5 Tdo 903/2023 — Nejvyšší soud

5 Tdo 903/2023 citace  Právní věta:I. Jediným skutkem z hlediska trestního práva hmotného i procesního je i souvislé jednání vedoucího zaměstnance spočívající v opakovaném stvrzování oprávněnosti nákupů v hotovosti provedených podřízenými zaměstnanci. Proto lze takové jednání za splnění dalších podmínek postihnout i jako trestný čin spáchaný z nedbalosti, např. jako přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku. Porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti § 221 odst. 1 tr. zákoníku II. Přístupem k požadavku náležité opatrnosti svědčícím o zřejmé bezohlednosti k zájmům chráněným trestním zákonem ve smyslu § 16 odst. 2 tr. zákoníku může být i nekritická důvěra pachatele, který má povinnost opatrovat nebo spravovat majetek zaměstnavatele, v podřízené zaměstnance spojená s rezignací na výkon dohledu nad jejich pracovní činností. Nedbalost hrubá, Porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti § 16 odst. 2, § 221 odst. 1 tr. zákoníku Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 11. 2023 Spisová značka:5 Tdo 903/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.903.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedbalost hrubá Porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 221 odst. 1 tr. zákoníku § 16 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:7. 2. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:37 / 2024 Anotace:Rozsudkem příslušného obvodního soudu byl obviněný L. E. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání a v jeho neprospěch také státní zástupkyně příslušného obvodního státního zastupitelství. Z podnětu druhého z odvolání rozhodl příslušný městský soud tak, že pod bodem I. výroku napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině obviněného přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku „ve formě pokračování podle § 116 tr. zákoníku“. Proti citovanému rozsudku městského soudu obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Nejvyšší soud se ve svém právě anotovaném rozhodnutí zabýval předně dvěma otázkami, jednak tou, zda jediným skutkem z hlediska trestního práva hmotného a procesního je i souvislé jednání vedoucího zaměstnance spočívající v opakovaném stvrzování oprávněnosti nákupů v hotovosti provedených podřízenými zaměstnanci. A v té návaznosti rovněž tou, zda lze takové jednání za splnění dalších podmínek postihnout i jako trestný čin spáchaný z nedbalosti, např. jako přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku. V obou případech Nejvyšší soud uzavřel, že tomu tak je. Otázka třetí pak vyžadovala odpověď podávající výklad pojmu hrubé nedbalosti, která byla s ohledem na rozhodnutou věc definována tak, že přístupem k požadavku náležité opatrnosti svědčícím o zřejmé bezohlednosti k zájmům chráněným trestním zákonem ve smyslu § 16 odst. 2 tr. zákoníku může být i nekritická důvěra pachatele, který má povinnost opatrovat nebo spravovat majetek zaměstnavatele, v podřízené zaměstnance spojená s rezignací na výkon dohledu nad jejich pracovní činností. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání a v jeho neprospěch také státní zástupkyně příslušného obvodního státního zastupitelství. Z podnětu druhého z odvolání rozhodl příslušný městský soud tak, že pod bodem I. výroku napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině obviněného přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku „ve formě pokračování podle § 116 tr. zákoníku“. Proti citovanému rozsudku městského soudu obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Nejvyšší soud se ve svém právě anotovaném rozhodnutí zabýval předně dvěma otázkami, jednak tou, zda jediným skutkem z hlediska trestního práva hmotného a procesního je i souvislé jednání vedoucího zaměstnance spočívající v opakovaném stvrzování oprávněnosti nákupů v hotovosti provedených podřízenými zaměstnanci. A v té návaznosti rovněž tou, zda lze takové jednání za splnění dalších podmínek postihnout i jako trestný čin spáchaný z nedbalosti, např. jako přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku. V obou případech Nejvyšší soud uzavřel, že tomu tak je. Otázka třetí pak vyžadovala odpověď podávající výklad pojmu hrubé nedbalosti, která byla s ohledem na rozhodnutou věc definována tak, že přístupem k požadavku náležité opatrnosti svědčícím o zřejmé bezohlednosti k zájmům chráněným trestním zákonem ve smyslu § 16 odst. 2 tr. zákoníku může být i nekritická důvěra pachatele, který má povinnost opatrovat nebo spravovat majetek zaměstnavatele, v podřízené zaměstnance spojená s rezignací na výkon dohledu nad jejich pracovní činností. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání a v jeho neprospěch také státní zástupkyně příslušného obvodního státního zastupitelství. Z podnětu druhého z odvolání rozhodl příslušný městský soud tak, že pod bodem I. výroku napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině obviněného přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku „ve formě pokračování podle § 116 tr. zákoníku“. Proti citovanému rozsudku městského soudu obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Nejvyšší soud se ve svém právě anotovaném rozhodnutí zabýval předně dvěma otázkami, jednak tou, zda jediným skutkem z hlediska trestního práva hmotného a procesního je i souvislé jednání vedoucího zaměstnance spočívající v opakovaném stvrzování oprávněnosti nákupů v hotovosti provedených podřízenými zaměstnanci. A v té návaznosti rovněž tou, zda lze takové jednání za splnění dalších podmínek postihnout i jako trestný čin spáchaný z nedbalosti, např. jako přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku. V obou případech Nejvyšší soud uzavřel, že tomu tak je. Otázka třetí pak vyžadovala odpověď podávající výklad pojmu hrubé nedbalosti, která byla s ohledem na rozhodnutou věc definována tak, že přístupem k požadavku náležité opatrnosti svědčícím o zřejmé bezohlednosti k zájmům chráněným trestním zákonem ve smyslu § 16 odst. 2 tr. zákoníku může být i nekritická důvěra pachatele, který má povinnost opatrovat nebo spravovat majetek zaměstnavatele, v podřízené zaměstnance spojená s rezignací na výkon dohledu nad jejich pracovní činností. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání a v jeho neprospěch také státní zástupkyně příslušného obvodního státního zastupitelství. Z podnětu druhého z odvolání rozhodl příslušný městský soud tak, že pod bodem I. výroku napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině obviněného přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku „ve formě pokračování podle § 116 tr. zákoníku“. Proti citovanému rozsudku městského soudu obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Nejvyšší soud se ve svém právě anotovaném rozhodnutí zabýval předně dvěma otázkami, jednak tou, zda jediným skutkem z hlediska trestního práva hmotného a procesního je i souvislé jednání vedoucího zaměstnance spočívající v opakovaném stvrzování oprávněnosti nákupů v hotovosti provedených podřízenými zaměstnanci. A v té návaznosti rovněž tou, zda lze takové jednání za splnění dalších podmínek postihnout i jako trestný čin spáchaný z nedbalosti, např. jako přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku. V obou případech Nejvyšší soud uzavřel, že tomu tak je. Otázka třetí pak vyžadovala odpověď podávající výklad pojmu hrubé nedbalosti, která byla s ohledem na rozhodnutou věc definována tak, že přístupem k požadavku náležité opatrnosti svědčícím o zřejmé bezohlednosti k zájmům chráněným trestním zákonem ve smyslu § 16 odst. 2 tr. zákoníku může být i nekritická důvěra pachatele, který má povinnost opatrovat nebo spravovat majetek zaměstnavatele, v podřízené zaměstnance spojená s rezignací na výkon dohledu nad jejich pracovní činností. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová zna