5 Tdo 903/2023 – Nejvyšší soud

5 Tdo 903/2023-2935 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. E. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 8 To 50/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 48/2022, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 8 To 50/2023, ve výrocích pod body I. a II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265m odst. 1 tr. ř. per analogiam a § 256 tr. ř. se odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 6 T 48/2022, zamítá. Ve zbývající části zůstává napadený rozsudek nezměněn. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 6 T 48/2022, byl obviněný L. E. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), za který mu soud uložil podle § 221 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 a § 68 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 60 denních sazeb po 3 000 Kč, tedy v celkové výměře 180 000 Kč. V adhezním řízení soud rozhodl tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou státní organizaci S. ž., IČ: XY, (dále též jen jako „poškozená státní organizace“ nebo „státní organizace“) s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání a v jeho neprospěch také státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 (dále též jen jako „státní zástupkyně“). Z podnětu druhého z odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 8 To 50/2023, tak, že pod bodem I. výroku napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině obviněného přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku „ve formě pokračování podle § 116 tr. zákoníku“. Za tento přečin Městský soud v Praze odsoudil obviněného podle § 67 odst. 2 písm. a), b) a § 68 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 150 denních sazeb po 3 000 Kč, tedy v celkové výměře 450 000 Kč, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce vedoucího zaměstnance spojené s kontrolou hospodaření s majetkem organizačních složek státu, státních příspěvkových organizací, státní organizace a jiných právnických osob s majetkovou účastí státu na dobu 2 let. Dále soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou státní organizaci s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (bod II. výroku). Ve výroku pod bodem III. svého rozsudku Městský soud v Praze rozhodl o odvolání obviněného tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 3. Přestože jsou skutkové závěry, na nichž soudy založily odsouzení obviněného, všem procesním stranám dobře známy, Nejvyšší soud z důvodu kasačního výroku stručně připomene podstatné skutkové okolnosti, za nichž se obviněný měl podle Městského soudu v Praze dopustit pokračujícího přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Již v této úvodní části dovolacího rozhodnutí lze připomenout, že skutek, resp. jeho popis v tzv. skutkové větě městský soud bez jakýchkoli změn převzal z výroku rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli ten jej právně posoudil jako tentýž přečin spáchaný v nedbalostní formě podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněnému je kladeno za vinu, že jako ředitel organizační jednotky H. z. s. a jako zaměstnanec jmenovaný do pozice ředitele odboru Kanceláře generálního ředitele G. Ř. S. ž., státní organizace, vědom si svých povinností řádně hospodařit se svěřenými prostředky, přijímat opatření k ochraně majetku zaměstnavatele, řídit a kontrolovat práci podřízených, mj. i pravomocně odsouzených L. S. a M. Š., které mu vyplývaly ze jmenovacího dekretu S. ž. ze dne 25. 4. 2018, z interních předpisů citovaných ve výroku o vině a z ustanovení § 301 písm. d) a § 302 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, a z ustanovení § 25 odst. 4 a § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění pozdějších předpisů, avšak tyto své povinnosti nerespektoval a v období od 17. 7. 2018 do 12. 2. 2019 podepisoval formuláře poškozené státní organizace s názvem „Nákup za hotové“, čímž potvrzoval oprávněnost nákupů v hotovosti jmenovaných (pravomocně odsouzených) dvou podřízených zaměstnankyň poškozené, aniž by uskutečnění jednotlivých výdajů ověřil, neboť spoléhal na utvrzení o správnosti udělení svého souhlasu o využití všech výdajů ve prospěch poškozené, přičemž obě podřízené poté postupně v sídle poškozené předložily k proplacení ve výroku vyjmenované paragony, daňové doklady a dárkové poukazy, aniž by ve skutečnosti vynaložené finanční prostředky byly vynaloženy na provoz poškozené, a tím obviněný způsobil za uvedené období poškozené státní organizaci S. ž. škodu v celkové výši 1 666 564 Kč. II. Dovolání obviněného 4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. 5. Protože Městský soud v Praze zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné, obviněný odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Domníval se, že rozhodnutí o zamítnutí jeho odvolání je vadné, správně měl soud druhého stupně jeho odvolání vyhovět, protože rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 spočívá na nesprávném právním skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, resp. již v řízení konaném před soudem prvního stupně byl naplněn dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl podle obviněného dán v té alternativě, podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků označeného přečinu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Městskému soudu obviněný vytkl, že bez jakéhokoli doplnění důkazů upravil tzv. skutkovou větu, zejména ve vztahu k zavinění, které soud druhého stupně hodnotil odlišně od soudu prvního stupně, neboť u obviněného z důkazů provedených v hlavním líčení dovodil zavinění ve formě nepřímého úmyslu. Městský soud však nevzal v potaz, že obviněný byl svými podřízenými uveden v omyl, za což byly obě zaměstnankyně pravomocně odsouzeny, a naopak vycházel nesprávně z výpovědi svědka V. J. Byl přesvědčen, že ve své pozici a s daným pracovním vytížením učinil vše potřebné, aby dostál obecnému požadavku na zachování náležité pozornosti, což vylučovalo nejen hrubou nedbalost, ale také nepřímý úmysl, k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1203/2015. Soudy obou stupňů vadným způsobem vyhodnotily okolnosti jeho nástupu do funkce a samotné pracovní činnosti. Dovolatel se ke dni 11. 5. 2018 stal ředitelem zcela nového útvaru, a to Kanceláře generálního ředitele S. ž., jehož fungování se v rozhodné době teprve utvářelo. Jeho podřízená L. S. již předtím dlouhodobě zastávala pozici asistentky náměstka generálního ředitele, v jejímž rámci měla na starosti mj. nákupy občerstvení a dárkových a reprezentačních předmětů. Obviněný tedy neměl důvod nedůvěřovat této podřízené, potřebu nákupů ověřoval pouze ústně před podpisem formuláře „Nákup za hotové“. Druhá podřízená M. Š. byla L. S. prakticky řízena, tudíž ohledně důvěry v její činnost obviněný argumentoval shodně. Do července 2018 navíc místo obviněného odsouhlasoval proplácení nákupů oběma jmenovaným podřízeným P. T., který si k oprávněnosti a reálnosti výdajů také nezjišťoval bližší podrobnosti. Obviněnému se nedostalo až do prosince 2018, resp. ledna 2019, jakéhokoli upozornění na podezřele vysoké náklady na reprezentaci a běžný provoz. Jakmile je však obdržel, začal okamžitě jednat a inicioval podání trestního oznámení na své dvě podřízené, které se samy přiznaly, že obviněného podvedly. Výše uvedené skutečnosti vyplývající z provedeného dokazování jsou tedy ve zjevném rozporu se závěrem soudu druhého stupně, že obviněný jednal zaviněně ve formě nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. 7. Městský soud v Praze podle obviněného dále nesprávně právně posoudil jednání popsané v tzv. skutkové větě, jak předpokládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zjištěné skutkové okolnosti nedávají podklad nejen pro závěr o nepřímém úmyslu obviněného, ale též pro naplnění dalších znaků skutkové podstaty přečinu porušení pov