by projednání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. V této souvislosti dovolatel odkázal na některá rozhodnutí Ústavního soudu, z nichž převzal názory týkající se vyloučení postupu podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., v případech, v nichž byl skutek nesprávně právně posouzen. Podle nejvyššího státního zástupce je v posuzované věci současně dána pochybnost o tom, zda byl obviněnému uložen takový trest, jaký mu podle zákona uložen být měl. Připomenul, že podle § 39 odst. 1, 2 tr. zákoníku je pro stanovení druhu trestu a jeho výměry významný následek činu, který v posuzované trestní věci nenastal, resp. nenastal v zákonem předpokládaném rozsahu značné škody. Podle dovolatele se tak projednání dovolání může v konečném důsledku promítnout jak do právní kvalifikace skutku, tak do stanovení druhu trestu či alespoň jeho výměry. Na podporu svého názoru citoval dovolatel rovněž komentářovou literaturu, podle níž je postup podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. vyloučen mimo jiné v případě vady hmotněprávního posouzení spočívající v nesprávném posouzení trestného činu jako dokonaného, ačkoliv zůstal ve stadiu přípravy. 7. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem, a to jak ohledně obviněného V. K., tak za využití zásady beneficium cohaesionis rovněž ohledně spoluobviněné obchodní společnosti B. s., a aby současně zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 8. K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil obviněný, který se s uplatněnou dovolací argumentací v plném rozsahu ztotožnil. III. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska 9. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. 10. Nejvyšší státní zástupce se domáhal přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem z důvodu uvedeného ve druhé alternativě § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jehož podstatou je, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Za takový důvod nejvyšší státní zástupce považuje důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze úspěšně uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podmínkou jeho naplnění je tedy vadné použití ustanovení trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. b) K dovolání nejvyššího státního zástupce 11. Nejvyšší soud zjistil, že námitka dovolatele spočívající v nesprávné právní kvalifikaci skutku pod bodem I. výroku o vině jako zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, je opodstatněná. Nejvyšší soud však zároveň dospěl k závěru, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. 12. Skutek pod bodem I. výroku o vině spočívá ve stručnosti v tom, že obviněný V. K. ja